Nejste přihlášen/a.
Mám syna,,kterémuj sem dala vše co jsem mohla.Jsem v důchodu,ale pomáhala jsem mu .Oženil se podruhé a měl s ženou dvě děti.Pracoval i mimo bydliště a na sobotu a neděli jezdil domů.L ženě se choval chladně i k dětem,,akorát s jednou holčičkou spal,aby nemusel spát s ženou...která na něho čekaka celý týden.
Měl Milenku ,tam kde měl kancelář a u ní přes týden žil.Žil dva životy.Nakonec se rozvedla s ním a museli prodat dům byl na hypotéku.Zdědil dost peněz,,musel mít jen to nej...Jak prodal ten dům tak musel vyplatit ženu a koupit jí byt.Já jsrm mu do toho prvního domu,koupila krb,obyvák podlahy veškeré ložní prádlo včetně pokrývek letních i zimních,nádobí různé,záclony ,dveře za40000kč..a také půjčila dalších 40 000kč,,údajně neměl.Ale to mi nevrátil,takže jsem mu je odpustila.Jeho žena ještě byla na mateřské.Koupila jsem mu ještě spoustu jiných věcí,,nechci je tady rozepisovat.Jak kupoval své ženě ten byt,tak mu chyběla věší částka peněz,,kterou jsem mu půjčila.Mám písemný doklad.První splátka se protáhla o několik měsíců později a ne celá ,,druhá částka nebyla splacená celá.Já jsem mu řekla,že si musím něco došetřit at mám na lékaře a pod--jiné potřeby a ža pak jak to budu mít ,tak mu přidám na plovoučku.Ptala jsem se ho kolik by to asi stálo a tím se to uzavřelo.Ale můj syn -jak mi vracel ten druhý podíl půjčky si automaticky odpočetl tu sumu kolik by stála ta podlaha plovoucí.
Tu druhou půjčku mi vrátil teprve jak jsem mu napsala ,že jak mi je nevrátí a všechny,tak to půjde soudní cestou.Nakonec mi ještě napsal dopis jak jsem zlá a On údajně dobrý,že nechápu jeho stav ..že potřebuje opravovat dům.
Teď mi nebere ani telefon ani na mejly neodpovídá..je mi to moc líto a nevím-jak se mám k němu zachova.Také jsem mu napsal ,že u mne má už vybráno.Jsem z toho úplně vedle ,moc se trápím,jak někdo tedy syn,kterému jsem tolik dala se takhle zachoval...
Ještě můj syn chtěl.abych mu darovala byt at jak umřu at nemá problémy s bratrem To byla pro mne rána,,takže teď nevím co dělat,aby on ten byt nedostal,Vydědění to není jen tak a napsat ho někomu za života se bojím,,i když vnuci jsou hodní kluci.Ale člověk nikdy neví po zkušenostech se synem,,díky
Měl všechno, obětovala jste se mu. Až se vám divím. Naučil se nebrat ohledy. Měla byste vzít podklady a zajít za právníkem a u něj sepsat závět a v ní uvést všechny položky a věci, které jste tomuto synovi dala. Aby byt nebyl předmětem sporů po Vaší smrti, tak ho převést na druhého syna co nejdřív.
Jiní určitě poradí rutinovaněji, mně tak velí selský rozum.
Ano,,jenže on by byl neopominutelný dědic a mohl by závět napadnout..Jedině za života ,,dát třeba vnukovi ,,ale bojím se,mám ještě zahradní domek ,kwrý má také dost velkou hodnotu,,nevím si rady..
NOZ § 1643
(1) Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.
(2) Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.
Se zbývajícími 3/4 můžete naložit jak vám libo.
Ten vnuk je jeho nebo druhého syna?
Jenom dodávám, že nepominutelnému dědici (synovi) se sice musí dostat jeho podíl, ale zároveň se na ten podíl započte to, co už za Vašeho života dostal. Takže byste měla sepsat co už syn od Vás dostal dostal.
Pak by se mohlo stát, že jednou už nedostane nic, protože svůj podíl už vlastně získal za Vašeho života.
Co na to říct. Je přece dost dlouho známé, že když dítě dostane vše nač si vzpomene, nevyroste z něj dobrý člověk. Pro děti je důležité, že nedostanou vše co chtějí a že nedostanou hned, ale musí se věci zasloužit, těšit se na ně.
