Stala se ze me jedovatá baba

Vyhoření.

Stává se to - zdravotníků, učitelům, sociálním pracovníkům,...

Nevím, co děláte.

Ale nemusí to být z práce, může to být z rodiny. Děti odejdou z domu, přijdete o partnera,.. Chce to najít si nějaký kompenzační koníček (koníčky). Nebo taky to může být prosté stárnutí (to je hlavně u mužů, dámy většinou bojují)

Ale nic nefunguje teď hned naráz!

Tak to dopadá, když vás ostatní nakazí škarohlídstvím... Tak dlouho bojujete s negativními vibracemi ostatních, až vás to semele... To znám Ale protože o tom vím, patřím k těm málo lidem (z mého okolí), co s tím ještě celkem úspěšně bojují... M.

Důležité je, že si to uvědomujete. A když si to uvědomujete, asi to vadí i Vám. Nedávno jsem četla článek, jak se naučit vnímat to hezké v životě. Moc na takové články nedám, protože já osobně se umím radovat z maličkosti, ale možná Vám by to pomohlo. Pořiďte si nějaký pekný zápisníček a každý den si večer sedněte, proberte si celý den a napiště si, co se Vám ten den povedlo, co Vám udělalo radost. Já jsem velmi pozitivní člověk a někdy mi udělá radost úplná blbina.Někdy je to těžké na něco přijít, hlavně když je Vám úzko, smutno, bolí srdce, ale i tak lze každý den najít něco hezkého.

Za dveřmi zvonek zacinká ...

Mou ruku bere maminka ...

Sestra již běží vpředu ...

Na saních časem jedu ...

Táta má třicet - směšný věk ...

Pod stromkem sedí medvídek ...

Hodiny šestou bijí ...

A oni všichni žijí ...

Když už tam nesmím znovu stát ...

Aspoň se škvírou podívat ...

Uslyšet znovu jejich hlas ...

K Vánocům nadělit si čas ...

Jestli jste se dojala, slzičku uronila, tak zlá a jedovatá baba nejste...

Toho negativního se na nás valí ze všech stran tolik, že člověk "okorá".

Přečtěte(poslechněte) si od J. Duška, 4 dohody. Možná Vám to pomůže. Je možné, že se při poslechu(nebo při čtení) možná budete bavit. Ale zdaleka to není jen sranda. Spíš hodně poutavě přednášená moudra.

Důležité je zjistit, co Váš stav způsobilo. Já například jsem se velmi změnila vlivem stáří a pochopitelně změnami v rodině. Taky mě ovlivňuje nemoc. Jak ke změnám u Vás došlo, to víte jen Vy.

Vítej v klubu.

Dobrý den, také je hodně důležité, jakými se obklopujete lidmi. Vím, že v práci to neovlivníte, ale jinak, přátelé, kamarádky, chce to ponechat si pouze pozitivní přátele a s nimi se stýkat, od negativistů pryč, pokud je to možné. Ani často nesleduji zprávy v televizi, je to samá negace, samé násilí a katastrofy. Takového jednoho negativistu mám doma, sotva ráno otevře oči, už je všechno špatně, počasí, politika, všichni kolem něho...mám kolem sebe takovou vytvořenou ochranu, jde to mimo mě. Vytvořila jsem si sama v sobě svět svůj, krásný a tam se uchyluji. Když jste si uvědomila, že něco není s vámi v pořádku, jděte za tím, abyste na sobě mohla zapracovat a zlepšilo se to. Určitě na něco kápnete. Práce na sobě samé nikdy nekončí, stále je co zlepšovat, co se učit. Hezký den

Ted ještě přemýšlím, co mi nejvíce v životě pomohlo, když jsem se necítila zrovna štastná, celá jsem byla taková jak nakopnutá...pak jsem objevila keramický kroužek pro dospělé a zjistila, že práce s hlínou vás doslova pohltí a člověk zapomene na celý svět, zároven jste krásně uzemněná a jakoby očištěná od všeho zla...podobně, jako když se hrabu na zahrádce v záhonku. Ještě si vzpomínám, že v jednom období mi velmi pomohla kniha Moc přítomného okamžitu, takové to oranžové pracovní vydání. Dostala se ke mně zvláštním způsobem, kamarádka si šla koupit jen tak knížku a tahle jí příámo z regálu padla do ruky. Doma do ní koukala a říkala si, že neví, proč ji koupila, že ji nepotřebuje. Pak ji docvaklo, že je to kniha pro mne, protože znala moji situaci, tak mi hned volala, at si ji koupím.

- prostě Vás svět a lidi přestali bavit - stává se to ve stáří, ale myslím, že až tak stará zase nejste, takže to třeba ještě přejde..

No a co se jako děje? Asi jsi jen procitla. Co dává kdo tobě? Kdo cizí má o tebe starost? Kdo s tebou soucítí? Obvyklé odpovědi jsou: nic, nikdo, nikdo. Společnosti jsi vesměs ukradená ty, tak tobě je ta společnost taky ukradená. To je normální. Spasit svět stejně nemůžeš.

