Testy OSP a IQ

Já jsem dělal mnoho testů jen na internetu, ale ty přesné nejsou.

Ano, je to velmi malý percentil, tenkrát jsem to nejenom nestihl-chybělo mi mnoho odpovědí, ale nemohl jsem se soustředit. Sám jsem se divil, že jsem měl tak slabý výsledek. Bylo to bez přípravy. Prostě se mi to nepovedlo, nebo mi to nejde, to je otázka.

Samozřejmě, že existuje mnoho škol, kde tyto zkoušky neabsolvujete. Já dělal OSP, NSZ jsou ještě těžší!

Chtěl jsem napsat, že TSP jsou těžší než OSP. NSZ a OSP je samozřejmě jedno a totéž.

Ano napsal, ale tenkrát to téma bylo jiné, ještě jsem se chtěl vrátit k tomuto. Příklad který jste uvedla je příkladem cílevědomého člověka. Každý jsme jiný. Já dělal tenkrát OSP, ne TSP, ty jsou těžší. Ty OSP mohli u mně dopadnot lépe, ale nebyl jsem motivovaný, postupoval jsem navíc špatně. Pokud jde o TSP, ty jsou pro mně velmi těžké, viděl jsem ty dnešní. Nemám na mysli znalostní část, ale ty další, logickou,matematickou a prostorovou část.

Spíše mně zajímá, jakto že někdo bez přípravy dokáže dosáhnout vysokéhp skóre a jiný, i když na to dře s přípravou, nedopadne moc dobře. Já jsem se na OSP samozřejmě nepřipravoval, ale TSP, ty mi připadají daleko těžší.

Vidím, že téma je jiné... Já jenom, jestli jste to vy.

Pochybuji, že se nám tady "od počítače" podaří odhalit tajemství TSP. Mám pocit, že to mají "zmáknuté" ze všech stránek, i z té psychologické. Hlavně tam jsou asi otázky různého druhu. V těch testech, které jsem viděla, byly některé otázky, které měly jen jednu objektivně správnou odpověď; potom tam ovšem byly i takové, kde už ta správnost odpovědi zdaleka tak objektivní nebyla. Byla to prostě jedna z možností a z nějakého důvodu ji tvůrci testu považovali za nejvhodnější/ jedinou vhodnou. Mimochodem, MU má na svých stránkách příklady TSP k procvičování. Zkoušel jste si je projít? Třeba by byl výsledek překvapivě dobrý a nemusel byste se trápit něčím, co bylo někdy dřív.

Někteří lidé jsou určitě cílevědomí. Ale ten známý, o kterém jsem psala, hlavně miluje svůj obor (elektrotechniku). Miloval ho už jako dělník (kdy to dělal na trochu jiné úrovni), zajímal se o to intenzivně i ve svém volném čase - a VŠ byla jen vyústěním toho všeho (šel tam, protože mu nabídli možnost práce ve škole, když si doplní vzdělání).

Poznala jste to správně, jsem to já, jak už jsem napsal. Možná, že na univerzitách, by mněla být kombinace takových testů s obornými a ještě k tomu nějaká esj+pohovor a doporučení ze školy, tak je to v USA, tady se to samozřejmě k tomuto trendu měnit nebude. Ale mně osobně už je to jedno, tu otázku jsem dal spíše ze zvědavosti, jak se na to dívá někdo jiný a co mi k tomu napíše. Protože já zde, už studovat nebudu. Mám už zcela jiné plány.

Jen tak mimochodem, když jsem byl na ZŠ, zavedly se tzv. studijní a nestudijní třídy, rok jsem byl ve studijní a potom jsem byl přeřazen do nestudijní, takže tam už nebyla motivace na sobě pracovat, možná to byl jeden z důvodů, proč jsem měl poto se studiem problémy. Možná u mě hrají roli neúspěchu i jiné faktory.

Jinak bych se vás chtěl zeptat, co si myslíte o psychodiagnostických testech, důvěřujete jim? Myslíte že když je člověk nerozhodný co by měl dělat, na co je vhodný (práce), že by je měl podstoupit. Samozřejmě, že to není levná záležitost, ale když už jsme se tenkrát bavili o těch testech, ptám se znovu. Mnoho lidí mi řekne, že je dobré se nikde nezařazovat (do nějaké skupiny, škatulkování), nač znát nějaké své IQ (stejně je to výmysl, je), jaký jsem, jaký bych mohl být a jaký už ne. Ideální je ten, kdo se nehrabe v minulosti, poučíse a jde dál, já jsem pravý opak. Navíc celková situace ve světě a ve společnosti k tomu klidu nepřispívá.

Ještě k těm TSP, ano jsou archivované, dokonce jsem kdysi měl i příručku, tenkrát mi připadaly docela lehké, ale ty dnešní co jsem viděl, tak ty bych bez určité přípravy asi "nedal". Navíc jsem dost pomalý, pokud jsem ve stresu a tady je čas, zatraceně drahý.

