Nejste přihlášen/a.
Je mi 37, pracuju v IT. Měl jsem teď trochu krizi, která vyvrcholila ukončením pracovního poměru. Rozkoukávám se po nabídkách.
Jedna nabídka je se zajímavým platem ve firmě X, ale je to práce trochu rutinní - 50% je řešení problémů zákazníků se systémy a aplikacemi, které jsou produktem té firmy X. Zbytek asi 20% jsou různé upgrady a instalace (takže taky trochu rutina) a 20% nějaký interní rozvoj (a 10 nějaký zbytek). Konzultoval jsem s kamarádem (poměrně zkušeným) a jeho názor je, že je to trochu zašívárna a spíš bych tam zakrněl.
Problém je, že vlastně nevím, co chci. Jednotvárnou práci jsem dělal vždy se skřípáním zubů, ale zároveň cítím, že bych potřeboval teď trochu klid a míň stresu. Mám ještě spoustu nabídek a taky řadu příležitostí, kde se teprve jedná. Technické schopnosti mám.
Připadá mi, že mám nějakou depresi a nic mě nebaví.
Musím dnes tu nabídku buď přijmout nebo odmítnout a dumám tu nad tím asi týden. Mám pocit, že at přijmu nebo odmítnu, bude to špatně.
50 % řešení problémů se zákazníky podle mne moc rutina nebude. A klidu bych v jednání se zákazníky také moc neočekávala...
Pro mne bylo při vyběru zaměstnání rozhodující, jestli mne ta práce bude bavit. A pracovní kolektiv → jenže ten se předem neodhadne...
Není to telefonování, telefonování obstarává ještě jedna řada, která to sepíše a já bych dostával jen tickety v systému. Pracovní kolektiv jsem viděl, jsou to ruzně staří pánové od 20 do 50. Šéf vypadal jako milej chlap.
Zpracovávání zákaznických ticketů jsem dělal a velkej vodvaz to nebyl. Proto tolik váhám.
Řešení zákaznických ticketu spočívá v tom, že se například hledá, proč nějaká faktura není vidět v sytému a většinou je to chyba zákazníka (tak mi to popisovali). Spíš jde o to, jestli mi taková práce bude stačit i s vědomím, že tam asi trochu zakrním. Ještě včera jsem byl přesvědčený, že to vezmu, dnes jsem tam byl a viděl ten kolektiv, všichni byli takoví přejetí, k tomu mi popsali tu práci a znejistěl jsem. Nejsem v nějaké nouzi, že bych musel vzít první práci, na kterou narazím, nabídek mám hodně. Možná mám nějaké pocuchané nervy a sebevědomí.
Většinou, když nad něčím příliš váhám, nakonec to neuskutečním. (A z delší zkušenosti vím, že moje podvědomí zřejmě ví víc a že by ona věc skutečně nefungovala).
A když je tam od začátku ano (v rozptylu od ano = jo to by nějak mohlo jít (ve smyslu skutečně kladném) - po 100% ano = bezva, to určitě jo, tím jsem nadšená), tak to vždy nějakým způsobem funguje dobře.
Krize trochu pokračuje, zjistil jsem, že původní firma za mě hledá náhradu (což se dalo čekat). Propuštění mě docela psychicky dorazilo, nevím, jak se zvládnu soustředit v nové práci, ale vysloužil jsem si to, byl jsem fakt hroznej, když se na to koukám zpětně. Sice mám finanční rezervu a mohl bych pár týdnů odpočívat (i pár měsíců), ale nevím, jestli by mi to pomohlo.
Asi budu muset kousnout do toho klacku jak na galejích a soustředit se. Jsem dost rozhozenej.
Vaše krize byla způsobena problémy v práci nebo mimopracovními obtížemi? Pracovními problémy je myšlen celek ( = nezvládání práce a odborné chyby, vztahy s kolegy, vztahy s vedoucím, popř.nové organizační změny ve firmě, které Vám vadí).
Co bylo hlavním důvodem, že jste podal výpověď?
Ještě mne napadlo, proč není dobré zůstat chvíli doma nebo třeba někam na týden nebo 2 odjet, vyčistit si hlavu, vše si srovnat a uspořádat (pokud finanční stránka věci, jak píšete, není u Vás problém)?
