Nejste přihlášen/a.
Terko, něco mi našeptává a jsem si tím téměř jistá, že ta dcera jste Vy. Chováte se tak, jak se snažíte popsat, ale mamce se Vaše chování z nějakého důvodu nelíbí. A Vy jí chcete ukázat naše reakce.
Ale myslím, že tam budou i další věci, které se mamce nelíbí. Neříkejte nám, že mamce vadí jenom "... to chování prostě", ...Furt někam chodí ven večer ...a poslouchá písničky"... Pokud opravdu "školu docela zvládáte" tak by snad mamka neměla důvod se něčeho obávat. Zamyslete se, jestli mamce přece jenom nevadí i něco dalšího. Řekla bych, že jí nejvíc vadí, že tvrdíte, že ... "vsechno je zbytecny a ze vsechno nema smysl apod..." To by teda dost (dost hodně) vadilo mě.
Docela chápu, že Vám zase vadí, že Vás mamka kontroluje přes FB a instagram. Ale takové už mamky prostě jsou. Cítí za svoje děti zodpovědnost a přece jenom chtějí vědět, co jejich 16 leté dcery po večerech dělají a s kým. Budete stejná, až se Vaše dcera bude po večerech toulat.
Každá prostě děláte něco, co s té druhé nelíbí. Zkuste se dohodnout, že omezíte chování, které té druhé vadí.
Naprostý souhlas s Promonem. Mladé slečny v tomto věku takové bývají. Prostě jsou tajemné, zasněné, trošku mimo realitu. Jestli nepříjde nic horšího, tak si můžete gratulovat. A přesně - hledejte "společnou" řeč. To znamená : poslechněte si s ní "jejího" Justina Biebra (například), i když jeho muziku máte za odpad a neuznáváte nic jiného než Bacha (například). Večer si udělejte chvilku při svíčkách a popovídejte si s ní. O čem? O ničem... Prostě jen tak nechte plynout myšlenky i řeč. Uvidíte, kolik Vám toho v takové intimní chvilce () poví. A hlavně se smiřte s tím, že už to není Vaše MALÉ dítě, ale Vaše VELKÉ dítě, které se začne chovat naprosto jinak, než Vy si budete představovat. Přeji Vám pevné nervy a hodně lásky a tolerance
Chybí mě tam smysluplný program.
Koníčky - pravidelné cvičení v nějakém sportovním oddíle, v Sokole, plavání, kulturní vyžití - návštěva divadelního představení, koncertů, výstav.
Vzdělávání se - chození do knihovny, v závislosti s výběrem budoucího zaměření profese hledat, co by mladého člověka oslovilo.
Z gymnázia se předpokládá, že člověk bude studovat na vysoké škole. Na jaké?
Budu chtít být lékařkou? Potom se třeba zajímat o dobrovolničení v nemocnici, domovech důchodců či podobných zařízení. Dobrovolníci krátí čas pacientům - vyprávějí si, čtou časopisy, knihy, doprovázejí na procházkách, dětem krátí dlouhý čas společnými hry.
Ekonomická vys. škola - třeba kurzy psaní na počítači naslepo, cizojazyčné kurzy.
Budu chtí jít na peďák? Zde je důležité umět hrát na hudební nástroj, zpívat - Takže opět zajistit nějaké kurzy hry na hudební nástroj a navštěvovat hodiny zpěvu, dojít do městského domu mládeže a zajímat se o volnočasové aktivity dětí, nabídnout pomoc lektorům, v létě se pořádají příměstské tábory, podílet se na přípravě apod..
Vždy se dá najít v okolí svého bydliště nějakou aktivitu, která vyplní čas a posune trošku dál. Keramika, malba, kresba apod..
Popisovaný život teenagera je prázdný, nudný, není se co divit, že si člověk myslí, že je všechno zbytečné a ztráta času. A protože dnešní mládež má větší rozhled a možnosti, než jsme měli my před 40ti lety, tak by již měla slečna vědět, jakým směrem se bude její život dále ubírat.
Tohle každodenní, večerní lelkování bude svádět k předčasnému hledání blízkého kamaráda, zkoušení alkoholu, případně něčeho zakázaného.
oprava - společnými hrami
Ještě bych doplnila, že pubertou dítěte označujeme věk 11-15 let, tedy starší školní věk. Po 15 roce života se toto období nazývá dospívání - adolescence /15-18-20/ let.
