Nejste přihlášen/a.
Prosím o vaše názory: jsem vdaná 2 roky za pána, který se rozvedl, požádal mne o ruku, vzal si hypotéku na rekonstrukci domku ve svém vlastnictví,společně se mnou pracoval na domě,neustále mě přesvědčoval, že vše je naše a dělá to pro nás,po svatbě(2016) jsem se k němu nastěhovala s vědomím, že domek bude převeden do SJM, protože je přece "náš" a podílela jsem se nejen prací, ale i finančně vybavením domácnosti(asi 25.000Kč). V současné době se namžel rozhodl, že se mnou nechce domek vlastnit, nabízela jsem společné placení hypotéky, splečný účet s celým mým příjmem(on platí alimenty na dvě děti) a umoření části hypotéky(cca 300.000Kč). Mám podle vás morální právo na domek? Vím, že právně jen možná tak na společnou domácnost, pokud by se řešil rozvod. Ale jak to vidíte lidsky, morálně?
Děkuji všem, kteří mi sdělí svoje názory
Anna
Děkuji všem za reakce, i za ty ostré a drsné, pomohly mi
@anna11 - Mám podle vás morální právo na domek?
Ne. Tedy podle mě.
Argumentovat "morálkou" (či ji používat jako "klacek" na druhého) místo přiznání si vlastní, řekněme, naivity, není příliš zralý přístup.
Vidím to tak, že ani morálně nemáte na část domku právo.
Beru to tak, že za tu dobu co spolu bydlíte, tak jste neplatila žádný nájem, domek jste užívali společně (včetně toho vybavení domácnosti za 25kKč), tak jste si svůj díl prostě odpracovala. Se splácením hypotéky je to složitější, nevíme přesně jak máte mezi sebou uspořádané finance, ale uvědomte si, že peníze jsou jenom papírky jejichž hodnota se může ze dne na den rapidně změnit a časem hodnotu značně ztrácí. Oproti tomu dům si hodnotu drží, tak by bylo ze strany toho muže nerozum na Vás přepisovat nějakou marginální část v hodnotě 300kKč.
Majetky by se neměly dělit a trhat, podle mě je vždycky lepší, když to má vše pod palcem jeden.
platila jsem polovinu spotřeby na domácnost, vč.energií, atd., uspořádání financí jsem právě chtěla vyřešit, vše společné, určitě bych na tom byla finančně hůř a on líp než teď, proč to tedy dělám? no právě proto, že chci žít s člověkem poctivě a ne ho využívat a bydlet zadarmo. Ten domek měl cenu před rekonstrukcí 150kKč, hypotéka je na 20let.
V tom případě máte můj respekt a sympatie že se k tomu stavíte čelem.
Jestli to chcete nějak uspořádat, bude to asi trochu boj o to, jestli budete mít finance společné, nebo si každý pojedete svoje. Doufám, že mu na tu hypotéku neručíte a že se k tomu postaví jako chlap. I když to tedy podle Vaší otázky moc nevypadá...
když pominu, že jsem naivně věřila člověku, se kterým jsem chtěla být do konce života a neřešila např. předmanželskou smlouvu, ze které by jasně plynuly další kroky, a nikdy by jí nepodepsal, a já mohla už tenkrát vědět s kým mám tu čest, takže když budu realista a ne naivka, co teď? zůstat s ním čekat na další podrazy?
jj, já sem na poradnu chodím hlavně proto, že zde v této rubrice je dobře vidět, jak svět vlastně vypadá.
Morální právo na domek jistě máte. Zrovna tak máte právo domek užívat. Jenže je trochu problém tahat morálku do sporů o majetek. V té chvíli nastoupí paragrafy a s nimi všechny fauly a podrazy, které se dají použít. No a za takové situace morálka těžce prohrává.
Vidím že váš manžel má špatné zkušenosti z předchozího vztahu. Zrovnatak vidím, že to mezi vámi skřípe a že jste se začali dohadovat o peníze. Každá koruna, kterou někdo z vás dvou vydělá (je úplně jedno kdo), by přece měla mít dva majitele. Cítíte to tak? Viditelně ne.
děkuji, ptáte se : Každá koruna, kterou někdo z vás dvou vydělá (je úplně jedno kdo), by přece měla mít dva majitele. Cítíte to tak?
ANO, můj návrh(ne jeho) na splečné vše, vč.vydělaných peněz, i těch peněz, které jsem vydělala já před manželstvím...
Od vzniku manželství jsou jeho dluhy i moje(šla jsem do toho vědomě), naše příjmy jsou právně společné, takže jeho alimenty i dluhy platím i já...
co mi poradíte?
Ne, nemáte na domek právo, a to ani morální.
Dnes by měly být tyto věci ošetřeny smluvně, a to ještě předtím, než spolu začnete žít, doba už je taková. Vychovaní jsme k tomu bohužel nebyli . Ale vztahy tak nějak už často nevydrží celý život, jako tomu bývalo, ženy chtějí mít rovnoprávnost a také ji většinou mají. Rada: zkuste si situaci představit naopak: vy máte domek, váš manžel se přistěhuje, pomáhá vám, přispívá a chce za to všechno SJM. Jeidné, co je tu unfér je to, že vám sliboval...Co je to to neustále?
