Nejste přihlášen/a.
Dobrý den.
Také se vám přihodilo něco, co třeba i po létech nemůžete překousnout? Mám v sobě tři nespravedlnosti.
1. Na internátu , stará budova s kamínky. Kluci hloupnou, na rozpálená kamna dávají zoubky z hřebenu, ten zajiskří a hlavně strašně čoudí. Do místnosti vtrhne vychovatel a kluci, že já. Bez nejmenší snahy něco vyšetřit dostávám důtku, poznámku domů. Špatný jsem s toho měsíce.
2.Jedu po silnici od Tábora a nad Pískem v serpentýnách leží v největší zatáčce barel uprostřed vozovky. Zajedu na kraj abych ho uklidil, aby do něj někdo nenaboural. Když ho táhnu stranou , přijíždí patrně majitel. To co jsem si vyslechl do zlodějů, hajzlů, mi zvoní v uších ještě dneska.
3.Jdu trhat jablka na zahrádku. Začnu se dusit. Slezu ze štaflí a plný dvůr kouře. musím domů, nedá se dýchat. Po půl hodině chci pokračovat, další dávka nedýchatelného ovzduší.Soused jde za plotem, ptám se co to topí. Odpoví, zatápím, topím dřevem a kotel mám v pořádku. Vynadá mi, že ničím sousedské vztahy, že jsem to já, kdo pořád něco vymýšlí na jeho osobu a odejde. Musím také domů, abych se neudusil.
Také si potřebujete ulevit. Jen do toho, přeci je člověku lépe, když to v sobě nedrží.
Je to už spousta let, bylo mi asi 12 roků. Na kopci za vesnicí se ten večer pálily čarodějnice. Byla tam snad celá vesnice, od nás, kromě mě i rodiče s 6 letou sestrou. Já se hned přidala ke kamarádkám i kamarádům, honili jsme se kolem hranice, pak jsme si sedli do takové užlabiny, povídali si a chechtali se. Byla už tma. Rodiče s malou sestrou se chystali domů. Otec přišel blíž k tomu našemu hnízdu a volal, že jdou domů, at jdu s nimi taky.
Z party se ozvalo pisklavým hláskem: Tůdle, jdi si sám!
Táta se otočil a zřejmě odešli. Asi za hodinu jsme se s kamarádkou Danou rozhodly také k odchodu. Šly jsme, do vsi to bylo tak 500 m, celou cestu jsme nahlas zpívaly. Dodnes si pamatuji, kterou písničku. Bylo nám fajn.
Doma se svítilo, rodiče čekali a táta mi bez řečí a bez varování hned jednu takovou natáhl, že se mi spustila z nosu krev. S pláčem jsem se hájila, že já jsem nic neřekla, že to byl někdo jiný. Potmě to nebylo vidět a hlas byl záměrně zkreslený.
Mamka mi uvěřila, táta se asi trochu styděl, že se unáhlil.
I když byl jinak prima táta, tuhle nezaslouženou facku mu nemohu odpustit. I když asi za 7 let po této příhodě zemřel. Bylo mu pouhých 49 let. Jaga.
Byla jsem s malým bratrem u stařenky na prázdninách. Lítali jsme s ostatními děcky po návsi a já z dálky zahlédla tátu. Začala jsem vřískat: Tátínek tatínek a hnala se k němu. Seřval mě, proč nejsem potichu, že chtěl bráchu překvapit. Jiné věci mě netrápí, stejně je to všecko už dáááávno pryč. Ale toto ve mně nějak podivně trčí. A to už nějakých 20 let, co táta tady není. Zítra by mu bylo 96 let.
babkazov, to si umím představit, jak tě to tenkrát zasáhlo, podivně to v tobě trčí, protože jsi mu to ještě neodpustila, já vím, něco jde moc těžko...odpustit, rozpustit a vypustit´...
Ve mně taky kdysi spousta věcí hlodala, ale "pustila" jsem je, protože jak člověk pořád přemýšlí nad nějakými nespravedlnostmi, tak si přitahuje do života další. Prostě stalo se, tomu, kdo nám něco udělal, odpustit a očekávat skvělé zítřky. Jak jsem četla ty zážitky, tak to úplně připomínalo mě, hned jsem chtěla napsat nějakou příhodu, ale to bych psala do večera. Možná jen v souvislosti s naším postiženým synem - už jsem sem psala, že máme sousedy nanic a když před lety baba závistivá na mě poprvé pořvávala, že náš kluk je kripl, kterého mají odstřelit a mě zavřít pro příživnictví, když se válím celá léta doma, tak to jsem fakt čuměla. Tolik zloby ... No, asi to nemám ještě zpracované, když to teď píšu, tak je mi jaksi divně, ačkoliv baba už je pod drnem.
