Nejste přihlášen/a.
Prvně, je to spíše taková moje osobní věc, které jsem si všiml, ale nevím, jestli je to normální. První věc- mám přítelkyni, nebydlíme spolu trvale, ale týden je u mě, týden doma. A v týdny, kdy jsem sám chytám takový divný stavy. A to takový lehký pocit "osamělosti" a furt musím něco dělat, jinak kdybych se "kopal do prdele" třeba u počítače (teď je noc, takže v pořádku), tak bych si to vyčítal, jak jsem promarnil čas. Jednou za týden zajdu s kamarádem na pivo a pak vlastně snad každý víkend, kdy tu nemám přítelkyni chodíme do hudebního klubu. Vyblbnout se, poznat případně nový lidi. Jeden den mě chytne úklid, kdy pak většinou vymyslím nějakou hovadinu, že něco koupím a mám tak důvod jet do obchodního centra, vypadnout z domu. Třeba pro vodu do ostrikovačů, kartáč na záda, lepidlo, mikroutěrka, forma na ledy, stlačený vzduch ve spreji, pak třeba jídlo a následně aktivitu s onou věcí. Když ne to, tak koupím nějaký maso, abych ten čas natlačil vařením nebo třeba aspoň, jak dělá dr oekter pana cotta. Když ani to ne, tak jedu aspoň pro sifony v petce, po cestě mezi regálama něco uvidím. K tomu 2x, 3x do týdne doučuju angličtinu, kdy samozřejmě musím být připraven, něco vytisknout, opět pokud to u toho pc trvá moc dlouho, tak to samé, co výše. Angličtina mě dřív přivedla k překladu seriálů, který jsem dělal. Ten už nedělám, ale seriály mi zůstaly, tak u nich mi to nevadí, na ten týden mám tak 5, 6 seriálů (vychází to průběžně celý týden) po cca. 42 minutách . Práci mám lehce fyzickou, dá se říct v pohybu, nesedím na prdeli, pátky většinou volný, někdy jsem doma dřív (12:00-13:00), někdy zase pozdějc (15:00-16:00). Plus na závěr ještě provozuju web/magazín, kdy to je poslední dobou rychlovka, jen zkontroluju (máme malinký tým), odepíšu případně na maily, něco napíšu a frčím.
A tak si tak někdy říkám, jestli to není až nějaký psychický problém, kdy se vyhýbám tomu "být sám/nic nedělat". A přitom sám nemám rád lidi, který říkají, jak jsou sami a nikoho nemají, přitom furt klikají na počítači na tisíc fór, kde řeší všude to samý pořád dokola. Jelikož se pohybuji na internetu, tak to vidím... Přítelkyni vadí, že utrácím za alkohol, že se bavím s jinýma holkama, případně zatancuju (vždy všechno řeknu), ale to jde tak druhým uchem ven, protože neutrácím tolik, aby to bylo nějak znát... a že si "nabrnknu" na večer holku na zábavu není podle mě problém. Nemám potřebu podvádět, takže si s dotyčnou zašpásuju, popovídám, potancuju v "blížším kontaktu" (to možná neříkám) a pak nechám být, někdy mají dokonce taky přítele a manžely. Vesměs tak, jak beru kamarádky beru je. A cítím se zase líp. Pak týden, kdy tu je přílkyně potřebu furt něco dělat neprožívám, to mám takovou dovolenou, promačkáme záda, zajdem na jídlo, projít se, už vlastně pak ani není tolik času...
Spíš než otázka na tohle fórum je to takové vypsání,za každý věcný názor budu rád. Třeba se dozvím, že mě čeká za týden syndrom vyhoření nebo trpím nějakým jiným duševním problémem...
Dobrou noc
Myslím, že jde pouze o psych. nevyrovnanost. Umět být sám se sebou, se spousta lidí musí časem naučit a někdo se to nenaučí nikdy. Máte v tomto věku hodně energie, kterou potřebujete nějak ze sebe dostat a neustále hledáte stimuly, jak to udělat. (Jen když budete v činnosti.) Pokud nejste otrokem vl. jednání, tak to ničemu nevadí. Každý se musí naučit nějak přes den vypnout, a Vy to děláte tímto způsobem. Zavání mi to nutkavostí. Možná toho na sebe kladete přes den moc a měl byste trochu zvolnit, naučit se smysluplně využít svůj volný čas. Zřejmě Vám v tomto stylu života není úplně dobře, jinak byste o tom nepsal. Co kdybyste zkusil pro zklidnění a větší vyrovnanost řízené meditace? Je jich na Youtub spousta, různého zaměření a pod hlasovým vedením, s příjemnou hudbou, je to skvělý relax, hodně to uklidní psychiku. Přítelkyni se nedivte, že se jí nelíbí, že se chodíte bavit bez ní. Normálně se cítí ohrožená. To říká každý, že se chodí jen bavit a nic špatného nedělá, ale jen někteří to ve skutečnosti dodrží, někdy dokonce jen dočasu. Do hlavy Vám nevidí, nezbývá než věřit a kolik partnerů na to už dojelo! "Příležitost dělá zloděje". Tak se chová člověk, kterému na Vás záleží a bojí se, že Vás může ztratit. Zkuste si představit, pokud byste měl rodinu, jak by to mohlo fungovat, s ohledem na ostatní. Abyste nedopadl tak, že se s Vámi nebude dát žít. Dcera se s takovým člověkem rozvedla, neustále vnášel, kamkoliv přišel, spěch a chaos, u ničeho nevydržel, neměl trpělivost na děti, rodinu, vytvářel tím neustálé napětí atd. Snad to nebude Váš případ.