Teoreticky: kdybyste se spolu nastěhovali do nájemního domu (bytu), platili byste nájem, a společně byste se podíleli na dovybavení domácnosti jak finančně, tak i prací. Chci tím říci, že byste se pracovně podílela a i finančně, i kdyby nebyl majitelem ani jeden z vás.
Že se vám to nelíbí, to ale chápu. V manželství by tomu mělo být jinak, ale - viz 2.věta.
děkuji, víte, manžel má opravdu z předchozího vztahu špatnou zkušenost, dovedu ho pochopit,jde o to, že jsem vždy otevřeně mluvila o tom, jak si představuji budoucnost a on jen kýval a teď na otázku, kdy to tedy uděláme, řekl ne.
Vím, že jsem chybovala,věřila a byla naivní.
Co mi poradíte?
Můžete tak maximálně počkat, až se vody uklidní, a pak mu zkusit váš názor rozumně, bez emocí a hlavně výčitek, zase sdělit. S tím, že vaše šance je mizivá, ale že by měl vědět, že vám tento stav, kdy vám nic nepatří, vadí.
Pokud jste do jeho domu vložila své úspory z doby před manželstvím, můžete ho požádat, aby to bylo smluvně ošetřeno, že máte právo na x Kč, protože vaše peníze byly použity na pořízení/vybavení/splátky/atd. a že v případě rozchodu vám patří. Osobně bych tak daleko nešla, protože je to "nejlepší" cesta k ukončení vztahu. POkud je to to jediné, co vás ve vztahu trápí, tak na to zkuste nemyslet, jen se trápíte a k ničemu dobrému to nevede. Ano, přijdete možná (v případě rozvodu nebo smrti partnera) o nějaké peníze, ale při ztrátě partnera, kterého mám ráda, je to vlastně nepodstatné.
Jestli si nejste jistá už vůbec ničím, tak doporučuji si založit svůj fond pro všechny případy (možná bych omezila nákupy pro sebe, ale ne pro nás!), ale důležité je, aby se o tom nikdo nedozvěděl. Něco jako zadní vrátka, jestli vás to nějakým způsobem může uklidnit.
Dobrý den, paní Anno,
podle mne to vnímáte nesprávně. Na majetek svého manžela (majetek získaný před uzavřením manželství) nemáte žádné právo. Zároveň neodpovídáte za jeho dluhy a nemáte ani vyživovací povinnost k jeho dětem.
Chybu u Vašeho manžela vidím v tom, že od Vás (pravděpodobně) očekával jiný přístup. Nyní si nemůže být jist, jak byste se v případě potřeby zachovala k jeho dětem, na které samozřejmě musí myslet především. Myslím, že kvůli tomu se přes své dřívější sliby nakonec rozhodl jinak.
V domě bydlíte "zdarma". Zmíněných 25.000 Kč už jste si podle mne dávno "odbydlela" (všude jinde byste platila nájem) a podílet se prací na společném bydlení byste musela všude.
Z morálního a lidského hlediska vnímám jako pochybené vznesení požadavku na část manželova domu. Chybu (manžel Vás nepodrazil) vidím v "překroucení morálního práva" → u Vás. Zkuste se zamyslet nad svým požadavkem (postojem) a přehodnotit jej.
Paní Anno, do domu jste vložila 25.000 Kč, za tuto částku byste v nájemním bytě bydlela dva až tři měsíce. Podílíte se na provozních nákladech domácnosti, což byste musela všude. A pokud byste někde bydlela sama, hradila byste je v plné výši sama, nikoliv jen jejich část.
Zdá se mi, že byste chtěla, abychom Vašeho manžela odsoudili za to, že Vám něco slíbil a potom to nesplnil. Já tu situaci ale vnímám jinak. Váš manžel Vám sice něco slíbil, ale poté, co zjistil Váš postoj k majetku, svůj původní záměr změnil. A podle toho, jak zde prezentujete svůj názor, mi jeho rozhodnutí přijde rozumné, podle mne by převod domu do SJM byla velká chyba.
Já jsem nepřehlédla, čeho se tato diskuze týká. Ovšem Váš pohled na morálku mi přijde značně překroucený až zvrácený. Chtít za vložených 25.000 Kč podíl na manželově domě mi přijde jako (slušně řečeno) nemorální požadavek. (Stačí takto?)
Dobrý den, děkuji za Váš názor. V domku jsem nebydlela zadarmo, jak jsem už psala výše. Nemám právo na jeho majetek, ovšem tato diskuze se týká pohledu na morálku a důvěru.
Podle Vás mám "držet hubu a krok"?a být ráda, že mám střechu nad hlavou? nepotřebuji jeho majetek, mám svůj, on to ví a i proto se nechce dělit. Chápu ho, ale nechápu proč mi 5 let říkal opak.
Požadavek jsem přehodnotila, i svůj postoj k němu, láska je slepá a já už prozřela.
Jaké je podle Vás moje morální právo?
A
@anna11 - Znova chcete v něčem poradit, aniž byste řekla v čem přesně.
Sama píšete, že jste "do toho šla dobrovolně" - tedy jste musela počítat i se všemi následky z vašeho rozhodnutí vyplývajícími. Jakou radu očekáváte?
