Nejste přihlášen/a.
Včera jsem seděla s vnoučkem a psinečkou na louce, na kraji bývalého pískoviště. Sluníčko, pohoda. Přišli 3 hluční výrostci, se štěnětem staforda, cca 3 měsíce. Sedli si na schody vedlejšího domu. Štěně, celé spokojené, žužlalo klacík a vrtělo ocasem. Kluk, cygoš, zařal vřískat: "Co to je? Co to je?" a začal štěně třískat konci přeloženého vodítka. Štěně naříkalo. Nemělo to konce! Vím, není to můj pes, ale nešlo být potichu. Zavolala jsem, at toho nechá, at to štěně nebije. Neřvala jsem, zavolala jsem. Kluk, že prý nechce, aby něco žral, tak co má dělat. Zavolala jsem, že to jde i jinak, než bitím. Jenže kluk se začal dostávat se do varu, zvláště, když ti dva kámoši mu fandili. Vřískal nadávky. Končil tím, že večer mi příjde roztřískat okna a bude mít bombu. Huronský smich všech tří. Nevím, co mě to popadlo, ale vstala jsem, narovnala se, abych byla větší a začala jsem se smát. Řekla jsem: "A já jsem rasistka!" A víte co? Oni ztichli a jakože musí odejít. Tak nevím, ale myslím si, že bych se měla i trochu bát. Měla bych?
Taky jsem většinou potížita. Jdu po ulici a někdo přede mnou má rozepnutý batoh, tak ho zastavím a upozorním. Vždycky jsou rádi, že to vědí. To samé když někomu něco upadne, volám at se pro to vrátí.
Někde něco nefunguje, tak na to upozorním. Děje se bezpráví, většinou se do toho vložím. Hoří někde oheň (naposled příbytek bezdomovce), volám hasiče.
A jsem si jistý, že jsem jeden z mála. Ostatní projdou a nezajímá je to. Není to jejich.
Pak jedu v tramvaji a při vystupování zjistím, že se mi rozjel batoh (zip) a za celou cestu v naplněné tramvaji mi to nebyl nikdo schopný říct. Nechápu to.
Kdysi jsem byl u kamaráda. Seděli jsme na balkóně a čučeli do zahrady. Měl u plotu třešeň. Větve měla i přes plot, a tak si tam občas natrhal třešně i kolemjdoucí. Najednou přilítli 4 cikánský děcka tak od 5-6 do 15 let. A začali rvát ty třešně po cikánsku - i s větvemi. Tak na ně kamarád houkl at to nelámou. Odpovědí mu byla spousta nadávek i od těch nejmenších. Tak když skončili, tak jim s naprostým klidem řekl, že až si budou stěžovat na to, že je bílí nemají radi, že jsou rasisti, at si vzpomenou na tuhle chvíli. A najednou se ta nejstarší sebrala, vzala ty mladé a povídá jdeme pryč. A odešli bez jediného slova.
Babkazov, občas to opravdu funguje.
Jen ta třešeň na to nakonec doplatila. Fungovala na cikány, jak vosa na med. A když mu kvůli třešním, začali lézt přes plot do zahrady, tak ji porazil a má od nich klid.
I lidské dítě matka občas plácne po zadku nebo vyfackuje a to křičí srdcervoucí písničku - v rámci výchovného procesu. Vychovává se i pes a třeba v takovém cirkuse je to mnohdy dost drsná podívaná. Prostě jste hasila cosi, do čeho je vám - s prominutím prd. Cigán necigán. Pokud byste mně chtěla kázat mimo kostel, také bych vám vynadal. To je celá pointa příběhu.
A slyšel jste někdy o tom, že pozitivní motivace má ve výchově kohokoliv lepší výsledky než negativní?
To víte, že jsem o tom slyšel. Původní profesí jsem učitel. Problém je, že existuje obé a oboje je legitimní, alespoň do míry, kterou naznačila zakladatelka tématu.
To víte, že byla.
Máma plácne dítě většinou s citem (když ne, je to na jinou debatu), kdežto děcko ani výrostek ten korektiv mít nemusí - jestliže něco nebolí jeho, nebolí to ani ty ostatní, at je to člověk nebo zvíře. Ale to vás určitě učili. Jestli naučili si netroufám posoudit.