Na první pohled to vypadá na velkou aktivitu, ale po pečlivém pročtení to zas tak skvělé není. Tohle je normální aktivita jako u průměrného důchodce ( s menšími rozdíly ), ale na mladého člověka je toho hodně málo. Kde je nějaký sport, kultura, turistika, studium a v neposlední řadě budování něčeho smysluplného? Chtělo by to přehodnotit a naopak přidat
Studium už mám za sebou, ano, člověk se učí celý život, to je jasné. Kultura je také, ale za kulturou nechodíte denně. Sport, respektive posilování v omezené míře- mám štěstí na postavu a z dob minulých (kdy jsem cvičil 3x týdně v posilovně) mi zůstal dobrý základ, opět, věci, které nedělám pravidelně nepíšu- kolo, kino, restaurace, výlety (po zámcích, jsem fanda historických objektů) Jinak k tomu budování něčeho smysluplného. Dříve, tak 5 let zpátky bych bral to, že sedím třeba 7 hodin u stránky jako pozitivum. Teď už ne. Ale je to něco smysluplného- píšeme originální texty, rozbory, aktuality, apod., a to právě z filmového světa. A když pomineme zaměstnání, je to něco, co bych klidně mohl dělat ve větším, místo zaměstnání a vydělávat tak (jenomže to není tak jednoduché). Ale rád se rovnou zeptám- co je něco smysluplného? Říct člověku, aby budoval něo smysluplného pro mě totiž zní poněkud divně. Musí to mít logicky nějaký smysl a z druhé části člověka naplňovat. Ale co to je? Co si pod tím představit? Co chcete budovat? Člověk, kterého baví malovat může malovat a bude to mít pro něj smysl. Člověk, který dělá kolem baráku to bude brát jako smysluplnou věc. Dokonce se najde i člověk, pro kterého nebude mít smysl nic jiného než sedět u počítače. Ale co chcete budovat? A nebo mi dejte prosím příkald a řekněte, co budujete vy a rád se inspiruji. Já jako smysluplné beru náš magazín a například to doučování angličtiny, kdy vidím u studentů výsledky, kdy oni sami vidí výsledky. Nebo to snad není smysluplé?
Šlo mi spíš o to, proč, když nedělám jakoukoliv věc cítím, jako bych mrhal časem, přitom normálně lidem nedělá problém sedět, nic nedělat. A právě i to být "sám se sebou", kdy radši někam jdu. Pravda, tohle se týká pouze dnů, kdy jsem doma sám. Děkuji za reakce .
mějte se rád takový, jaký jste, už zde zaznělo, že každý jsme jiný. Jenom,,,,,,,pak ve vyšším věku si člověk potřebuje někdy odpočinout a to někteří lidé neumí, neumí "vypnout" a uvolnit se ...bez výčitek, že lenoší...zkuste se to naučit, budete to jednou potřebovat.
Na lenoseni si zvykat nemusite, zbytecne se tloustne, na to jste jeste mlady a skoda nevyuzite energie. Co takhle treba drzet se starych mouder pro opravdove muze - postavit dum, zasadit strom, zplodit syna... - rodina da zabrat, na zbytecne stesky nebude cas, dostavi se treba poznani smyslu zivota a zklidneni. Kazdy chlap musi zakorenit, aby mohl byt sebevedomy
Ta činnost je chválihodná. Pomáhá od stresu.Jak byste ale reagoval, kdyby Vaše přítelkyně si v tu dobu pokaždé nabrnkla kámoše a protančila s ním večer.
Ale děvčata. To chcete říci, že jste celý život každou zábavu strávili s přítelem - manželem? To je mi vás líto. Přitom nejde o žádné podvádění partnera.
Pro tazatele - nenechte se odradit, žijte naplno. To, že musíte pořád něco dělat je u mne normální a to už mám mooooc let. Vlastně furt. Přestanu až to zdr. stav nedovolí. Nehledejte u sebe nějakou poruchu atd. Je to lepší než gauč, fajka, lahváč a papuče.A to někoho postihne už ve třiceti.
Každý jsme jiný. Já když nemusím několik dní vyjít z baráku, tak jsem nadšený. Co dělám? Nic! Ležím, na levém boku (po několik a hodinách si přendám polštář na druhou stranu a otočím se na pravý bok), koukám na TV a před sebou mám na stole notes. Ani k němu nevstávám - opřu si ho o hrudník, zvedu trochu nohy a píšu třeba sem. Je mi blaze a užívám si pohody. Z gauče se pak okolo jedné ráno přesunu do postele. Zlaté nicnedělání miluju. Kdybch měl furt něco dělat, umřel bych. Holt každý jsme jiný.
Někdo toho aktivně udělá, ale má při tom pohyb, druhý toho udělá, ale sedí u PC, každý druh práce jiný a každý je třeba a každý at dělá, co umí, co mu přináší obživu, potažmo radost. Máte pocit, že musíte stále něco dělat, tak dělejte, ale smiřte se s tím, že každý to má jinak a každý stíhá jinak. Každý jdeme svůj život ve svých botách, ne toho druhého...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.