Nemohu si pomoct, musím se zeptat: Domnívá se tu někdo, že Anna udělala nějakou chybu, nebo že by její manžel na Annu udělal nějaký podraz? Já mám z Anniny otázky a ze všech jejích reakcí pocit, že jediným, kdo se pokouší o podraz, je ona. Příjde mi, že se ohání "morálním právem", aniž by jí pojem morálka něco říkal.
V některých reakcích píše o ošetření dědictví pro manželovy děti závětí, přestože musí vědět, že by závět mohla kdykoliv změnit → že tedy o žádné řešení nejde.
Na mne to celé působí dojmem, že manžel sliboval v době, kdy ještě tazatelku tak dobře neznal. Poté, co ale poznal její vztah k majetku, mu došlo, že se na ni nemůže spolehnout, že by o dům připravil své děti...
Právě jste, paní Anno, potvrdila, vše, co z Vší otázky a z příspěvků (z ničeho jiného totiž nevycházím) zatím vyplývá. Gratuluji Vašemu manželovi, že Vás včas prohlédl.
Je mi Vás líto, Anno. Lítost je však projevem morálky a na té, jak známo, a jak si lze ověřit, nikdy žádná civilizace nestála. A už vůbec ne, ta současná...
Takže k věci : První chybou bylo : " brát si pána, který se rozvedl..."... Tedy z Biblického úhlu ohledu. A vlastně i morálního. Sliby se mají dodržovat, a to i tehdy, když jejich dodržení "není výhodné". V tom je třeba kontrast mezi pravicově-liberálním fašismem, který dnes razí i někteří rádoby "křestané"a skutečným křestanstvím, které je založeno na poctivosti, solidaritě a lásce.
Za druhé, ale to velmi souvisí s tím prvním : ten člověk byl a je lhář a podvodník. Kašlu na nějaké podpisy, doklady, listiny a katastr. Ale pokud Vám tvrdil, že " vše je naše", a teď se k tomu nezná, tak Vás úmyslně uvedl v omyl.
Lidsky, morálně, si z toho vemte cenné ponaučení a vykliďte pole. Nechte toho debila at se udusí svým ( nebo "svým") majetkem a žijte svůj život. Zcela odděleně.
Víte, dnes, v této zemi, žijí statisíce, možná i miliony lidí, kteří byli úmyslně okradeni. Všechny ty majetky Bakalů, Kalousků, Kellnerů, Babišů, a dalších, jsou umožněny pouze okradením statisíců lidí... Není hanbou být jedním z nich.
děkuji, už víc než půl roku mám psychické problémy, prostě neunesu takový podraz od člověka tak blízkého
nechci se litovat, vím, že můj způsob myšlení se nehodí do současného světa, kde slovo nic neznamená,jsem ráda, že vím, že 90% lidí by se zachovalo stejně jako on, nezbývá než se s tím smířit, ale já se tak chovat nikdy nebudu
jsem moc ráda, že mě chápete
Anna
@anna11 - prostě neunesu takový podraz od člověka tak blízkého
Já to zas až tak nevidím - nebo aspoň ne výhradně ze strany manžela. Jisté "zavinění" je i na vaší straně.
Vy jste věděla, že dům je v jeho výhradním vlastnictví, vy říkáte: "jeho alimenty i dluhy platím i já" - a jak to tak vypadá, přinejmenším dva roky od svatby, ne-li ještě dříve investujete do jeho majetku peeníze i práci, platíte to, co je jeho povinnost - to všechno pravděpodobně jen na základě naprosto neprokazatelných ústních slibů, že jednou... někdy... a tak dál.
Jistěže mezi partnery má být důvěra - jenomže je taky nutné si ohlídat vlastní zájmy, což jste neudělala. Bydlíte v cizím domě, kde vám nepatří ani cihla, v SJM toho taky moc mít nebudete - kdyby se cokoli stalo, dědí manželovy děti všechno, co měl před sňatkem s vámi a a vás můžou klidně vystěhovat.
ano, přesně jak píšete, udělala jsem chybu a to proto, že jsem věřila slovům, nemělo by to být normální mezi blízkými lidmi?
