Nová práce, neschopenka

Přeji hezký den,

nevím jestli potřebuji poradit nebo spíše nasměrovat. Doteď jsem pracovala na ŽL, práce OK, přímy někdy nahoře někdy dole - jak to u ŽL bývá. Protože si chci brát hypotéku/úvěr, tak jsem musela nastoupit na HPP, je to lepší pro banku. Našla jsem si tedy práci 15km od naši vesnice s platem 12tis čis. s tím, že se má plat po čase zvednout. Měla jsem nastoupit co nejdříve, ale ke vší smůle jsem dostala ošklivý zánět průdušek s podezřením na zápal plic, takže jsem do práce ani nenastoupila. Měla jsem nastoupit ve středu, ale doktor mi předepsal ATB a neschopenku s tím, že mám být nejlépe 10-14dní doma a vyležet to. Řekla jsem mu,že musím v pondělí nastoupit, že mě potřebují zaučit místo jedné paní. Doktor se netvářil moc nadšeně, řekl, že by se mi to takhle mohlo vrátit a je lepší to vyležet.. Volala jsem tedy do práce šefovi, že mě doktor řekl at jsem alespon 10 dní doma, ale že v pondělí si nechám ukončit neschopenku a přijdu po,st,čt,pá. V pondělí jsem přišla do práce s tím, že za chvíli přijdu do práce jen si skočím k doktorovi ukončit tu PN. Byla tam ta paní, co má odcházet. Tak jsme se zapovídaly a ona říkala, že at jdu domů (protože to ve mě ještě pořád chrčelo a chrčí), a at přijdu až ve středu. Pak jsme narazily na to,proč odchází a ona, že kvuli penězům, že nikdy neměla více jak 12tis. vyjímečně 13tis..že ji pořád slibovali a nic.. (to by bylo ještě ok,mám tu druhou práci).. No ale pak přišlo t, co jsem nečekala.. Začaly jsme se bavit o té nemoci, říkala jsem ji,že je to trapné, že to tak blbě vyšlo a ona,že to chápe, ale že tam byl stavený ten šéf a mluvil o mně docela nevybíravě, prý jsem do telefonu nezněla vůbec nemocně a že si určitě vymýšlím.(to mě mrzelo,protože jsem se snažila přijít co nejdříve na úkor svého zdraví) Na pohovoru to bylo také zvláštní, nebyl mi schopný říct ani pracovní dobu. Prý,že mě nechce urazit, ale řekl že snad brzy neotěhotním (nemám to momentálně v plánu,ale nikdy člověk neví) a že tam vydržím aspoň 5-10let. Pak jsme stály s tou druhou kolegynkou co tam zustává a v pohodě jsme si vykládaly. A on pořád, že všechno musím umět ten sortiment (což je jasné), že v nějaké pobočce cituji: dvě ženské řekly zákazníkovi,že nemáme nějaké určité zboží a ono na prodejně bylo, tak prostě letěly (chápu že člověk musí umět prodávat,aby prodejna nezkrachovala,ale vyjadřovat se o někom jakože jsem je vykopl anebo že letěly tak nevím).. Jinak nejsem z oboru mám zdravku. U nás v nemocnici hledali dokumentační sestru nebo mobilní sestru, vše na jeden úvazek 8hod... Nevím, nějak jsem to tehdy zamítla je to asi 3týdny zpět, tak asi bohužel. A včera mi volala paní, že by mě chtěla pozvat na pohovor na personálního konzultanta (hlásila jsem se tam asi před měsícem, strašně mě baví si povídat s lidmi, psát inzeráty - svému druhému šefovi jsem pomáhala vybírat lidi k nám do práce a celkově ta náplň by byla super. Bylo by to i hodně o papírování,ale aspoň bych se vyznala.) No ale myslela jsem, že se mi už neozvou a já vzala tuhle práci a teď mám takový zvláštní pocit. Nejdříve jsem se tam strašně těšila, ale až mi ta kolegyně řekla co a jak, tak mi spadly růžové brýle. A teď nevím, co dál. Zajímá mě pohled ostatních lidí. Děkuji