Tohle neříkejte není to pravda. Když vás rodiče milují a vy je, vše vám dají, i vy jim, dal byste život za jejich, svoje rodiče miluji nade vše, jako nikoho na světě.
Pak jste zřejmě ještě moc mladý nebo nevyzrálý. Protože s vlastní rodinou se ty vztahy mění a dovolím si tvrdit, že nelze rodiče milovat více než vlastní děti či partnera. A pokud to tak je, pak obvykle žena takového mamánka opouští, protože se s ním nedá žít.
Můžete za života darovat svůj majetek, tedy i dům, třeba vnukovi a s dodatkem, že ho celý (ne jen nějaký vejminek) budete doživotně užívat Vy. Nechat to sepsat u právníka. Takhle to udělala švagrová. O Vašem synovi jste si nakonec udělala představu sama, asi nemá cenu k tomu cokoliv dodávat. Myslí jen na sebe a Vaše potřeby mu jsou ukradené. Můj názor je, že co dám vl. dítěti, to dám a co půjčím, to bez milosti vyžaduju zpět, tak mi velí sebeúcta a zároveň si ověřuji, že mě nezneužívá. Ale naštěstí jsem se o vracení čehokoliv nemusela nikdy zajímat. Asi to bude, kromě vzájemné lásky, právě tím jasným postojem z mé strany. Mladí vědí, že se u mne půjčky musí vracet a to i v případě, že s tím mají problém. Ono je to zároveň vychovává, ukrojit si jen takový krajíc, na jaký mají, že když se půjčí, těžko se pak vrací - poučení do budoucna. To jim pak raději koupím něco, co potřebují, nebo na to přispěju, ale vracet musejí. Udělala jste výchovnou chybu, za kterou teď platíte, ale nenechte se vysávat!
Tak tohle je docela těžké. Říkáte, že máte důvěru ve svého vnuka. Ale kolik mu je let? Je docela možné, že v něj máte důvěru proto, že ještě dítě, na nic si nedělá nárok a Vám připadá, že je nezištný. Jenomže to se může během let také změnit. Tyhle situace jsou tak podivné, že se můžou zdát až nepochopitelné, protože se jedná o rodinu a tam by měl člověk najít tu největší podporu a pochopení. Ale ono to tak není vždy. Já být na Vašem místě, tak bych se prostě zasekla a už bych tomu synovi, kterému jste dala všechno nedala nic. Pak bych si promyslela to, jestli to co jsem mu už dala, mohu postrádat. Pokud ano, oželela bych to. Ale od té chvíle bych už nemyslela na nikoho z nich, jen na sebe. Tím myslím to, že bych si koupila to, co by mi udělalo radost a snažila se svých peněz co nejvíc využít pro sebe. Vůbec bych nepřemýšlela co bude až já umřu a kdo to po mně bude dědit. To už nebude Váš problém, stejně tady nebudete, tak at se třeba mezi sebou soudí. V první řadě se musíte postarat o to, abyste Vy nikdy nepotřebovala jejich pomoc, protože podle mne se na ně spolehnout nemůžete. A to je pro Vás důležité, Váš život. Co jste mohla, to už jste dala a dala jste víc než jste musela. Ale to si musíte opravdu promyslet důkladně sama, v tom Vám stejně nikdo nemůže poradit, protože podrobnosti znáte jenom Vy. Jenom Vy můžete zvážit, jak dalece se můžete na ně spolehnout. Já bych se ale nespoléhala. A tím, že to za svého života někomu z nich odkážete, jenom přilejete olej do ohně a obrátí se to proti Vám. Ten druhý bude vyčítat. Píšu to proto, že jsem se také ocitla ve zvláštní situaci. Také mám dva syny a také bych mohla vyprávět. Ale já jsem si to prostě srovnala v hlavě. Já nebudu dělat závět vůbec žádnou. Vím kdo bude dědit, protože na to je zákon. A jestli se oni dva pak nepohodnou, tak to už není moje věc. Já nechci za svého života někoho upředňostovat, protože jsou mými syny oba dva. Ale já vím, že ani na jednoho se spolehnout nemohu. Zkušenosti. A proto jsem udělala rozhodnutí, že udělám tlustou čáru za vším co bylo. Také jde o dost velké finance. Ale nechybí mi, tak je vymáhat nebudu. Ale už ze mne nedostane nikdo za mého života ani halíř. A pak? No pak už mi to je úplně jedno. A abych sama sobě překazila návaly štědrosti, tak si jednoduše těch peněz užívám sama. Nic nešetřím a koupím si co se mi koupit chce a co mi udělá radost. Důležité je mít jistotu, že jste Vy zajištěná pro případ, že by se něco stalo a že se nemusíte na nikoho spoléhat, nebo se někoho doprošovat.
