Mám nechápavého kamárada

Jo, já o svých nemocech taky nevykládám na potkání a kamarádit s někým, kdo mě pravidelně naštve, to bych taky nesnesla. Měl byste se zaměřit i na něco jiného, než se rochnit v nemoci. Takže tak.

Danker, nikomu tady nevadí Vaše psychóza. Ale málokdo se s Vámi o ní bude zasvěceně bavit. A víte proč? Protože tady zřejmě nejsou žádní lidé kteří psychózou trpí a tudíž si nemohou s Vámi vyměňovat žádné zážitky. A v tom to vězí. Ano, všichni tady něco píší a něco řeší, ale Váš problém je specifický. A kdo to nezná, nikdy se s takovým člověkem nesetkal, nemůže s Vámi o tom diskutovat na té úrovni kterou očekáváte.

Rád mluvíte o věcech, o kterých víte naprostý *****? Nedivím se tazateli, že se naštval, mě to taky vytočilo a to se psychóza netýká přímo mě, ale jenom člověka v rodině. Neměl byste se učit bludy o lidech z médií a pak je ještě šířit dál. Už jste dostal dva souhlasný body- takže super, další lidi věří stereotypům. Takže hezky pro vás a zbylé, s prominutím, ignoranty. Spousta lidí s psychózama vypadá úplně normálně a ani byste to na nich nepoznal. Jeden příklad za všechny- holka z mojí bývalý školy, momentálně maturitní ročník, zajímá se o politiku a škola není žádná sranda...nepoznali byste, že má schizofrenii. Teď, když je ve stresu kvůli maturitě, tak má horší halucinace než dřív a děsí ji. Uvědomuje si, že nejsou skutečné, ale ignorovat je, je těžké, vyzmizíkovat je jaksi nemůže a je to obrovský nápor na psychiku (do toho má fyzický problémy z nově nasazených léků), takže byla nucená si maturitu odložit. A těhle příkladů je spousta...bohužel, je dost individuální, jak se s tím kdo dokáže vyrovnat a taky formy psychózy jsou různě náročný...Myslím si, že mluvit o tom s lidma jako o něčem, s čím se člověk vyrovnal a je součástí jeho samotnýho, je super přístup. Je to jako byste vy mluvili třeba o tom, že neradi posloucháte rap nebo že vás naplňuje čtení ruských spisovatelů...je to součást vás samotných, nestěžujete si, jenom s ostatníma sdílíte vaše názory/myšlenky (obzvlášt s přáteli je to úplně přirozený).

Jinak pro tazatele: myslím si, že vám nezbývá než se vyrovnat s tím, že váš kamarád je ignorant a prostě mu to odpustit (nebo se s ním holt přestat bavit). Nemá cenu se mu svěřovat s něčím, co nedokáže pochopit.

Ale tady v této poradně přece není nutné znát příznaky každé nemoci. Je to veřejné fórum a každý si může myslet co chce. Kdybych byla takto nemocná, zaměřila bych se asi na stránky kde si sdělují své zkušenosti lidé stejně nemocní. Jestli ovšem jsou lidé kteří trpí něčím podobným a mají potřebu se svěřovat neznámým kolem sebe. Je úplně normální, že zde dostane odpovědi různého typu. Nikdo z nás tazatele nezná a nikdy ho neviděl. Ani jeho kamartád který ho zná dlouhá léta mu nerozumí, tak jak mu můžeme porozumět my? Vy jste ho pochopit dokázala, je přihlášený, tak není problém mu pomoci vnitřní poštou. Ale tu radu kterou jste mu dala Vy, už dostal několikrát. Tak se nerozčilujte.

Tady přece nejde o příznaky nemoci a nejde o to, poradit člověku s jeho nemocí. Otázka byla na úplně něco jinýho. Ale vy jste mě nepochopila...mě nevadí to, že ho nepochopil, ale to, že šíří bludy o psychózách a přitom o nich nic neví. Vám, jestli jsem to postřehla dobře, taky nebylo zrovna příjemný, když někdo zpochybňoval vaše zkušenosti s StB...tak to je, když někdo šíří něco, co vy z vlastní zkušenosti víte, že není pravda.

Klera, myslím že já jsem reagovala jinak. Určitě jsem se nerozčilovala, bylo mi to totiž jedno. Napsala jsem po pravdě co jsem napsala, a jestli mi někdo nevěří, nebo zpochybňuje to co píši, je jeho věc. Můžete se podívat zpět na diskuzi o které tady mluvíte a uvidíte, že jsem se nerozčilovala. Reagovala jsem určitě, ale v klidu, protože vím že dokázat nic stejně nemohu a i kdybych mohla, tak by mi to zrovna v tom případě o kterém mluvíte, nestálo za to.

Jen bych něco ještě dodala. Už sem chodím několik let a přiznám se, že když jsem tuto poradnu objevila, byla jsem strašně nadšená a považovala všechny lidi tady za své kamarády, kteří mi budou samozřejmě rozumět, budu si s nima vyměňovat zkušenosti a všechno bude úplně pohádkové. Pak jsem rychle vystřízlivěla a uvědomila si, že tak to nemůže fungovat. Prostě jsme lidé, každý máme jiný charakter, navíc se neznáme opravdově a co je nejzáludnější, je ta naprostá anonimita. Sem a i jinam může úplně každý napsat cokoliv a nikde nemáte jistotu, že to co píše je pravda, nebo jen nějaká fantasmagorie. Takže já už jsem se přestala dávno rozčilovat, nebo se snad dokonce trápit tím, že mi někdo nevěří, nebo mne nemá rád. Ale kdysi tomu tak bylo. Dnes už ne. Dnes na všechno koukám s nadhledem. Napíšu co si myslím a snažím se výslovně neurážet. Když vidím že diskuze nikam nevede, raději ji opustím.