už vím, že není, normální je nedůvěřovat, prověřovat, psát smlouvy a myslet především na sebe
ale na to nemám žaludek
No, tak já půjdu proti proudu. Sice mne zaráží způsob, jak jste svého manžela uvedla hned na začátku. "Jsem vdaná za pána." Je to takové divné, neosobní. Podle mne to mezi vámi už neklape. Těžko říci, proč se situace změnila. Ale možná, že právě kvůli tomu, že jste si byla nucená uvědomit, že "pán" si to zřejmě rozmyslel a dělit se nechce. Já Vám na rozdíl od jiných věřím, že zpočátku Vám říkal, že to bude vaše společné vlastnictví. A tam jste udělala tu základní chybu. V ten moment jste si měli sednout a pořádně si vysvětlit, jak to myslí. Nevím, jaké finanční možnosti jste v tu chvíli měla Vy a proč jste si tedy hypotéku nevzali rovným dílem. Vy půl a on půl a proč teda jste rovnou nešli za notářem a proč jste si na sebe nenechala přepsat tu půlku, když tak jste se na začátku dohodli. To se přece dělá běžně mezi lidmi, kteří se mají rádi a chtějí spolu prožít zbytek života. A to snad chtějí všichni, kteří začínají. Že se to pak zvrtne, to už je věc druhá a proto má být vyřešeno všechno hned na začátku. Také by mne zajímalo, kdy konkrétně Vás napadlo, že Vás zneužil kdy jste se začala cítit jako podvedená. Asi to začalo ve chvíli, kdy to mezi vámi začalo skřípat a Vy jste si uvědomila, že by také mohlo dojít k rozchodu a rozvodu a že Vy vlastně "ostrouháte", protože Vám tam nic nepatří. Proto jste si začala myslet, že z morálního hlediska, by se měl Váš manžel odhodlat k tomu, aby Vás nějakým způsobem odškodnil. Jenomže to on už neudělá, protože z právního hlediska nemusí. A to je to, co vám leží na srdci. Nesouhlasím s tím, že jste do manželství přinesla jenom těch 25 tisíc. Také jste se na něm podílela svou přítomností a byla manželovi určitě milenkou, ženou a starala se o domácnost. A to má také své hodnoty. Jenomže ty jsou právě přiznávány pouze z morálního hlediska. Já si vůbec nemyslím, že byste šla do vztahu proto, že jste chtěla získat půlku nějaké kůči, to byste se totiž chovala jinak a dala svému partnerovi "kudlu" na krk hned. Takové ženské si to dokáží zařídit tak chytře, že by tady vůbec nemusely klást otázky ony, ale jejich partneři. Takže nechápu, proč Vás všichni tak odsuzují, protože podle mne jste byla až příliš důvěřivá a tolerantní. I já znám případ ze svého okolí jedné takové mladé paní. velmi se to podobá jednomu příspěvku, který zde byl zmíňen. Vzala si kluka zedníka a takového všeuměla a ten jí vlastníma rukama několik let dřel na baráku a udělal z něho velmi hezkou, moderní vilku. Když skončil, milá dáma ho vyhnala doslova na ulici, snad s ním ani nebyla oddaná, to už nevím přesně. On za ní chodil a prosil ji, aby ho tam nechala bydlet alespoň do doby než si něco najde. Byla neúprosná a byla zima, kolem prosince. On spal někde na nádraží a na lavičkách. No a pak si to všechno rozmyslel a jednoho rána si na ni počkal když vycházela ze svého domu do práce a u vrátek ji uškrtil a pak se šel rovnou udat. Dnes je ve vězení, ale alespoň má kde bydlet a dají mu tam najíst. Myslím, že on svého činu ani nelituje. Ono to je totiž v životě tak. Tam kde začínají peníze, končí morálka.
Ivzes nezlobte se, ale argumentovat s tím, že by dotyčná paní musela někde platit nájem a tak dál, se mi v tomto případě vůbec nezamlouvá. Ti dva lidé se přece vzali. Ona k němu nešla do nájmu. Ona si myslela, že spolu budou žít a že se o vše budou logicky dělit. Že byla původní stavba jeho, dobře, ale ona mu do toho dala to co mohla a on to věděl. Tak jí to mohl říct hned, že jí nikdy půlku nenapíše, protože má děti a chce, aby šel všechen majetek pak jim. A bylo by na ní, jestli by do takového divného vztahu šla. Takže podle Vás, ona by mu tam mohla celý život posluhovat a kdyby se s ním pak něco stalo, tak jeho děti ji pak mohou klidně vyhodit na ulici, když nebude na ni nic napsáno. A tohle Vy považujete za morální? Já teda ne. Já nemám tyhle otázky ráda, protože někdy se tazatel ani nemůže, nebo nedokáže správně vyjádřit a pak tady dostane ledovou sprchu. Já jsem naopak přesvědčená, že paní byla opravdu naivní a důvěřivá. A nejenom to. Ještě ke všemu nebyla ani trochu vypočítavá, protože na něho určitě začala naléhat až v době, kdy to mezi nima začalo habrovat. A to už bylo příliš pozdě. Kdyby byla mazaná, jak ji tady podezíráte, nedala by na sobě nic znát a dostala by to z něho daleko dříve a legální cestou.
Milá paní, vykašlete se na chlapa a jděte pryč. Oželte těch pár šprdliků, za to Vám Váš život nestojí. legálně nevyhrajete, jen se budete užírat. Podle toho co jste napsala předpokládám, že práci máte a nejste na něm závislá.
děkuji, upřimě píšu a tečou mi slzy, všechno jste popsala přesně tak jak to je, bohužel moje láska k němu mi nedovoluje se sním rozejít, tedy zatím nedovolila, poslední dny jsem už trošku jinde a cítím, že by byla úleva, až to přebolí, být mimo jeho vliv.
nemám problém s penězi nebo bydlením, jen jsem se 10let těšila na život s ním, potrvá mi než se smířím s tím, že jsem věřila tomu nepravému
ještě jenou moc děkuji
Suzy, jak s Vámi jindy souhlasím, tak tady to vnímám jinak. Podílet se na nákladech na společnou domácnost je povinnost obou manželů, to nemohu brát jako nějakou "zásluhu", za kterou by na tazatelku měl manžel přepisovat část majetku.
Tímtéž, co tazatelka, se na domácnosti i společném životě podílí manžel. Tazatelka sice nemá dům k přepsání, ale možná by mu podle Vás mohla "přepsat" část svých úspor?