Vždycky, když čtu takovýhle příběh, tak mně napadá jedno heslo mého kamaráda:"Jak je jednoduché ubližovat hodným.". A co s tím? Kopněte ho na čas do zadele, on se své "maminkobanky" jen tak nebude chtít pustit. Ale vydržte. Třeba mu dojde.
Povaha potomků je alchymie, dědičnost, výchova, sourozenci, vztah otce s matkou, socialismus, kapitalismus, diktatůra a.p., a další prvky někdy do sedmého kolena. Geny výchova 60:10.
Navštivte notáře neb právníka, dle mého názoru převést bydlení za života je největší chyba seniorů, znám několik případů, kdy po tomto úkonů se snaží obdarovaní seniory bezohledně vystrnadit, někteří vnuci a vnučky jsou hodní, ale vychování v dravém kapitalismu, kde je přemíra stále nových krásně vyzdobených výrobků, některé vydrží i záruční dobu a vše je o penězích, většinou také někdy jak druhé solidně oškubat.
Poslední dobou zde nacházím příspěvky, až kulím očka.
Jeden z nich je i tento, ten předtím byla vypočítavá sestra a rodiče, kteří chtěli svoji vlastní krev při návštěvě oškubat.
Tady jen žasnu, Vy jste si syna kupovala! Tolika peněz. Musím se jenom zeptat /naoko/, kde jste proboha tolika peněz vzala? A kolik dětí jste měla? Protože můj předpoklad je, že co dám jednomu, tak dám stejně i druhému.
Tedy to vše násobím dvěma. Vychovala jste sebestředného sobce, nevážící si práce ostatních.
Syn si neváží peněz, práce, věcí, které jste mu dala. Jeho a zřejmě i mladé paní /2×/ bylo všechno málo, jistě chtěli mít vše nej.
Ne, nemám slov, nezávidím, na sklonku života vím, že zdraví je důležitější, ale opravdu tolika výpomoci dítěti /dětem/, nechápu.
Neporadím, ale myslím, že u tohoto dítěte není vypěstována vděčnost, skromnost a respekt k matce /rodičům/.
At bydlí a žije jen tak, na co mu stačí jeho peníze, jeho výdělek, jeho pracovité ruce /co umí udělat, at si doma provede sám/. Měli již od začátku v manželství ukázat co umí, jak umí hospodařit jenom s tím, co si vydělali.
Fňuká, že nyní opravuje dům? Tak proč do toho šel? Jak si spočítal, jestli na to má, nebo nemá! At dělá vše postupně, nebo přizpůsobí současným financím a zvolí méně nákladnou variantu rekonstrukce a vybavení.
Moc, velmi moc jste se mu montovala do života a dotovala jejich hospodaření.
Peníze si užívejte sama, dopřejte si, věnujte se vnoučatům, něco jim kupte /kolo, nové vybavení do školy, zaplatila bych nějaké aktivity, jeďte spolu na výlety/.
Myslím, že děti, /když byly malé/ a i vnoučata ocení, když se jim dospělý věnuje, zažijí společné setkání s tradicemi, výlety do okolí apod. Nemusí mít všechno, všechny věci, na které ukáží. S věkem roste chut a syn je toho důkazem.
Omlouvám se, ale vyrostla jsem a žila jsem ve skromných poměrech, tak je to pro mně takový menší šok.
I já dám samozřejmě svým synům nějaký dárek, či nějakou zlatku, ale nikdy by mě o nic neřekli, natož taková slova, naopak se penězům brání.
Je pravda, že to je v každé rodině zařízené jinak a já asi neumím šetřit. Důchod mám jenom průměrný a jsem na náklady bydlení sama.
A jak se zachovat? Určitě důstojně. Nepodlézat, neuplácet. Změnit přístup a a místo velkých darů malé dárky, tak je zvykem v normálních rodinách. /květiny, káva, bonboniéra, čokoláda, předplatné časopisu, dětem hry, sportovní vybavení, parádnicím nějakou ozdobičku/.
