Nejste přihlášen/a.
Přemítám o smyslu mého bytí tady na té planetě. Jsem mladá, zdravá, chodím do práce. Nemůžu mít děti, což je v necelých 30 poměrně velký problém při navazování vztahu. Většina vrstevníků dříve či později dítě chtít bude (chápu, nezlobím se). A tak se nějak protloukám tímhle světem, někdy sama, někdy s někým. Ale poslední dobou si pořád kladu otázku PROČ? Mám pocit, že je to všechno zbytečné. Chodím do práce, protože musím, protože je to normální (ano, práce mě i baví), dostávám za to peníze a ty peníze pak cpu do bydlení, auta, oblečení a jídla... Jenže to jídlo, oblečení, auto... potřebuji v podstatě jen proto, abych mohla jít zase do té práce. Honím se, abych dostala papírky, které zase jen cpu někam, abych se mohla za dalšími papírky honit.
Tak třeba sama bych si vystačila s teplákama a pár tričkama, ale musím chodit do práce, kam potřebuji sukně a kalhoty a kabát... A tak jdu do té práce, dostanu penízky a penízky nechám v obchodě, kde si koupím kabát. Kabát na co? Na chození do práce
Potřebujete nové brzdy, kotouče, ložiska (nebo tak nějak) - 9000,- ok, vyndám papírky a nechám opravit auto, kterým jezdím do práce, protože od nás prostě spoj nejede.
Ty příklady nejsou asi nic moc, jen nevím, jak jinak vystihnout tu beznaděj a nebo zbytečnost, kterou cítím.
Občas nějaké ty papírky zbytou a to je prý odměna. Že si můžu něco koupit, za něco je vyměnit. Jenže mě to netěší. Mám jedny hodinky, nepotřebuji mít troje. Nevidím smysl v tom, mít 15 kabelek... No a tak prý můžu šetřit a koupit třeba nemovitost. Hmmm... a co s ní bude, až já nebudu? Pro koho mám šetřit, střádat, budovat...? Aby to jednou schlamstnul stát?
Hledám cesty, jak se realizovat. Díky zaměstnavateli jsem měla možnost podporovat hospic, základní školu pro postižené děti, organizuji různé akce pro malé vesnické školičky, protože sama jsem z vesnice a vím, jak se na tyhle malotřídky s 20 dětmi často kašle... Sama za sebe podporuji útulek, mám nalezeného psa atp. Těší mě to, ale nevidím v tom smysl bytí. Prostě mě tak sobecky napadá - a co já? Co je tu pro mě...? Proč tu sem? Jen pro ty druhé...?
Dobrý den, postihl Vás tzv. syndrom (+-) třicátníků. Tím si procházejí lidé inteligentní, kteří se zamýšlejí nad světem a kladou si různé otázky. Mám radu - mějte se ráda a vězte, že na tomto světě nic nemusíte, ale pouze můžete. Svět od Vás nic neočekává a nemáte k němu žádnou povinnost. A na otázky: "Proč žít?" nebo "Pro koho žít?" si odpovězte: "Pro sebe a kvůli sobě!" Zní to sobecky, ale sobecké to není. Cokoliv, co uděláte pro druhé je výborné, ale už je to navíc a dobrovolné. Takže, "nahoďte" pozitivní myšlení a radujte se z maličkostí, které Vám přinese každý den. Zdravím!
Ano, jednotlivec je tu proto, aby tvořil součást společenství a to přežilo, prosperovalo, rozvíjelo se. U mravenců či včel nás to nezarazí, proč u lidí? M.
