Nejste přihlášen/a.
Ahoj.Cekame ted druhe dite ... na konte mame rezervu 52 000,uz od mala jsem byl fanousek her na pocitac a jednou jsem si rikal ze si pocitac koupim a obcas si zas neco zahraju.Jelikoz mame maly byt tak jsem si koupil notebook herni za 23 000 zlevneny z 33 000.
Jenze ho mam doma 3 dny a mam porad takovy blby pocit.Kdyz se podivam na malou tak si predstavuju ze bych za ty penize s ni mohl jit 100x do detskeho koutku,nebo treba na dovolenou.Nevim proc ale kdyz si predstavim ze ten notebook vydrzi jen 2-3 roky provozu tak si proste rikam,neni to dnes zbytecne kupovat?Mam moznost ho do 14 dnu vratit.Ale na co jsem se vlastne chtel zeptat.
Ma cenu se tim zaobyvat a furt nad tim premyslet? Nekourim,nepiju,nikam nechodim ..ani pritelkyne ... jen prace ,cvicit a pak travime spolu cas doma.Je pravda ze casto si hraje mala sama a ja se pak pekne nudim,to byl mozna duvod te koupe.
Ale proc se citim jako kdybych za to dal milion,je to normalni? Mate taky takove pocity? je mi 24 let.Vydelavam 30 000 a pritelkyni chodi rodicak.
Mam to hodit za hlavu a rict si proste udelal jsem si radost? Nebo je lepsi mit poradnou rezervu?Co je dnes vlastne poradna rezerva?
Notas používejte na informace, rychlé zprávy, abyste byli v obraze, kontakty s přáteli, na e-mail, pokud bude paní vyhledávat levnější věci do domácnosti, pro děti, potraviny, kulturu. Tak bude přístroj k užitku. Je to přece jenom pohodlnější, než z mobilu. Využitím slev /porovnáním/ se nějaké peníze do domácnosti opět vrátí.
Hru si zahrajte, ale pozor, snadno se to překlopí do závislosti. Tedy když už, tak si dávat určitý časový limit. To samé na sociálních sítích, čas tam ubíhá velice rychle.
Bude dobré, pokud se s manželkou domluvíte a vypadnete spolu hodně často do společnosti za kulturou, na procházky, venkovní sporty. Ještě nyní, než bude druhé, protože potom to bude dost komplikované, aby vám někdo pohlídal.
Takže at nepřijde ponorka.
Manželství je na dlouhou trat, a stále se opakující úkony za roky a roky manželství omrzí.
Stejně zjistíte, že v malém bytě Vás bude moc, budete o sebe zakopávat, nebude soukromí. Budete řešit výměnu bytu za větší. Nastanou jiné starosti.
Jakmile budou dvě děti a jedno omarodí, pojede se třeba na pohotovost, v noci se nikdo nevyspíte, přes den bude potřeba obstarat nevyhnutelné věci venku, věnovat se staršímu děcku, vodit do a ze školky, potom se přestanete nudit. Nemůžete nechat manželku,aby si s tím sama poradila. Je dobré manželku nechat párkrát za měsíc, aby si vyřídila i sama co potřebuje, aby si od dětí odpočinula, takže budete mít pár hodin na starosti dvě malá děcka.
Nejsou i jiné aktivity než 100× herní koutek?
Omlouvám se, zjistila jsem, že matka vašich dětí není ještě Vaše manželka, ale co není, může být.
babajaga - já jsem pochopila, že těch pár korun přes padesát tisíc má tazatel po koupi.
Nevíme, jestli si byt nerekonstruovali a kompletně nezařizovali byt. Takže bych nevyčítala, že nemají naspořeno. Zase nemají dluhy. Někteří mladí mají dvě děti a mají hypotéku, takže bych tazateli spíše držela palce a jenom poradila, at nějaký menší obnos dává každý měsíc stranou a tím si dostatečnou rezervu jistě vytvoří. Těch výhodných finančních produktů již není tolika, dříve bylo více preferované stavební spoření, u st.sp. je sice jistota pojištění vkladů, ale omezení výběrů.
Na své záliby jsem nikdy neutrácel z rodiných peněz a že mám relativně drahé koníčky, protože bych asi měl tyhle výčitky
Člověk si občas musí udělat nějakou radost. Ale vzhledem k tomu, že budete mít 2 děti, máte našetřeno dost málo. Je to sice jakási rezerva, ale při 2 dětech se jistě brzy vypaří. Takže teď po koupi už máte jen 29 tisíc. Kdyby Vaše paní udělala totéž pro sebe, neměli byste nic.
Paní o Vašem nákupu i ceně zboží ví? Zajímalo by mě, zda jste se s ní o koupi poradil? Pokud kupujeme něco dražšího, pokaždé se s manželem poradíme a shodneme, nestalo se, že by někdo z nás něco koupil jen tak baj očko sám.
Navíc, píšete, že berete 30 tisíc. Překvapuje mě, že nemáte našetřeno víc. Já mám důchod třetinový a vyjdu s ním. Z 30 tisíc bych, panečku, uměla našetřit peníze. Proč nejste trochu skromnější ve vydáních?
