Nejste přihlášen/a.
Hezké sváteční ráno všem. Ptám se na pokrývky hlavy, u mě jsou to padesátá léta. Vybavil se mi takový pletený proužek, uprostřed širší a zavazoval se pod bradou. Máma mi upletla jeden bílý a jeden barevný. Pak jsem mela baretku, na svátek bílou /k bílým punčocháčům/ a jednu červenou na všední den. Dále se mi vybavuje na nedělních vycházkách jsem mela na hlavě něco, čemu se říkalo "bombonek", pod bradu to melo guničku. V tom jsem musela jít Pak byla éra malých šátečků uvázaných vzadu "na babku". Když jsem již u tech zimních doplnků, vzpomněla jsi si na šály, které se doma pletly a vepředu byly dvojité, jeden konec se prostrčil takovým tunýlkem a mely to všechny holky.
jo, jo, a ty první sem vozili Poláci, to byla velká móda...pak jsem si také pletla letní klobouk z lýka, to byla paráda...
Pamatuje si někdo na "žokejky"? U nás byla paní, které se dal klobouk po tatkovi a ona to nějak napařila, vytvarovala a byla z toho "žokejka", jakou mívá na hlavě p. Váňa při závodech na koni...
Dobrý den, obávám se, že jsem jako dítě "za tepla" nosil / musel nosit rádiovku (se vztyčeným pindíkem) a v zimě kulicha s pořádnou bambulí. Myslím, že jsem se tomu bránil, ale neubránil . Zdravím!
P.S. Pokrývka hlavy byla ještě OK, ale nejhorší byla pláštěnka do deště a galoše - to byl hnus.
ben, jak jsme vzpomněli silonové šátky, také se mi vybavily ony galoše, v nich bačkůrky, galoše byly šedivé a bílé, ale zase dítě melo nožky v teple a v suchu. 1 x smějící se smajlík.
Tak co si vzpomínám, v létě nic, nebo jako malý jsem měl šiltovku - ale plátěnou, se znakem Škoda, v zimě čepici ,,kohout´´ bevagus.com/...
taky to mělo nějaký nápis, myslím Malá Fatra, a pak v pubertě byly neskonale in zmijovky
nejlépe v kombinaci s ,,důchodkama´´
Nosila jsem baret s tou anténkou a podle fotek jsem v tom vypadala jako žalud. Baret jsem vylepšila tím, že ve vsi byla posádka a my děti jsme neustále žebraly o odznáčky. Já ukořistila zlatou hvězdu a tu mi mamka musela přidělat na baret. teprve pak jsem ho vzala na milost.
Na jaře se nosil "proužek: - tedy jen děvčata. Upletený pruh, nahoře široký, dole úzký, přes uši a zavázat na tkanice.
My děvčata jsme také nosívaly pletené šátky s třásněmi, vzadu byl stažen upleteným proužkem, takže tam byl otvor. Štastnější spolužačky, které měly dlouhé vlasy, si tou dírou protahovaly ohon. Já nic.
Móda kukel - pletly se či háčkovaly, bývaly dost vysoké a špička se vycpávala molitanem. Zapínání pod bradou na knoflík. Ohromná móda byla, když se začaly ze zahraničí dovážet kukly počesané, z barevných umělých "vlasů". To byl hit.
Pak nastaly lehounké silonové šátky. Ty, které měly štěstí, sehnaly občas i mušelínové. Nosily se na hlavě, na krku, s pomocí prstů se z nich dala složit i květina do vlasů. To bylo něco!
No a v dospívání móda čepic a čehokoliv na hlavě byla úplně tabu. I kdyby měly
uši mrazem upadnout. Když se mamka už nekoukala, šup a čepice byla dole.
Ještě si vzpomínám na tzv. "debilky". V té i sebehezčí dívka vypadala skutečně jako debílek. Jaga.
Jak si najednou připadám mladý. Narodil jsem se do éry pletených a háčkovaných zimních čepic. První, co pamatuju, byla háčkovaná čepice světle modré barvy, poněkud barokních tvarů, se zavazováním pod bradu, vypadal jsem v tom jako kytička. Další oblíbenec už byl pletený kulich s bambulí, opět světle modrý, darem od babičky (pardon od Ježíška). No a pak už následovala série pletených čepic z dílny mojí tety, vyráběla je na pletacím stroji. Byly to vlastně takové pytlíky se zkosenými rohy. Co přečnívalo, zašilo se dovnitř. Jednu z pozdějších mám ještě ve skříni, zatímco ty dokonalé kupované se už dávno rozpadly. Jo a ušanku po dědovi, nošenou po vzoru Rudoarmejců. Z letních čepic pamatuju jen onu červeno - bílou kšiltovku Škoda, nápis byl, tuším, modrý a potom kulatý oranžový klobouček, nošený výhradně k rybníku, jinak jsme běhali prostovlasí.
Maminka hodně pletla a vyšívala, proto jsem měla zimních čepic hodně. Teď vzpomínám na jednu z prvních, kterou tvořila dvě velká vyšívaná kola. Kola kryla uši a spojoval je od čela přes týl až k vazu pás pleteniny. Zavazovalo se to pod bradou.
Kategoricky jsem na hlavě odmítala baret (podle mě lívanec). Trpívala jsem na záněty středního ucha, proto jsem musela, tentokrát bez odmluv, za chladného počasí na jaře a na podzim nosit alespoň šátek. Teď nosívám nejčastěji malé lyžařské čepičky, ke kabátům někdy klobouk. Vzpomínky na zkoušení maminčiných a babiččiných klobouků jsou stále živé .
Vzpomněla jsem si ješte na jeden vynález, upletl se takový pruh na hlavu, který se u uší zužoval, žádné šňůrky, ale po rubu na prostředek se všil drát zakončený kruhy, jakoby sluchátka, ten drát pružil a držel čepičku na hlavě.
Nevím, jak se tomu říkalo,. Bylo to pletené, takový čepeček nahoře tak 15cm široký u uší do špičky a odsud tkanice na zavázání pod bradou. Měla jsem dlouhé vlnité blond vlásky, takže vzadu mohly být volně rozpuštěné. K tomu hubertus. Brácha, to bylo později,na střední, zase nosil zmijovku a k ní montgomerák. To tak trochu z recese nebo aby provokoval.
Jo, jo, je to tak, Maky. A před měsíčkem jsem nosila čepičku se špičkou do čela / jako Mefisto/- byla na šňůrky pod krkem. No a pak byla doba baretová, děti jak hříbečky řazené podle velikosti. Průběžně doba kulichová. Na gymlu jsem nosila takový hrnec s kšiltem z umělé kožešiny. Stará mladá. A pak přišly kukly, co se musely vycpat, aby držely. Na koleji takovou leninku, kam se vešel i uzel z vlasů. No a pak i první klobouk.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.