Pokud jste takova "filosoficka povaha", kladla byste si podobne otazky i kdybyste mela deti, protoze potomci jsou na rodicich zavisli a jste pro ne v zazemi slouzici opatrovnik, radce, opora a sponzor casto nejen az do dospelosti. Je to tak i v pripade, ze zijete s partnerem a jeho detmi a slouzite rodine, ktera to nekdy ani neoceni, takze musite milovat a citit lasku tech svych blizkych, jinak je takovy zivot jako brime s pocitem nenaplneni, bohuzel je takovych pripadu hodne, proto by mel kazdy myslet taky trochu sobecky na sebe a sve potreby, hledat sve stesti kdekoliv, i kdyby mel zustat sam. Zivot dostane smysl s pocitem uspokojeni, proc jinak by se clovek za necim pachtil
Zdravím
Bylo by to na delší povídání nemám nyní času. Zjednodušeně, kladete-li takové otázky je to "správně" lidský život je od toho aby nesloužil jen "pustému vegetování" ale ptal se po vyšších věcech, tzv. filosofický přístup, někoho to pak může dovést až k touze realizovat se např. na nějaké "duchovní cestě" člověk chce "prozkoumat své nitro" a přez to i celý svět nebot opravdu ta pravá podstata světa radost a blaženost spojená s poznáním a tím i naplněním je uvnitř nás i uvnitř všeho. Proto jsou na světě kláštery ášramy apod., proto a jen proto se stávají někteří mnichy mniškami (jeptiškami či monaškami apod.) Ale i chcete-li se realizovat v rodinném životě pak můžete existují cesty, např. adopce, známou např. vychovali nevlastní rodiče jež i po jejich smrti pokládá za vlastní adoptovali ji jako malou holčičku své pravé rod. nepoznala a i kdyby vždy zůstanou praví ti nepraví paradoxně. V někt. starých kulturách byla adopce a výchova cizího dítěte prestižní a považovanou záležitostí (např. Keltové apod.) Takže pak budete mít "pro koho budovat vezdejší hmotné statky". Pořizování si nemovitostí pak nemusí mít jen účel "majetkový" nýbrž také užitný tzn. máte chatku a zahrádku protože vás baví pěstovat, trávit tam volné chvilky v meditaci o samotě, těšit se přírodou či užít si oslavu s přáteli. apod. Nebudete-li mít dědice pak vždy před smrtí můžete napsat na kohokoli např. vzdálenější rodinu, není-li pak na nějaké známé či na dobročinné účely aby tento majetek nepadl do rukou státu. Věci kolem jsou abychom je užívali i Buddha např. přijal cenný stromový háj či okrsek aby jeho žáci příznivci nebo i ostatní lidé mohli užívat výhod jež tento poskytuje (učení, odpočinek relax, útulek apod.) A co se týká muže můžete si najít bez problému, nebot jsou i tací kteří jsou schopni vaši situaci pochopit (příp. to řešit s tím dítětem jak výše uvedeno) možnosti realizace jsou vždy jak v hmotném tak duchovním ohledu, nutné je vykročit tím směrem který asi tak cítíte že chcete...
Ztracená duše v temnotách.To prožívají mnozí lidé.Prý libido klesá.Protlouct se k tomuto vzácnému daru není snadné.Řekl bych,že je to cesta peklem.Já jsem na tom stejně.V 37 letech,jsem nepolíbil ženu,v reálu žádnou nahou neviděl a o intimnostech ani nemluvím.Ale pak se něco stalo.Vztahy začaly mít menší a menší hodnotu,až jsem si začal myslet,že vymizely úplně.Když mohla nastat změna v životě,zvolil jsem před intimnostma práci,abych vydělal víc peněz a pomohl někomu jinému. Bohužel,člověk se ztrátou takových věcí,..získává i povahu,jakou si nepřeje.Přestávám cítit nějaký cit.Prostě si jen řeknu,..banalita. Nedokážu už pochopit,jak mnozí muži mohou pořád nahánět ženy,nebo se jim dvořit. Já to nezkoušel.Ale taky jsem nechtěl být jeden z těch "uchyláků" ,jak nás ženy nazívají,nebo prasat apod. ,protože se snažíme dohnat něco,co jsme v životě nestlihly a část cesty je už za náma.Rychlík zastavit nejde.A pokud to nestihneme do cílové stanice,..však víte. Takže jsem proto,..nesnažit se namlouvat si nějakou partnerku a prostě je nechat osamocené.S dítětem,nebo bez nich.Tvrdě,bez soucitu,bez známek lítosti,že jsou na vše sami. Oni sami musí uznat,kdy jim někdo schází a snad,až si to " některé vtlučou do palice" ,pak budou mít dost času,aby se zamyslely,..jestli si za tu situaci nemoho sami. Pokud nebude příliš pozdě. Samota je vzácný dar. Netvrdím,že je to dobré.Možná je to dost i sobecké.Ale v tomhle nejistém světě a této době,..osamělý člověk jak se říká,.."chrání zadek jen sám sobě " nemusí se otáčet a dělat si starosti o blíkého.
