Sousedi nezdraví

Jestli vás to uklidní, tak je to bohužel normální i jinde.

No nic nenormálního i u nás... každý se zavře do své ulity a konec...

Tak tohle naštěstí neznám. Máme okolo sebe jak luftáky, tak i starousedlíky. Nikdy se nestalo, že by nezamávali, nepozdravili, nepřišli na kus řeči, ale je to vše také o toleranci.

Soused pod námi často řeže o víkendu dřevo, ani ve snu by nás nenapadlo mu něco vytýkat? Ale jsem přesvědčená o tom, že pokud bych na něj zavolala, že se např. chci vyspat, určitě by to pro něj nebyl problém. Jeho maminka nám leta z okna "hlídala" chalupu, taková místní "kamera", stále sledovala vše z okna zamávaly jsme na sebe a já byla ráda, že nám za ty roky chalupu nikdo nevybral. Jak to tady čtu, tak máme asi fakt kliku.

To jsou burani z města. Lidi z města jsou takto hnusní že třeba ani neodpoví na pozdrav.

Naše sousedka se s rodinou a flaškou, vždycky na Štědrý den v době večeře, objevila u našich dveří a nezapomněla připomenout, že je to u nich na Moravě slušnost si připít se sousedy. Druhý den už zase nezdravila. Někdy pozdraví na půl huby, jindy dělá, že neexistujem, jak se vyspí. Přitom dost často zvoní její manžel u načich dveří a potřebuje, aby mu manžel něco udělal. Nechápu. A to jsme tady jen 3 baráky a společně jsme stavěli.

Také se přidám do diskuse. Vadí mi a moc, když se na sebe lidi mračí, dělají si naschvály, prostě jeden druhému ubírají kyslík. Marně nad tím přemýšlím Proč jedna sousedka zapálí na svém pozemku odpad ze stavby včetně plastů až vykouřeni musíme odjet, proč jedinci parkují na zahrádce, když to stanovy nedovolují, bydlíme na parkovišti. Proč někdo musí do zahrádek vjet i když prší, nadělá koleje , aby po sobě poklidil ani nápad. Nejsem morous, lidi mám rád, ale co s takovými? S prima lidmi se tam rád vidím, popovídáme, ale co s takovýmito jedinci? Mohou si o mě také říkat , že kazím vzduch, když se ji radši vyhnu. I na tom pozdravení je jistě znát, když člověka vidíte rádi a nebo když je vám jeho přítomnost nemilá.

Ja si myslím, že to není jenom Váš případ,ale určitě to je i jinde.Je to s části lidimi a samozřejmě i dobou.

Dnes máme vše a všude,přístup téměř ke všemu,hlavně díky internetu k informacím to je dost velké procento,které dle mě tento problém dost vytváří.Sám ho hodně používám,takže nemůžu jaksi kriztizovat,ale jeho užívání určitě vytváří v člověku pocit,že nikoho nepotřebuje,jelikož veškeré informace i vygugluje.Jen si vemte tuhle poradnu?Určitě dobrá věc,ale o radu si již napíšeme zde,než-li bychom šli třeba za přáteli či blízkými apod.

Máš peníze,jdeš a koupíš si to.Dříve to nebylo,byly jsme odkázání opět na blízké,sousedy apod.

Jestli se to a tamto nevalí támhle a sousede nemáte to u vás ve fabrice...?

Prostě nebylo toho moc lidé měli jen sebe navzájem,alespoň to tak cítili.

Myslím,že takhle bychom pokračovali dál,dál...?

Asi je to dobou. U nás na chatě to bývala jedna velká louka, na které naši prarodiče, postavili dvouchatu. Všichni i z okolních chat se znali jmény, zdravili a opékali buřty u jednoho ohně. Když už ta starší generace nežije, mladí začali stavět ploty a sázet stromky tak, aby měli co největší soukromí a vztahy ochladly tak, že si jeden stěžuje druhému na toho třetího. Ty časy, kdy se všichni družili, jsou již dávno pryč.

Ostatně i u nás doma mi přijde, že se sousedé sice zdraví, ale nekamarádí spolu upřímně, jen pro vzájemné sympatie. Kamarádské vztahy se většinou udržují s tím, kdo Vám může být prospěšný. Pomůže vyzvednout děti ze školky, školy nebo kroužků, poskytne svůj bazén, má výhodný zdroj na koupi čehokoliv, je doktor, pohlídá vám dům v době dovolené atd..

