Nejste přihlášen/a.
Hezký svátky všem přeji, chtěl bych se zeptat co se v tom světě tolik stalo že ten svět je takový jaký je. Je mi 23 let prakticky na vesnici vyrustám od malička, když jsem byl malí byl tu supr život, každý den jsem byl u vody, měl jsem spoustu kamarádu, dokázali jsme pochopit srandu, měli jsme k sobě blíž a nikdo mě nekritizoval co nosim a takový věcí, prakticky dětství jsem znal jen venku ne co je dnes počítače tablety telefony to vůbec. Na vesnicích a v okolních městech bylo živo a vše fungovalo hospody restaurace a tak prostě kam jako děti jsme mohli chodit pro limonady a tak vše bylo u koupaliště skoro. Jako vesničani jsme drželi jako jedna obrovska rodina každej zdravil všichni jsme k sobě měli daleko víc blíž, lidi se více smáli a byly celkově spokojenější. Uteče to jako voda 17 let uteče jako voda a všechno je uplně jinak a všechno je uplně naruby a horší, všechno co kdysi fungovalo a bylo v provozu zkrachovalo a nebo se to tady zbouralo, na vesnicích a v okolních městěch kde byl život a bylo živo najednou všechno jakoby utichlo, lidi se už pomalu vůbec neznaj, mezi sebou z očí do očí nekomunikujou, každý se jen mračí a lidi nemaj prakticky vubec už nanic naladu, unás na vesnici lidi co se znaj celej život se uplně odcizili život na vesnici uplně zanikl, každý se stěhuje pryč vesnice se pomalu vyprazdnuje co dříve fungovalo už nefunguje. A můžu dokonce říct že jsem neměl problém ani navazovat mezi lidmi dříve vztahy dnes je to o něco horší a těžší a lidé jsou si čim dál víc cizí a jsou čim dál na všechno náročnější nikdo vám pomalu už nebere ani jaký jste hlavně uvnitř. Kamarádi který semnou vyrustali prakticky děství se mi uplně odcizili nezdraví a uplně se znich stali asocialní bytosti prostě už cizí lidi jen samí telefony počítače a prostě už se neumí ani tak bavit jako dřív. Musim říct že dřív ten život byl daleko veselejší byl supr nebyl problém si najít kamarády a nebo někoho na vztah a nebyl ani problém v noci vyjít ven člověk neměl mít z čeho strach a hlavně byla ucta k člověku hlavně ke staršim lidem, byly morální hodnoty který ve společnosti dřív byly daleko víc respektovaný než je to dnes, dnes mi příjde že upadávají a vztahy jsou mezi lidmi čim dál horší tolik rozdílu tolik nenávisti mezi lidmi strašný vůbec nechápu proč tohle všechno tak nastavený dnes je, ta doba je taková depresivní stresova . Dokonce lidi co tu bydleli celí život dnes jim je 40 a víc by se prý na tu vesnici vratili kdyby byl rok 1990 ale jinak už vůbec. Nechápu co se to v tom světě tolik stalo. Ale tak někdo to snad musí pobobně taky cejtit. Když je léto u vody vždycky bylo tolik lidi najednou už ani ty lidi tam nejsou. Co dříve fungovalo už nefunguje ani co fungovalo pro děti a pronás mladý dnes už není v provozu . Říkám furt těm 14 ctiletym který maj někteří rozum že tak dobře jako bylo dřív asi už nikdy nebude že bych jim psal to děství jako jsem zažil ja my jsme to ještě jakž takž ztihli ale dnes je to uplně už jiná doba. Jaký máte nato názor vy? Ani ta moda nebyla taková jako dnes lidi chodili slušně oblíkaný takový obyčejně normálně a nikdo si nanic ani tolik nehrál jako dnes.
Pokud někdo ve vašem věku píše sem podobné dotazy dnes v 6 hodin ráno, tak by se měl v prvé řadě zamyslet sám nad sebou. Já říkám - vím, že všechno stojí za h...o, ale to ještě neznamená, že budu kvůli tomu celý život nas...á.