gulf
Dovolím si reagovat, jestli jsem to dobře pochopil, po tom co jsem přečetl myslím, že jste dospěl již do jistého stádia (já tomu říkám) "odelpění" tzn. nejste již "závislý na vztahu" nemáte potřebu ho mít nemáte potřebu ho nemít zkrátka "jste nad tím" je to věc, o kterou někdy velmi těžko svádí boj "adepti různých duchovních směrů", (většinou mniši a mnišky) také na dál. východě se v někt. školách "doporučuje" že než člověk dospěje a ožení se aby vedl život "hospodáře" (tj. na západě normální rodinný život) měl by umět žít sám tzn. být i vnitřně jaksi "soběstačný". Myslím že se nemusíte bát "mít vztah" pokud by jste chtěl, stále zůstáváte uvnitř "mužem" možná jste se jen zalekl toho že už na vztazích "nelpíte" to ale neznamená že to již nepůjde, naopak pokud by jste vztah z jakéhokoliv důvodu uzavřel bude vám toto "odelpění" k dobru, nebudete mít takové tendence propadat "závislosti" na partnerovi a špatným vlastnostem "žárlivost"apod., naopak s vhodnou osobou se kterou by jste si rozuměl (v jakémkoli oboru, umění , zahrada, kolo, duchovní věci apod.) by jste mohli mít vztah po němž touží většina mužů a žen (co vztah chtějí) nebot jste získal jistou "zralost" a to je k nezaplacení.(paradoxně čím jste odelpělejší tím svobodnější a i líp to prožíváte je to více beze strachu) At tak či tak, v každé generaci od věků co jsou lidé na zemi jsou lidé kteří "nejsou určeni pro vztah a rodinu" tzn. nejde jen o nějakým způsobem "postižené" ale i o normální zdravé lidi jež ale prostě již od přirozenosti k rodinnému životu prostě "neinklinují" nemusí jít o sobce, omezence, hlupáky prostě to tak je a vždy tomu tak bylo, je jim určen "jiný způsob života" mají zřejmě učinit "jinou zkušenost" apod. Většinou si myslíme, že se prostě rozhodneme "ožením se" nebo "neožením se" "nevdám se" mám za to že to ale většinou není jen a pouze "naše rozhodnutí" je to něco co si většinou "nevybereme" prostě se to stane, anebo také nestane, obojí je "správně". Je to něco podobného jakoby jste se zeptal rybáře proč ho baví chodit na ryby, nebo včelaře proč včelaří, filatelisty proč se věnuje známkám a numismatik penězům, zajisté uvedou mnoho zajímavých důvodů své záliby ale ten hlavní? Co je k tomu přitahuje? Opravdu víme proč nás něco přitahuje? Proč souseda přitahuje kostel a někoho odpuzuje? Víme skutečně proč? A tak je to i se vztahy/nevztahy, těmi zálibami zkrátka se vším. Je tu malý "paradox" čím méně na něčem lpíme tím více si to jakoby "užijeme" lépe "vyžijeme"jsme pro to či ono "svobodní", zatímco když na něčem příliš "visíme" (lpíme) pak podlehneme takové "gravitační síle" (strachu) že to vlastně "zničíme" . (ve vztahu se dva tak "sepnou" až se paradoxně vzájemně "rozdrtí" a vztah se rozpadne)
Dobrý den. Z celého vašeho psaní čiší stesk po tom, že nemůžete mít děti. To je vaše břímě, které si nesete. A vidíte, je spousta vašich vrstevníků, kteří ty děti nechtějí dobrovolně. Vy se přeci nemusíte plahočit světem jen sama, případně v nějakém vztahu, který vám nevyhovuje. Je možné navázat vztah vyhovující. Víte že žijí okolo vás muži, kteří jsou třeba vdovci s malými dětmi? I jim byste mohla maminku nahradit. Nad tímto jste nepřemýšlela? Třeba má pro vás život nachystaný tento cíl. Další možnost je najít stejně postiženého muže, který také děti mít nemůže a společně pak nějaké dítě adoptovat. I to je cesta životem. Anebo, pokud se vám adopce příčí, žít tak, jak žijete. Dobře to popsal kolega Ben...
jaký smysl by mělo bytí, jako takové - mít?
- pokud nemůžete mít děti, tak je to blbý, ale smysl svého osobního bytí si musíte holt najít v něčem jiném, pokud Vás nebaví, jen tak si žít, dokud můžete a jste zdravá !
Pomáhejte třeba v nějakém dětském, nebo zvířecím útulku, nebo i seniorském - tak bude Váš život smysl určitě mít, ne? Jinak Vám nezbyde, než to nějak "doklepat" - ale to je zase škoda, když už jednou na tom světě jste, ne?
- taky můžete hledat partnera s dětmi - třeba vdovce, nebo rozvedeného - takovému jistě nebudě nějak zvlášt vadit, že nemůžete mít děti a bude rád, že nebude na děti sám. Když chcete - vždycky nějaký smysl bytí najdete !