Otázka na závěr, opravdu existuje něco jako IQ, nebo je to jen konstrukt. Pokud existuje, tak potom je jasné, že to musí hrát v oněch testech nějakou úlohu, protože mě ty testy nejdou. Já si myslím, že i člověk s nevysokým IQ (nemám na mysli nějak zásadně nízké, spíše nižší průměr či mírný podprůměr, ale to zase škatulkuji) má šanci udělat maturitu, ale univerzita, to už je jiná. Možná je to můj případ. nevím jak se na to díváte vy?

Na internetu jsou tyto diagnostické testy bezplatně dostupné v některých jazycích. Pro zajímavost jsem si je jednou prošla; dělala jsem je snad 2 hodiny - a výsledek byl velmi neurčitý . Nenadchlo mě to. Vy jste tady někde psal, že máte maturitu na gymnáziu a hledáte nějaké vhodné doplnění vzdělání. Já jsem chodila na odbornou SŠ, která mě bavila (a ten obor mě baví i dnes, i když ho vykonávám jen volnočasově). Nepovažuji to za ztracený čas, rozhodně ne... ale kdybych dnes šla znovu na SŠ, zvolila bych takovou, abych mohla vykonávat profesi restaurátorky. Dělám to též jen volnočasově, mám pouze načtené některé věci (hl. staré výtvarné postupy) - ale jde mi to dobře. Už jsem si opravila spoustu starožitných věcí doma, něco jsem opravovala i u nás v kostele (co nebylo přímo památkově chráněno). Všichni byli s výsledkem velmi spokojeni. Stejně si říkám, že si udělám v tomto oboru alespoň nějaký kurz, jak budu mít trochu času. V těch 15 letech, když jsem se rozhodovala o střední, jsem se až tak neznala a netušila jsem, že by mě zrovna toto bavilo. I když tedy pro staré věci jsem měla slabost vždycky, už jako hodně malé dítě předškolního věku.

Proč to píšu? Zkuste se zamyslet, jestli sám nemáte nějaké vytoužené povolání; nějakou oblíbenou činnost, kterou byste chtěl vykonávat profesně. Myšlenku studia na VŠ nemusíte hned opuštět - uvidíte, zda to budete potřebovat, či ne. Je pravda, že to člověku hodně rozšíří obzory, ale zdaleka ne každá VŠ vás připraví na nějakou konkrétní profesi.

Jinak já bych řekla, že ke studiu vysoké školy je potřeba určitá inteligence - ale snad ještě víc je potřeba cílevědomost a odolnost vůči stresu. S tím posledním jsem osobně velice bojovala. Nakonec jsem to zvládla, ale některé věci byly pro mne doslova martýrium (konkrétně psaní různých seminárek a dipl. prací).

Ta odolnost proti stresu je opravdu velice důležitá a mnoho i jinak schopných lidí má s tímto velké problémy, a pokud není dostatečně odolná, studium často nedokončí. Záleží samozřejmě, o jakou školu se jedná, jak je náročná a jací lidé tam učí atd.

Tak já osobně si ještě ponechávám zadní vrátka pootevřená-co se týče myšlenky studovat něco, ale nevím jestli VŠ, protože toto je ta těžší varianta a to z více důvodů.

Je samozřejmě skvělé, když může člověk dělat přesně to, co ho baví, kdybych to už dávno dělal, nemusel bych se zaobírat mnohými negativními věcmi ze života, hrabat se v sobě atd.

Testů (IQ) na intenetu jsem už dělal více, ale psychodiagnostické (komplexní), zatím ne. Ale jsou to přece jen internetové testy.

Budu muset změnit některé věci v mém životě, budu se muset velmi dobře rozhodnout co vlastně chci, a přestat se příliš "hrabat" sám v sobě..

Co se týče té VŠ - vy jste posledně psal, že máte výtvarné nadání. Poměrně snadný obor, který se dá v pohodě zvládnout i při práci, je pedagogické asistenství (Bc.) + učitelství (Mgr.) výtvarné výchovy. I ty závěrečné práce tam jsou mnohem méně obsáhlé než jinde. Podle mě je toto celkem schůdná varianta distančního studia.

Studium na VŠ má navíc tu výhodu, že si můžete zapisovat předměty i z jiných oborů, většinou libovolné množství; podle toho, co vás zajímá.

Spíše hudební, výtvarné tak možníá ve smyslu, že mám fantazii, představivost, ale nemám techniku, musel bych se to učit, teď to ale nejde. Snad trochu i psaní. Ale mě zajímalo kde co, chemie, fyzika bilogie a literatura. To teď ale není pro mně aktuální, teď budu řešit jiné problémy, možná se jednou ještě k tomu studiu dostanu, ale sebevědomí si budu muset spravit, to teď hodně pokleslo.

Hodně lidí raději "vypadlo", někde do zahraničí, vzdalo se studií, a mohli být velmi dobří, asi budu také jedním z nich. Vlastně musím říci, že celý můj problém jsou podmínky, které jsem neměl k osobnímu rozvoji, už jen život v takovém městě kde jsem žil, už to stačilo. Takže studium a rozvoj možná, ale až někde jinde, teď budu muset "bojovat" sám se sebou. Ale díky za vaše rady.