Míra mámy., je s dovolením především na ní, nikoliv na Vás nebo na mně., nu a na extrémní případy je tu s posouzením zákon. Je obtížné soudit, jak závažné je mlácení vodítkem. Já mám například takové vodítko, že bych tím psovi sotva co závažného provedl. Pokud pes kňourá, možná ano. Je to názor babičky ku názoru dvou romských výrostků, takže o vině je předem rozhodnuto. Zarážející je ale také to, že pokud jsem měl možnost číst nějaké téma od autorky tématu., vždy se jednalo o konflikt s cikánem. Je tu množství dalších přispěvatelů ale nikdo nemá každý druhý příspěvek zabarvený do romské menšiny. Autorka má na tuto menšinu evidentně spadeno a rozumný člověk si tak nechá na jakékoliv soudy značně velkou mezeru.
mcfight,mohu vědět,jak daleko od vás bydlí nejbližší cikánská rodina? pokud jsem pochopil,babkazov je měla přes podlahu,takže chápu její příspěvky... a k tématu - psa jsem nikdy nepraštil,mám to tak nastavené,ženy a psi se nikdy nebijí,bez výjimky,nikdy. pokud vidím na ulici,jak někdo řeže psa,jdu po něm... tam jsou výchovné metody trochu jiné a funkční,rána vodítkem je k ničemu...
Dobrý den. Hlavně že se vám ulevilo. Když se něco takového stane, rozhodně to neudělá náš pes.
Selhala bych já. Před 14dny 72 kusů drůbeže. Cizí psi, náš zrovna (hlídal) zavřený v domě.
nejsem si jistý, jak je to dnes. Ale bývalo to tak, že jste dřív těžko mohl zahlédnout stejnou scénu s bílým klukem. Protože díky výchově, moc dobře věděl, že se to nedělá. Ne, že by to nebyl schopen udělat. Ale když už, tak to nebylo na veřejnosti. Cikánským dětem je to jedno, kde jsou. A není to z nich. Jsou tak vychováni od rodičů. Okoukali a vzorně se chovají jako oni. A tak jako nejsou všichni bílí dobří, stejně tak nejsou cikáni všichni špatní. Bohužel ten poměr je přesně obrácený. Možná proto, že cikáni se se svým chováním netají, a tak je na ně víc vidět.
Nevím, co mě to napadlo, jen mi bleskla vzpomínka na hádku s cygošem z bytu pode mnou. Něco jsem mu vysvětlovala. Normálním hlasem a vykala jsem mu. On ječel strašlivé nadávky o bílých zku*vených gádžich. Seběhlo se dost lidí. Jéééžiši, divadlo jako blázen! A já furt v klidu. Ale ta gadža, ta mě dostala. Tak jsem začala ječet taky. Cygoš se zarazil a říká: Ty si rašista! - a já: Jsem! A co s tím uděláš?! A najednou všichni ztichli a cigoši se začali rozcházet. Kdo neviděl, neuvěří!
Babčo. Už jsem to tady jednou psala. Cikáni tady na hřišti nadávali dětem Ty k.rvo bílá a ty č.ráku byla nejslušnější nadávka. Těm malým hajzlíkům bylo tak od 5ti let do 10ti. Tak jsem na ně vlítla. Za pár minut bylo na hřišti černo . Umíš si asi představovat, co staří vyváděli. A přesně, když stará cikánka začala, že jsem rasistka a celý město jsou rasisti, tak jsem jí řekla, že je dobře že to ví a at se podle toho zachová. At spakuje rodinu a jde o město dál, tady že bude mít zle. Nebo domluví svým dětem, a ty se budou chovat slušně. No, už je to rok, cikáni jsou furt tady, ale na hřišti si aspoň nevšímají jiných dětí. A víš co je na tom nejhorší? Že u těch nadávak byli i jiní dospělí, dokonce i tátové (tak 30 let). A ti mlčeli . Prostě nechali svým pětiletým dcerám nadávat do k.rev... Ta naše lhostejnost a strach. Strašný !
Vzpomínám si, jak byla ta chytrá věta? S blbcem nemůžeš vyhrát. Ale nesmíš přestat bojovat, jinak bude mít pocit, že zvítězil. Tak nějak to bylo. U cygošů to platí několikanásobně.