Co je tu pro mě...? Proč tu sem? Jen pro ty druhé...?
Třeba pro ty hospice, školičky, děti, psy - zrovna tak jako ony jsou tu pro vás.
Nemusíte mi odpovídat - ale co partner s dětmi nebo adpoce - když už vás tedy neuspokojuje to, že jste tu pro jiné, pomáháte jim a děláte radost (což je víc, než si myslíte).
Janm to napsal opět výstižně, nemám k jeho projevu co dodat. Takže, po duchovní stránce nic, ale má pravdu. Často v tomto "vakuu" nás to tlačí do duchovna. Osobně bych jen podotkla, že je právě leckdy nejtěžší najít ten smysl života. Musíte sama hledat, co Vás nejvíce naplňuje a tím směrem se vydat. To však neznamená, že si život nemůžete opentlit i jinými příjemnými záležitostmi. Nezaznamenala jsem, že byste se zmínila o kamarádce, příteli. Možná proto se cítíte sama a zbytečná. Ale nejste zbytečná. Každý má na tom světě nějaké poslání. Jen jste ho ještě neobjevila. A to, že nemůžete mít děti je sice pro citlivou ženu hodně traumatizující a snižuje to sebevědomí, na druhou stranu je plno žen, i zde na poradně, které prostě děti nechtějí, ač je mít mohou a nestydí se za to. V první řadě bych si našla partnera a o neplodnosti bych mu řekla, až by byl vztah vážný, kdy byste se měli rádi pro to jací jste. Je spousta mužů, kteří ani po dětech netouží. Jednoho takového jsem měla a nikdy jsem mu to nevěřila, dokud jsem se nepřesvědčila. Pokud po dítěti opravdu toužíte a jen se tu nelitujete, tak máte nejvyšší čas začít hledat partnera. Bez něj Vám dítě k adopci nedají a i tak si pár let počkáte, pokud budete chtít malé a své pleti. Roky budou přibývat a zanedlouho už nemusíte být pro adopci věkem vhodná. Taky si můžete najít rozvedeného s dítětem, nebo i ve vl. péči. Měla byste teď přestat myslet jen na druhé a začít si honem dávat do pořádku vlastní život. Samotnému člověku je těžko, to nakonec říkají i ti rozvedení, kteří se nemohli znovunabyté svobody dočkat a nasytit. Jak to ale trvá dlouho, přestanou být nadšení a začnou být nespokojení, hledat další vztah. Peníze vyděláváme na přežití a na to, co nás těší. Bude-li to pro rodinu, budete cítit smysl. Taktéž, bude-li to na dovolenou s přítelem, kam se budete těšit... Nebuďte sama, mnohé se změní.
V první řadě bych si našla partnera a o neplodnosti bych mu řekla, až by byl vztah vážný, kdy byste se měli rádi pro to jací jste.
Nevím - není to vůči partnerovi trochu "podraz"? Myslím, že by měl dostat možnost se rozhodnout dřív, než se vztah stane vážným.
Tedy stručně. Já jsem vyrůstal se sestrou čím jsme byly starší,tím to bylo horší.Už se prakticky nikdy nechceme setkat.Takže sen o princi na bílém koni,pohádkovém vztahu apod.Nemusí být taky úplně růžový.Ostatně to by se lidé nerozváděly.Doporučoval bych každému,..řádně promýšlet PRO a PROTI,než se do vztahu vůbec pustí.Zda na to jeho energie a trpělivost bude stačit. Příkladem: co když bude mít partner dítě.Nevyspalost,pláč,mnoho starostí i peněz,nepslušnost,škola,co taky něco stojí,...a když bude větší dítě,..puberta,malry,věčný strach,aby se nedostalo k drogám,..u dívek poté,aby na to nehuply už ve 14 letech,Vyšší škola,to už je jiná liga.Tam se to slušně prodraží,...na druhou stranu,pokud to opravdu vyjde.Těch pár procent štěstí ze sta,...budete vidět,jak dítě roste,hrajete si spolu,až bude starší,pomuže vám,udělá i kafe,vyrazíte spolu na výlet,..a další.Vše má své klady a zápory.A některá rozhodnutí na začátku,..která se zdají zprvu špatná,..mohou být nakonec dobrá. Zůstal jsem sám,nemám si s kým povídat a už vůbec se nemám ke komu vracet.Neuvidím své děti,neuslyším jejich smích ani něžný hlas ženy.To je zápor.Na druhou stranu,..zase mám 100% svobodu.Nasednu do auta a vyrazím,kam se mi zachce.S nikým se nechádám,mohu poslouchat co chci a mám výdaje pod kontrolou. Nikdo nepoučuje,nesoudím se o majetek,nemusím se bát o zdraví druhého. To je svoboda. vyrazit si prostě tam,kam slunce zapadá.Vdat se za ním,volný jako pták. To je svoboda.Takže rozhodnutí je na vás. Jen ještě malou poznámku. Nestarejte se,komu připadne váš majetek a ostatní.Já to také nedělám. Protože až zavřeme oči nadobro,..tak už nám to bude prostě jedno. Jen může někomu vadit,..kdyby nad hrobem nebyl nikdo,kdo by upustil slzu a květin by se taky nikdy nedočkal.