Mí vnuci mají již 30let.Mne jen mrzí čeho jsem se dočkala a tohle vypadá,že již spolu nebudeme komunikovat.On má z druhého manželství 2 holky 9 a6let.jedno má u sebe ,,tak se domluvili,,myslí si,že výdaje na dceru budou menší ,než aby platil.chtěla jsem mu pomoct,,i když vím-že si tho moc nezaslouží.Ale kvůli vnučce. A proto nechci mu již nic dát,,dostala jsem takovou ránu,že se z ní nevykřešu.Druhý syn s tím mám vše domluveno.Tomu jsem také již něco dala ,ale není takový jako ten co o něm píši,,
Ty dvě vnučky nevidívám,,,čili si ani nemohu udělatnázor, ale také jsou mi je to tvrdé cizí.jezdí k druhé babičce-ta má dům a zahradu je tam prostor,,a já mám dvoupokojový byt.Dělaly mi zbytu tělocvičnu a tak to nijak nejde,Byly tady a ta jedna misebrala zlatý náramek -ukradla.Pak mi ho syn vrátil a řekla jsem to snaše a ona mi říkala ,co chceš však ho máš zpět.A ještě se na mne obořila,Budu upřímná--nemám ani zájem je mít-neznám je.A ještě jak jsem to řekla o té krádeži snaše,tak mi napsala ,že si nepřeje,aby jsem je hlídala.
Té starší jsem na vánoce koupila kozačky za900kč.Jak zjistila,že jsem to platila já,tak mi dovolila abych si sedla v autě vedle ní před tím kupem tam měla své věci.
Takže vnuci jsou mi moc blízko pracují ,ale můj syn řekl ,že se už napracoval dost.Takže počítal s mým bytem,že ho bude pronajímat.A to já nechci.Omlouvám se za takové strakaté psaní ,ale snad je to srozumitelné.
Děkuji moc za rady nemám již bodíky...
Nezlobte se - ale vy si kupujete nejen syna, ale i vnučky a jim to vychází. Tak proč by něco měnili. Aby mi devítiletý, s prominutím, harant "dovoloval", kam si můžu sednout - no to snad ne.
Mimochodem - když syn "počítá" s vaším bytem, kam vás chce "odložit", abyste nepřekážela?
No přece jak mu daruji byt,on bymne jak říká bral jako břemeno s po mé smrti by byt pronajímal.Ale já mu teď po tom všem nevěřím
Koupil si barák na poschodí ,ale říkal,že stejně skončím u něho.což bych nikdy nepřipustila.Ale přitom říkal ,že by musel přistavět nějakou místnost,abychom se nepotkávali a nerušili.On bude mít dole nahrávací studio ,je muzikant a tak údajně potřbuje v přízemí pokoje.Tak tohle mne také dorazilo.
Jinak já vnučku nerozmazluji,,koupila jsem potřebnou věc myslím ty boty,,než nějaké hračky..Jak jsem psala -tak s něma nijak nejsem,,bydleli také dost daleko.
..ještě oni žili na vysoké noze před svatbou jezdili hrát do různých zemí 8 le t ale teď jak jsou rozvedeni ,tak sice syn prodal dům,jelikož měl na něm hypotéku a koupil druhý a ten musí opravovat.Psala jsem,že musel ženě koupit byt ..ale i tak mu bůstalo přes milion..a stále má málo.
On vás bere jako "břemeno" už teď - kdyby vás nebylo, může rejžovat na nájmu. Jestli se necháte "ukecat" a ten byt mu darujete, skoro bych si tipla, že možná ani neskončíte u něho, ale v nějakém levném podnájmu.
Neříkám nic o rozmazlování - říkám, že nechat se manipulovat devítiletým děckem není úplně v pořádku. Aspoň tedy podle mého mínění.
Ne tak tohle neudělám nikdy ,,jeliko můj byt je pro mne vším ,,nikdy bych mu ho nedarovala i kdyby bylo sebelépe.Mám byt celkem pěkně zařízený jak se říká-můj dům můj hrad- na tenhle dotaz u mne slyšel ..snad si mohu ten byt napsat na koho chci a už se o tom nebudeme bavit ,,,,i kdyby ho neviděla do smrti včetně jeho malý holek,na to jsem pes..
Víte, co se říká - "nikdy neříkej nikdy". Přála bych vám, abyste někdy nemusela svůj postoj přehodnotit.
Zavináč, to je příšerné.Krev není voda, ale tohle je jenom o nelásce a nenávisti /od nich k Vám/.
Asi již asi máte leta, nemůžete něco měnit. Nebo lépe " Nemůžete ještě něco změnit ve svém životě?