Ale co naděláte. Zboží nevracejte ani neprodávejte, dostal byste za něj stejně menší sumu. Prostě si ho nechte, šetřete, už dál nerozhazujte a z té družky udělejte co nejdřív manželku. Aby do financí příště mohla mluvit i ona. Jaga.
Stalo se, hoďte to za hlavu, někdy si člověk prostě musí udělat radost.
Samozřejmě, že je lepší mít rezervu, osobně bych to neudělala, ale tyhle výčitky nevedou k ničemu. A dovolená v Čechách je také fajn.
Hlavně nic nevracejte. Děti stejně nejvíce potřebují, abyste se jim věnoval a to nic nestojí, jen čas.
Ad paveltokar - Ale proc se citim jako kdybych za to dal milion,je to normalni?
Ano, je to normální - a ještě dlouho bude. Pořád si totiž uvědomujete, že jsou "důležitější" věci, které rodina potřebuje a bude to trvat přinejmenším do doby, než budou děti "z domu" - což je kupodivu špatně, protože pak už budete zvyklý natolik, že dělat si radost nebudete umět. Takový ten stav "to je pro mě škoda, zbytečné, nepotřebné".
Jestliže jste si tu radost neudělal vyloženě na úkor rodiny - což se mi dle vašeho popisu nezdá - pak to opravdu hoďte za hlavu. Pokud si tedy novou hračku nechcete pořizovat co dva roky. Vyrovnat to můžete třeba tím, že přítelkyni dopřejete a dítěti/dětem věnujete stejně času jako hrám - a třeba se i pokusíte vydělat něco navíc.
Mít 52 000,- dnes nic moc ale pokud máte kde bydlet já jsem pro aby se sny plnily, pravda sice je, že byste jistě našel i levnější počítač a za dva roky to bude stejně starý krám. Ale proč si neudělat radost, doufám, že jste koupi konzultoval s přítelkyní a že necháte hrát i dítě.
Ne,ne dítě at k tomu nepouští. Čím dříve si dítě osvojí tyto znalosti, tím dříve se stane závislým. Je to jako s kouřením, alkoholismem, drogami.
Nelitujte toho a užívejte si radost kterou jste si udělal. Já se řídím heslem, že pokud po něčem toužím a mám na to, aniž by to ohrozilo mou existenci, tak si to dopřeji. Jen jednou jsem to neudělala a dodnes toho lituji a už je to víc jak 30 let. Také jsem po něčem strašně toužila a peníze jsem na to měla, ale říkala jsem si, že si to odřeknu, že to mít nemusím. Pak mi moje matka řekla, že jsem hloupá, protože pak stejně nebudu mít ani ty peníze a ani to, po čem jsem toužila, protože ty peníze postupně stejně utratím za něco jiného, ale pořád budu mít v paměti, že jsem si tu radost odepřela. A přesně to se stalo, protože si na tu věc vzpomínám doteď. Mohl byste opáčit, proč jsem si to teda nekoupila pak, nebo během těch 30 let. Tak odpovídám, že se jedanalo o něco, co už jsem pak za celý život nikde neviděla. A Vy uvidíte časem, že budete mít i na ty návštěvy v dětském koutku a že na tu dovolenou také pojedete. Když jste si dokázal ušetřit tu sumu nyní, dokážete to i pak. Penize si vydělat dokážete a rodinný rozpočet jste neohrozil. A pak, není to zase až taková suma, která by Vám dokázala vytrhnout trn z paty, v případě opravdových finančích nesnázích. Stejně byste to musel řešit jiným způsobem a ne si říkat, že jste neměl kupovat počítač. Na jak dlouho by Vám jako rodině taková částka vydržela, ani ne na měsíc. Takže klid, přestaňte si vyčítat, že jste si udělal radost a nechte to plavat.
- nehledě k tomu, že pokud si nějaké přání nesplním v okamžiku, kdy je moje touha a nadšení nejsilnější - už nikdy později nepocítím při jeho "odloženém" splnění takovou čistou a nefalšovanou radost, ale takovou spíš nostalgii. Prostě to už není "vono".
A pokud nepijete, nekouříte, neflámujete - tak si nějakou radost zasloužíte. Alespoň bude mít Vaše partnerka jistotu, že nechodíte za jinými ...
Dobrý den. To je prostě splnění snu. Nejhezčí je vždy se na ten sen těšit a představovat si, jaké to bude, až si ho splníte. Bohužel se občas přihodí, že sen se vyplní a vy máte pocit, že to není až takové terno, jaké jste si vybájil. Vás pravděpodobně hryže svědomí, že jste si dopřál tak drahou věc. No dcerka vám za chvíli vyroste a na tom notebooku bude si hrávat sama. Pokud jinak se věnujete plně rodině, nekouříte, nepijete, tak snad byste mohl výčitky svědomí hodit za hlavu. Víte, co se říká, peníze budou a my tu nebudeme. Tak jste si udělal radost, no. Asi by vás spíše mrzelo, když byste ten notebook vrátil. Ale jednu radu pro vás mám - kvůli notebooku nepřestaňte zanedbávat rodinu. Aby se vám nestalo, že se z vás stane náruživý hráč počítačových her a vaše rodina by šla stranou. To by pak byl teprve danajský dárek, což?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.