Ale stejně jako Vy si nemyslím, že tazatelka vstupovala do vztahu s tím, že získá nějaký majetek. Jen to na mne působí dojmem, že se na to časem začala dívat jinak.
Ivzes, já chápu Váš názor. A proto opakuji, že nemám tyto otázky ráda. Pokud jsou míněny opravdu vážně, (tak jak to cítím právě v tomto případě), tak mám pocit, že tazatel, nikdy nedokáže správně a dopodrobna vyjádřit všechny nuance celého vztahu a může dojít k tomu, že nepochopíme všechno a můžeme se mýlit a i ublížit. Lidské vztahy jsou složité.
Lidsky a morálně to vidím tak, že byste se nyní měla spíš zaměřit na to, aby vaše manželství řádně fungovalo. Za předpokladu, že spolu budete dobře vycházet, můžete oba užívat dům jako vlastní a možná se časem dočkáte i toho, že nakonec manžel svolí, aby byl dům v SJM. Například můj tchán přepsal svůj byt na tchyni až po 30 letech manželství!
Podívejte se na to z jeho perspektivy - zatím jste manželé jen dva roky, on už má bohužel zkušenosti s rozvodem, také má dvě děti, které přichází do úvahy jako dědicové a které by vztažením domu do SJM byly na svém podílu více bity, s vámi asi žádné děti nemá (?) a chcete od něj, aby přepsal na vás jeho vlastní dům?
Tak jej nechte, at si platí hypotéku sám ze svého, když si to takto přeje, a nenutte mu váš vlastní příjem a společný účet.
ano, máte pravdu,snažím se na to dívat jeho očima,můj úmysl byl zlepšit jeho situaci a závětí se dá ošetřit i to, aby jeho děti dostaly vše, napsala bych jí okamžitě, mám jeho děti ráda, můj záměr je jen mít něco spolu, děti už nechce,tak snad psa?!
jsem spolu už 10 let, z toho 5 řešíme společně "jeho domek", já vím, blbá...
@anna11 - udělala jsem chybu a to proto, že jsem věřila slovům, nemělo by to být normální mezi blízkými lidmi?
Vždyt říkám, že mezi partnery důvěra být má - jenomže jeho děti vám už asi až tak blízké nejsou. To od počátku znamenalo, že kdyby se s manželem cokoli stalo - jsme lidé smrtelní - odejdete s ranečkem i kdybyste si navzájem věřili sebevíc.
i proto to SJM a závět, ve které by domek ze SJM zdědily jen jeho děti, nikdo z mojí rodiny
víte, mě je už jasné, že je všechno pryč a jinak než jsem chtěla, jen chci znát názory lidí, jen chci vědět, jestli jsou lidi jako on - sliby=chyby, nevěř mi, říkám to jen proto, abych tě měl v posteli, ukecám tě jak budu chtít, protože vím, že pro tebe je láska na prvním místě, ale pro mě tam je majetek, ale to kočičko nebudu říkat!
nevím co byste poradil někomu blízkému, třeba sestře,dceři...zvykni si nebo uteč nebo byste jí říkal pořád dokola, že dělá chyby...?
@anna11 - nevím co byste poradil někomu blízkému, třeba sestře,dceři...zvykni si nebo uteč nebo byste jí říkal pořád dokola, že dělá chyby...?
Jistěže bych jí říkala, že "dělá chyby" a kde, případně bych se jí pokusila pomoci je napravit. Ale nikdy bych si nedovolila radit "zvykni si nebo uteč".
Chápu ho, ale nechápu proč mi 5 let říkal opak.
A třeba se to nikdy nedozvíte.
Ale jestliže jste dobrovolně převzala jeho povinnosti (dluhy, výživné), tak možná proto, aby vám tohle chování vydrželo co nejdéle. Kde by našel druhou takovou.
@anna11 - jinými slovy - využil mě?
Proč potřebujete potvrdit, že jste "ubohá využitá obět"? To, že se tak cítíte ještě neznamená, že to tak je.
A ne - neodpovím vám.
Já (33 let)to mám takto:Zdědil jsem rodinný dům se zahradou do kterého se přistěhovala má žena.Dům je psaný jen na mě,ale vše hradíme a kupujeme společně.Proč?Protože jsme rodina a jako rodina počítáme s tím že vše jednou zdědí naše dcera(nyní 6 let).Proto také nevydíme důvod zbytečně něco přepisovat(my to berem jen jak formalitu).Ono asi také záleží na tom že jsme si protějšek hledaly jak se říká na zbytek života.Ne jen na pár let.Hlavně jsme u toho také přemýšlely.Náš názor je ten že rodina je to nejdůležitější co máme-něco naprosto neměnného-něco co je nad vše ostatní.Proto ani nechápu nějaké vaše moralizování.Maximálně mi přijde nemorální dělit na moje a tvoje.Třeba pro někoho jsme najivní rodina,ale nám to tak vyhovuje.
děkuji, to je přesně moje představa, my už spolu děti mít nebudeme, takže jde jen o ten pocit, že máme něco společné, manžel chce vlastnit sám a ode mne čeká finanční podporu, mám kde bydlet, ale chtěla jsem zbytek života žít s ním.
Moc Vám držím palce, aby to vyšlo.
