Nejste přihlášen/a.
U rodinných příslušníků mi to tolik nevadí, ale u nerodinných ano. Například návštěva: pohoštění, odvoz autem, elektřina.
Začnu si připadat jako příživník a že začínám tomu druhému něco dlužit a já nerad dlužím protože nevím jak moc vysoký je ten pomyslný dluh.
Napadá mě těm jiným lidem při příchodu přinést něco na oplátku ve vyšší hodnotě aby se to nějak anulovalo.
Druhá věc je upřímné poděkování což by se dalo považovat za splátku ale mě to tak nepřipadá.
Tento přístup kdy se necítím dobře když mám přijímat od druhých (například to zmíněné jídlo s kterým se někdo pracně vařil) mi návštěvy znepříjemňuje a i přispívá k tomu že tam nechci jít. Další věc která přispívá je moje nemluvnost a nepříliš pozitivnost. Děkuji předem za případné rady jak změnit postoj, nebo co dělat.
Když mě někdo pozve, tak si v první řadě nemyslím, že mě zval, aby mě nakrmil. Vím, že mě pozval, protože mu bude milá moje přítomnost a vzájemný rozhovor, někdy rady, někdy i nějaká výpomoc... Přátelská setkání se zpravidla opakují, můžete tedy někoho na oplátku pozvat k sobě. Pokud nemáte vhodný byt (bydlíte u rodičů, na ubytovně...) pozvěte své známé do restaurace. Samozřejmě se hodí přinést na návštěvu nějaký dárek. Ale neponesu láhev koňaku, když půjdu ke kamarádce na kávu.
Každé jídlo má svou cenu, ale tu bych zbytečně nenadhodnocovala. Až vás nebudou chtít zvát, tak vás ti lidé nepozvou.
Mám takovou teorii, že stejně to funguje naopak. Jelikož neumíš přijímat, neumíš ani dávat... bez toho že bys za to něco chtěl zpět. Lidi, kteří takto jednají jsou ve své podstatě sobečtí - není to o tom, jestli jsou soběstační - to si jen honí své ego. Ve skutečnosti je to o životním přístupu: nic po vás nechci (zadarmo) protože ani já vám nic zadarmo nedám. Teď je to jen o tom, toto si uvědomit a položit si otázku jestli chceš něco dělat s tím aby tě lidi měli radši nebo aby si ty mohl být něčím víc pro druhé než jsi teď tím že jim něco zadarmo dáš, aby oni nemuseli tobě nic vracet. Když se s tím smíříš, dokážeš to pochopit, když to odmítneš, nepochopíš to, tedy se s tím nevyrovnáš.
h4ever- velice se mýlíš. Já mám ty samé problémy, že nechci nic přijímat od druhých, ale na druhou stranu bych se rozdal. Nemyslím jen drobné věci , ale jsou to statisícové dary. Ale já nic nechci jelikož nic nepotřebuji. Všechno až na zdraví mám a to mne nikdo nemůže dát. O sobectví se zde nedá vůbec mluvit , spíše naopak.
máte pravdu, že mi není vlastní dávat, asi také proto, že nevím co kdo potřebuje/chce, zároveň nechci kazit druhým zdraví tím že jim dám něco nezdravého nebo něco co nepotřebuje. A nebo je nechci urazit něčím obyčejným co je k dostání v každém supermarketu.
Problém s přijímáním pohoštění apod. je s více-méně cizími lidmi, kteří mě neznají a já jsem nemluvný a spíše vážný a to je problém protože z toho jsou pocity, že tam nepatřím, že jsem navíc, příživník. Ale to je zase jiný problém, který se jen tak nevyřeší, jen jsem chtěl přiblížit možné důvody toho problému s přijímáním "darů"/pohoštění.
@postcd - nerad dostávám dárky
No a? Já taky ne - a nevede mě k tomu žádný pocit jakési "vlastní nedostatečnosti". Ovšem běžné pozvání "na kafe" a akce s tím srovnatelné za dárek nepovažuju.
Rada jednoduchá. Pokud nejste pozván, tak se lidově řečeno nikam necpěte. Pokud jste pozván, tak určitě víte oč zhruba půjde. Pokud dopředu víte, že je to s pohoštěním, tak napoprvé bych určitě jen poděkoval. Napodruhé přinesl nějakou maličkost, zákusky, víno a pod. Na potřetí bych takovou návštěvu, nebo časté pozvání s výmluvou odmítl. Jinak se z toho nevyhrabete.
