Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, zkusím (asi nepřesně) citovat: "Kdyby nebylo průšvihů, tak člověk ani nepozná, kdy je štastný." Vykládám si to tak, že pocit štěstí vnímáme, když není zrovna ten průšvih a kdo (teoreticky) nezná životní průšvihy, tak nezná pocit štěstí - nemá srovnání (ovšem, takový člověk asi neexistuje). Zdravím!
Definice štěstí = každý okamžik, kdy není průšvih .
Kdysi mi kdosi napsal cosi : "Štěstí. Na každého z nás čeká v životě Štěstí. Vznáší se všude kolem nás a příjde chvíle, kdy usadí se i v naší dlaní. Možná na okamžik, třeba na celý život. Ale i pro tuto nepatrnou chviličku štěstí je třeba žít, věřit a doufat, že příjde znovu. "
Věkem se nám mění definice Štěstí. Pro mě je teď štěstí, že to zvládám s voučaty, že jsme všichni zdraví a hlavně, že měl vnuk na turnaji štěstí a dal tři goly
Hlavně hraje roli věk, pak nátura. Sluníčko nad krajinou, aby se smálo, vždyt stačí málo. A spíš ta muška, a je štěstí když se mohu zasmát - přidávám proto vtípek:
Štěstí a smůla
Kamarádka se kamarádce svěřuje, že dostala od milence krásný zlatý prstýnek. Bojí se ho ale nosit, protože má žárlivého manžela. Kamarádka jí poradí – až půjde se psem do parku na procházku, tak má dělat, že ho tam našla.
Stane se. Manželka jde s manželem a psem na procházku do parku a šikovně prstýnek pohodí. Pak se sehne a říká:
"Hele Karle, já našla krásný prstýnek. A je celý zlatý a má i kamínek." Nasadí si prstýnek na ruku a říká: "A on mi i je."
Manžel na ni kouká a říká: "To máš štěstí. Já tuhle našel za postelí trenýrky a byly mi malý."
Přivézt mi někdo takové auto před barák a říct, je to tvoje, tak jsem neštastný. Takže pocit štěstí je velice relativní pojem a v průběhu života se zcela mění jeho vnímání být štastný. Někdo k tomu potřebuje mít bourák a druhý, že ještě ráno vstane z postele e zůstane stát.
Štěstí je absolutní pocit dokončenosti a úplnosti kdy po ničem netoužíte nic nechcete nemáte žádné požadavky nároky žádné "problémy" nic neřešíte zkrátka a dobře štěstí = dosáhnout vnitřní čistoty a oproštěnosti od všeho včetně od sebe. Jsou dvě cesty jak toho dosáhnout, buďto získáte všechno co chcete vyřešíte všechny své problémy tím pádem už pak po ničem netoužíte nebo se všeho co chcete a řešíte prostě "vzdáte" ale opravdu vzdáte bez averzí apod. Háček první cesty (dosáhnout a mít vše co si přejeme) spočívá v tom, že naše touhy přání popřáváme-li jim bezmezně sluchu jsou "nekonečné" stále se řetězící, kdo dokáže tento řetěz rozetnout bude štastný je to zaručený recept. Na té nejvnitřnějšní nejčistější úrovni se pak lze setkat se svým skutečným já a dotknout se celku tj. "božství", to je ten pravý a věčný život který nepomíjí to je to absolutní štěstí jiného nad to není...
pocit
Není to jen úvaha, jde o to že štěstí nebo lépe "radost" ze samého bytí máme hluboko v sobě, takže stačí jen jediné, "odstranit špínu" ( chtíče tužby potřeby problémy atd.) která je "na povrchu", také se používá příměrů například se studnou, kdy musíte hluboce kopat a odstranit spoustu "hlušiny" než narazíte na křištálově čistý pramen nebo s "diamantem ve hnoji" anebo "se špinavým zrcadlem" apod., je to čisté nezkalené vědomí které je pramenem bezpříčinné radosti štěstí...