Anno, Váš manžel má právo (nejen po právní, ale i po morální stránce) si svůj majetek, který získal před uzavřením manželství ponechat. Vy jste do zařízení domácnosti (které rychle odejde) vložila 25.000 Kč, a dále se podílíte na provozních nákladech, což byste musela všude.
Chcete-li mít s manželem nějaký společný majetek, pak si jej s ním poříďte. Ale nechtějte po něm, aby "na Vás přepsal" část toho, co by mělo připadnout jeho dětem.
Anno, pořád nechápete, že žádat majetek, o který jste se nijak nezasloužila, je nemorální. Závět by samozřejmě nic nevyřešila, protože byste ji klidně mohla den po přepisu v katastru změnit. (A u Vás bych toto jednání i očekávala.)
Oháníte se morálkou, ale mám pocit, že Vám pojem morálka vůbec nic neříká.
Ne, paní Anno, nic neházím (vycházím pouze z toho, co jste sama napsala → naházela jste snad na sebe špínu?) a tím, kdo v celém vláknu, dokazuje, že je mu morálka cizí, nejsem já.
Tak ještě jednou:
Na manželův majetek z doby před manželstvím nemáte žádné právo. Nemorální je požadovat po manželovi, aby na Vás část svého majetku převedl.
Do manželova majetku jste žádné prostředky nevložila. Těch 25 tisíc jste vložila do zařízení domácnosti, již užíváte společně. Pokud by manželství skončilo, budete si moci své zařízení ponechat. Navíc budete mít nárok na polovinu peněz, které se do manželova majetku vloží ze SJM.
Pokud jste do manželova domu vložila nějaké úspory před svatbou, měla jste to ošetřit písemnou smlouvou. Na tyto prostředky byste samozřejmě měla nárok. O ničem takovém však nepíšete, uvedla jste jen těch 25 tisíc.
Jestli manželovi nehradíte nájem, bydlíte v jeho domě zdarma. Provozní náklady byste musela hradit všude, podílet se na nich je Vaše morální (když se tak oháníte morálkou) povinnost.
Není vaše povinnost podílet se na hypotéce, na manželových dluzích z doby před uzavřením manželství a na výživném. Čím více zde reagujete, tím rozumější mi přijde manželův přístup. Považuji od něj za solidní, že po Vás neche, abyste se podílela na jeho dluzích a na výživném → to jsou jeho závazky a povinnosti.
@anna11 - nechci za 25.000 domek, chci jen to na co mám právo
A na co máte dle vašeho mínění "právo"?
Já se musím přiznat, že nějak nechápu o co vám jde. Vaše příspěvky si dost protiřečí, na začátku píšete že:
neustále mě přesvědčoval, že vše je naše a dělá to pro nás
a jinde: jde o to, že jsem vždy otevřeně mluvila o tom, jak si představuji budoucnost a on jen kýval a teď na otázku, kdy to
tedy uděláme, řekl ne. Tak kýval, nebo přesvědčoval? V tom je totiž dost podstatný rozdíl.
A neodpustím si co mě napadlo jako první po přečtení tady toho všeho a není to opravdu nic osobního: "O morálce tady nebude kázat někdo, kdo rozbíjí rodinu". "Má pravdu, předsedo"!
neprotiřečím si, přesvědčoval mě, že se nemusím bát investovat a pak když jsem o tom mluvila já mi to odkýval, několikrát, proto mě překvapilo jak teď reaguje
jeho bývalou rodinu si rozbil sám, respektive se svou bývalou manželkou
nevím proč mě odsuzujete, jedinou mou "vinou " je že chci splnit slib
Zažil jsem něco daleko horšího. Moje ex. si koupila domek za 450 tis. Taková ruina na spadnutí. Našla si mne jako řemeslníka , já to dal vše do pořádku, postavil na patro a výsledná hodnota byla asi 3,5 - 4 mega. Když se kolaudovalo, tak mi řekla pá pá. -Měla na to morální právo? ... Tak jsem se naštval, postavil jsem si svůj vlastní domek a mám klid.
@anna 11 - na splnění slibu?!... přesvědčoval mě, že se nemusím bát investovat a pak když jsem o tom mluvila já mi to odkýval, několikrát
Výrok "neustále mě přesvědčoval", stejně jako "odkýval" je vágní a nezávazné vyjádření - slib by byl "po svatbě - k příštím narozeninám - v únoru 2018 ti daruju půlku domu".
Paní Anno, ani @ivzez ani já nemůžeme za to, že věci nejsou podle vašich představ a tužeb. Takže vaše negativní emoce raději přesměrujte na jejich původce.
a kam přesměrujete tu nepodloženou špínu, co tu na mě házíte, vy?!
nemám potřebu se litovat, nic se mi nestalo,měla jsem jen dotaz ohledně morálky a podrazu, který od manžela cítím
Paní Anno, nikdo na Vás žádnou špínu nehází, prozradila jste se sama. Je mi jasné, že Vám vadí, že Vás někteří čtenáři prohlédli, ale na to jste měla myslet, než jste sem napsala.
Přece jste nemohla počítat s tím, že nikdo nebude vědět, jak by to s tou závětí mohlo dopadnout.