Co se týká pomoci různě postiženým, netvrdím, že nikdy, ale sakra od toho tu přece máme všechny ty odvody státu a pojištovany a podobnou verbež. Přínosnější, než posílat pomoc, by podle mě bylo vymlátit ji ze zdravotních pojištoven; jsou tam akorát darmožrouti užívající si z platební povinnosti ostatních a když mají něco někomu zaplatit, tak "na to nemají"! Jak to a kam se ty prachy teda poděly?! Jen kecy z nich padají, peníze jsou rozházené a nikdo nezjistí, kam!

Počínající deprese se často projevuje podobnými pocity a prožitky. Zkuste si (jen tak, pro zajímavost) najít na netu nějaký test se zaměřením na depresi. Případně si přečtěte něco od prof. Jána Praška. Dobré je uvědomit si, jestli předcházející chování (usmívat se na všechny a povzbuzovat je) vycházelo z Vaší vnitřní podstaty nebo jestli jste tím jen plnila něčí očekávání, ale vnitřně jste to už tehdy cítila jinak. Někteří lidé se v podstatě bojí odmítnutí (zranění z dětství?), proto vystupují jako vstřícní a naslouchající, po čase se úplně vyčerpají a okolí se diví jejich změněnému chování. Pokud vnímáte neschopnost radovat se ze života a pokud Vás to trápí, bylo by fajn navštívit psychologa a svoji situaci s ním probrat. Na netu najdete kontakty podle Vašeho místa bydliště (některé poradny jsou i formou e-mailu), zjistěte, zda přijímají klienty "na pojištovnu".

Raději nikomu neotvírejte.

Jinak, vaše lhostejnost není zase tak hrozná, podobně je na tom většina společnosti včetně mě. Lidé jsou naštěstí až legračně předvídatelní, takže není příliš velký problém se jim vyhnout. Mnohem horší by bylo, kdybyste lidi hluboce a upřímně nenáviděla, nebo jich pouze intenzivně využívala ke svému prospěchu, jak s chutí činí mnoho spoluobčanů.

banan: ve třiceti (tak se podle rukopisu jevíte) si říkat baba a ještě k tomu jedovatá? Jasně, že je to jenom slovíčko, na Slovensku sú pekné baby od patnácti výš.

Nic se neděje, nejste vyhořelá, nemusíte hledat nějaké spřátelé podobně ublížené osamělé ušlápnuté dušičky, které si chtějí přitakávat, že to už není, jako dřív. Naopak jste asi odhodila masku usměvavého Šmudly, vyzrála jste. Už se nemusíte usmívat přihlouplým vtípkům šéfa, nenecháte si všechno líbit a vymetat s sebou, nemusíte se pro každého rozdávat, ale jen tam, kde to opravdu je zapotřebí, kdo to ocení, a kdo o vaši pomoc, zájem opravdu stojí. Člověk může jako dobrovolník dělat spoustu věcí, pokud to tak cítí, ale jakmile zjistí, že to někdo bere jako samozřejmost nebo dokonce povinnost, tak mu spadnou šupiny z očí, narovná záda a rozhlédne se, jak má žít dál. I v zaměstnání možná vídáte lidi, kteří nikdy nemají cigaretu nebo cukr do kafe a vždy obcházejí dobráky, kteří mají a na požádání dají s tím, že mu to "příště" vrátí, ale nikdy k tomu nedojde a dál zneužívají dobroty.. Ale to jenom hádám, možná jste v úplně jiné situaci.

pohanka: veršíky jsou to úžasné, kde je jejich autor?

Nevím, kolik Vám je let, ale některé ženy takto "zhrubnou" po přechodu, díky hormonální převaze nužského hormonu. Také to může být tím, že máte málo důvodů se radovat, nebo trpíte nějakými strachy z budoucna, které Vám nedovolí se radovat. Vliv může mít i ztráta energie, kterou jste dříve měla a teď chybí, nebo i nějaké prožité špatné zážitky, díky nimž jste se zatvrdila (nic nemá smysl, všechno je v pytli a pod). I ta začínající deprese by to mohla být, ale u ní je člověk spíš bez síly, než by někoho stavěl do latě. Možná je to jen obrana organismu, máte rozhozené nervy... Těch důvodů může být spousta. Taky si to někdy osobně uvědomuju a snažím se s tím bojovat, divím se kde se to ve mně bere, ale je to jen občas, i tak jsem z toho neštastná. U mně je to spíš tím, jako bych občas neměla ty nervy. Ale možná, že to ovlivňuje cukrovka, někomu to působí na nervy. Rozhodně si to pak uvědomuji a jsem z toho neštastná, ale v té chvíli si nemůžu pomoci. Do varu mně dostávají někteří potížisti nájemníci, ale vyjímečně i vnoučata, když se chovají, jak neřízená střela a já nejsem zrovna odolná. Pomáhá mi preventivně uklidńující čaj, prášky na nervy brát nechci. Někdy ale člověk situaci nečeká a to je pak hodně těžké, rozhodí mně to na několik dní, protože si to pak vyčítám, ale žije si to vlastním životem a jenom tehdy, když mně něco mimořádně vytočí.

Vítejte v klubu.