Jedubabička - citujete pouze druhou část věty a první neberete v potaz. Dnešní mladí lidé jsou určitě o mnoho více v obraze než jsme byli my - internet - sociální sítě - telefony - časopisy - televize.
Já když vidím 9 - 11 leté slečny, na jejich komunikaci, vyjadřování, chování, oblečení, tak jsem ani v 15 tak vyspělá, cílevědomá nebyla.
Pokud tento dotaz píše matka a já tomu moc nevěřím, není to styl dospělé ženy, matky 16ti letého děvčete, tak si myslím, že tedy matka a otec, /pokud se podílí na výchově/, nevedli svou dceru k různým aktivitám, nehovořili, co bude v životě dělat. Jenom, že se dobře učí, je podle mne málo.
Zase na druhou stranu je všeobecně známo, že studovat na gymnázium je takový odklad a student se rozhodně později, kterým směrem se vydá.
Pohanko, myslím, že ten přetlak informací může být někdy pro rozhodování se spíš kontraproduktivní - právě pro ta kvanta možností, z nichž je možno vybírat.
My jsme tohle (většinou) neměli, tudíž ta cesta byla celkem jasně naplánovaná od skončení ZDŠ až do nástupu do důchodu.
pohanko. Píšeš, že dnešní mladí lidé jsou daleko více v obrazu, než kdysi my. Já Ti ale nevím. Možná ta přemíra informací, která se na ně odevšad žene, jim vhání do hlavy takový zmatek, o jakém se nám ani nezdálo.
A v 16ti letech vědět, kam se bude ubírat můj život? Domnívám se, že to s určitostí ví jeden tak z dvaceti. Kolik najdeš šestnáctiletých dobrovolníků v nemocnici, v domovech důchodců apod ( ani nevím, jestli je to vůbec možné - v šestnácti tohle oficiálně dělat)? Nevím, kolik šestnáctiletých chodí na kurzy psaní na počítači naslepo apod. Ani my, jako mladí jsme většinou tohle nedělali.
No, jo, potom budu mít asi nepříjemný názor, že v dnešní době, kdy je možnost mít plno informací, navštívit školního /profesního/ poradce, nebo jak se jim říká, psychologa, najít si na internetu testy - jaká práce by se ke mě hodila, je takové přežívání bez cíle, chyba i rodičů. Že své dítě nějak cílevědomě nevedou a nesměřují, aby mělo děcko vhodnou a přiměřenou náplň volného času. A musí se zavčas, v šestnácti je pozdě.
Potom přijde takové to období, kdy dítě řekne, že nic nemá smysl, když ti rodiče neotevřeli děcku svět, neukázali, co je okolo krásy, možností, příležitostí.
Jenže dnes se na děti nesmí tlačit, život je jim ukazován jen z té příjemné stránky, jenom právo, žádné povinnosti, takže se nedivím, že jsme vychovali takovou genereci dětí, jenom konzumující a nudící se.
Takže maminka, která tento dotaz píše, by se měla obrátit o nějakou pomoc, jak dále postupovat. Jenom se bát, tak to nepomůže a nic se nezmění.
Já jsem jako dítě měla plno koníčků. Všichni dospělí kolem mě si mysleli, jak to mám v hlavě krásně srovnané. A přesto, když mi bylo cca 15-16 let, tak jsem najednou nic nechápala. Jaký je smysl života, proč a co mám vlastně dělat atd. Dlouhé hodiny jsem vydržela sedět, poslouchat hudbu a mít jen svůj vysněný svět. Já se domnívám, že to k dospívání patří od nepaměti. Na to není potřeba žádný poradce apod. jestli si to děvče jinak plní svoje povinnosti doma i ve škole, tak at je same se sebou a svými písničkami. Až se dočista rozloučí se svým dětstvím, tak svoji životní cestu najde. Anebo možná také ne. Kdo ví...
Naprosto souhlasím se sebod (14:46): ..."když mi bylo cca 15-16 let, tak jsem najednou nic nechápala. Jaký je smysl života, proč a co mám vlastně dělat atd."
Myslím, že jsme si tím prošli všichni. O tom puberta je. Člověk najednou neví, "čí je". Jde jenom o to, aby se dcera "našla". A to platí, at dotaz opravdu psala mamka nebo dcera, která chce mamce dokázat, že je normální.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.