Omlouvám se, že ti budu tykat, bude to pto mě snadnější. Společnost, to není věc, která někde, jako soliter, stojí. Ale je to společenství lidí, jehož součástí jsi i ty. I ty, nasratý a nechápající, společnost tvoříš. Nacházíš svou cestu a "jaký si to uděláš, takový to máš". Nesváděj nic na svět, okolí, lidi. Jen ty odpovídáš za svůj život. Nekoukej co se ti nelíbí, ale koukej, jak si nastavíš a ukočíruješ svůj život tak, abys nebyl tím, kým pohrdáš. Ale byl spokojeným, vzdělaným mladým mužem.Tak, jak ty pláčeš, tak bychom měli plakat my, staří lidé. My, kteří jsme se narodili do doby, kdy mnohde neexistovaly splachovací záchody, ledničky a spoustu potravin, které dnes, nepochopitelně, lidé z rozežranosti, házejí do popelnice. Ale ty? Přestaň! Zařiď si svůj život a svůj svět, abys byl štastný a štěstí rozdával!
- holt pokrok, no - nikdy nic nezůstane, jak bývalo. Docela by mne zajímalo, jaké to bude mít hranice, osobně si myslím, že to lidstvo dotáhne až k sebezničení ...
Nebylo to tím, že jste do té hospody nechodili? Všichni říkáte ONI nedělají bejkárny, nechodí do hospody, nedělají strandu. Ale všichni ONI jste i vy. Jen uvažuji na klávesnici.
pt, dávám moc ráda bod. Souhlas s každým slovem. A vzpomněla jsem si na tátu. On o svém dětství moc nemluvil, ale když už, tak mi naskakuje husí kůže ještě po tolika letech. Na oběd měli rambory ve společné míse a každý hrnek podmáslí. A na Štědrý večer v těch bramborách byly škvarky. On je plival do dlaně, aby je pak mohl dlouho cucat.
"babi", víte, že si také nevzpomínám, že by babička, či rodiče mluvili o dětství. Prožili si dvě světové války, a babička se svým ubohým důchodem 300 korun jedla jen brambory a kompot, který si sama zavářela z jabloňky na zahrádce, někdy koupila morkovou kost a uvařila si polévku, no byl to vlastně jen vývar s pár nudlema, které si také sama dělala. Naši předkové byli zvyklí žít skromně, a babička, ta měla lásky na rozdávání...
Majitelka zemřela.Její příbuzní jenž dědili hospodu prodali podnikateli který jí přestavěl na ubytovnu pro pracovní agenturu.
Brambory,podmáslí a na Štědrý večer škvarky?To muselo být opravdu strašné neštěstí...pakliže je to vůbec pravda.Ona fantazie nezná mezí.
"brezina", jste takový hulvát, nebo neznáte historii? Podruhé zapněte dříve mozek než otevřete pusu...pro vás možná i lágry jsou fantazie, že? Je to hrozná neúcta k předkům, k lidem, kteří pro nás, pro své potomky budovali a měli těžký život...že Vám není hanba, ale Vy holt máte z ostudy kabát...
Z toho co píšete myslím že historii znám mnohem lépe než Vy a myslím že i víc pamatuji.O neúctě bych být Vámi moc nehovořil.Pokud dobře vidím Vaši reakci na mě jediný hulvát jste tu Vy.
"david", evidentně vzpomínáte na to pěkné z dětství, ale to každý. Pak přijde dospělost a již neseme zodpovědnost sami za sebe i se všemi starostmi. Už nejste dítě, žijete život dospělého člověka a na Vás záleží, jaké si najdete přátele a zábavu. Jen sedět a naříkat, to umí téměř každý, ale něco podniknout pro druhé je úsilí, ne jen čekat, že něco spadne samo do klína. Dnes máte vy mladí takový konfort, o jakém se mně v mládí ani nezdálo. O děcáku už ani psát nebudu.
