Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
můžete mi prosím vysvětlit, jak to děláte, že vám na vašem životě záleží? Že vám třeba záleží na tom, abyste byli zdraví, abyste nějak vypadali, abyste něco v životě měli, abyste měli dobrého partnera/ku, práci, bydlení, abyste si v životě našli své místo na slunci... Mně totiž tak nějak na ničem z toho nezáleží. Nevím, jestli je to nějaká forma deprese (necítím se být vyloženě deprimována), ale připadá mi, že po tomto světě chodím jak tělo bez duše. e jsem vlastně jenom takový pozorovatel svého života z divadelního hlediště a koukám, jak se pohybuji na jevišti a jak se kolem mě mění kulisy, aniž bych do svého života nějak aktivně zasahovala. Je to jako kdybych ten svůj život ani nežila - jakoby to byl nějaký cizí život. Je mi jedno, jestli budu živá nebo mrtvá, zdravá nebo nemocná, jestli mám na sobě pěkné oblečení, jestli jsem hezky upravená, jestli mám doma pořádek, jestli budu mít nějaké zážitky, majetek, partnera, děti, přátele, vlastní bydlení... Jsem ve stavu, kdy jen chodím do práce, abych si vydělala na jídlo a zaplatila střechu nad hlavou, což mi zajistí přežití na té bazální úrovni, protože nic dalšího vlastně nepotřebuji. Chtěla bych, aby mi na životě trochu víc záleželo, abych od života něco chtěla, po něčem toužila a aktivně se o to zasazovala, protože jsem zatím ještě docela mladá a nejspíš ještě na tomto světě budu (bohužel) pěknou řádku let, ale nevím, jak to mám udělat.
Jak to děláte vy, že vám záleží na vašem životě?
Dobrý den,
takové pocity jsem měla též, až mi jednou kamarádka zastavila ruku, v níž jsem držela nůž a zařezávala do zápěstí. Na nic nečekejte a vyhledejte pomoc. Tohle je deprese a doporučuji s tím jít na nejbližší psychiatrickou ambulanci. Mě pomohli a už mi na životě zase záleží. Je potřeba udělat ten první krok a jít k lékaři.
Držím Vám palce, at Vám také pomohou.
Věř, že bude zase líp, žádná situace není napořád. Ale pamatuj, že "dělání, dělání je lék..." jak to děláme? Děláme, co můžeme, snažíme se být užitečni pro ostatní. Nepitvej to tolik a do něčeho se zaber, třeba tvoř něco rukama, to pomáhá...
To je proto, že máte všechno, nic Vám nechybí. Jinak byste mluvila, kdybyste po úraze zůstala na vozíku, kdybyste musela bojovat o denní přežití (třeba ve válce, třeba po nějakém přírodním neštěstí, třeba při nějaké epidemii). To byste viděla, jak Vám na životě záleží a dělala byste všechno, abyste mohla žít. Pak byste poznala cenu života, právě proto, že máte jen jeden...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.