Nejste přihlášen/a.
Mému známému, mé lásce z doby náctileté (nyní jsme padesátníci), s kterým jsem v pravidelném kontaktu většinou mailovém a mobilním a občas osobním, zemřel otec. Poslal mi do emailu fotku parte, bez jediné poznámky. Poslala jsem mu jen sms se slovy lítosti a aby to zvládnul. Asi jsem měla spíš zavolat, ale jsem ubulenka a nechtěla jsem vzlykat do telefonu. Vůbec na tu sms nereagoval. V pátek byl pohřeb a dnes mám takové nutkání ho nějak kontaktovat a zeptat se a zároveň se mi nechce mu tu bolest připomínat. Co mi radíte? Případně jaká slova volit. Nechci se ptát "jsi v pohodě", když vím, že není. Nebo mám ještě pár dní počkat? Nebo to mám nechat na osobní setkání, to je asi za měsíc? Díky za Vaše názory a rady.
Pokud je normální, tak v pohodě je. Padesátníkům běžně umírají rodiče. A zavolat měl spíše on Vám. Obyčejně odpovídám stejným způsobem, jak mě někdo osloví. Takže sms podle mě stačí. A když mám nutkání, tak ho udělám (možná to souvisí s intuicí).. Pokud něco takového máte, tak neváhejte, a udělejte to, co cítíte (proboha vždyt se o tom točí i filmy i v dalekém halyvůdu)
Nekontaktovat, neřešit, nechat tomu volný průběh. Nechat až na domluvenou schůzku. Z toho, že neodpověděl je jasné, že o tom zatím nechce mluvit. Při osobním setkání pak zvolit úlohu "vrby", to znamená naslouchat, neptat se, zbytečně nemluvit. V případě potřeby jen lehce utěšit, Když bude známý chtít, rozpovídá se sám. Když chtít nebude, otázkami (pro něj možná citlivými a nepříjemnými) mu akorát ublížíte. Že s ním soucíte pozná i beze slov.
Váš známý má problém sám se sebou a se zvládnutím emocí a také s řešením pozůstalosti. Vy myslíte na sebe, jak jste něco měla udělat. Nemyslete na sebe a své správné chování. Tahle část života není o vás. Nechejte to tak. Až se ozve, tak se zeptejte, jestli a jak můžete pomoci. Ale nic už nenapravujte, nesnažte se vysvětlovat!
Vladimíro, možná, že máte pravdu. Dám si pozor.
Babkazov, opět se mýlíte, já myslela a myslím hlavně na něj. Ani jsem svůj kontakt nemínila jako nápravu něčeho. Jen jsem chtěla poradit od lidí s podobnou zkušeností, co by dělali nebo co by očekávali. A dostalo se mi od nich skvělých rad, aniž by mě napadali z nějakého sobectví, či chyb. Občas mi Vaše odpovědi přijdou slušně řečeno divné a hledáte za otázkami nějaké záludnosti a morální poklesky. Možná byste své odpovědi mohla vždy přehodnotit.
Myslím, že babkazov odpověděla dobře.
Maminku jsem pochovala před půldruhým rokem. Od lidí mimo rodinu jsem neočekávala vůbec nic. (Pravda, poplakala jsem si zde na poradně, že jí nevyvěsili na její škole černý prapor, jako jiným, ale to je mimo váš dotaz.) Dostala jsem kondolence, věděla jsem, že jsou upřímné. Řeči okolo a nějaké objímání ramen se v maličké míře konalo, ale nebylo mi to zvlášt příjemné. Nechte svého známého, at si prožije smutek sám. Patří to k životu.
... asi vám nedochází, že ten pozůstalý teď měl kromě smrti otce i spoustu jiných starostí. Možná se musel postarat o truchlící matku nebo sourozence, ale určitě musel zjištovat a zajištovat všechnu nutnou administrativu, krematorium nebo kostel, hrob nebo urnové místo, najít seriozní pohřební ústav, atd, atd... a k tomu přijímat desítky hovorů a sms od známých a příbuzných.
Před pár lety jsem to zažil, takže dnes takovému známému pozůstalému zavolám, řeknu mu, že je mi to líto a kdybych mu mohl nějak pomoct nebo poradit, tak at se kdykoliv ozve.
Nezlobte se ale je vám 50 což znamená, že otci bylo 75 a víc, pro mě je zcela pochopitelné, že lidé v tomto věku běžně umírají a je jedno zda je to něčí otec nebo matka. Svým známým rozhodně nerozesílám parte, nevím proč, byl to můj příbuzný a oni ho třeba vůbec neznali. Pokud se stane, že mi nějaké parte příjde (na vesnici běžně od mladých kterým zemřel příbuzný, co jsem ho nikdy neviděla), pošlu jim kondolenční list. Nejsem pohřební typ a nejsem plačka, mám dost svých příbuzných.
Vy jste poslala kondolenci SMS, podle mého to stačí a už bych se k tomu víc nevracela. Pokud on sám při setkání zavede na toto řeč, pak je na místě vaše další účast.
Sama říkáte, že Vám poslal jenom "parte". Bez jakékoliv soukromé poznámky. Chtěl Vám to sdělit, protože Vás zná a Vy jste určitě znala i jeho rodiče. Udělala jste to, co bylo na místě. Poslala jste mu esemesku která určitě naprosto stačila. Je dobře že jste mu nevolala. To že na Vaši sms nereagoval je naprosto normální. Určitě takto informoval více lidí ve svém okruhu a kdyby měl na každou sms zprávu reagovat, tak by to psychicky nezvládl. Nechte to být. Počkejte až se ozve sám a pak uvidíte podle situace.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.