No a vidíte...mě to za to stojí...snažit se lidi přesvědčit. A aspoň v tomhle případě to vážně není jenom o mě, ale o těch lidech, o kterých se tyhle věci šíří. I zdravej člověk má často problém přijmout sám sebe, co teprve schizofrenik, na kterýho se navíc lidi koukají zkrz prsty (nebo vůbec nejsou ochotný uvěřit, že je vážně nemocnej :D). Ve škole si o nich vedení myslí, že jsou simulanti, spolužáci je místo podpory šikanujou, rozšíří se o nich, že mají schizofrenii a letí z práce...někdo má štěstí na lidi, někdo ale narazí právě na tyhle ignoranty, kteří se drží stereotypů (divnej, nebezpečnej, hloupej atd.).

To je zdravý přístup...

Chápu Váš postoj, také jsem byla taková. Ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že to v některých případech nemá smysl. Možná, že na to také časem přijdete. Vždycky jsem patřila k lidem kteří se prali za druhé, i když jsem z toho já neměla žádný užitek. Taková ta bojovnice za práva a pravdu a hasila jsem co mne nepálilo. A výsledek? No vždycky jsem z toho vyšla já z popáleninama a navíc se mi to kolikrát ani uhasit nepodařilo. To samozřejmě nemluvím jenom o této poradně, ale o běžném životě. A tento elán mi vydržel skoro celý život. Je tomu teprve pár let, kdy jsem si protřela oči a konečně si uvědomila, že jsem vlastně stejně ničeho závratného nedosáhla, jen si škodila sama sobě. Uvědomila jsem si, že lidé vlastně ani nechtějí aby jim někdo pomáhal a ukazoval jim, že když vlezou do rozvodněné řeky, že by se v ní mohli utopit. Jsou dva druhy lidí. Jedni si uvědomí že máte pravdu, ale mají vztek že na to nepřišli sami a za to Vás nebudou mít rádi a druhá sorta lidí je ta, že tam klidně vleze, protože jsou tak hloupí. Ti pak uprostřed řeky řvou a nadávají všem, jen ne sobě. Ti, kteří by pochopili a poděkovali za upozornění, tak těch je jako šafránu, proto s nimi ani nepočítám.

Možná, že si tohle jednou sama uvědomíte a dáte mi za pravdu. Ale nemusí se to stát a budete bojovat s větrnými mlýny až do úplného vyčerpání. Já mám před sebou ještě pár let života a rozhodla jsem se, že už se nenechám ničím moc vyprovokovat, i když se mi stává často, že se naskytne situace kde bych jindy zasáhla. A víte co udělám, zatnu zuby a rychle odcházím. Existuje už pouze jediný případ kdy bych to neudělala. A to je kdybych byla svědkem týrání nějakého zvířete, nebo bych mohla zabránit nějaké silniční nehodě.

To je jasné vám...z toho, co čtu tady i na jiných serverech, tak většina lidí, když slyší slovo schizofrenik, představí si takového toho blázna v kazajce z těch starších filmů a bojí se, že jakmile ho potkají, jde jim o život (viz ty jediný informace o schizofrenicích v médiích- případy, kdy někoho zabili).

Ad danker - jde o to, že je přesvědčený, že by mojí duševní chorobu "zvládl" levou zadní
S tím moc neuděláte. To je podobný přístup, jako když hloupý muž (nebo i žena) tvrdí, že "gravidita není nemoc a na co si tedy (zase) ta těhotná stěžuje".

Neposlouchat, nevykládat o svých potížích - v nejhorším zredukovat nebo ukončit kontakt.

No tak já bych asi nechtěla za kamaráda Vás. Vy máte tu svou "psychózu" a v ní si evidentně lebedíte a o kamarádovi, jestli vůbec nějaký existuje, mluvíte jako o retardovi, který ničemu nerozumí a je to s ním těžké. To je dost pohrdavé vyjadřování se na účet kamaráda. Tak nějak nerozumím Vaší otázce. Z Vašich pozdějších příspěvků plyne, že jste sám se sebou spokojený, že Vám Vaše psychóza přináší mnohá uspokojení, tak o co vlastně kráčí? Tak se na kamaráda klidně můžete vykašlat a žijte si s tou psychózou. Vždyt Vám přináší tolik fantastických zážitků, tak co byste brečel? A co Vy víte co by Váš kamarád zvládl, nebo nezvládl. Vždyt Vy to také nějak moc nezvádáte, i když tady vyprávíte jak je Vám s psychózou dobře. Kdyby bylo, tak byste neměl potřebu o tom vykládat a klidně si to užíval.

Jinak psychóza je závažné duševní onemocnění, které skrývá mnoho aspektů. Myslím, že by bylo docela dobré si o této nemoci něco přečíst, abyste opravdu věděl co všechno toto onemocnění skrývá a obnáší. Rozhodně to není o nějakém vyšilování a křičení z plna hrdla. Neprocházíte náhodou pubertou? To by totiž tomu vašemu líčení situace bylo daleko blíž.