Na Sázavu jezdíme jen 1 x za rok, ale už přes 35 let. Pořád na jedno místo. Nic svého tam nemáme, tedy na chaty od různých organizací, za úhradu, co nám kdo půjčí. Známe tam všechny a oni nás. Zdravíme se. Já se zeptám, kde je Kody nebo César, nebo Dita /psi/. Protože jsem na psy zatížená a znám tam všechny ty štěkálky. Oni mi odpovídají, že pejsek je už starý, je doma, na chatu jej neberou. Je to škoda, vzpomínám na ně a znám některé od štěňat. Všichni si nás pamatují a protože vědí, že jsme tam už vymetli kde co, ptají se, kde letos jsme. Milí lidé, škoda, že řada z nich už za ta léta umřela. Někteří také chaty prodali, když jim umřel manžel. Nové majitele už neznáme.

Asi to dělá ta krásná Sázava, že jsou všichni k sobě tak vstřícní. Jen jeden pán je protiva a s nikým se příliš nebaví, má nejlepší chatu jako hrad a přece se nebude bavit s lidmi z nepěkné podnikové chatky. Kterou máme navíc jen pronajatou. Ale to nevadí, my jej k životu nepotřebujeme. Pozdravíme, když jdeme okolo a když neodpoví, myslíme si své. A Pražák to tedy není!

Takže to není o Pražácích, Kolíňácích, Brňácích, ale o lidech jako takových.

Pokud se mi stalo, že jsem NAHLAS pozdravila, dotyčný to musel slyšet, ale přesto neodpověděl, udělala jsem hlasité BŮŮŮŮŮ. Od tohoto ponaučení zdraví takřka všichni. Jaga.

Sousedské vztahy, to je moje! My máme sousedy z obou stran nanic, z jedné strany alkoholik s nevychovaným čoklem, co dělá bordel, z druhé strany podivíni, které vede psychicky nemocná baba. Jak říká manžel, tvoříme rozhraní mezi 2 kretény. Z jedné strany vše zarostlé, bordel, tam kdyby ležela mrtvola, tak si toho nikdo nevšimne, z druhé strany dokonalá udržovaná zahrada, kde nejsou ani půdní bakterie. My se vždy kocháme představou, jaké by to bylo, bydlet tihle vedle sebe. Takže o zdravení ani řeči, kdysi to bylo trochu jiné, dnes ožrala je úplně mimo z chlastu a i kdybychom ho pozdravili, tak si toho nevšimne, z druhé strany soused je podpantofel a má zákaz od té doby, kdy jsme jim nepovolili chatku 5x5 m u plotu kvůli stínění. Tehdy nám soused řekl, že si na svém pozemku může stavět co chce, a at si posuneme pozemek na brambory dál, že máme zahradu dost velkou. Škoda mluvit. Ta jeho baba je důležitá jak cosi, nezdraví spoustu lidí v dědině. Takže tak, prostě nechat to být, dnes každý čumí jak puk, já se snažím usmívat, protože fakt věřím, že se každému všechno, co vysílá, vrátí. Lidi na to nejsou zvyklí, mně už se v krátké době stalo, že jsem se na někoho v Kauflandě usmála jen tak, třeba jsem drndla košíkem a ten člověk mi řekl ahoj. Rozhodně jsem ho neznala a ti dotyční si asi mysleli, že jsme jejich známá.

toto je obecně všude. Být Vámi, nelámal bych si s tím hlavu. I když chápu, že Vás zřejmě doma vychovali slušně, proto Vás to zaráží nebo i mrzí. Ale držím se zásady, že jak se kdo chová ke mně, tak se chovám já k němu, byt slušné vychování, kteří mi moji rodiče dali je s tím v rozporu. Mám svoji hrdost a k buranovy se chovám stejně.

Setkávám se s tím denně, např. ve škole, kdy rodiče spolužáků (skoro vždy jen maminky) ani nezabučí na pozdrav. Jedu na kole po úzké stezce, zpomalím a slezu, abych pustil chlapa proti a ještě mu říkám prosím, ani nezabučí cokoli. A kdekoli jinde. Je to zanedbaná výchova z dětství, výchova k "jájovství" a buranství ve společnosti. Netrapte se tím.

