Po které straně chodníku chodíte vy?

Po chodníku vpravo, po silnici vlevo. Akorát nevím, co s výsledkem statistiky podniknete. Vytisknout, podlepit trojkou plechem a umravňovat s ním protijdoucí?!

P.S.: U nás jsme rádi, když chodník je. Většinou je tak úzký, že vpravo a vlevo má smysl, jenom pokud se s někým míjíte...

Také chodím po chodníku jen vpravo a po silnici vlevo. A docela mě štve, že to ostatní nedodržují, asi to opravdu neví..

Maky, přesně tak, takhle jsme byli vychováni. Je to v zájmu bezproblémového provozu, bezpečnosti a méně střetů. Jedná se o dostatečně široký chodník, kde se vejdou vedle sebe dva občané při běžné chůzi.

Ty nestandartní situace, kdy člověk obíhá kaluž, či se vyhýbá hromádkám snad nebudu komentovat. To dá přece zdravý rozum, v té situaci si zvolím schůdnější cestu. Potom platí jako v dopravním situaci, mám na své polovině překážku, počkám, až přejde protijdoucí, dám mu přednost a když je volno, pokračuji po jeho polovině a potom se zařadím do té své poloviny.

Pokud potkám maminku s kočárkem, starého člověka, jsem to vždycky já, kdo ustupuje a dává přednost /úzký chodník/ a podobné situace. Nestalo se, že by někdo nepoděkoval.

Když je překážka po celém chodníku, tak samozřejmě vejdu do vozovky, ale předem se přesvědčím, že nic nejede.

Pokud se stane, že nikdo po chodníku nejde, jdu prostředkem, ale uhnu protijdoucí osobě opět doprava.

Také se mě stane, že někdo ,,lísá zeď,,. A drží a drží. Zastavíme se většinou oba. Já nevydržím a obcházím dotyčného. Pak si říkám, měla jsi vydržet a ukázat rukou směr na jeho půlku - prosím.

Ale víte co, je to nepsané pravidlo, mezi slušnými lidmi. Nemůžete někoho nutit, či mu nadávat.

Po pravé straně. Nemůžu říkat, že cik cak, protože jsou kaluže...prostě pokud to jde, vždy vpravo. Spousta lidí to neřeší, dokonce se stává, že na chodníku, kde by se vedle sebe vešlo 5-6 lidí, nelze projít. To vždycky zuřím. Stejně tak na přechodu. Místo plynulé výměny stran silnice se pořádá slalom. A že se někdo ještě s nikým nesrazil? No, asi to bude tím, že pokaždé někdo uhne. Jenže když to bude pouze jednostranné, tak je to špatně. To si ten slalom budete užívat pořád. Chování v davu, na veřejnosti, by mělo mít nějaká pravidla. At už to je chůze po chodníku, po přechodu, při nastupování do veřejné dopravy nebo vcházení do budovy. Tak to je. Je to o slušnosti, o logice, o lidech. M.

Zásadně vpravo, mám t už tak v nsobě zažité, že se ani necítím dobře na druhé straně. Vpravo jezdím i skošíkem v obchodě a ve směru nákupu, vždy mě zaskočí, když to někdo dělá obráceně. Občas mě napadne ze které planety ho sem vysadili.

Tak já asi patřím mezi ty zmíněné nevychovance a chodce volnomyšlenkáře.

Při svých obvyklých pochůzkách musím projít mnoha místy, kde chodník není. Pak je mnoho míst, kde je chodník tak úzký, že se někdo musí na chvíli zastavit. Zejména v zimě, kdy se shrnuje sníh. Nemám s tím problém. Dávám přednost maminkám s dětmi, mnozí muži zase dávají přednost mně. Na úzkém i širším chodníku často chodím cik cak, protože se vyhýbám kalužím. Pokud jdu se psem, obvykle jdeme po té straně, kde je podél chodníku travnatý pás. Pes mě k tomu vybízí... Pokud jsem ve větším městě, chodím kolem výkladů.

Už jsem stará, ale ještě jsem se s žádným dospělým chodcem nesrazila. S batoletem je těžké si někdy vyhnout, ale to je pak spíše milé rozptýlení.