Jak dál po padesátce (s majetkem)?

Až tady nebudete,už to řešit nemusíte...

Nechápu na co se vlastně ptáte?Odpovědi mám tři.

Objekt převeďte do svého vlastnictví...o dědictví po Vaší smrti se vůbec starat nemusíte(bolí z toho akorát hlava...)

Objekt převeďte ještě za života na dceru...,ale taky Vám to "nepodařená" dcera může bez problémů prodat bez vašeho vědomí...

Objekt prodejte již dnes...a peníze rozfofrujte nejlépe cestováním po světe...at po Vás nic nezbyde!

Mamce nadhoďte jestli by na Vás chchalupu nepřevedla.

Nezapomínejte, že i když dcera přemýšlí o zahraničí nemusí tam zůstat. Může se jí zastesknout, nemusí se jí zadařit, politická situace se může změnit apod..

Také předpokládejme, že bude mít rodinu a Vaši vnuci budou ti, pro které to všechny generace dělaly. Nikdy nevíte, zda se dcera nevrátí i s dalším pokolení zpět. Zatím jenom uvažuje, ještě neodjela.

Vaše matka má k nemovisti zcela stejný citový vztah jako píšete Vy v předposlední větě. Nedivte se jí. Nedokáže se od chalupy odpoutat jako Vy. Sice již má pěkná leta a mohla by změnit názor. Pohovořte s ní o této záležitosti v klidu, dejte jí čas a za nějakou dobu opět toto téma otevřete. Ujistěte ji, že se pro ni nic nezmění, že máte rád jak ji, tak stejně srdcový vztah máte k obydlí.

Já asi odpovím, co slyšet (číst) nechcete, ale musím... Mám babičku ve věku Vaší matky a vidím, jak nesnáší jakékoliv změny, má svůj řád, dům miluje takový, jaký je i s chybami, má k němu také neuvěřitelný vztah - vždyt ho stavěl děda.. Myslím že by jí puklo srdce, kdybychom na domě začali dělat větší úpravy i když by naše babička souhlasila, protože by pro nás udělala první poslední a je to zlatý člověk..

Co se týče té další části otázky, tak podle mě jste pořád ještě mladík a zabýváte a stresujete se zbytečně věcmi, kterými ještě nemusíte, žijte trochu více současností...

...ahaa já asi (nevím proč) vycházela z toho, že tam maminka bydlí.. V tom případě Vy jí znáte nejlépe a víte jak jí logicky, polopatycky, nebo citově vysvětlit, že jsou úpravy zapotřebí a ve prospěch všech..

a mladík jste!

Proč potřebuješ provést stavební úpravy na cizí nemovitosti?

Co jí chceš říci? Že je už hodně stará, tak už není pro ní dobré vlastnit nemovitosti, rozhodovat o nich a má je tedy darovat?

Zanechali jí to její rodiče, kteří chtěli, aby se měla v životě o něco lépe. Třeba chalupu prodá a peníze použije na vylepšení svého stáří. Tím by se prakticky problém vyřešil.

Zeptám se jako úplná blbka, ale jestli jsou ty stavební úpravy tak nutné, tak je asi potřebuje především Vaše maminka, jako majitelka nemovitosti, takže proč by s nimi nesouhlasila a pokud s nimi nesouhlasí, tak je asi nepotřebuje...

A už vůbecnechápu, co Vás děsí na skutečnosti, že nebudete mít dědice...to už Vám snad může být ukradené...

S majetkem si nelamte hlavu, američtí generálové prosazují napadnutí a zlikvidování agresivního Ruska, proto mají astronomické zbrojní výdaje / i když hlásají na obranu /, tyto výdaje jsou jako mají dohromady, Čína, Sau. Arábie, Rusko, V. Británie, Francie, Indie, Japonsko, Německo, J. Korea, Brazílie, Austrálie, můj amaterský názor je pokud napadnou, bude se protivník bránit všemi i zakázanými prostředky a bude to zapáchat a padat kdekoliv. Pravděpodobně poté nebude již dále mnoho občanů dědictví vůbec zajímat.

Nehledal bych v tom složitosti. Pokud je nemovitost psána na matku, tak je celá její, pochopitelně. Je tu možnost se s ní domluvit různým způsobem - pokud víte, že jste jediný dědic (matka nemá manžela a jiné děti)a zároveň dům opravdu zdědíte (nevydědila vás), tak buď - můžete počkat, až tu nebude a pak to začít řešit

- domluvit se s ní na opravách, vysvětlit jí to a ona s tím musí souhlasit

- může ona převést dům na vás, buď úplně, nebo si tam může nechat např. podmínku (břemeno), že ji tam musíte nechat dožít nebo nebudete mít všechna práva (například práva prodeje). Záleží na domluvě.

Co bude po vás, to neřešte, je to snad dlouhá doba. Uvidíte, jak se to s dcerou vyvine. Kdyby ne, tak dům můžete za života velmi výhodně ještě prodat, odkázat někomu jinému z příbuzných (manželka), někomu, koho máte rád a víte, že by měl k chalupě hezký vztah.

Je to hlavně na tom, jak se domluvíte. Opravy záleží na tom, co tam chcete dělat. Je rozdíl, pokud chcete dům zachránit, nebot tam vše už padá a ta oprava je nevyhnutelná nebo tam chcete jenom něco vylepšovat, co ale není bezpodmínečně nutné.

Jako investici do budoucna to brát můžete v tom smyslu, že se nemusíte ohlížet na dceru. Budete-li o dům dobře pečovat, jistě ho i za několik let dobře a výhodně prodáte a vložené prostředky získáte zpět a zpříjemníte si tak své stáří. Je to na vás.

Až budete starší, jak sám píšete, nebudete mít tolik sil. Tak až vám ten dům pak začne přerůstat přes hlavu, tak jej prodejte, peníze pak můžete buď nějak rozdělit, nebo si zpříjemníte to stáří (můžete si jezdit do lázní a různě relaxovat, to je dnes drahé a budete rád, že si to můžete dopřát a na stará kolena se mít dobře).

Většina padesátníků nepřemýšlí co s majetkem, vy přemýšlíte co s majetkem který není váš. Chápu vás, také jsme opravovali chalupu co byla psaná na tchána a tchýni, ústní slib před 30ti lety, že je naše a sotva tchán zavřel oči bylo spousta věcí jinak. Na štěstí chalupa byla na manžela přepsaná už 10 let jelikož jeho matka i sestra řekly, že by ji nikdy nedostal a co investoval by je nezajímalo. Dnes vím, že bych to už nikdy neudělala a postavila si chaloupku vlastní, máte pravdu, bylo by to na román kdybych měla vše popsat. I když bude dcera v zahraničí, zůstane stále váš dědic a počítejte s tím (jako my), že s vámi chalupa dožije, mladí se nebudou dřít a investovat do staré barabizny.