Často jezdím na Slovensko a lidé jsou tam většinou dosti vřelejší. Dlouho jsem měl jisté předsudky k Polsku, ale vždy jsem se divil, jak skoro všichni polští turisté na Slovensku sami první zdraví a chtějí si třeba i povídat. Letos jsem byl poprvé na pár dní v Polsku a byl jsem v tomhle ohledu velice příjemně šokován. Samozřejmě nelze házet všechny do jednoho pytle, ale u nás je buranství opravdu obzvlášt přebujelé.

V Brně zdravím jen ty co znám, odpovím na každý pozdrav. Na chalupě zdravím každého i několikrát za den, téměř každý se dá do řeči. Vnučky ví, že na chalupě se zdraví "každá babka", po prvních prázdninách zdravily i v Brně a lidi vůbec nenapadlo na pozdrav odpovědět.

Z toho si nic nedělejte. Taky mě soused nezdraví a kolegové, někteří v práci taky ne. Není to nejhorší. Horší je, když ten kolega zdraví a pak řekne něco nepříjemnýho, čím vás fakt naštve. Ten co nezdraví, nic nepříjemnýho vlastně pak neřekne.

Záleží taky na tom, ve které lokalitě žijete. Připadá mi, že daleko od Prahy se lidé zdraví více. V Praze a okolí je to horší. Taky to nesnáším, ale řekněte si, že je to nevychovanost.

Jinak se se sousedem, který se jen podepisoval, jako že uklidil a v noci pouštěl hudbu nahlas jako na pouti, taky nezdravím.

A když vám někdo nepopřeje dobrý den, tak ho dobrý nemáte? Určitě ne, viďte? Tak se na to vykašlete a užívejte si léta.

Musím prohlásit, že moji sousedé by mě asi také nepoznali, já je taky ne.

Mě nic není do toho co dělají oni, jim není nic do toho co dělám já...

Denně potkám a bavím se skoro stovkou lidí ... během dne potom odbavím telefonicky další skoro stovku - a tak to má naprostá většina lidí co pracuje.

Dnes se již prostě nezdraví, když nedochází k přímému kontaktu ale jen "míhnutí se".

Také používám jen "Dobrý" .. nemyslím to neslušně, řada lidí to používá, nevydívím v tom nic špatného ..

Časy kdy se všichni znali a sousedé lezli sousedům pomale až do ledničky jsou naštěstí již pryč.

Ale když pozdraví, tak odpovím a na silvestra si vždy se sousedy popřejeme.

Pokud je někdo buran, tak ho zdravím zvláště nahlas a protaženě, třeba mu to někdy dojde. Stejnou taktiku používám i třeba u přítele v baru, kam chodí někteří opálení jedinci a neumějí ani zabučet. Co se týče sekání trávy, s úsměvem bych řekla, že bohužel sousedi zavítali do lokality přírody, kde se tráva sekala, seká se a bude se sekat. Nezávisle na náplavách.

Víte, ono je to s těmi vztahy dneska jiné než dřív. Lidé se nezdraví, jak můžou, dělají si naschváli apod. To je jako ten vtip ze života: Dva čeští sedláci mají kozu. Jednomu z nich koza po čase umře. Soused po ní truchlí a druhý ho utěšuje. Večer se postiženému sousedovi zjeví Bůh, kterému se nebohého sedláka zželelo a praví mu, že mu splní jedno, jakékoliv přání. Soused utře slzy a povídá Bohu, že si přeje, aby druhému sousedovi také koza chcípla.

Ono to je s těmi vztahy podobné, jako často slyším od lidí, že proč by oni nekradli, když to stejně dělá každej, proč oni by nevyhazovali odpadky mimo skládku, když to dělaj všichni, proč oni by měli zdravit když to nikdo nedělá...tohle je strašně špatnej přístup. Proto snaha všech by měla být, že se budou chovat úplně opačně i když ostatní to nedělají a nikdy nespadnout na jejich úroven.

Jednou jsem také slyšel názor od jednoho tatínka, který rád říkal, že kluka učí, aby byl na každého ostrej, nepříjemnej a každýho vyfakoval a argumentoval tím, že doba je dneska tvrdá a nikdo se z nikým nemaže, tak proč by měl jeho syn. Tohle já úplně nesnáším a i když vím, že doba je drsná a u ostatních budu za vola, tak své děti učím slušnosti a úctě k druhým.

Krásný letní den přeji.

