Jak se stavíte ke smutku?

Jsem přesvědčen, že velmi rozumně. Pohřeb s obřadem, kar a občasné návštěvy rovů.

Pěkné odpoledne.Zajímavé téma.Říká se "lásku a smutek neutajíš".Já z vlastní zkušenosti vím,že se smutek utajit dá,ale člověka to stojí spoustu energie. Děláme to asi proto,abychom se vyhnuli otázkám typu..."co se ti stalo,co je ti,proč brečíš...Pokud je ke smutku reálný důvod,je potřeba si ho prožít,aby se nám ulevilo.Potlačováním emocí si jen zaděláváme na zdravotní problémy.

Smrt mi příjde naprosto přirozená, plačky a scény na pohřbu nemám ráda, kar u nás je taková veselice kdy se setká rodina do páteho kolena. Ale začnu-li přemýšlet, smrt mi příjde přirozená u "starých" a nemocných, nevím jestli bych to ustála třeba u svého dítěte nebo vnuček. Na hřbitov jdu 4x do roka a stačí když na své zemřelé vzpomínám s láskou nebo neláskou doma. Poplakat si je zdravé ale nemusím u toho dělat divadlo.

Smutek není špatná emoce a přikláním se k názoru Ivety, je potřeba si ho prožít,aby námi prošel a mohli ho zpracovat.

Dobrý den, "Slzami jen zaléváme květy bolesti... a tyto krásné květy zase přinášejí radost jiným." Takže, básnicky řečeno, jde o to známé, že cizí neštěstí (smutek) potěší. Uznávám, že je to cynické, ale Váš dotaz není zrovna konkrétní, tak těžko říci, jaký druh smutnění máte na mysli. Zdravím!

No, ono kdyby nebylo smutku, tak člověk ani nepozná, kdy je štastný .

Smutek je potřeba prožít. Slzy odplaví smutek, bolest, žal. Komu se to nepodaří, včechno zůstane v něm. A pak má snahu dostat se jinudy. Třeba nemocemi nebo depresemi.

Existuje pět fází smutku. Když vidím, že nastává první nebo spíš až ta druhá, při té se to nejlépe pozná, přestanu dělat jakoukoliv činnost a věnuji se celému tomu smutku. Příčině, rozeberu to a pobrečím si u toho. Zrychlí se průběh těch fází a brzy je mi hej