Nejste přihlášen/a.
Před časem běhávala dostihy kobylka Čest. Asi byla dobrá, protože jsem velmi často v televizi slýchala, že žokej X s Čestí vystartoval, někdo Česti zkřížil dráhu atd. Trhalo mi to tehdy uši a trochu jsem hledala pravidlo, podle kterého se jméno skloňuje jinak než stejné slovo. Marně.
Vím, že sportovní komentátoři musí jména vyslovovat předpisově (i když u zahraniční gymnastky, plavkyně, tenistky na první pohled poznáme, že se jedná o ženu, je koncovka -ová nezbytná). Ale podle jakého pravidla se liší běžná čest (bez/e cti, ke cti...) od jména Čest (bez Česti, k Česti...)? Jsou i jiná slova/jména s různým skloňováním?
Tato otázka je celkem nedůležitá, jen jsem si na kobylku nějak vzpomněla v souvislosti s Valašskými Klobouky .
Čest se skloňuje podle vzoru kost, takže - čest bez česti, česti, čest, česti, o česti, s čestí. Pokud je to jméno, tak je to stejné jako věc.
Slovo čest se samozřejmě skloňuje: 1. čest, 2. cti, 3.cti, 4. čest, 5. cti, 6. o cti 7. ctí. Taková zvláštnost zde vznikla kvůli vypadávání lichých jerů, které probíhalo od konce slova, a vokalizaci těch sudých (čbstb> čest, ale čbsti> čsti> cti).
Stejně by se zřejmě mělo skloňovat i jméno. Jenže u těch jmen (a třeba i u příjmení) je někdy problém. Máme např. pana Ševce a jeho manželka je paní...? Podle jazykového citu by bylo správně jen Ševcová, ale pravidla připouštějí i možnost Švecová. Navíc, jak píše Suzymon, by v tomto případě mohlo dojít k jistému nepochopení. Podle mě těžko řešitelné; asi to opravdu chtělo jinak formulovat ty věty.
U toho množného čísla bych zavolala normálně: ševci! (nebo ševcové!). To se mi nezdá jako nějaký problematický bod... V plurálu je oslovení vždy stejné jako "první pád".
Já bych to viděla dobře /dle mého citu/ jak komentoval hlasatel. Zde bych volila vyjímku a nekoukala na pravidla.
To slovo švec mě teda napadlo též okamžitě. Poraďte, jak by bylo správně zvolání na několik ševců? Mě přichází na mysl jenom Hej, švíckové! i když vím, že to od slova švícko. Jak si to říkám, tak mám jazyk úplně zamotaný a zkroucený.
Zavolala bych, "hej, všichni ševci pozor", nebo "hej ševci at se připraví ke startu" a tak dál. Použila bych prostě větu rozvitou, aby bylo jaso o co jde a co chci. A i kdybych jenom chtěla zavolat dvěmi slovy, tak "hej, ševci..." Ale proč bych to dělala? Když na někoho volám asi něco chci, nebo chci na něco poukázat, nebo chci někomu dát nějaký příkaz a tak dál. Přece když na někoho zavolám, tak se pak beze slova neotočím a nejdu pryč. Tím spíš ne, když zavolám na celou bandu ševců
No ale to nejsou jenom ševci. To stejné platí úplně u všech slov: např. bratři, sestry, děti, ženy, děvčata, pánové, koně, psi... Zkuste na ně zavolat – také nepoznáte vokativ od nominativu. A bylo to tak od počátku - asi naši předkové nepovažovali za důležité tyto dva pády v mn. č. tvarově rozlišovat.
U těch lososů jsem nepochopila, v čem je problém . Prosím o dovysvětlení...
Pokud ale jde o toto: ti lososi (jako páni) plavali v řece; celá rodina loví ty lososy (pány), není tvar lososy v podmětu (je to předmět), proto v tom druhém případě nemůže jít o shodu podmětu s přísudkem.
Co se týče slova výjimka - v češtině to máme tak, že pokud je nějaké podstatné jméno vytvořeno z předponového slovesa, popř. ze spojení předložky a podstatného jména, ona předpona (či předložka) se v novém slově většinou dlouží. Pokud v kořeni původního slova byla nějaká délka, tato délka se naopak zpravidla ztrácí. Možná to zní zbytečně zamotaně, ale jinak je to jednoduché:
vyjímat> výjimka, vybírat> výběr (dlouhé í ve slově vybírat je z původního dlouhého ě, takže zde je zpátky krátké), zabírat> záběr, vyšívat> výšivka, prolévat> průliv (ů je zde z původně dlouhého ó a i jako kořenová variace), napadat> nápad, vykreslit> výkres... To jsou slova vytvořená z předponových sloves.
Slova vzniklá ze spojení předložky a podst. jména: na břehu> nábřeží, na městě> náměstí, za mosty> zámostí... Neplatí to ve všech případech, jsou opravdu různé výjimky. Slovo výjimka výjimkou zrovna není, ale může dělat problémy, protože když se nad tím zamyslíme, máme zde vedle sebe hned tři písmena, které se čtou velmi podobně až stejně (ý, j, i). A protože dlouhé ý/í zvukově není nijak zvlášt dlouhé (např. oproti dlouhému á je celkem krátké), spojení j+i svádí ve zjednodušené výslovnosti k tomu, aby se vyslovilo dloužeji než to první dlouhé ý.
*pímena, která (co to píšu!)
Moc děkuji za obšírné vysvětlení.
Stejně si ale myslím, že 99 ze 100 lidí řekne vyjímka a stejně tak to i napíše.