No tak ono jde o to, z jakého důvodu jste pozván. Jestli to jsou běžní známí-přátelé, kteří třeba pořádají nějakou párty a také Vás pozvou, tak samozřejmě nepřijdu s prázdnou. Vezmu lahvinku, nebo něco jiného, co uznám za vhodné, podle okolností. Pokud to jsou cizí lidé a ti Vás pozvou za účelem něco od Vás chtít, tak to už je ošemetné. Napřed bych si zjistila, co to po mně vlastně chtějí a proč mne zvou a jestli jsem ochotná jim vyhovět a podle toho bych se zařídila. Třeba bych tam vůbec nešla a raději se omluvila už předem. Pokud jde o normální styk mezi známými a navštěvujete se vzájemně, tak Vy je přece také někdy pozvete k Vám domů a něco jim připravíte jako malé pohoštění a neočekáváte, že oni nutně musí přijít s nějakým dárkem. Já teda ne a vůbec se necítím ničím zavázaná, když k někomu přijdu na návštěvu a on mi nabídne třeba skleničku, nebo něco jiného. To samé přece dělám také, v opačném případě.
Zdravím, nejsi v tom sám, mám ty stejný problémy. Velice nerad dostávám dárky. Nebyl jsem na to zvyklý. Na vánoce jsem naposled myslím dostal dárek když mi bylo asi 13let a otec mi nikdy nepřál ani k narozeninám a nebo k svátkům. Na druhou stranu velice rád někoho obdarovávám a nebo nezištně pomáhám. Jak ti v tomto pomoci nevím, sám bych potřeboval. U tebe je nejhorší to negativní myšlení. Od toho se to asi vše odvijí. A jak ty působíš na okolí , tak se ti to stejným způsobem vrací a to asi k pozitivnímu myšlení moc neprospívá.Začarovaný kruh. Zkus jenom takovou hloupost. Podržet někomu dveře , říci prosím a pěkně se usmát. Za chvíli vypozoruješ , že ti lidé se budou usmívat na tebe. Kór starší dámy. A pak sem tam prohoď nějaké slovíčko o přání pěkného dne atd. Když budeš vydávat energii, tak se ti to bude vracet. Když ji budeš vysávat každý se od tebe bude stranit. Obrovský plus je to, že si to uvědomuješ a chceš to změnit. Přeji hodně štěstí a sluníčka.
> nerad dostávám dárky
Možná, že v mém případě to může zhoršovat pocit, že
- jsem si to nezasloužil
- nejsem dostatečným společenským přínosem / nesplňuji očekávání
Mimochodem někteří lidé jsou opravdu vypočítaví a pokud člověk nesplňuje jejich očekávání a byl navíc obdarován, jsou ty pociti viny horší.
... asi.
> Přeji hodně štěstí a sluníčka.
Děkuji za milý komentář, Tobě také
Řeším/me to s partnerkou pokaždé, když někam jedu/jedeme, nebo máme jet. Co tomu člověku dát, co přivést s sebou. Máme pro ty případy zásobu lahví s alkoholem všeho druhu, různých pamlsků, nebo specialit. A když jedeme někam, kde víme že se hodně jí, tak něco upečeme (ano místní militantní feministky čtou správně, také peču). Čím radši ty lidi máme, tím víc přemýšlíme, jak je dárkem neurazit a ani nezklamat, prostě aby jim to udělalo radost.
U vás bych řekl, že ten problém bude v rozdílu hodnot, který cítíte. Nejspíš si myslíte, že byste měl vyzařovat něco jiného, než co skutečně kolem sebe dáváte. Můžu vás uklidnit, určitě nejste sám. Lidé jsou různí, různě družní, někteří nejsou družní vůbec. A je dobré, že se to snažíte změnit, život bez boje nemá žádnou cenu. Někteří lidé prostě nemají o štěstí, že dostanou všechno do vínku a pak se musí bojovat o to co chceme. Ale vybojovaný výsledek je vždy sladší a pevnější, než to co nám spadne zadarmo do klína. Někdy je výlet do vlastní duše to největší dobrodružství a může k tomu být zapotřebí hodně odvahy
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.