PS: Jestli závět opravdu považujete za tak dobré "řešení", mohlo by Vám stačit, kdyby Vás manžel uvedl mezi dědice ve své závěti.
nechci nic po jeho smrti, chtěla jsem žít s ním v našem, byla jsem u notářky a ta mi potvrdila, že závětí zle toto ošetřit a pokud by mi manžel nevěřil, nemá cenu to řešit, nebudu ve vztahu bez důvěry
Dobrý den, já bych řekla, že jste s manželem nějak vzájemně nepochopili. Do jeho hlavy nikdo nevidí, co tím myslel, když vás přesvědčoval, že je vše společné. Možná to myslel tak, že tam společně budete bydlet, takže tu rekonstrukci dělal i pro vás. Vy jste to možná pochopila tak, že vám domek také připíše a budete ho mít v SJM. Pokud by tomu tak nebylo, vzala byste si ho za muže? Takhle to vypadá, že jste hodně zklamaná i z vašeho manželství. Jo a pánové někdy odkývou kde co a jedním uchem tam a druhým ven. Jak tomu bylo u vás, těžko říci. Morální právo na domek asi nemáte, on je to fakt majetek vašeho muže, zvláště má-li děti.
děkuji, jedna z mála slušných neodsuzujicích reakcí.
Možná jsme se nepochopili. Moje myšlenky byla taková, že on ze svého platu sotva poplatí co musí a tak kdybychom dali oba platy dohromady a já se podílela na úvěru a dalších investicích do domlu, vč jeho alimetů, zajistila, že jeho děti po naší smrti o nic nepřijdou, tak bychom si žili dobře. Snad je pochopitelné, že nechci dávat peníze do něčeho co ani za mého života není moje, nemůžu nikdy vědět kdy se bude chtít rozvézt i se mnou(už mě podvedl), tak mi připadalo SJM jako splnění jeho slibu a moje spokojenost, že bydlím ve svém. Nepotřebuji jeho majetek, mám kde být, jen jsem chtěla žít pohodově a bez věčného účtování má dáti-dal.
Teď to bude tak, že já bu´d buu neštasná sedět s ním doma, protože na on na nic mít nebude nebo bude neštastný on, když já budu užívat peníze, které nebodou společné, ale jen moje . Tomu jsem se chtěla vyhnout. Samaritánkia nebudu.
anna11 - zajistila, že jeho děti po naší smrti o nic nepřijdou... tak mi připadalo SJM jako splnění jeho slibu a moje spokojenost, že bydlím ve svém
Máte v tom poněkud zmatek - jakmile je majetek v SJM, pak děti (neopominutelní dědicové) jednoho z manželů dědí pouze jeho polovinu. Notářka má pravdu v tom, "že závětí zle toto ošetřit" (abyste nedědila), ale vy jste si to zřejmě špatně vyložila - pokud byste nechtěla manželovy děti "zkrátit", musela byste jim po jeho smrti svoji polovinu nemovitosti darovat.
Paní Anna by si měla podle mne nechat udělat v domě nadosmrti užívací právo - výminěk - věcné břemeno bytu a užívání a zahrady, sklepa /třeba jen pouze za platby spotřebované energie/. Ta Vaše práce má také hodnotu + péče o manžela.
Pokud pán odejde první, tak nikdy nevíme, jestli jeho děti nebudou chtít domek užívat samy, prodat ho, nebo pronajímat. Potom vlastně paní Anně mohou napálkovat 12-15 000 tisícové nájemné a to nemusí paní sama utáhnout.
Jak zde zaznělo, pán má dvě děti, chce to nechat v rodině, když nemáte společné, tak prostě tento vztah není až takový jako s dětmi. Proto nemůže odpovídající pod nickem ,,karl,, sprovnávat sám se sebou a s tímto případem, to prostě není totožné.
Vy jste do toho šla jako do manželství, vše společně, jak peníze, tak majetek. Pán již ale přemýšlí jinak, nezapomeňte, že ceny nemovitostí jdou strašně nahoru a je to pěkně nafouknutá bublina.
Také by se mohlo stát, že pokud byste byla se syny dědic, tak je budete muset vyplatit /nebo naopak/ a nemusíte na to mít a dotyčný na to bude muset vzít půjčku, anebo se nedomluví a dům se musí prodat.
Mám známou, kde paní žije snad 25 let s přítelem v podnájmech a věřte, že jsou jako manželé, ale stále řeší, moje peníze, tvoje peníze, společné náklady, kdo co platil, kdo platí dovolenou. Stále se rovnají. Počítají, samozřejmě na jídlo sní muž více, ale i to trochu vrtá v hlavě. Není to ale na nože, jenom takový stálý povzdech. V těch druhých vztazích a natož bezdětných, to nebývá tak jasně dané.
Jak hospodaříte? Pán přijde a /virtuelně/ dá Vám celou výplatu /víte kolik bere?/, Vy dáte svoji a oddělíte z toho alimenty, hypotéku, inkaso plus potřeby na dům a zahradu/, každému kapesné a ze zbytku šetříte na dovolenou a platíte živobytí?
Píšete, že jste spolu v manželství 2 roky, ale znáte se deset let. Je to škoda, měly být tyhle věci okolo majetku a bydlení ošetřeny a domluveny. A když nemáte nic napsaného, tak si myslím, že nemáte jistotu do budoucna, do důchodu.
--------------------------------------
Pokud máte svůj příjem na svůj účet, spořte si nějak, abyste měla svůj polštář. Nevydávejte se zcela ze svých financí.
