Nejste přihlášen/a.
Zdravím,,,stává se vám že máte krátkodobou pamět a nemůžete si třeba najednou vzpomenout na jméno spoužáka nebo nějaké souseda,,hledání klíčů brýlí a pod.?
Ahoj Zavináči.
Napsals to blbě. Mě se nemůže stát, že bych měl krátkodobou pamět. Ta není ani špatná. Prostě není. Když jdu nakoupit sousedce a nemám ssebou pomocný tahák, tak ji volám. Máme to zdarma ,,v rámci paušálu,, a tak mi diktuje vše, co najde v letáku. A nebo, co by chtěla. Už si ze mě dělají holky z krámů srandu, že jsem dálkově naváděnej. A že si mám pořídit hendsfrí. Už i ruce bolí z držení founa. Jinak, i hodně staré věci si pamatuju. Ty jsou uložené v té dlouhodobé paměti.
Nenapsala jsem to blbě,,existuje dlouhodobá pamět a krátkodobá..To přece ví každý.Lidé si pamatují věci co bylo kdysi,,ale zapomínají v realitě
hodně chlapů si bere do obchodu lísteček,ale to nemá s tím nic společného.Třeba si chci vzpomenout na jméno herce a nemohu si vzpomenout.Ale za chvilku už to vím..Nebo předměty ,,zapomenout třeba vzít si tabletku,nebo uvažovat ,jestli jsem si již ji vzala.Takové rychlé zapomínání..Ale dlouhodobá pamět ta vydrží ,,no jak u koho,,já si také pamatuji spolužáky ,,ale něco někde schovám a hledám.Nebo vyhodím a pak si říkám -kde to je-To nepíši jen jako za sebe,ale i za druhé lidi co sleduji,
Ale důležité věci si pamatují...každý snad někdy se zabere do práce a spálí něco na peci.Ale není to jistě samozřejmostí.\také lidé hledají slova k vyjádření k dané situaci,
mého muže babička se několikrát nás ptala jak jsme přijeli jestli autem nebo autobusem,
Já když si třeba nemohu vzpomenout na jméno zpěváka ,tak si říkám abecedu pomalu a vzpomenu si
Včera byla zrovna opět soudkyně Barbara ,jak chtěli děti dát matku do domova pro její zapomínání,,,často si zabouchla dveře a pod.Tak mne napadlo se tady zeptat,jestli si myslíte,že máte stejnou pamět jako zamlada. Myslím,že každý člověk se mění léty špatně vidí či slyší a zapomíná,,,ono já třeba nevím kterého je dneska ,,já to nepotřebuji vědět jsem doma ,a tudíš je mi to jedno.,,Ale důležité věci si napíši raději do kalendáře,,,návštěva doktora za několik týdnů to člověk nenosí v hlavě,,,,...
Tak dřív se mi stávalo, že jsem pro něco jel do obchodu a dojel jsem k úplně jinýmu, než jsem původně chtěl.
Tak jsem si celý den psal na papír kde se mám všude stavit. Dobrý, ale po čase jsem zjistil, že jsem třeba v železářství a už nevím co tam chci. Ted si k tomu už připisuji, co tam potřebuju.
Běžně se mi stává, že něco dělám a potřebuju nějaký nářadí. Tak pro něj jdu a cestou zapomenu pro co jsem to vlastně šel.
Na všechno jsem si už zvyknul, lepší to stejně nebude.
Ono se dělá z toho legrace...pokud trefím domů poznám peníze je to OK,,,ale pro člověka,který to neprožívá..
Ještě doplním.bratr mého muže se ocitl v Polsku a ani nevěděl jak ,,,tohle pak jsou hrůzy,,,museli si pro něho přijet.Ještě že měl občanku ...a pořád říkal,že chce domů...Ale takové nějaké běžné zapomínání,které člověku nějak nevadí -je o něčem jiném...asi tak,,někoho to nepostihne ten má štěstí...
Já si nepamatuju obličeje. Vím, že toho člověka znám, ale neumím ho zařadit. A může to být spolužák, s kterým jsem chodila do školy 9 let, ale může to být i nějaký současný známý. Jakmile si nějaká má známá třeba obarví vlasy, tak už mám problém, a snažím se ji poznat podle jiných věcí (kabelka, oblečení, s kým je atd.). Znám spoustu jmen herců, zpěváků, filmových postav, a náhodně se mi ta jména zjevují v hlavě, ale když mám říct "v tom a tom filmu hrál..." tak jsem v háji. Musím si říct pomalu abecedu, "ochutnávat" každé písmenko, dokud si nevzpomenu. Na dětství mám tak pět a půl vzpomínek, spíš jen pocitové, než celé události. Když mi někdo něco řekne, zapomenu to téměř okamžitě. Čím víc věcí říká, tím větší je šance, že si to nebudu pamatovat. Třeba když řekne "Jmenuju se Pepa Novák, pracuju jako truhlář v Ostravě, ale narodil jsem se v Brně, a pak jsem studoval v Praze", tak když bych toho člověka potkala znovu třeba po týdnu (a to i kdybychom se mezi tím bavili o jiných věcech), tak bych si pamatovala možná tak jméno (protože bych ho měla tak napsané u kontaktu), a že dělá se dřevem. A to je mi 25, takže to neplatí zdaleka jenom pro seniory. Na druhou stranu si pamatuju nesmysly, které nemají vůbec žádný přínos do života, jenom jsem to někde zaslechla, a zůstalo mi to v hlavě.
"zavináč", také zapomínám. Víte, co se mně stalo včera? Dala jsem si do pekárny připravit těsto, že udělám kynutý koláč s tvarohem a s měruňkami. Tak jsem dala ingredience do pekárny a spustila start. Až na mně pekárna zapískala, že je těsto hotové, nestačila jsem se divit. Těsto bylo promíchané, ale hutné a nějak málo. Čučela jsem na to do pekárny, až mně došlo, že tam není droždí. Takže jsem musela dát dělat těsto nové a z tohoto hutného, jsem udělala bochánečky a dala upéct, tak to jíme suché jen tak. Druhé těsto už bylo v pohodě a meruňkový koláč se povedl.
Zapomínání je pouze přirozená obrana organismu proti přetížení. Tohle používám, když jsem prý na něco zapoměl.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.