Nejste přihlášen/a.
Ptám se zda ještě existuje opravdové přátelství,zda máte kamarádky či kamarády upřimné a nefalešné,takové ty co vám pomůzou v nouzi,nezklamou a můzete jim cokoliv říct a oni to nikde nebudou trousit dál?Já jsem se ještě nikdy s takovým člověkem nesetkala,kamarády mám,ale jen tak na pokec,nic víc.
doplněk;strašně se mi líbí písnička od pana Petra Rezka Přátelství,kdyby to tak bylo jak zpívá,svět by byl hezčí
Takové kamarádství, o kterém píšete, může vzniknout např. ve válce mezi dvěma spolubojovníky. Rozhodně ne mezi dvěma ženami, které chodí spolu po nákupech.
Ano, takové kamarádství je dnes vzácností.
pro hk
Naprosto souhlasím, jen bych chtěla ještě dodat, že jeden citát říká, - chceš-li dobrého přítele, musíš sám být dobrým přítelem...
Hmhm, to je zapeklitá otázka. Takového kamaráda potkat, to je velké štěstí. Měla jsem takovou kamarádku víc jak 10 let. Pak se naše cesty rozešly. My se nerozešly, jen naše cesty. Pak jsem měla přítele. Nějakých téměř 10 let. Věděl, že už nechci sex, že chci přítele. Respektoval to a viditelně se mu ulevilo. Každý jsme měli svoji domácnost, své děty, které měly přednost před vším. S pejsky jsme denně chodili venčit. Chybí mi, protože s ním jsem mohla probrat cokoliv, s čím jsem si nebyla jistá, co potřebovalo prodebatovat, najít řešení. Koupil pro nás zahradu a vůbec, bylo to úžasné! Upadl, zlomil si krček, dostal zápal plic a nezvládl to. Chybí mi hodně. Tak jak píšete, mám kamarádky na hodně věcí, ale je to povrchnější, než ta opravdová. Nedávno se stalo, že jsem dostala chut na topínku, ale zjistila jsem, že nemám ani stroužek česneku. Tak jsem se zamyslela, ke kolika kamarádkám mohu, jen tak mírnix dirnix, pro česnek vpadnout. Napočítala jsem 8. Pak jsem zapřemýšlela, kolik z nich by se neostýchalo vpadnout ke mně. Pro kolik lidí jsem já kamarádkou. Můj milovaný pan Carnegie napsal: Představte si, že byste zrovna teď zemřel. Kolik lidí by zaplakalo?
Napsala jste to moc hezky a je mi líto, že jste přišla o tak dobrého přítele..i mně jednoho vzala rakovina. Sice jsme si většinou jen psali a nebo volali, ale říkali jsme si všechno. Teď už mám jen jednoho - bývalého spolužáka. S tím se občas vídám, když jedu do bývalého bydliště k synovi. Jinak si také jen píšeme a voláme. Můžeme jeden druhému zavolat kdykoliv.
Je mi 65 a kamarádky jsem nikdy neměla.Ženské jsou většinou falešné a nemám ani moc těch "na pokec". Většinou mluví jen o nemocech, pomlouvají jedna druhou, své partnery a nebo si stěžují na nevděčné děti a nebo o tom, co dávají v televizi - a děsně to prožívají. Vždycky jsem měla jen kamarády. Dodnes mám jednoho, který je něco jako můj brácha (kterého jsem nikdy neměla).
Takové přátelství vzniká na vzájemné pomoci ve vyhraněných situacích a v denním, či častem styku. V dnešní moderní době, kdy je vyspělá technika a člověk si zavolá pomoc mobilem, nebo se dopraví kamkoli autem, či jiným dopravním prostředkem nelze tolik přátelství vybudovat. To se pozná ve vyhrocených situacích, kdy je jeden odkázaný na druhého. Dnes i starý člověk má možnost nechat si vozit obědy, či nákupy, nebo je ošetřen v nemocnici, či dožije v domě pro seniory, popřípadě v LDNce. Dříve více lidé byli odkázáni na pomoc druhého člověka.