Ještě jeden příběh. Pracoval jsem coby recepční, kastelán v jednom. Moc jsem si dal záležet na tom , abych svoje trable nenosil do zaměstnání. Dobrá nálada, popovídání udělá hodně. Mnoho morousů, naštvaných lidí na celý svět se nachá a rádo z této nostalgie vytáhnout a jsou nakonec štastní, že jim ta špatná nálada nesedí za krkem. Neříkám, jsou i jedinci, ale je jich opravdu málo, s kterými nehne nic. Úsměv tvoří úsměv a mraky tvoří mraky, ale někdy to dokázat je na metál.

Tak my se zdravíme všichni a já na pozdrav vždy odpovím. Jako stane se mi, že někoho přehlédnu a nepozdravím, ale když vidím, nebo slyším pozdrav tak pozdravím. Když pozdravím a někdo mi neodpoví, ale zároveň vím, že mě slyší, tak řeknu "bůůů"
Teda, alespoň takhle jsem to kdysi viděla u dědy a od té doby to tak taky dělám...

PROČ BY VÁS TI LIDI MĚLI ZDRAVIT?

Oni Vás nemají rádi, proč by Vás měli zdravit, nebo přát vám Dobrý den.

Doba, kdy se všichni měli tak nějak více či méně rádi, protože se tak nějak potřebovali je pryč, nyní je tu nenávist nebo závist.

Oni Vás k ničemu nepotřebují, jste pro ně PÓVL, jakási sociální skupina, která se musí zdravit. Ne oni jsou Bozi, většinou mají vysokou školu a hrají si na nadlidi.

Máme sousedku a ta má dceru, dcera šikanuje matku, nadává jí, ale nažrat každou neděli musí dostat. Koupili ji byt za 3,5 mil 1 km odsud, stejně si chodí domů vyprat a vyžehlit. Dcera je PHD a běda ji říct, že je na matku podobná i když ji jak z oka vypadla. To, že nemá matka školu znamená pro dceru, že není člověk, že je služka.

Já a můj zdravíme všechny a pokud nám neodpoví, automaticky je vyřazujeme ze života a kdyby takoví nám přišli nařizovat že nesmíme řezat nebo kosit, tak by můj jim k tomu ještě pouštěl nějakoj naschvál

S dovolením se vrátím k původní otázce, tedy ke zdravení v chatových osadách.

Přítomné účastníky, očividně zaujaté proti pražákům a obyvatelům jiných větších měst bych chtěl ujistit, že chaty si odjakživa stavěli tito obyvatelé, vesničané málokdy. Takže argument "...no jo, pražáci..." je poněkud mimo mísu.

Celý tenhle problém je nejspíš v tom, že když se kdysi zakládali chatové osady, neznal nikdo nikoho. Všichni na tom byli v podstatě stejně. Občas bylo nutné souseda požádat o radu, či pomoc při stavbě chaty, nebo při údržbě zahrádky. Společně se udržovaly společné prostory (studna, hřiště, ohniště...) Seznámení s oklními chataři tak probíhalo jaksi spontánně, přirozenou cestou. V chatových osadách dříve nebývala elektřina, takže se všichni po setmění scházeli u společného ohně, kde se diskutovalo, hrálo na kytary, zpívalo. Vznikla tak více-méně uzavřená skupina lidí, ve které po čase věděl každý o každém skoro všecko, všichni si tykali. Logicky se všichni vzájemně zdravili, nejčastěji pozdravem "ahoj" (když někdo odpověděl "dobrý den" bylo to podezřelé). Po zavedení elektřiny se situace začala pomalu měnit. Večery se už netrávily u společného ohně, každý se zavřel ve své chatě a pustil si televizi. Každý si pořídil vlastní studnu, takže k setkání u té splečné už nedocházelo. Lidi se začali odcizovat. Jak šel čas, staří chataři ubývali a na jejich místo přicházeli noví. Ti ovšem logicky neměli ke starousedlíkům a společným záležitostem žádný vztah a zapadnout do ještě jakž-takž fungující uzavřené společnosti není snadné. Chaty byly hotové, trávníky založené, rady sousedů už nepotřebovali. Kolem chat postavili ploty, což by původní osadníky nikdy ani nenapadlo. Uzavřeli se do svých ulit a o okolí se nezajímali a ani nečekali, že by se k nim okolí mohlo chovat jinak. Nebylo proč, stačili si sami. Tenhle nedobrý vývoj ještě velmi urychlil vývoj mobilů, Internetu a IT vůbec. Noví chataři už nemají důvod, se seznamovat s těmi starými. Logicky je proto ani nezdraví.

Nelíbí se mito, ale taková je už prostě doba.