Stav kdy si ze sebe dokáži udělat legraci

Uvědomit si, že Vaše hodnota spočívá v jiných věcech, než v těch, které by mohly záviset na obdivu/ pohrdání společnosti (Vámi). To zároveň vede i k pokoře, protože pokora nevzniká z pocitu bezcennosti.

Částečně se na tom podílí povaha člověka.Když je atmosféra přiliš vážná, mám potřebu udělat něco pro odlehčení, klidně ze sebe udělám "pitomečka", jen abychom se zasmáli a nebrali život tak smrtelně vážně. Prostě mne to baví a mám radost, když se okolí směje, Zkuste to také tak

Souhlas s odpovědí uživatelky maky, především s první větou jejího příspěvku. V takovém stavu jsem skoro pořád, ale jak se do něj programově dostat, opravdu netuším.

Samanske pojeti: Kdyz si clovek uvedomi, ze to tady nemuze prezit, kdyz prijme svoji smrtelnost (ne jenom na intelektualni urovni) tak se bude jenom smat a smat, bude si uzivat zivot plnymi dousky. Prijmete smrt jako sveho radce, uvedomte si, ze jsme tu jenom docasne a zjistite, ze sebedulezitost tady nema co delat. Ze se bereme moc vazne, je naucena poza, maska a je jenom vyrazem nabubreleho ega. Prestanete brat okoli a sebe tak vazne, prestante okoli a sobe prikladat takovou dulezitost, kdyz prijmete sebe sama, muzete najit ten kyzeny stav, kdy si budete umet udelat ze sebe dobry den a zit ve stavu pohody a miru se sebou a okolnim svetem.

Vsechno to jde, vsechno to umime, staci se jenom rozpomenout ...

Zkuste pozorovat lidi, kteří to umějí. Poznáte, že tím, že se sami sobě umí zasmát, jsou lidem naopak příjemní, v jejich očích neklesnou, naopak získají sympatie a někdy i obdiv těch, kteří to neumí, protože tu potřebu máme občas každý. To jen slabší jedinci se obávají zesměšnění tím, že by přiznali, že nejsou dokonalí ato se jim nezdá k smíchu. Vy jste se sám sobě nikdy nezasmál? Tak proč si ze sebe neudělat legraci i před druhými, aby se taky pobavili? Vždycky je, pro ostatní, mnohem příjemnější, když se sám sobě vysmějete, než když chybu budete trapně okecávat, nedej Bože se vztekat! (Tedy nebýt samožer, ani rádoby pupek světa.)

Možná se nesoustředit moc na sebe, ale na tu kterou situaci. Nebo si v těch situacích zkusit představit někoho jiného. Většinou si pak uvědomíte, že vlastně o nic nejde, že ta situace je docela legrační apod. A pak už je k odlehčení jen krůček...

Já si myslím, že toto člověk dokáže, až když je mu hodně ouvej. Až když je s ním zle. Hlava už tolik frustrace neunese a tak to obrátí. Jestli se vám chce, pohledejte hodně dozadu povídání lidus®, která je na vozíku, jak upadla a zlomila si kýčel. To její povídání a nejen to, to je úžasně úsměvné, ikdyž si člověk uvědomuje jaká to musela být, pro ni, tragedie! Liduš je pro mě velkým vzorem. Já sama, já jsem se nejvíce řehtala při jedné chemoterapii, kdy se sešlo na pokoji několik pacientek, všechny v průšvihu jako Brno, kdy jsme si, každá sama ze sebe dělaly srandu. Jedině tak se dá přežít se zdravým rozumem Komu se to nepodaří, ten si vleče problémy hodně dlouho, sebou.