Nejste přihlášen/a.
Zdravím.
Chtěla bych se zeptat, jak si odvyknout mrkat. No, takhle to zní divně, ale když někomu něco řeknu a on, nebo někdo jiný kolem mě přejde, začnu mrkat a uhýbat. Prostě se bojím, že mi jednu ubalí. Chtěla jsem začít boxovat, nenechám si nic líbit a sama vím, že jsem schopná někoho praštit (samozřejmě praštit jako praštit... prostě se bránit), jenže mám už od dětství ten problém, že se bojím, že jednu schytám. Takže kdybych někomu prostě jednu vrazila, kdyby přišel blíž ke mě, nejspíše by to bylo tak, že bych začala mrkat a dávat před sebe ruky, no a ještě nějak divně vytáčet tělo, abych se ubránila. Vím, že když se mnou táta stratil nervy a já nevěděla, kolik je 7+8 (např.) tak jsem dostala tolikrát, kolik byl výsledek. Hodně jsem brečela, jenže teď, nemlžu vlastně nic říct, protože stačí aby za mnou někdo prošel a já se krčím a mrkám. Nevíte, jak se tohoto zbavit? Rozčiluje mě to. Spolužáci za mnou kolikrát přijdou a začnou mi mávat rukama před očima (to že mám brýle a nedopatřením mi je mohou zhodit je vlastně ani nezajímá) a čekají, až začnu mrkat, což jen tak náhodou začne, už když se rukou přibližují. Nebo mi před očima tleskají. Vážně nevím co s tím, jednou jsem se neudržela a holčině taky luskla před obličejem. Připadám si jak v první, druhé třídě. Děkuji za rady, Klára.
Já asi budu za blbce, ale já jsem přesvědčená, že právě z takových lidí, jako jako jsi ty, jsou ti, kteří se jednou naštvou tak moc, že vezmou zbraň a plní nenávistí bodají a střílejí okolo sebe. Nevíme, co všechno se ještě stalo, nejen ty rány kolem počtů. To co popisuješ, to je chyba v sebevědomí. Evidentně je na vině táta, kterému se podařilo z citlivého dítěte udělat trosku, která se hroutí pod rychlým pohybem. Neko, budeš muset na sobě hodně popracovat. Na sobě, na svém sebevědomí. Sebevědomí je vědomí si sebe. Je to pohled na sebe. Musíš změnit sebe a svůj pohled na sebe. Ne skokem, ale trvalou cílevědomou prací a uvědomováním si svých hodnot. Děvčátko, chtěla bych tě pohladit a dodat ti víry v sebe. Nejde to, jsi daleko. Musíš sama. Nejspíše s pomocí rodičů nemůžeš počítat, že? A bez nich k terapeutovi nemůžeš. Musíš sama! Musíš si uvědomovat to, co umíš a ne to co neumíš. Musíš vědět, že jsi dobrá, že umíš mnoho věcí, které třeba jiní lidé neumí. Uvědom si to a narovnej se. Nemusíš se, samým strachem, hrbit! Hodně sil a hodně štěstí, babka
Děkuji za odpovědi. No, myslím, že kdybych řekla třeba něco o nějakém psychologovi nebo tak něco, vysmáli by se mi. Cokoliv řeknu je špatně, ale na to jsem si zvykla, je to tak i ve škole. Vše má ale své meze. Když mi je jedno jak to dopadne, nechám to na ostatních, když to však na mě nějak silně dopadá, nebo se jedná o něco, co prostě chci aby bylo jinak, ozvu se. Sebevědomí. Tak když se třeba něco naučím, nebo něco vím, nebojím se že to spackám a jsem si jistá, že to zvládnu, tak jako budoucí přihlášky na střední školu, vím, že je zvládnu. Spíše mám nízké seběědomí co se mého vzhledu a některých názorů týče. Bojím se, že když se k něčemu vyjádřím a nevím to jistě, bude to špatně, když to jistě vím, tak mám najednou ego do nebes. Jsem asi divná. A taky se cítím méněcenná, když mě všichni otravují tím mrkáním. Jednou to řešila na nižším stupni p. uč. Když jsem špatně odpověděla a ona za mnou přišla, tak jsem mrkala a uhýbala.
Nevím co mi pomůže, nejspíš skusím cokoliv, aby to alespoň ustoupilo.
Děkuji všem za odpovědi. Budu se snažit. Všimla jsem si, že když mě otravuje bratr, ignoruju ho, ale když mě za den po padesáté štípne a škrábne do krve, tak mu taky vrátím. No, dneska se to dostalo tak, že mě za vrácení zbil do zad, tak jsem mu to vrátila a začali jsme se "mlátit". Bylo zvláštní, že když jsme se tak poštuchovali a "mlátili" (nikdo není nijak vážně zraněn, jen mě bolela záda a ho noha, když jsem mu na ni šlápla :D ) tak jsem nijak nemrkala ani neuhýbala, možná že jsem mrkla, ale nijak jsem to nevnímala a uhýbali jsme oba tak, abychom neschytali ránu do obličeje. No, ani jeden z nás nemá nějak obří sílu a bratr je o dva roky mladší. Takové "bitky" máme na denním pořádku. Vždy vyprovokujeme jeden druhého, asi bychom měli dostat rozum, co?
Zkusím trénovat, třeba mi to pomůže a spolužáci? Když nepomůže upozornění, tak jim prostě jedna přiletí, mějte se a děkuji
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.