Protože jak správně píšete, jeho alimenty, hypotéka jdou i z Vašich peněz, o ty peníze máte v domácnosti méně, kdybyste byli oba dva zcela bez závazků, mohli byste si dopřát sami více, lepší věci, lepší dovolené, nové auto. Já Vás v tomto chápu.
-------------------------------
Spekulace - Samozřejmě nevíme, jestli nemá pán plat třeba okolo 60 000. Zase by to byla ve výdajích jiná situace a oproti vaší možné menší výplatě.
Plat jsem napsala odhadem, to jsou, přímo pro mne, velmi vysoké peníze a zřejmě by se hospodařilo úplně jinak a vše by se poplatilo bez řečí.
V dnešní době je normální mít dva účty, každý svůj, je možné, že si domluvíte dát na domácnost každý ze svého platu jen určité procento, potom je to spravedlivé a se zbytkem si každý poplatí svoje, co potřebuje poplatit.
Pána nemůžete nutit, možná, že chyba byla, že jste mluvila o baráčku dříve, než on. On, jako majitel měl asi sám první vyjádřit, jak to bude v budoucnu, nebo po vstupu do manželství. Soudím podle toho, že Vám stále přikyvoval.
Dříve to bylo vás obou, nyní změnil názor.
Jen komentář: Vidím to jako naivitu do současé doby. Diskriminace žen v mnohém kulminuje, takže diskutovaný pán možná pokládá za normální, že partnerku lehce ždíme. Je jasné, že pokud on má závazek, a ten tady byl dřív, hledí na něj víc, než by si tazatelka přála. Normoš. Radím: nevařit mu příliš, neprat, žádné velké úsluhy. Zkuste, co to udělá, když nefinancujete. Ono z něj něco vypadne, nějak se "vyklube", vybarví, myslím. Právně i morálně budete pravděpodobně vždy ZA dětmi, které má on, jak uvedeno.
děkuji Vám,
víte, vždy jsem věděla, že nebudu na prvním místě, je to pochopitelné i když někdy to bolí, ale chápu to. Ale co nikdy nepochopím je proč mě udžoval roky v něčem co nikdy nechtěl udělat. Půl roku před svatbou jsme si jasně řekli, naprosto jasně, že po svatbě se můžu nastěhovat protože budu ve svém, domek bude součástí SJM.
Poté to prý zapoměl. Jsem naivní a důvěřivá, snad proto, že mi nikdo výrazně neublížil...nevím...ale nejsem úplně blbá, peníze co jsem mu kdy půjčila mi vrátil a to vybavení domácnosti klidně oželím, to byla ta daň za důvěru.
Vždy jsem věřila, že skutečnou povahu člověka poznáme právě v takových vyhrocených situacích a opět se mi to potvrdilo.
Bohužel je mi z toho zjištění pořád hodně úzko a právě, jak píšu v jiné diskuzi, rozpláče mě i blbá reklama na štasný rodinný život .
Ale pracuji na zlepšení, i díky Vám a dalším lidem zde se mi to jistě podaří.
Anna
Nevím, jestli jsem paní pochopila správně, ale přijde mi to jako , že pán měl starý domek a chtěl ho rekontruovat. Tak si našel paní, která by s ním bydlela a tudíž by byl zase jeden příjem k dobru. A tak paní požádal o ruku. Pak si vzal hypo (samotnému by asi horko těžko schválili) a teď pán platí ze svého alimenty a hypotéku. Nevím, co mu může zbýt, když má dvě děti jistě studující a tak trochu předpokládám, že paní platí ten "zbytek" - poplatky a jídlo a pod. To mi opravdu nepřijde fér, ale bohužel se to někdy stává, když člověk chce začít znova. Ale kdo ví, jak to unich je. Znala jsem jednu dvojici, žili spolu jen na hromádce. Koupili si napůl domek. Paní dala půlku v hotovosti a pán si půjčil půlku v práci. Jenže, protože pán chtěl mít brzo placeno, měl splátky dost vysoké. A tudíž mu po zaplacení alimentů moc nezbývalo a tak paní platila všechno ostatní po celých deset let. A když to vezmu kolem a kolem, paní zaplatila tu svou půlku domku skoro dvakrát
Pán se po deseti letech s paní rozešel, protože ona již nebyla ochotná vše platit, když pán si "šetřil" na stáří.
Těžko říct, kde je to správné " na půl"
tak, trošku to vysvětlím...a nevím proč ten rozesmátý smajlík
pán se rozvedl, poznam mě, a měl starý domek, který ještě doplácel tetě...já(blbá) ho přesvědila aby si ho nechal(chtěl ho prodat cca za 200tisíc) a neprodával, ale zrekonstruoval, vzal si hypo jen na sebe(před tím, než chtěl žít se mou), poté se vyjádřil, a já(blbá) souhlasila, ovšem nechtěla jsem s ním bydlet v "jeho" ale v našem, od počátku to věděl a sliboval...nic jsem za něj neplatila, ale chtěla splnit slib. No tak už vím, jak on to má se sliby...
Přišla jsem o pár tisíc a ideály, těžko říct jestli je to újma, teď se na to začínám dívat jako na výhru, mohla jsem dopadnout hůř
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.