Ale kdybych viděla, že se děti nesnaží být ke mně dobrými, asi bych si našla nějakého chlapa a s ním strávila hezký podzim života a užívala si s ním. Usínali bychom vedle sebe ruku v ruce a věděla bych, že nejsem na všechno trápení sama.
Dětem bych se nevnucovala. Něco se dříve stalo, Vy jste to myslela určitě dobře /jako každá-ý znás/, ale nebyla jste pochopena.
Zrovna dnes jsem slyšela ve vlaku staršího pána /velice inteligentního/, jak mluví s nějakou úřednicí /notářka, makléřka/ A nikdy že by ho nenapadlo, že se jeho děti a vnuci, kterým dal vysokoškolské vzdělání /advokacie/ takhle hanebně k němu zachovají. Kdyby prý byl z jiné skupiny, tak ten majetek by nejraději podpálil, aby nikdo nic nedostal. Byl to vdovec a chtěl většinu majetku převést asi na jednoho vnuka, který by si to zasloužil.
Takže nevděk světu vládne a držím palce, at se seberete a další dny jsou trošku lepší.
Pohanko co to tady radíte, nevím kolik vám je asi 15 , ale myslíte že pro starou osobu je lehké najít si chlapa, užívat si s ním, usínat s ním ruku v ruce, je jako koupit housku na krámě, za celý život se některé nepodaří takového člověka najít. Jste naivní.
jirik2: i když to je volná diskuze, přestaňte kritizovat odpovědi ostatních rádců. Děkuji.
A ano, jsem již ještě v 61 letech naivní. V našem věku člověk potřebuje podpořit, nalít trochu elixíru do žil, načechrat peříčka, nevidět všechno černě.
Bez toho ,,již,,. To tam nějak nepatří.
Pohanko, nic ve zlém ale u některých lidí může vaše rada ohledně hledání toho pravého chlapáka /oni asi sedí na patníku/ způsobit smutek, že již takového již není schopen a proč. Rady najdi si pořádného mužskýho a budeš mít po problémech, podělíte se o starosti, jdi na výstavy a do divadel jsou k smíchu, taky to někdo radil na portálu Senior, nebo někoho si najdi a bude dobře, už dávno neplatí. Kor u starého člověka, asi jste četla hodně červených knihoven. Já bych paní radila, že není sama kde lítaj peníze horem a dolem a vděku pomálu, spíš mín, ale to je úděl asi každého seniora, který má děti a vnoučata, nesmí se to přehánět jasně. Já radím pokud máš dost a tví nejbližší nedostatek, dávej i sám sebe obdaruješ, ale jen tolik, aby ti zbylo na to slušně dožít.
Nevím, co máte pořád s červenou knihovnou, přečetla jsem jednu knihu červené a 1 modrou jsem snad ani nedočetla. Vyrostla jsem na Rikitanovi a na bobřících, Vinnetuovi, mayovkách, knihách KOD, Karavaně, na Žlutém ďáblovi, Tarzanovi, Rychlých šípech, Záhadě hlavolamu a podobných a poté na Lemovi a na časopisu Ikarie. Mám 1. číslo. Kdo z Vás to má?
Také jsem sama, a kdybych chtěla, tak se dá seznámit. Třeba přes internet. Pánů je. I na ulici mě oslovují.
Jinak, podle mne, buďto dětem dávám, ale nikdy nevyčítám. Pokud nedám, je to moje věc. Já dám, ale rozumně, a s citem. Dám víc tomu, který to zrovna potřebuje. Který je na tom prostě hůře, protože mu nebylo dáno zdraví.
Ale jeden rozdíl tu je, mám obě děti moc hodné.
Já jsem mu tu částku půjčila nedala ,dala jsem mu hmotné věci ..,s doměním,že mi je všechny vrátí
Jenže je těžko si zvykat na druhého člov+ka ,má své zvyky jako já a ustupovat někomu nechci.Už toho bylo za život dost.Několikrát jsem se cítila jako host ve svém bytě,,Něco jiného je ,když člověk stárne s jedním partnerem -tak ani pomalu nepozoruje že nějak stárne bere to jako samožřejmost..horší je ,když se potkají lidé ,na kterých stáří zaneslo již stopy a ten nový muž či žena zkoumá jak vypadá pod.A pak čekat až konečně odejde abych si mohla udělat pohodlí,,tak to raději nic.