U těch ryb = lososy - vydržely. Kdo nad tím nebude přemýšlet, napíše automaticky ypsilon. Já většinou poznám nějakou nepravost podle toho, jak mi to jde do oka, protože jsem v mládí hodně, opravdu hodně četla. A tady v článku jsem se nad tím pozastavila, že není shoda. Teprve až potom jsem si určila mužský rod, životný, tak jsem uznala, že má pisatel pravdu.
Kdybych to psala já, tak bych asi napsala vydržel-y a nevím, nevím, jestli bych na to přišla, že to je špatně.
To jenom pro inspiraci a zamyšlení, jak je ten náš jazyk zajímavý a bohatý.
Aha, já jsem si nějak nevšimla té druhé části souvětí. Tady jde o to, že v první části jsou lososi jako předmět, ale ve druhé už jsou opět podmětem (je tam jen výpustka toho slova). Klidně bychom mohli napsat (i když by to znělo krkolomně): Celá rodina chytá lososy, aby jim lososi vydrželi celou zimu. Prostě shoda podmětu a přísudku se dá určit vždy jen v rámci jedné věty, a tady už jde o souvětí (ze dvou vět).
Mimochodem, já tedy říkám výjimka, ale myslím, že jsem tak "vycepovaná" ze školy. Jinak mluvím více méně nářečím a délky zde máme hodně dle vlastního uvážení.
Děkuji Ti za vysvětlení, nevím proč mi to nešlo do pusy.
Měla bych ještě dotaz - je to správně? Každá rodina chytá lososy, aby jim vydrželi na celou zimu... Na oko mi to ale nesedí, protože jsme se učili shoda podmětu s přísudkem. Ale losos je rod mužský, životný, tedy v přísudku musí být měkké i. Prostě jsou vyjímky. Proto nechápu zde nedávný rozbor právě tohoto slova. Proč není u výjimky právě ta vyjímka?
Ildiko děkuji moc, to jsem opravdu potřebovala, tuknout do hlavy, a vysvětlit po lopatě. Stále jsem pracovala jakoby s jednou větou.
Říká se, že se má člověk i ve vyšším věku stále vzdělávat. Tak toto pro mě byla univerzita třetího věku. Opravdu člověk zapomíná a nemá takové reflexy a rychlost a než mu něco dojde.
Díky za tuto poradnu, člověk alespoň pořád něco řeší.
Dotaz ohledně věty s lososy jsem nějak nepochopila, ale k výjimce se vyjádřím. Zavádějící je sloveso je vyjímat. Podle něj nám do podstatného jména nějak automaticky naskočí čárky na stejných místech. Ale mou pomůckou se před časem stala slova vyšívat - výšivka, vybíhat - výběh, vysévání - výsev... Nevím, proč je to u výjimky tak obtížné. Vyšívka by přitom napsal jen cizinec.
Podle mne měl asi celou větu formulovat jinak. "vystartoval na kobyle Čest", třeba. Nevím jestli se při závodech rozeznávají rody koňů. Také by se mým uším nelíbilo to že vystartoval s "čestí". A dokonce bych tomu jako náhodný posluchač, který nezná jména všech koní, asi nerozuměla. Mohla bych si to vysvětlit úplně jinak a přemýšlela jak teda startují ti ostatní. Jestli třeba někdo startuje nečestně.
No právě. A prototo si myslím, že by měl komentátor vynaložit větší úsilí jak formuluje svou větu. Za to je placený, za výřečnost a umění mluveného projevu tak, aby nepoužíval zkrácených verzí, které mohou vyznít jako zavádějící jinam.
Já jsem to myslela tak, že vzhledem k tomu, že je to garmaticky správně řečeno, ale ve sluchovém dojmu to může vypadat divně, nebo může být posluchači zaměněno, tak by se mělo použít doplňkového upřesňujícího výraziva. Myslím u všech slov co jste tady citovali a víte, že gramaticky je to správné, ale divné...
Děkuji všem za zájem!
Suzy - komentátor zcela určitě neměl zájem hledat vhodnější formulaci. Te´d jsem si našla, že kobylka startovala jen ve Velké pardubické třikrát. A protože se u nás v minulosti sledovaly dostihy poměrně tradičně, bezpečně vím, že jsem ono divné skloňování slyšela mnohokrát po několik let. Podobné odchylky od normálu vždy slyším, vždy mě zaujmou. A také si vzpomínám, jak jednou, při běžeckém lyžování, nějaká lyžařka komentovala závod svých bývalých kolegyň a neříkala koncovku -ová. Byl z toho velký poprask. Ale s kobylkou Čestí bylo asi vše v pořádku.
Ještě jsem si vzpomněla na jiné slovo s divným skloňováním. Centrum. Běžně řekneme v centru města, do centra města... Ale několikrát jsem četla a zaslechla o mailové adrese na centrumu (xx@centrum.cz). A bylo v nějakém vážně se tvářícím textu. A zase nevím, jestli to psal technik bez jazykového citu, nebo jestli v tomto případětak má být. A proč by to tak mělo být.
Pojal to jako cizí slovo a přidal k tomu nevím proč, jenom "u" a tím to podle něj jaksi počeštil. Pouhá fantazie jednotlivce. Tomu se říká komolení cizích slov.
Jo aha, najednou mi to secvaklo. Jedná se skutečně o emailovou adresu a ta se jmenuje "Centrum". Ale to je něco úplně jiného. Centrum-střed. To mne teda vůbec nezaskočilo, ani nepřekvapilo.
Bože, já jsem nějaká připitomělá po tom jaru. Všechno mi dochází s několika vteřinovým zpožděním. Hlavně že musím hned klepat do klávesnice jako slepice. jdu dělat něco jiného
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.