Pro vodu jsem chodila do studánky, každou kapku vody přinést a vynést. Dnes otočím jen kohoutkem a voda teče i teplá...Dříve jsem musela zatopit v kamnech, aby bylo teplo a mohla jsem vůbec uvařit. Dnes mám ústřední topení a plynový sporák, jen otočím knoflíkem a vařím...Dříve jsem prala v ruce, v neckách na valše, musela vyvářet plíny na kamnech a máchala je u studánky i v lednu, až jsem dostala zápal plic a pohrudnice a sanitka nemohla ani včas dorazit pro závěje, ale hodná sestřička z dětské poradny se k nám prošlapala a denně mně chodila píchat antibiotika. Dnes jsou plíny jednorázové a mám automatickou pračku, dokonce i sušičku a šetřím si ruce...Dříve jsem s kočárkem musela autobusem z vesnice do města a pak vystát frontu u řezníka, v zelenině, v drogerii, u pekaře, popřípadě v cukrárně, ale dnes...dnes je vše pod jednou střechou v supermarketu, kam se může i s kočárkem a dítě nezmrzá venku s mámou ve frontě...Zpočátku jsem neměla pračku ani ledničku ani televizi, to vše jsme si kupovali po kouskách na půjčku a pak se musela počítat každá koruna, každý desetník, každý pětník a dělala jsem "z prdu kuličky", jo to jsou moje vzpomínky na minulý režim. Já jsem dnes spokojená, naučila jsem se hospodařit a šetřit a hlavně se radovat z každé maličkosti. Snažím se pomáhat zvířatům, těm němým tvářím, které trpí lidskou blbostí, sobectvím a pýchou...dnes má každý přebytky aniž si to uvědomuje, protože rozhazuje a neumí šetřit, nikdo by nemusel trpět nouzí, vidím to kolem sebe...No nic, kdo nezažije nepochopí ani pochopit nechce...tak se vzpamatujte človíčku, jste mladý, zdravý, nesedřený...začněte s něčím veselým sám a nečekejte, že vám štěstí a radost přiletí do klína...
Ahoj Davide, každý příspěvek, co sem dáš, tak jen brečíš a lituješ se, jak máš na ho*no život. Čím to je? Jaké si to uděláš, takové to máš. To, že si psal v jiných příspěvcích, že nemáš přítelkyni ani kamarády, za to my nemůžeme, ale můžeš si za to sám, že si pomalu z domu nezajdeš ani do obchodu.. Doma zalezlý u počítače si těžko najdeš dívku a přátelé, chce to jít občas do společnosti a jít s dobou. Dnes každému záleží na tom, jak vypadá a co si o něm kdo myslí a je tu ta éra Instagramu a Facebooku, kde si každý dává fotky ve značkových oblečeních a iPhonama v zrcadle, tak to prostě chodí, doby se mění a je jen na tobě, jestli půjdeš s dobou a nebo budeš doma zavřený a budeš brečet, jak to tu nemáš rád. Jsi mladý, život ti ještě neutekl, ale pomalu začíná, takže neseď jen zavřený doma a dělej se sebou něco, když (jak vidím) ti to takhle nevyhovuje! Nemusíš hned chodit na diskotéky se opíjet, ale můžeš tam jen nakouknout, nemusíš ani pít, ale můžeš si zatancovat, navázat kontakt s dívkama a popř. si najít i nějaké přátelé. Ale začni se sebou dělat něco hned, je nejvyšší čas. Měl jsem to stejně jako ty, ale nějak jsem na to přestal myslet, začal sportovat, chodit více do společnosti a hned se všechno změnilo. Popřemýšlej o tom, uděláš lépe, když půjdeš mezi lidi, než aby sis vyléval srdíčko taky na Poradně jak kdysi dívky v Bravíčku.
Všechno se tolik změnilo, nebot se vše mění neustále, nic nezůstává stejné, protože je, bylo a bude všechno neustále v pohybu, takže změnám nelze zabránit. Tak to na světě chodí.
Prostě dnes je i spousta jiné zábavy, než bývala dříve a lidé jí dávají přednost. Internet se sociálními sítěmi umožňuje propojit lidi, kteří mají společné zájmy i když ty zájmy jsou velmi zvláštní a ve vesnicích okolo nikdo druhý podobný není. Ušetří se tím i spousta času, že jsou lidé v kontaktu, aniž by museli být vedle sebe. Chce to jen hledat a najít pár podobných lidí, třeba takových, kteří rádi chodí na koupaliště.
No, změnilo.
