Vztah s ženou s dětma

Ano, myslete hlavou. Na světě jsou slušné ženy, toužící najít lepší vztah, než měly, ale i ty druhé, kterých se bojíte. Prostě existuje obojí a je na Vás, jestli si umíte dobře vybrat. Neztrácejte důvěru, ale buďte obezřetný. Vybrat si musíte sám. Není vždy lehké najít cestu k vyženěným dětem a co potom, když jsou v pubertě, to ztrácejí kontakt i s vlastním rodičem. Jenže, když jde opravdu o lásku, tak se dá zvládnout vše, i drzé a nevděčné děti v pubertě. Společnými silami. Znám rodiny, kde se to povedlo, ale i ty druhé. Názory, které uvádíte, mívají často rodiče, protože se o Vás bojí a bojí se i komplikací, nebo kamarádi, kteří nejsou ve Vaší kůži a jednodušší vztah vidí bez dětí. To víte, že je to složitější ve vztahu, kde jsou děti. Nemáte čas , v době "vrkání", jen pro sebe, ale nejprve jej musíte věnovat dětem. Taky bude záležet na Vás, jak silná a odolná jste osobnost, jestli dokážete být rodině skutečnou oporou, což potřebuje každá žena s dětmi a jaký vztah se Vám s dětmi podaří vybudovat.

A nemyslete jen na sebe, dobře zvažte, jestli budete mít dost vytrvalosti a zodpovědnosti být dětem dobrým tátou a nezranit jejich dušičky podruhé. Ztráta člověka, ke kterému se upnou a důvěřují mu, je poznamená na celý život. Z toho byste už neměl vycouvat.

Babkazov, ráda čtu Vaš názory, myslím, že máte něco odžito, ale teď s Vám nesouhlasím. Víte, ono je strašně těžké přijmout cizí děti. Něco jiného je pohrát si s cizími v noučaty, pomoct někomu s hlídáním... a něco jiného je se začlenit do rodiny. Jsem žena a kdysi jsem potkala otce s dítětem ve vlastní péči. Ano, ten člověk měl můj obdiv pro to, co udělal. Že byl schopen starat se sám o malé, ještě ani ne školou povinné dítě. Ale na druhou stranu pro člověka co své dítě nemá je velmi těžké, myslím si že skoro nemožné, se do role rodiče postavit. Neumíte to, nemáte to v sobě... Jasně že uložíte, vykoupete... Ale to není to pravé. A hlavně - to dítě je cizí. A vůbec tam nejde o Vás, ale o něj. Jde o to, že to dítě se s velkou pravděpodobností jednou postaví a začne kříčet - ty nejsi moje máma, ty mi nemáš co poroučet... A v podstatě má pravdu. A pokud ten druhý, vlastní rodič funguje a dítě k němu chodí, je to o to těžší. Má své dva rodiče a Vy si musíte vytvořit nějaké místo v tomto vztahu. Máte být kámoš? Ok, to je snesitelné, ale jen do chvíle, kdy se něco řeší. když máte něco rozhodnout nebo převzít odpovědnost, jde to velmi těžko. Je jiné, když by to dítě přišlo ob víkend, ale žít s ním? Vemte si, že na sebe bere zodpovědnost, starost a péči. V tu chvíli vyzvedáváte ze školy, i z Vašich peněz se kupuje oblečení nebo jídlo pro dítě, financujete dítěti dovolenou... a nic z toho Vám nevadí. A pak narazíte na to, že Vám někdo vmete o ksichtu, že to dítě není Vaše a že Vy nemáte co rozhodovat. Hlídat můžete, platit můžete, starat se můžete, omezovat se můžete... ale to je tak všechno. Rozhodovat nemůžete. Pro partnera bude vždy první to dítě (ano, je to tak v pořádku z pohledu rodiče), ale Vy jste součást té rodiny,a nemáte prakticky žádné slovo. Asi je to jiné, pokud druhý rodič vůbec nefunguje a máte možnost získat si přízeň dětí, opravdu se starat a přijmout je za vlastní. Ale to je taková trochu fikce.