I u mužů- v dešti hposá přes kaluže a pak doma se maže Alpou..Člověk už hraje,,ženská na diblíka a muž na juru.A na nějaké fňukání neni nikdo zv+davý ,,v tom věku káždý již má sve strasti a nemoce...a také by se chtěl o ně podělit ,,,hm ale jak ,,tak to vidím já
s doměním vrátí peníze ne darované věci,,,ty jsem mu dala a to se zpátky nebere.ty nechci..
Ono časem, jak je člověk starší, tak stejně přestává lpět na majetku. Co si musí nechat, to je střecha /pomyslně/ nad hlavou.
Jak již píše někdo pode mnou.
Je ale studie, že člověk ke stáří přestává být opatný a rád obdarovává. Protože již přemýšlíme, že si nic do hrobu nevezmeme, tak nemá cenu sedět na věcech a penězích.
Jinak s partnerem si musíte v tomto věku víc než sednout. Už by to mělo být naposledy, nelze brát vztah jako na zkoušku. Musí se rozhodnout určitě, s tímhle člověk chci strávit poslední roky života. A že přijdou nemoce a potíže. I s tím musí člověk počítat, ik dyž to je asi moc těžké. Moje mamka mi tenkrát také říkala, když se vdala podruhé: Takhle jsem si to nepředstavovala. /druhý manžel začal mít potíže s dýcháním, takže poposedával jenom doma./
Problém u vdov je, že se hodně srovnává. Srovnává se s minulým manželstvím. No, a někdy to prostě nejde. Začít od nové čáry na startu.
Já říkám, potřebovala bych také takového nějakého ztroskotance, který si bude vážit toho dobrého, co člověka ještě čeká. Každý máme něco za sebou a měli bychom se poučit, nehrát právě to divadlo, mít vše srovnané, být se sebou spokojen.
Nedávat si vinu, každý jsme se zachovali jak nejlépe to kdysi v té dané situaci šlo. A jednou jsem četla článek, že maminky se nemají omlouvat. Protože žily v určité době a doba jim kladla nějaké překážky a ony je musely překonat, a dělaly to jak nejlépe uměly. Proto by jim děti neměly vyčítat, že před 40 lety udělaly to špatně, nebo ono. V té dané situaci vybraly to nejlepší řešení, postup. Takže nelitujte, neomlouvejte se, nikdo není věštec, aby viděl do budoucnosti.
S tou krádeží náramku, to je příšerné, to je ztracená důvěra a pokažené vztahy hned. Moc smutné.
Přeji hezké odpoledne.
patronko,,,já na mejetku ještě lpím -budovala jsem ho celý život a nerozdávám, když mám tak dám a když půjčím tak půjčím.A na muže opravdu nejsem zvědava -stejně mi nikdo nepomůže v bolestech ,,vždy je člověk nakonec sám se svým já...
,ještě,,a na nějaké výlety muže nepotřebuji,,mám zahrady ,pejska.Nakonec stejně ten muž odejde a opět je člověk sám ..je to kolotoč.,,ale to není u mne rodina.Je to jen taková slabá náplast Nechci si hrát na nějakou rodinu ,,ta už nikdy nebude a s tím se smířit musí každý.Mi jde o děti.Někdy tedy i často to dopadne jinak ,ale to je bohužel realita .Čas ukáže..Asi tak
pohanko,,,,já bych už nedokázala s někým žít..mám přítele,ale ten má počátečního Aizhemiera a já si nemohu s ním promluvit.Přes léto je na zahradě a já doma,kde mám ještě jednu zahradu -přes cestu.Tohle je další zátěž na mou osobu.Hrozím se nastávající zimy ,,jak s ním vydržím.Nezvládnu to.Má to teprve rok a já jsem děsně unavená.
Jo přála bych si člověka vedle sebe,se kterým by byla řeč,,a nějaké to pochopení.Jen to je těžké si někoho najít..
Maminka nás podělila už za svého života. Jelikož jsem o ni pečovala posledních sedm let, tak na mne přepsala byt a sourozencům rozdělila stavebko. U notáře nebylo co řešit. Pár kusů starého nábytku notář nepočítal. Jestli to na druhého syna napíšete, tak ten první, nezdárný, to nemusí vědět! A když se to dozví, tak až u notáře po vaší smrti. A notář bude mít u sebe seznam toho, co jste nezdárnému synovi dala a snad ho umlčí v požadavcích. Něco můžete prodat hned a výtěžek za života užívat nebo rozdělit, než aby to prodali oni a poprali se.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.