Jistě jistý odklon od "tohoto světa" by nastal, ale myslím že spíše ve smyslu zbavení se nepraktických složitých nadbytečných a komplikujících věcí které jsou zdrojem více problémů než užitku. Na druhé straně ale dosažení té vnitřní radosti je naopak nesmírně osvobozující k tvůrčí činnosti, takže by to možná řešilo řadu problémů co má dnešní společnost, život by byl "praktičtější" zbytečně by se nekomplikovalo kde se komplikovat nemusí naopak by bylo více prostoru k "tvořivé tvůrčí práci" jež by nebyla tolik vázána "nutností". (nutností chtíčů, tužeb a různých vazeb)
Když dosáhnete něčeho čeho si přejete pocítíte "záblesk štěstí" i když většinou jen na chvilku, čím to je? Zkrátka a dobře to co je předmětem usilování zde v tomto světě, co je předmětem touhy apod., vytváří na psychické úrovni jakýsi "problém" "překážku" jakýsi "mrak" který stíní ono vnitřní radostné čisté vědomí, proto jakmile získáte to po čem toužíte tak se na chvíli ten "mrak" který vevnitř stíní radost "odsune" a z nitra svitne slunce a vy pocítíte "štěstí" radost, ale jakmile si pak uvědomíte existenci dalších "mraků" (problémů a tužeb) opět je nitro "zastíněno" a pocit štěstí tedy zase na čas "zmizí" a objeví se zase po vyřešení dalšího problému (touhy chtíče) a tak dále, chce-li kdo dosáhnout trvalého nebo alespoň "převažujícího štěstí" musí se hledět zbavit co možná nejvíce vnitřních "mraků" (tužeb) prokopat se hlušinou až k čistému prameni.
Pokud někdo hledá štěstí mimo své nitro, nikdy je nenalezne, štěstí totiž není v žádné věci jež je předmětem touhy, je pouze v nitru, nikde jinde ho nenaleznete.
"janm" = po ničem netoužíte nic nechcete nemáte žádné požadavky nároky žádné "problémy" nic neřešíte zkrátka a dobře štěstí = dosáhnout vnitřní čistoty a oproštěnosti od všeho včetně od sebe. Jsou dvě cesty jak toho dosáhnout, buďto získáte všechno co chcete vyřešíte všechny své problémy tím pádem už pak po ničem netoužíte nebo se všeho co chcete a řešíte prostě "vzdáte"
Tak k takovému "štěstí" vede jediná cesta. Dokud člověk žije, tak vždy po něčem touží, něco chce a něco musí řešit. Podle Vaší definice štěstí je štěstím jedině SMRT. Protože jedině mrtvola splňuje to Vaši definici štěstí.
jara, pocit
Ten pohled, ba přímo "strach" z toho, že pokud člověk "po ničem netouží" tak je vlastně "mrtvý" pochází z toho, že jde o "oblast"do které se dnes lidé už "neučí vstupovat", pak tu logicky vyvstane ta domněnka, že v případě "bez tužeb" je člověk vlastně "mrtvý," je tomu ale právě naopak, teprve v tomto stavu se člověk dotkne toho pravého vnitřního proudu života a bytí, jež je ve své podstatě nepodmíněným proudem radosti a štěstí...Vedeni mylně představou, že nebudeme-li míti žádné tužby, nebo "málo" tužeb, budeme vlastně "mrtví," se neustále za čímsi "honíme" i kdybychom si to měli "vymyslet" neustále "děláme tropíme hluk" a pak se divíme, že v tom hluku vřavě spleti tužeb a chtíčů nenalézáme žádné uspokojení žádnou radost a štěstí které tak zakoušíme je vlastně jen "prchavé" je to jen měsíční odraz na vodní hladině, nikoli záře "pravého životadárného slunce".
Stojí za povšimnutí, že tohoto "strachu bytí bez tužeb" "strachu být sám se sebou a s okolím sám" umně využívá dnešní svět v podobě například "reklam" které vlastně hlásají toto: "Bojíš se že umřeš?" "Neboj a rychle si pořiď nakup udělej předělej toto tamto a ono". "Zahluš se abys měl pocit že žiješ". Ale toto není a nikdy nebude ten pravý život a to pravé štěstí, takto budete hledat věčně, takto budete vždy znovu a znovu neštastní...
Každý je strůjcem svého štěstíčka. Jak toho dosáhne je pouze na něm, hodně pomáhá náhoda.
Matouš 5:3-11 Štastni jsou ti:
3 "Štastliví, ktorí majú dušu chudobného, lebo ich je nebeské kráľovstvo. 4 Štastliví, ktorí žalostia, lebo budú potešení. 5 Štastliví tichí, lebo oni zdedia zem. 6 Štastliví lační a smädní po spravodlivosti, lebo budú nasýtení. 7 Štastliví milosrdní, lebo dosiahnu milosrdenstvo. 8 Štastliví čistého srdca, lebo oni budú vidiet Boha. 9 Štastliví tí, čo tvoria pokoj, lebo ich budú volat Božími detmi. 10 Štastliví prenasledovaní pre spravodlivost, lebo ich je nebeské kráľovstvo. 11 Štastliví ste, keď vás budú pre mňa potupovat a prenasledovat a všetko zlé na vás nepravdivo hovorit;
Něpísaj akůsi staroslovnčinů, písaj po našemu = česky.