Můj současný partner si vzal ženu s dítětem (1,5r holčička), biologický otec o dítě zájem neměl, když se dozvěděl o těhoteství tak ženu vykopl. On si ji vzal, dítě si osvojil. Paní byla vesměs doma, půl úvazky... On makal jako šroub, platil dovolené, celou rekonstrukci bytu, vzdělání, oblečky... Když bylo dceři 18, sdělila mu manželka, že se na FB potkala s oním biologickým otcem, stará láska zahořela (no, fakt ji nechápu, já bych si o někoho takového neopřela ani kolo!) a že k němu odchází, rozvádí se a konec. Paní, která celoživotně prakticky nedělala odešla ze vztahu se splaceným, zrenovovaným bytem, autem, partnem má hypotéku na byt co si musel najít a alimenty 7000,- na dceru, která s ním nekomunikuje a kamarádí se s biologickým otcem (krom toho prohlašuje, jaký je nevlastní otec vůl a že je jednou po něm vše zdědí). Víte, ono bližší košile, než kabát. A stát se členem něčí rodiny je věc velmi ošemetná a nelehká... Určitě neplatí, že když k dítěti hezky přistoupíte, dobře Vás přijme. Spousta dnešních dětí jou prostě zmetci, co jen vnímají své právo a o povinnosti nemají ani šajn...

A ještě by mě zajímalo, zda se někdo zamýšlí nad tím, co má asi dělat ten "náhradní článek" v rodině, který se sžije, funguje, miluje... Pokud se tomu biologickému rodiči dětí přesypou kostičky a rozhodne se odejít? Umí si někdo představit, jaké to je jít naplno dovztahu s člověkem s dětmi, tomu rodiči i dětem dát vše - lásku, čas, peníze... A následně být opuštěn? Bez jakéhokoliv nároku třeba právě na ty děti, na které si zvykl? O které se mohl starat? Kterým se mohl věnovat? ... Protože to přece bylo normální a lidské... a najednou mu zůstane co...? Nic. Je cizí. Nejsou to přece jeho děti...

leeroo, to jak jste to napsala, tak uvažuje člověk, který nemiluje, ale když opravdu milujete, tak milujete i toho dítě jako jeho matku nebo otce. Když jsem se ptala přítele, máš rád mou dcerku, řekl ano, miluju jí jako tebe, protože je tvoje a z tebe. Byla to pravda, dítě to vycítí a láska je pak oboustraná.

Já Vám asi úplně nerozumím. Možná je to tím, že jsem poměrně pragmatik. To co popisujete je pouze ideální svět a dnes to tak dle mého nefunguje. Chvíli možná... To, co řekl Váš partner je moc krásné. Zajímalo by mě, kolik je Vaší holčičce. Je jí 5 nebo 20? Její biologický tatínek ve vztahu funguje a pokud ano, jak se k celé věci staví?

Moje zkušenost z aktuálního vztahu je taková - ex mého přítele mě nesnáší. Nemá k tomu důvod, rozvést se chtěla ona, já přišla až poté, vůbec mě nezná. S malým jsme si k sobě na začátku hledali cestu. Jenže ex mu cpe do hlavy, že jsem strašná, příšerná a že se se mnou nemá bavit. Dostal ode mě dárek, byl nadšený. Vzal si jej domů, matka mu jej pohanila, zhnusila a otci napsala, že si nepřeje, abych mu nějaké krámy kupovala. Chodí za mnou a ustavičně mi vykládá, že si nepřeje, abych se pletla do jejího dítěte. No, ono je to ale docela těžké. Nevím, jaká je její představa. Že se ob víkend ubytuju na penzionu? Že zaplatíme dvě dovolené? Jednu přítel a syn a jednu já a přítel? Do výchovy malého nezasahuji, ale těžko ho budu ignorovat. Zajímalo by mě, co s tím má společného láska o které píšete. Že pokud partnera miluji, tak mi to nebude vadit? Nebo tyto věci pro lásku neuvidím? Víte, ono 100x nic by umořilo vola. A být otloukánkem hysterky jen pro její potěšení, ačkoliv jste jí nijak neublížila, není zrovna příjemné. Dělá tím zmatek v hlavě malého, ale očividně jí to vůbec nevadí. Přitom to všechno mohlo být fajn...