Myslím, že toto je jediné správné řešení. Hodně lidí se trápí s něčím, co ten, co to způsobyl už dávno zapoměl. To jsem si ověřil třeba s mým tátou. Ja tyto věci neřeším a ani řešit nejdou. Rýpaní se ve věcech minulých je cesta akorát tak k nemocem. Otrávíte si mysl a ta to potom bude projektovat to vašeho těla.
Věci nespravedlivé se stávaly, stávají a stávat se budou. Často se s tím nedá nic dělat a tak nezbývá, než zapomenout. Kolikrát už mi v životě někdo někdy nespravedlivě vynadal, bych asi nespočítal a je mi to celkem fuk, to neřeším. Přesto si vzpomínám na jednu křivdu, z dob už poměrně dávno minulých.
Pracoval jsem jako elektromontér u jisté firmy, v malé montážní skupině, zabývající se spíš drobnými montážemi v energetice. Jednou se na poslední chvíli zjistilo, že jiná, značně větší firma, při montáži měřícího zařízení jedné nové severočeské rozvodny zapojila totálně špatně řadu přístrojů a hrozilo, že by při zprovoznění rozvodny mohlo dojít ke značným škodám. Času na opravu bylo málo, tak na to poslali naší 3 člennou skupinu. Pracovali jsme dlouho do nocí a přes víkend, opravu jsme stihli včas. Rozvodna mohla být spuštěna v termínu. Celé oddělení (včetně sekretářky) za to dostalo mimořádné odměny. Tedy mimo nás, 3 montérů. Jako důvod nám ředitel uvedl, že jsme si vydělali dost na přesčasech...
Tak tohle by mě žralo hodně dlouho. Nepodal jste hned nato výpověď?
Mně leží v žaludku tato věc. Jednou jsem, ještě zaměstnaná na ZŠ, byla v jídelně na obědě, po kterém jsem dala do sebe talíře (polévkový na polévkový), jenže k druhému byla nějaká kaše a vrchní talíř se tak zašpinil od toho spodního. Nebrala jsem na to moc ohled, věděla jsem, že v kuchyni myjí myčkou. U okénka, kam jsem talíře podávala, mně paní kuchařka za to vynadala, a zakončila to větou "Paní učitelko, to se přeci nedělá!". Za mnou řada dětí. Řeším to fakt dodnes - já bych si kuchařku před dětmi sprdnout nedovolila (já bych si ji nedovolila vynadat vůbec, já bych jí řekla "paní Nováková, mohla byste příště prosím...?"), ale jí to problém nedělalo
Ještě jeden pracovní. Povodně 2002. V Písku bylo 9m nad normál. Vše pod vodou včetně skladu , kde jsem tenkrát pracoval. Co to bylo za otročinu, nejdřív všechno vyvozit, vynosit na vozy k likvidaci a potom vše vystříkávat, zbavovat všude přítomného bahna. Na úklid jsme zůstali na oddělení dva a věděli jsme , že jedna ulička v zakladačích nám bude trvat čtyři hodiny. Rychle se naobědvat, než budeme zase špinaví. Jídelna otvírala za pět minut. Proto, že jsme tam snad minutku čekali, jsme dostali výstrahu, ještě jednou a budete propuštěni. Na oddělení bylo tenkrát 32 lidí, tato práce zbyla jenom na nás a k tomu ještě takovéto poděkování.
3x ztráta zaměstnání bez odstupného,ačkoliv jsem na něj měla nárok...Skončila jsem opravdu skoro na ulici.Bylo to v divokých 90.letech,firmy vznikaly,zanikaly,na soudy nebyly peníze a odvaha.Pak po letech náš spor se stavební firmou,která nám zfušovala stavbu,takže statisíce stála oprava,a měla ještě tu drzost dát nás k soudu,že nechceme platit údajné údajně ústně domluvené vícepráce.Paní soudkyně rozhodla v náš neprospěch,ačkoliv neexistovala o údajných vícepracích žádná smlouva.Soudkyně vyšla z toho,že svědčil bratr majitele stavební firmyk,který řekl,že u té dohody byl.Toho pána jsem viděla poprvé v životě . Soudkyně byla,to vím až dnes,zarytá překábatěná komunistka.Dnes dělá ve státníé správě velkou kariéru.Stálo to celé několik milionů korun,dluhy za to jsou dodnes,ale horší je pocit křivdy...Odvolání měl řešit právník,který honoráíř shrábl a vykašlal se na to,stížnost na Č.advok.komoře byla k ničemu,zapřel to.Jestli je peklo,doufám,že se tihle lidé budou smažit v pekle .Odpustila jsem mnoha lidem,ale jsou věci,které se odpustit nedají.Třeba zdr.sestře,která špinavou jehlou napíchla babičce žloutenku a ta umřela.Nedá se odpustit také politikům,kteří tuto zemi a svět vedou ke kolapsu-a dělají to vědomě.Ahoj
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.