Jistě vznikají kamarádství, která se táhnou od školních let a přetrvají do dospělosti, i rodiny se pak stýkají, děti si hrají. To je moc dobře, takové kamarádství může přerůst ve velké přátelství a vzájemnou pomoc...
babkazov,ke mě byste určitě mohla pro ten česnek přijít a ještě byste něco určitě dostala od cesty,myslím tím třeba nějakou věc třeba ze zahrádky,nebo kdybych měla buchtu,tak bych vám zabalila dom.Já jsem hodně přátelská upřimná ,myslím to se všemi dobře,a bavím se s těmi lidmi tak,jak bych chtěla já aby se oni bavili se mnou,vzdy si myslím,že mají stejnou povahu jako já,ale vetšinou se pak dřív nebo později až toho člověka poznam,kopnu.Skoda,že lidé nemají napsáno na čele,jsem dobrej nebo špatnej člověk,a taky škoda že neumíme číst myšlenky,joo to bysme se divili
Sušenko, je to tak, jak píšete. Jen nesmíme zapomínat, že náš způsob jednání, naše projevy a názory, mohou být odlišné. Tak jak nám někdo nesedí, tak my nemusíme sedět jinému. Jakobychom se navzájem špatně "četli". Většinou nemáme více času na poznání se hlouběji. Nechápeme své pohnutky. Někdy se ale stane, že je nám s někým tak, jako bychom se znali hodně dlouho. A s někým jsme dlouho a stále je nám cizí. Toho svého kamaráda, toho jsem znala 30 let. Naše rodiny se potkávali u vody, v kempu s přívěsy a rybařinou. Bydleli jsme kouek od sebe, aniž bychom to věděli. Osud to zařídil tak, že jsme se potkali náhodou, až když už jsme byli každý sám, když on ovdověl.
Mám dvě opravdové kamarádky od MŠ, stýkáme se dnes i s rodinou ale jsou věci, co si řekneme jen mezi sebou a nikdo jiný se to nedozví. Pomáháme si vzájemně, není problém dnes řezat dříví u nás a příště zase u nich.
Ano i naše vnoučata se znají. Znám víc lidí ale opravdové kamarádky na které je spoleh, mám dvě.
Tak to je dobře liduš že máte kamarádky opravdové od MŠ,jen tak dál.Sice nevím kolik vám je let ale myslím že jste nekde psala ze uz máte vnuky,takže jste asi starší.Nemyslím to nijak ve zlém,jenže chci navázat,že asi ta starší generace má možná víc opravdivých kamarádů než ta mladší,škoda,protože kdyz jsem byla malá, a měla jsem babičku s dědem,tak jezdívali kdysi do lázní a tam se setkali také s jednou rodinou,spřatelili se a zůstalo jim to pak uz napořád,zvali babičku s dědou na chatu a my jako vnoučata jsme jezdívali s nimi,a oni zase jezdívali k nám,brali nás jako rodinu,ba naopak nadali spíše těm svým vnoučatům než třeba nám,když jsme něco provedli.Bylo to opravdu přátelství
susenko, nevím to jistě, ale domnívám se, že jste ještě mladá - opravdová přátelství vznikají až ve vztazích, prověřených mnoha lety, tak si počkejte... měla jsem takovou nejlepší přítelkyni od základky - stála při mě, když jsem měla trápení v lásce, čekala dítě, rozváděla se apod., samozřejmě i já při ní... po letech se naše cesty rozešly a dneska mám jinou přítelkyni do nepohody, také ji znám už cca 20 let... kromě toho mám kamarádky z práce, rozumíme si, pomáháme si v běžných věcech, ale jestli by pomohly i v nouzi nejvyšší, to si nejsem jistá, ani tím, jestli bych se na ně vůbec obrátila... nevím, jak ostatní, ale já mívám takovou důvěrnou a spolehlivou přítelkyni jen jednu - neumím se svěřovat a navazovat důvěrné vztahy s více lidmi současně...
Přátelství existuje,ale záleží na tom,co od něj očekáváte.Naprostá upřímnost je zřejmě možná jen k sobě samému,často také mezi rodinnými příslušníky - sestry,bratři...méně často v širší rodině nebo ve vztahu děti a rodiče.Přátelství,o kterém píšete,tzn.mezi nepříbuznými je časté,samozřejmě není absolutně upřímné/již v sobě máme zakodováno něco si ,udržet jen v sobě, a také obavu , z prozrazení,/,tím,ale, není špatné = přátelé si vypomohou v těžké situaci,navzájem si poradí.Toto přátelství je časté mezi lidmi,kteří spolu vyrůstali,znají se od dětství,ze zákl.školy,ze sousedství.Ve většině jsou to vztahy mezi osobami stejného pohlaví,naprosto vzácná jsou přátelství mezi osobami rozdílného pohlaví.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.