Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer,
chtěla jsem se zeptat zda jste někdy někomu lhali, že vám někdo zemřel jako výmluvu? Pokud ne, udělali byste to, kdyby vám to vyřešilo problém? A na ten problém by nešlo použít obvyklé ,,Bylo mi špatně." ,,Migréna" apod...
Ono se na to většinou přijde. Zažila jsem takhle žákyni, navíc to své třídní pronesla velmi srdceryvně --- ta se pak jednou náhodou potkala s její maminkou a veškeré sympatie mnoha učitelů vůči té holce prudce nabraly na směru dolů. Ta důvěra se už neobnovila a byla braná jako falešná. Takže na Tvém/Vašem místě bych to nezkoušela. Nehledě na už výše zmíněné rouhání.Nevím, vaše cesta ...
Nepoužila ani bych nikdy nepoužila. Nepoužívám žádné výmluvy, vždycky dávám přednost pravdě. (Z praktických důvodů: Nemusím si pamatovat, co jsem si kde pro koho vymyslela.)
Mono, neumím posoudit, jak krátkou mám či nemám pamět. Ale zdá se mi pravděpodobnější zapomenout výmluvu (výmysl) než pravdu. (Možná jsem místo "z praktických důvodů" měla napsat z pohodlnosti...)
Ivzes, za sebe klidně mohu prohlásit, že bych takovou výmluvu nepoužila nikdy. A na takovou výmluvu, kdybych to teda už udělala, bych teda stroprocentně nikdy nezapomněla. A protože se to příčí mé podstatě, tak by mi to zůstalo viset v paměti napořád. Už je mi dost let na to, abych tohle mohla s čistým svědomím prohlásit. Nikdy jsem to neudělala a až do chvíle, kdy jsem četla tuto podivnou otázku, mne nad tím ani nenapadlo uvažovat. Takže ne, nikdy bych to neudělala a už ani neudělám. Když se mi někam nechce, tak to řeknu narovinu. Ale jsou případy, kdy člověk pravdou může někoho urazit, nebo ranit. Tak v tu chvíli samozřejmě použiji nějakou tu výmluvu která vyzní lépe, než říci dotyčnému, že na něj prostě nemám náladu.
Tady se však asi jednalo o něco důležitějšího, když tazatel použil výmluvu takového rázu. Ale i tak bych si dokázala vymyslet něco jiného. Jinak si myslím, že takových okamžiků, kdy se člověku někam nechce a neví jak by se z toho vyvlékl, nás všechny za život potká opravdu hodně a za chvíli by mi k "pohřbívání" nikdo nezbyl. A pak, ono to není jen tak vymlouvat se na úmrtí v rodině, protože to by muselo být také parte a tak dál. Pokud se teda o oficielní výmluvu někde v práci. Proto znova říkám, že je dotaz divný a myslím si, že byl vložen jenom ze zvědavosti, jak budou lidé reagovat.
Co za problém by mohlo vyřešit úmrtí v rodině? S takovými věcmi bych si nezahrávala. Ani ne tak z důvodu "přivolání", ale spíš z principu.
Lži"pro dobro" jsou převážně přijímány kladně, protože jejich důvodem je to, abychom neublížili. A to už si musí každý sakra rozmyslet, kam až chce zajít. Ale lež, kterou lze tak lehce vyvrátit......to neprospěje nikomu. Jedna zájemkyně o brigádu tohle také nadhodila jako důvod, proč nepřišla na sjednanou schůzku. No, možná radši měla zapsat, že zapomněla... Upřímnost někdo ocení víc. Já určitě. Mona
Ivzez - nevěřím, že vy máte krátkou pamět. Fakt.
Sama bych to neudělala. Ale vyprávěla mi o tom známá paní. Její syn byl kdysi povolán na vojnu na Slovensko, přitom ve středních Čechách měl velkou lásku a moc ji chtěl vidět. Dal si natisknout parte vlastního otce - a jel domů.
Horší bylo, když rodiče přijeli poté za ním na návštěvu a nějaký nadřízený se ho ptal - jak je to možné, když tatínek přece umřel? Vojín pak vysvětloval, že mamka má "jiného" a zaplétal se do lží.
Dopadlo to nakonec dobře. Vojín si po vojně svou lásku vzal a žijí spolu dodnes. Tatínek žije také, i když už měl, chudák, to parte. Ale za sebe - nikdy bych nic podobného nepodnikla. Jaga.
Takovou výmluvu bych nepoužila. Nejsem pověrčivá, ale měla bych pocit, že svými slovy neštěstí přivolávám. Životy a zdraví mých blízkých jsou pro mě doslova posvátné, ani slovem s nimi nechci nějak nepěkně nakládat.
Ale stalo se. Byly prázdniny, já mezi čtvrtou a pátou třídou, pionýrský tábor. Vždy se doporučovalo a doporučuje, že se za dětmi na tábor nejezdí. Naši na to nedbali. Viděla jsem je moc ráda, ale po jejich odjezdu jsem se rozbulela. Vedoucí i kamarádi se ptali, co se stalo. Bylo mi trapně říct, že se mi začalo strašně moc stýskat. Vymluvila jsem se na babičku, že těžce onemocněla. Hned jak jsem to pusy vypustila, jsem věděla, že to nebylo správné. A mrzelo mě to. A pamatuji si ten škaredý pocit ještě dnes.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.