Těžko to nějak snadno shrnout. Od začátku jsem měl trochu problém s organizací času, nezáživné úkoly jsem odkládal a musel jsem se přemáhat, abych se do nich pustil, takže mi to trvalo. Celý loňský rok jsem se potýkal s různými zdravotními problémy (záda, noha, zuby, hrozba cukrovky), v prosinci už se zdálo, že to bude dobré, ale v lednu se mi spustilo ještě poškození jater a trávicí problémy. Varování jsem dostal už v lednu, ale zároveň mi řekli, že trochu přimhouří oči, když jsem nemocnej. To přimhouření očí jsem pochopil zřejmě příliš volně. Všechny ty zdravotní problémy mě psychicky strašně zahlcovaly (hlavně to poškození jater a hrozba cukrovky), v práci jsem se nesoustředil, navíc mozek tu práci odstrčil trochu na vedlejší kolej. Dělal jsem dost chyb, nedotahoval jsem věci, nedokázal jsem si očas poradit s problémem, který, jak se pak ukázalo, už jsem dříve úspěšně řešil. Méně důležité úkoly jsem zbytečně odkládal. Chodil jsem často k lékaři, často jsem chodil ráno pozdě, protože jsem měl bolesti nebo průjmy (a potom i když jsem je neměl). Často jsem v práci četl o těch nemocech. Vztahy s kolegy byly pořád celkem dobré, byl jsem oblíbený, ale některým už vadily moje špatné výsledky. V březnu jsem se začal cítit trochu líp, ale to už bylo pozdě, dali mi podepsat dohodu s odstupným a já ji podepsal, protože to asi nemělo smysl nějak dál hrotit. Trochu jsem zpanikařil a začal hned hledat novou práci, místo abych trochu vypnul, ale asi by mě stres stejně nenechal jen tak sedět. Takže hned první týden jsem absolvoval několik hovorů s personálními agenturami a hned následující týden několik asi 8 pohovorů. Většinou mě chtějí.
Teď je problém ten, že si prostě moc nevěřím, nejsem prostě s psychikou v pořádku a nejspíš jen tak nebudu. Vím, že budu muset asi absolvovat nějaké psychoterapie (ty jsem ostatně plánoval už před tím). Nyní se musím rozhodnout do jedné pozice, která je v zajímavé větší firmě, ale práce má dost velkou složku rutiny. Na druhou stranu možná právě něco takového potřebuju. To rozhodnutí mě tak skličuje, že prožívám i stavy úzkosti.
Přemejšlim a ta myslím, že mě neděsí ta volba, ale to vlastní selhání. A to přijetí nové práce je symbol - potvrzení toho selhání. Jsem zralej na psychiatra.
To je asi všechno přirozené a pochopitelné, zdravotní problémy člověka zahltí. Bojí se, myslí na to a není potom tolik soustředěný.Určitě je jasný i to, že se člověku stýská a nese odchod z práce těžce (když se tam cítil dobře a s kolegy vycházel).
Jste už teď zdravotně srovnaný a v pořádku, abyste se dokázal dobře v nové práci soustředit?
Napadá mě taky věc, která není sice úplně férová...ale kdo jedná na 100% vždy a všude čestně...Vzít třeba na rok - 2, práci rutinní, jednodušší, kterou zvládnete lehce (a vědomě tam jít s tím, že nechcete zůstat příliš dlouho) a srovnat se po tu dobu zdravotně a psychicky? A jednat alespoň čestně v tom, že jim neodejdete hned po 2 měsících, ale alespoň něco úměrně si tam odpracujete.
Pak třeba po tom roce, dvou, se zkusit vrátit do firmy původní nebo hledat jinou práci, která je pro Vás zajímavější a u které už budete chtít zůstat dlouhodobě.(Nebo pokud to považujete za nečestné, tak si dát alespoň na čas dovolenou z vlastních úspor (jak jste psal) a zajít třeba za tím psychologem nebo tak).
Díky,
dovolená z vlastních zásob byla možná na místě před měsícem. Teď už jsem bohužel slíbil, že nastoupím. Ale ono to by stejně moc nefungovalo, jen bych se trápil sám doma. Zdravotně v pohodě nejsem, totiž myslel jsem si, že ano, ale zase mě začaly zlobit zuby (možná paradentoza na jednom zubu). Špatně to snáším, zvlát když jsem si to možná trochu způsobil sám.
Nástup do původní firmy považuju za prakticky vyloučen.
Jsem asi idiot.
Nakonec se to nějak rozhodlo, první firmu jsem nakonec odmítl, (tak trochu spíš pocitem, než rozumově), a té druhé jsem ústně slíbil, že nastoupím. Včera jsem šel (blbec) ještě na jeden pohovor, nic jsem si od toho nesliboval, ale ta firma vypadá příjemně, takže v podstatě těsně poté, co se vyřešilo jedno dilema, se objevilo další.
Problém je, že se znovu nemůžu rozhodnout. Nová (třetí) nabídka je zajímavá, možni zajímavější, obsahem práce, ale mám o ní mnohem méně informací. A mám nějaký vnitřní blok tu druhou firmu odmítnout, protože jsme kolem sebe tancovali docela dlouho.
Jak se mám rozhodnout? Tedy ne jak, ale co mi usnadní rozhodnutí?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.