Štastní jsou ti, kdo si uvědomují své duchovní potřeby.
pocit
Ne nesouhlasím a proč jsem napsal jako reakci pod příspěvek "jara", tím pochopitelně nechci nikomu brát jeho přesvědčení je-li přesvědčen o opaku, vyjadřuji jen svůj pohled na věc
P.S.
"ten, kdo po ničem netouží, žije zbytečně?"
V podstatě kdo po ničem netouží tak vlastně "žije zbytečně" ano, ale ne asi ve smyslu v jakém to myslíte, nýbrž ve smyslu že ten kdo po ničem netouží a je tedy absolutně a trvale štastný "překonal tento svět" tj. může z tohoto světa odejít, je "vítězem" na něhož svět už "nemá páky" (tj. nemůže ho chytat do svých sítí, trápit ho) ,což potvrzují příklady lidí kterých si lidé nejvíce všímali a to jsou "svatí" bez ohledu na to k jaké náboženské tradici patřili, ale když se podíváte kolem sebe možná najdete i jiné "dobré lidi" u nichž si kladete otázku: "Proč vlastně tak předčasně a náhle zemřeli", když byli tak milými a hodnými (tedy vyrovnanými spokojenými) lidmi? Kdo nemá touhy pak tu opravdu nemusí být, ale pokud bych to bral z úhlu z jakého to berete vy pak odpověď zní : "Nikoli, lidé kteří po ničem netouží nežijí zbytečně protože v podstatě žijí velice "plný a bohatý štastný vnitřní život" , je pak takový život zbytečný? A co život naplňovaný všelikými touhami a chtíči který vede k vnitřní rozervanosti, takový život zbytečný není?
"jara", já použila slovenský překlad Jeruzalémské Bible a ty zase překlad Nového světa...to víš, google je prevít, odhalí mnohé...
Je to jako u spermie, veliké množsví spermií se snaží a neuspějí, jsou to zde dostihy ve kterých uspěje ten kdo má štěstí, není žádný tajný recept na štěstí, je to osud.
Pak je otázka jestli chcete mít jen to "štěstí" v nějakých "dostizích" a dělat ze sebe "dostihového koně", takové štěstí chce mít asi většina a tak si ho většina i představuje jako "pravé štěstí" a pak je zákonitě "neštastná" (ve výsledku) anebo chcete být skutečně "štastný" a to je pak něco jiného zato ale pravého, bez ohledu "na osud", rovněž to není bez práce, nikoli však práce na "vybudování štěstí" nýbrž práce na "objevení a vykopání" štěstí protože uvnitř už je... Třeba asi rozlišit "mít štěstí" ("dařit se") a být štastný
P.S.
Aneb, pamatujte lidi že kdo z vás "nemá štěstí" pak to ještě neznamená že nemůže být štastný což je daleko více než mít štěstí. Proto taky hodně lidí "má štěstí" ale málokdy jsou "štastní", tedy opravdu štastní ...
Když čtu dofinice štěstí a popis toho jak štěstí dosáhnout od "janm", tak docházím k jednoznačnému závěru, že NECHCI BÝT ŠASTNÝ, protože jako normální člověk CHCI ŽÍT NORMÁLNÍM ŽIVOTEM.
Chci prožívat lásku, chci mít kolem sebe dobré přátele, chci se radovat ze života, chci mít přiměřené zdraví, chci si pochutnat na dobrém jídle, chci se radovat z přírody a zpěvu ptáčků, ...
Nechci vypnout mozek (své pocity, emoce a mysl) a říkat si "teď jsem konečně štastný". To ani nejde, protože kdybych vypnul mozek, tak bych ani nevěděl, že jsem štastný. A štastný (podle jeho definic) není ani "janm", protože se nedokázal oprostit od toho aby nám, kteří nechápeme jeho filozofii, vysvětlil jak můžeme být štastní a neustále nad tím přemýšlí, sleduje komentáře v Poradně.cz a touží na ně odpovídat ... takže se ani sám neřídí tím, co druhým radí.
Ale vždyt ano, je to takový paradox, čím méně je člověk "vázán" chtíči a tužbami tím je naopak vnímavější k tomu co má a co již prožívá a tím spíše se může právě ze všeho radovat, z přátel, života, zpěvu ptáčků...atd. Naopak pokud se člověk váže, neustále jen "chce" a "touží" pak nemůže dost dobře prožívat to co již má a přichází o tu triviální radost z "obyčejných věcí"...
A k mým odpovědím, neustále nad tím opravdu nepřemýšlím, jde o poradnu kde každý může k tématu přispět, chodí sem různí lidé a tak si každý může vybrat to k čemu už sám nějakým způsobem "dospěl"...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.