Tedy pokud je otec Vašho dítěte rozumný (nebo ve vztahu nefiguruje) věřím, že Vám to může fungovat. Ale pak je zase otázka co se stane, až se vaše dítě postaví na nohy a řekne nevlastnímu otci, že mu nemá co poroučet. Třeba je to Vaše dítě už dospělé a nikdy to neřeklo. Je to samozřejmě o jedinci. Ale takových děcek, co začalo dělat v životě rodiče a nevlastního partnera peklo je víc než dost. Myslíte, že pokud dítěti dávali lásku, tak se to nestane? O tom to opravdu není. Píšu o tom výše. Přítel s dcerou (osvojenou) byli největší kámoši - všechno spolu dělali, on byl její milovaný tatínek... Než se dozvěděla, že její otec je někdo, kdo na ni 18let kašlal. Najednou je ten nevlastní míň, než rohožka u bytu.

Mám v okolí pár, který si dítě osvojil z DD. Děcko milovali, vlastní neměli. Přes všechnu lásku a slušné zázemí je dnes z dítěte hajzlík, který je několikrát okradl o peníze.

Já prostě nevěřím, že láska hory přenáší. Lze se začlenit do poklidné rodiny. Ale pokud je jen trochu něco v nepořdku, tak je to poměrně "soda."

A ještě jedna taková ze života - kamarádka je lékařka, poměrně úspěšná, s čímž souvisí i jisté finanční ohodnocení její práce. Našla si partnera se dvěma dětmi v péči matky, k otci pravidelně dochází. Matka styk nekomplikuje, nicméně je hodně "na prachy," ačkoliv otec má příjem sotva průměrný, snaží se jej "ždímat" co to jde. Kamarádka s dětmi vychází dobře. Na takové kamarádské úrovni, ale dobře, asi se mají rádi. Nyní zvažuje vlastního potomka a uvažují s přítelem o svatbě. Jenže má poměrně strach z rekce paní. Sňatkem s ní se zvedne životní úroveň otce a bojí se, že paní bude chtít zvýšit alimenty. A teď mi řekněte - chcete mi snad tvrdit, že pokud kamarádka miluje přítele i jeho děti je v pořádku, aby jim platila výživné v podstatě ona? Určitě není lakomá. Vzali kluky na dovolenou, nijak na nich neškudlí, není typ, který by vlastnímu dítěti dal dárky za tisíce a nevlastním ponožky a knížku z antíku. Ale opravdu je v pořádku, aby, když miluje, živila partnerovi děti?

Leero, vy vlastně píšete stejně to, co já cítím. Když "přeskočí jiskra", je všechno vpořádku. Když ne, pak váháme a ptáme se na názory jiných. Stejně tak, co se stalo vlastním rodičům se může stát nevlastním. I těm, kdo žijí na "psí knížku", stejně tak, jako sezdaným v kostele.

12, souhlas.

Škoda, že jsem se svou odpovědí chvilku nepočkala, byla bych reagovala jinak. Příště takové otázky snad radši přeskočím... )–:

Ale aspoň je mi jasné, proč nepotkává svobodné bezdětné ženy. Pochybuji, že by některou z nich zajímal "modifikovaný" pote(...)tovaný (možná i s potetovanými zuby) "jedinec"...