No, vykládat ženě, která nemůže otěhotnět, že to má své výhody? Taky jsem si tím prošla, tak za mě rozhodně ne! Jako snaha o útěchu - hezký, ale v praxi pořád stejně smutný.
blesik
- ale no tak ! - jsou i ženy, které děti nechtějí - a pro takové je to štěstí ! - Ovšem - jak tak pánbůh "spravedlivě naděluje" - většinou toto štěstí přidělí tomu nepravému.
Já jsem děti neměla, ani nechtěla - a doteď toho nelituju - zvláště v této divné době. Život jsem si přesto prožila hezky - a třebaže je mojí životní filozofií, že život žádný smysl, kromě rozmnožení - nemá - pro mne osobní smysl měl !
A jak vidíte - ani teď to nevzdávám - našla jsem si, mimo jiné - i zábavu zde na Poradně - a nestydím se za žádný přidělený bodík ! A dokonce ho každému, který by mne o to snad požádal - s radostí přidělím. Člověk by se neměl zříkat žádného, byt jen maličkého potěšení, protože život je krátkej.
Ale chápu, že tazatelka to jako mladá, vidí jinak a tyto babské kecy jí nijak nepomůžou - přesto jí nezbyde nic jiného, nežli se se svou situací smířit a neničit si život, který prožívá, zbytečným smutněním nad něčím, co nemůže změnit ! Prostě to tak je a tazatelka si musí ! nějaké naplnění najít, to se nedá nic dělat. Jak už jsem psala, měla by si najít partnera s dětmi - moji partneři měli vždycky děti - a to mi (i jim) docela stačilo !
Je docela rozdíl,zda žena děti nechce,nebo mít nemůže.V každém případě,doufám,že nejsou lidé a především chlapy,kteří se řídí nějakým jízdním řádem v životě. Tedy přesněji řečeno,říct,že nemůžete mít děti,..znamená konečná stanice.Chlap se nikdy nebude pišnit natolik,aby mohl hrdě říct,že to je jeho syn,nebo dcera. Lépe,kdyby děti nechtěl.Vztah může pokračovat docela báječně.Pokud by jste se rozhodly pro adopci,..největší deprese vychází z toho,..co všechno musí proběhnout,aby jste to dítě vůbec dostaly.Trvalo to věčnost.Doufám,že se to změnilo a je to teď snažší.Taky jsem chtěl mít rodinu.Vlastní děti.Ale zůstat,..jak se říká nepolíbený do 37 let,..to potom už člověk pomalu láme hůl nad celým životem.V pozdějším věku už bude až příliš starý,než aby se dočkal vlastních.Sice jsou ženy osamělé i s dětmi.Důvěru k mužům a možná i touhu nemají.Ale dejme tou,že by i chtěly nějakého partnera.Nelze s přesností říct,že ta láska bude stejná,jako by to bylo u vlastních.Je blbý,že tohle se zjistí,až když do toho člověk půjde.Záleží na povaze dítěte,která je dědičná a dalších.At je to jak je to,..člověk musí zatnout zuby a dožít ten život takový,jaký má.
Ještě bych chtěl dodat. Pokud nemůžete mít děti, to neznamená, že to tak musí být i do budoucna.
Neházejte flintu do žita, jak říká staré přísloví. Určitě hledejte a naleznete, chce to čas.
Možná najdete něco nebo někoho na těchto stránkách, kdo Vám pomůže se posunout v životě dál,
mnohdy stačí jedna myšlenka, která Vás osloví a můžete najít tu správnou Vaši životní cestu.
Z celého srdce Vám přeji, aby jste našla to, co hledáte.
Přeji Vám všestranně jen to nejlepší!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.