Dříve nebyla televize. Lidé na vesnici udělali svoji práci okolo hospodářství. Hospodáři zašli na pivko, sousedky na zápraží na kus drbu, omladina pod lípu, do stínu na poštuchování. S nástupem televize zůstává hodně lidí doma, sleduje pořady. Ze začátku více sousedů u jednoho přístroje, postupem času, jak se zabydluje televizor v domácnostech i tyto společné začátky berou za své.
A starší generace také vzpomínala, jak to za jejich časů bylo jiné.
S nástupem mobilních telefonů se propast mezi lidmi prohlubuje a když najdeme v každé domácnosti počítač, dílo je dokonáno. Konec hospod /EET, zákaz kouření/ na většině vesnic též propast prohlubuje. Komunikujeme s cizími lidmi po síti, ale se sousedy v paneláku vůbec a na vesnici se i toto stává normou.
Myslím ale, že ne všude. I dnes se najdou vesnice a vísky, obce, městečka, kde drží pohromadě, kde se stále něco děje, kde fungují spolky. To jenom o nich nevíte a jste sám ve svém zajetí. I když možnosti jsou /cestování, výlety na kole, na lyže/.
Doufám, že s jarními měsíci se opět otevřou zahrádky u restaurací a lidé se budou opět scházet. Pokud se zavede každou sobotu nějaká muzika, country, tak opět věřím, že se lidé sejdou.
U nás se lidé sejdou a dobře pobaví u sportu. Nemáte nikde v okolí tělocvičnu, sportovní klub, tenis, posilovnu? U nás to funguje, každý si najde to, co ho zajímá.
Někdy člověk ale musí sám první oslovit, pozdravit a zapříst hovor, možná potom poznáte, že situace není až tak špatná i když jak píšete, ty mobily a počítače u pár lidí bariéra je.
---------------------------------------------------------------------------
Jinak i dnes můžete vyjít v noci beze strachu ven, nic Vám nehrozí. Chodím okolo 22. večer z vlaku, okolo lesíčka, asi 20 minut a zatím beze strachu. Kdyby se tu zřídila ubytovna pro zahraniční dělníky, azylové centrum pro migranty z Afghanistánu a podobných zemí, tak co myslíte? Chodila bych v noci takhle s klidem?
Vidíte, např. moje máma mluví přesně obráceně než Vy. A to bydlela taky na vesnici. Ale žila v jiné době. Buďte rád, že máte na co dobrého vzpomínat.
Co mají říkat lidé, kteří zažili válku, dřeli se na poli, měli kupu dětí a neměli čas je vychovávat? Nebyla úcta k ženám. Moje máma říkala, jak její otec se k ní choval jako k chlapovi. Jedny boty měli, chodily pěšky 5 km do školy, i v zimě, protože na auto neměly. Oblečení taky moc neměli.
Taky jsem ve 23 letech myslela na své dětství. Ale to bylo hrozné. Nezáleží na tom, jestli ho člověk zažije na vesnici nebo ve městě, ale záleží na rodičích, jaké ho dítěti udělají. Jestli ho mají rádi a věnují se mu.
Davide Davide, bude to tím, že stárneš
Ne, vážně. Všichni, kdo jsou už nějaký pátek na světě, vzpomínají, jaké to bylo kdysi. Tráva byla zelenější, nebe modřejší, lidé k sobě měli blíž... Většinou je to proto, že dětství, at už bylo jakékoliv, jsme prožívali tak nějak nezatíženi vědomostmi, které máme teď. Když mi táta líčil, co všechno vyváděli, třeba stavěli lanovku, nebo lezli v lese po stromech (a tím myslel opravdu vzrostlé smrky), proháněli se jak psanci na koních po pastvinách... člověk opravdu záviděl. Já si své dětství také užila také venku, velmi ráda na to vzpomínám. A kdybych se zeptala dnešních dětí, byly by také spokojené. Všechna děcka jsou stejná, jen žijí v jiného době a s jinými možnostmi.
Osobního kontaktu ubývá díky technologiím. Dřív nás posílali k sousedům pro vajíčka, mléko, nářadí... všichni si byli nějak užiteční. Teď mají všichni všechno, netřeba někoho žádat o pomoc a místo návštěvy zvednete telefon. To je fakt pokrok a přirozený vývoj. M.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.