Liduš, ale ony jsou i případy, kdy se rozvádět chce paní (někoho má) a přesto má potřebu mstít se ex partnerovi. Prosím, odporstěme se od představy, že matky jsou bohyně, které by nikdy, NIKDY svému dítěti neublížily. Je opravdu dost těch, které děti proti svému ex štvou, ačkoliv nemají důvod. A pak si vemte, že k Vám chodí na víkend dítě Vašeho partnera, které Vás nenávidí jen proto, že maminka mu o Vás vykládá první poslední, ačkoliv vás vůbec nezná. Vy jste nebyla příčinou rozpadu manželství. Jen jste přišla jako další do života toho muže. A dítě Vás ani nepozdraví. Co máte dělat? Máte odcházet na každý druhý víkend z bytu? Máte se nechat urážet malým dítětem, protože kyž se ohradítě, je oheň na střeše ze strany maminky? A otec to má v tomto nelehké. Nemusí souhlasit s tím, jak je dítě vychováváno, ale nic nezmůže. 1x za 14 dní nemá šanci něco ovlivnit a matka si může dělat, co chce. Ve chvíli, kdy se otec ohradí, dítě vříská, že chce k matce a k otci už nikdy nepůjde... Pokud má Vaše dcera takto vyrovnaný vztah, může jí jej spousta lidí závidět...

Ramon - Ano, asi znáte jen blbý lidi.

Tak jo, tady je moje vlastní zkušenost, i když z pohledu z jiné strany.

Můj otec si kdysi vzal rozvedenou paní se dvěma dětmi. Společně pak měli mě. Manželství vydrželo několik desítek let (do matčiny smrti). Nikdy nebyl žádný větší problém, byli jsme normální rodina. Otec se staral o mé sourozence ("cizí děti") stejně, jako o mě. Jeho nevlastní dcera se o něj na oplátku starala několik let před jeho smrtí, když byl těžce nemocný. I v dospělosti jsme se všichni (i se svými rodinami) s rodiči pravidelně setkávali.

Jo, a milionáři jsme tehdy rozhodně nebyli.

Jen přidám vlastní zkušenost - moje rozvedená matka (se mnou malinkou, 1,5 roku) si vzala rozvedeného muže se dvěma dětmi. Byl mi otcem až do své smrti a moje matka se dodnes běžně navštěvuje s jeho dětmi a jejich rodinami.

Všechno je to o lidech.

"ramon", jste typ chlapa, který by nikdy nechtěl ženu s dětma? Ale to, že chlapi plodí děti jednou s tou, podruhé s tou, to Vám zřejmě nevadí. Opravdu řeči IQ nula. Prostě, já rozvody nenávidím, ale co se dá dělat, když se jednomu, či druhému stále zapalují lejtka a každý myslí jen na sebe a ne na děti. Takové děti kolikrát trpí rozchodem rodičů a pak se každý diví, proč se takové děti chovají, jak se chovají. "magdon" a "inžinýrka", mají zrovna pěknou zkušenost a já z dětství také, měla jsem "zlatou" nevlastní babičku, ale to je vše o lidech, zda člověk dokáže zapřít sebe ve prospěch dítěte a být nesobecký, ale naopak projevit lásku a dát osobní příklad...

"ramon", žádný, kdo vstupuje do manželství si neuvědomuje, co se může přihodit. Proto jsou na to dva, aby vše řešili s láskou, s lásce ne k sobě, tou sobeckou, ale s láskou k dětem, protože, kdo nejvíc ponese následky rozvodu a následných nových partnerů, jsou jen děti. A věřte, že vím co píšu, také jsem byla jedno takové dítě...

Podívejte, chtěl jsem říct, že pokud chlapík tadi řeší dilema, tak je pro něj rozumnější hledat si ženu bez dětí, jelikož v opačném případě hrozí řada problémů, které si hoch zatím zřejmě ani neuvědomuje. Manželství se dneska rozpadají z mnoha malichernějších důvodů.. Ano, jsou lidé co to zvládnou, ale někomu to přímo doporučovat, aby si to zkomplikoval už na startovní čáře? Proč? Jestli někdo plodí nebo neplodí a s kým, to to mi nevadí, jelikož je to osobní věc těch co to dělají a nemám s tím nic společného. Děti jsou vždy dvou lidí stejným dílem a zodpovědností. Jinak já osobně bych do toho nešel, protože se necítím takovej geroj, že bych to ustál. To musí být fakt osobnost, smekám před nimi, ale nevěřím, že je takových lidí moc. Ta žena s tím problém nemá, jelikož ty děti jsou její vlastní, takže trochu jiná situace jako pro toho novýho partnera. No a v neposlední řadě já bych si to nemohl dovolit ani z finančních důvodů, protože tak dobrej plat nemám, abych utáhl mít tři a víc dětí, a myslím, že to by měl taky každej zvážit.