Jen tak, z plezíru, kdybych před nimi vytočila policii a do mobilu a řvala: "Má bombu, vyhrožuje bombou." A nadiktovala adresu. Kdoví co by se dělo?! Byl by fukec?
Jedubabičko, se županem s hodně dlouhými rukávy.
Byl.
Nejdřív by dorazila zásahovka a pak ti hodní pánové v bílých pláštích
Tak nějak. Ale zase ten zážitek - pro všechny zúčastněné
Martino, to jsou silné řeči. V noci příjde a vytříská okna. Než se dostanete z postele, je pryč. Jak chytnete? Jak dokážete? Těžká bezmoc! Je to svoloč!
Žijeme ve městě zamořeném cikány a bohužel máme prakticky jen ty špatné zkušenosti s jejich chováním. Z dětského hřiště zmizeli bílé děti, cikán se neobtěžuje s odpadky do koše dva metry vedle něj, sprosté nadávky i mezi sebou používají běžně i ti nejmenší, útoky na kohokoliv, devastace, hluk, nerespektování ani těch nejzákladnejších pravidel...a k tomu nezájem policie, byt se vše děje dnes a denně přímo pod třemi kamerami. Dcera vystudovala speciální pedagogiku a opravdu věřila jako správný humanista, že jako zaměstnanec speciální školy přivede nezbedy na správnou cestu. Po čtyřech měsících je nenazvala jinak než "parchanti." Manželka má strach, ale já se vůči nim chovám poměrně útočně, nic si nenechám líbit a pravdou je, že se mi raději vyhýbají. Ano jsem rasista, který nikdy nepůjde volit nácky.
Ono se to mluví o toleranci, když s nimi nežijete v baráku, nebo blízkém okolí! Babčo, nic si z toho nedělejte, úplně Vás chápu. Neznamená, že když Vám nic neudělali, že se podle, za zády, nepomstí, jak to umějí. Ale neživte v sobě strach, ještě to přivoláte. Mě v této situaci už jen chybí, že na Vás nepřilítli jejich rodiče," co se staráte o jejich děti" !To jediné mi tam neštymuje, nebot je to typické. Taky bych to nevydržela a ten nezájem některých lidí je opravdu zarážející, ti samí se ohnou i před agresivními běženci, klidně se budou štourat v nose a dělat, že se jich to netýká...
Jsem moc ráda, že všichni chápete, o co mi v tomhle povídání šlo. A kdo nepochopil, nezlobím se. Na hodně věcí v životě příjde sám. Jsou zkušenosti, které jsou nesdělitelné. No, co už!
Sebod, je to přesně tak, jak píšeš. Celý život žiju v Ostravě s cikány. Jen po sametce se neuvěřitelně změnili. Mají pěkné bezpracné příjmy, ale úplně nejhorší je to, že vůbec nemají pocit, že by si to měli nějak zasloužit, nebo alespoň kapičku, maličko pocit vděku by měli mít. Jen křičí: Já mám děcka, já to potřebuju. Jako samozřejmost. Nějaké zákony, nějaké zvyky, nějaká společenská pravidla, základní slušnost!? To vůbec! Je to veliké neštěstí, bez východiska. Neštěstí!
Babčo, ve svých devatenácti letech jsem se cikánů zastávala. Tady u nás na malém městě s nimi nebyly až tak velké problémy, žilo jich tady pár a tak nějak to soužití "klapalo" . Co já měla dost divokých debat s mými rodiči, kteří na ně měli jiný náhled. Nojo, jsou to rasisti - myslela jsem si. A co mě vyléčilo? Pětileté studium ve škole v Ostravě. Bydlela jsem v pronájmu v Mariánských Horách. Tenkrát tam žili mladí lidé, co čekali na byty. Ale v době, kdy jsem tam šla já, tak tam začali stěhovat cikány. To teda byla škola života ! Hrůza... Tam jsem pochopila, ře cikána nepředěláš . A to bylo v době, kdy se cikáni ještě aspoň trošku snažili dodržovat jaké-také zákony. Teď mají pouze práva. Nikoliv povinnosti!
Těm pár vyjímkám mezi nimi se omlouvám a upřímně je lituji, že se narodili v kůži cikána.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.