Nejste přihlášen/a.
Hezký slunečný den, často se zde setkávám s postesknutím zde v diskuzích...ovdověla jsem, nemám děti a žádnou kamarádku. Asi se to může stát každému, zvlášt v pozdějším věku. Po celý život jsem si vždy vážila pěkného přátelství, přestože rodinu a manžela, na dobré kamarádky a třeba jejich problémy jsem si vždy udělala čas. Musím říci, že některé jsou ze základní školy po celý život, z pobytu v nemocnici, ze všech třech zaměstnání. Když chybí opravdové přátelství, je človek sám, je potřeba vážit si toho, udržovat a mít vždy pro ne chvilku. Také k tomu nabádám manžela, však s nima jdi na jedno...v duchu si říkám, vždyt můžeš jednou zůstat v domku zcela sám. Nad tím jsem se zamyslela, když jsem četla diskuzi u pana mečíka.
přátelství neznamená jen brát, ale musíte i dávat. A pokud to někdo neumí, nebo s tím nepočítá, anebo nechce, tak se holt musí smířit se samotou.
culdabulda1, máte pravdu, o každý vztah je potřeba pečovat, tak jak píšete a týká se to i přátelství, aby byla rovnováha mezi braním a dáváním.
Mám štěstí na dobré kamarádky. V každém místě, kde jsem kdy bydlela, studovala, jsem nechala nějakou kamarádku. Od dětství jsme si psaly, navštěvovaly se, spolu podnikaly výlety, někdy i dovolené. A teď v důchodu mám turistické cíle - svoje celoživotní kámošky. Těch skalních je jen několik. To jsou jako moje sestry. Nedovedu si představit, že někdo je úplně sám. Slyšela jsem, že muži si vzhledem ke své vrozené soupeřivosti takové věrné kámarádství mezi sebou nevytvářejí. To nevím. Můj muž měl sparingpartnery ve sportu nebo dobré sousedy, ale taková kamarádství, jako já, si nepěstoval.
liska, je to opravdu krásné, mít tak dobré kamarádky. Také jsem to tak mela po celý život, kam jsem přišla, tam většinou vzniklo přátelství i třeba na celý život. A jak píšete, tech skalních není tolik. Co se týká mužů, také to pozoruji, u manžela i u jednoho kamaráda, mohlo by to být i v tom, že třeba nemají tu potřebu se vypovídat, nebo se mezi sebou ptát na radu, aby se neshodili, také nevím. Stačí, když si napíšeme, že káva nutná a je jasné, že je potřeba neco probrat...
Nemohu mluvit za všechny muže, ale vím jistě, že část z nich také velmi stojí o přítele na život a na smrt, a i když do toho vztahu ze své strany vnitřně ( někdy i finančně ) investují, tak to stejně nefunguje, nevrací se jim to, protože hodně lidí ( obojího pohlaví ) má v sobě velmi hluboce uložen určitý hyenismus a povrchnost. Přátelí se jen tehdy, když je to pro ně zrovna "výhodné" nebo nějak "zábavné".
Takže někdy se muž, člověk, může jakkoli snažit si "pěstovat" skutečné přátelství, a stejně je to hrách na stěnu. Když se to pak stane několikrát po sobě, od dětství až po padesátku, člověk se uzavře, trochu i zahořkne, stane se skeptickým samotářem. Ale nebyla to původně jeho volba. Byl k tomu dokopaný.
( Ano, už slyším pravičáky, jak volají : hledej chybu v sobě, víc se snaž. Je to mýtus, milí zlatí. Lžete lidem. Obhajujete nespravedlivou mravní džungli ve které neexistují stejné šance. Deformujete mládež dekadentní pseudokulturou, překrucováním historie, nemají žádné mravní vzory. Oslavujete sobectví a vypočítavost. Netrestáte zločiny. To vše se nemohlo neprojevit i v mezilidských vztazích. Pak člověk, který jde za druhými se srdcem na dlani je pro ně jen kořist. Tím nepopírám, že by ve středověku, za protektorátu nebo socialismu, nedocházelo ke zradám a povrchnosti ve vztazích. Ale vy jste z nejodpornějších mravních vlastností udělali státem posvěcený systém. A jeho oběti paušálně označujete za viníky a lenochy. )
lene - ten, "který jde za druhými se srdcem na dlani", nesobecky a nevypočítavě, je mýtus úplně stejný. Až na drobné výjimky je za to "srdce" rovněž očekávána jistá "kompenzace". To ostatně vyznívá i z vašeho psaní - " když do toho vztahu ze své strany vnitřně ( někdy i finančně ) investují, tak to stejně nefunguje, nevrací se jim to".
len, určitě něco na tom je, co píšete. Člověk, který všude chodí s naprosto otevřeným srdcem, často to schytá tím způsobem, že do nej snadno vniknou negativní energie druhého človeka, jsou to jeho různá vnitřní zranění, zklamání, nedocenění a další, ne že by to mel v úmyslu. Takže se učím chodit po takové té prostřední cestě, ani málo, ani moc otevřenosti i všeho ostatního, aby človek zůstával ve svém středu, to by byl ideální stav. Dosti často zažívám, že to, co vyzařuji, co vysílám, to se mi vrací. Často, to ano, ale není to pravidlo, není to vždy, otázka je, jestli jsem si dobře vědoma toho, co vysílám.
jedubabicka, ano, samota je také důležitá a nenudit se sama se sebou je dobré. Nakonec nejdůležitějším člověkem v našich životech jsme my sami.
mm, tak to máte opravdu smutné zkušenosti, ale i to se stává a jsem štastná, že u mne to tak není.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.