Neseznamuji se jen se ženu s dětmi nebo podle určitých kritérií, To může hledání dost omezit.

Libore, to je taky o štěstí a jak na koho narazíte. Někomu to vyjde hned napoprvé přes seznamku, jinýmu až po stý. Tak hledejte ženu bez dětí. Je to Vaše volba, Vaše věc. Jsou taky matky, co dávají přednost chlapům před dětmi. Ne vždy je dítě na prvním místě pro ní.

Ano, vcelku máte pravdu, ale dítě, byt cizí, pokud žije v domě nevlastního otce, musí se řídit chtě nechtě jeho pravidly. I když to v mnoha rodinách nefunguje. Manželčin strýc je rozveden a ještě v době když žil s bývalkou, vychovával svoji vlastní dceru a kluka, který jeho nebyl, kterého si bývalka upletla kdesi na diskotéce bůh ví s kým. A zde byl kámen úrazu. Pokud mu chtěl cokoliv vyčinit, bývalka ho sjela, že on není jeho otec at se do toho nemíchá.

Zato vlastní otec může své díte ponižovat a mlátit podle libosti, co? Protože je vlastní, tak může? Nemá na to právo taky. Já na to vlastní, nevlastní nevěřím. I vlastní otec dokáže být velmi, velmi krutý. A nikdo s tím nic nenadělá.

Nezlobte se, ale na Lince důvěry by Vám mohli terapeuti vyprávět, co dokáží vlastní rodiče svým dětem dělat. Dítě je nakonec rádo, když skončí u náhradních nevlastních.

Nikc, to máte velikou pravdu! Nejen na lince, ale u všech, kteří se do styku s takovými dětmi dostali. Když jsem šla do důchodu, nějakou dobu jsem pracovala v takové rodině. Zažila jsem tam 6 dětí, které vyvázly s holým životem z "péče" vlastních rodičů. Do té doby jsem si jen myslela, že to měly zlé, ale až tak?! Viděla jsem na vlastní oči to, jak byly poznamenané na těle i na dušičce. Nenávratně!

A když někdo má podezření, že je dítě týrané a řekne to matce. Tak ta matka na to řekne, "to je moje dítě, moje věc. Já si s ním můžu dělat, co chci." Sama jsem to zažila. A neděje se nic. Nepomůže nikdo.

nick. Dovolím si s Tebou nesouhlasit. Dnes stačí abys dala dítěti na ulici přes zadek, protože si to fakt zaslouží a když Tě některá sluníčková maminka nahlásí na sociálku, tak máš do dělat, abys to vysvětlila.

Oni to dítě mlátit na veřejnosti nebudou. Ale budou to dělat tak, aby je nikdo neviděl.

jo, to je potom problém. Bohužel. Vůbec když si toho nikdo z okolí nemá možnost ani všimnout. Je to hrůza. Každé dítě by si mělo prožít krásné a laskyplné dětství...

Pokud rodič týrá svoje dítě nebo ho bezdůvodně mlátí, tak je idiot a dítě mu patří sebrat. Ovšem je spoustu lidí, kteří si pletou pojmy. Tím myslím, že rodič dá dítěti přes prdel (má k tomu samozřejmě pádný důvod) a někteří chytří jedinci to mají za týrání.

S tím co píšete souhlasím, ale absolutně nechápu souvislost mezi tímhle Vaším výkřikem a mým příspěvkem, na který reagujete. Debatujeme o nesnadném postoji nového partnera v neúplné rodině a ne o tom, zda se někdy cizí nechovají k dětem lépe, než vlastní.