Nejste přihlášen/a.
Zdravím. Občas mi příjde nečekaná návštěva, ale ne vždy mám v zásobě něco čím bych pohostila. Mívam občas v zásobě nějakou masovou konzervu nebo zamraženou bábovku ke kávě a různé sušenky.Do obchodu mám daleko. Napište prosím jak to řešíte vy a co máte vzásobě na takové situace.Děkují.
Když příjde nějaká nečekaná návštěva, tak dělám, že nejsem doma
Ne, většinou nabídnu to, co mám a když nic nechce, tak tím lépe, nějak to neřeším, nebudu přeci kvůli nečekaným návštěvníkům skladovat tuny jídla
Bejvávalo! Taky jsme tak žili a bylo to normální, ale dneska? Je to vrchol bezohlednosti, v dnešní uspěchané době. Jak se asi cítí ženská, která žádnou návštěvu nečeká a rozhodne se např.po devastujícím hlídání vnoučat, jít honem něco udělat na zahradu, protože zrovna neprší? Doma nahrubo porovnáno, ženská musí všeho nechat, jít si drbat ruce od hlíny, přestat vykonávat naplánovanou práci, převléct se z pracovního a neupravená se stresovat, že doma nic nemá! No, já bych střílela. Málokterou návštěvu napadne, když dorazí nečekaně, něco s sebou koupit, nebo přinést. Komplikovanější to mám o to, že manžel veškeré zásoby v tichosti "vyžere" a nepomáhají sebelepší schovky, nebo jen na chvíli, kdy je brzy taky vyčuchá. Už jsem říkala, že snad nějaké zásoby zakopu na zahradě. Kdybych ho zabila, tak ho to neodnaučím, je schopný, když ho honí mlsná, "vyžrat" i mlsky dětem, nic mu není svaté. A pak přijde návštěva a já nenávidím vlastního manžela! Ne, dneska jsou mobily a je slušnost se předem ohlásit. Pokud tak někdo neučiní, má smůlu, dostane jen kafe, nebo alkohol, obchod tady nemáme. Dříve jsem měla mraženou buchtu, co mám cukrovku, tak bych ji taky časem snědla, neudržela bych se, stejně jak můj muž, tak nepeču. Manžel říká, že mu stačí cokolv sladkého, buchta to být nemusí, tak toho vždycky nakoupím, ale nikdy nehlásí, že něco došlo...
dneska, v čase mobilů už jsou nečekané návštěvy vzácností (díkybohu) - ale když už přijdou, dost často něco sami přinesou... jinak mívám většinou v mrazáku pár kousků koláče nebo bábovky, v létě zmrzlinu, a kdyby měl někdo hlad, udělám tousty - v mrazáku mám stále toustový chleba a v ledničce sýr a šunku nebo salám... a když by fakt nebylo co, vytáhnu domácí likér...
Každý to máme jinak. Já si myslím, že když někdo příjde, nepříjde se najíst a zkontrolovat mi, jak mám uklizeno. Příjde za mnou. A já, místo, abych ho radostně přivítala věnovala se mu, začnu vyšilovat a omlouvat se, že nemám uklizeno a že nic doma nemám. Pak ho posadila do obýváku a sama, jako blázen, lítala po kuchyni. Doba, kdy byl vzácný mimořádny kus žvance, je už dávno pryč. Pro nikoho není nic vzácností. Není třeba se starat o žaludek návštěvy! O to více je potřeba projevit radost nad nečekanou přítomností někoho, koho ráda vidím. Dobrou kávu a sušenky nebo oplatky mám vždycky. Konvicí čaje se také zavděčím, když nemám minerálku. Ale hlavně, je potřeba být v klidu a dát najevo radost ze setkání. Ne zděšení! No a když je ta návštěva nemilá, pak čas v kuchyni protáhnu. "Taková jsem já, matičko."
Blešíku, jojo, je to tak jak píšete. Je rozdíl byt a je rozdíl barák. Navíc, je rozdíl, když je ženská sama anebo je rodina, kdy jsou zaměstnaní nebo jen doma. Normální provoz. Teď v sobotu dopoledne jsme se s vnukem a Dorkou, vydali na trh. Malý nechal na stole hrnek a ještě něco v obýváku. A já jsem řekla: "Ukliď si to, nerada se vracím do chlíva." Malý se řehtal a měl z toho srandu, ale uklidil. Fakt se nerada vracím do chlíva. Jenže, to je jiná situace. Co kam položím, to tam na mě počká. Ale musím říct, že mi občas, zabude smutno po binci, který nechávaly děti, když nás byla celá chalupa.
Tak to vidím taky, jen realita je jiná. Kolikrát se mi stalo, že až po čase jsme se slovně dotkli, s návštěvou, již minulé a návštěvy a nějak okrajově jsem se zmínila, co za blázinec, vč. marození tomu předcházelo a najednou jsem slyšela: "No, nám to bylo divný, žes měla takový binec, to u Tebe nebývá zvykem..." A kdyby někdo přišel teď, tak mně asi klepne pepka, protože jsem 1/4 roku byla §plně mimo provoz a teď mně čeká dát do kupy celý barák, zahradu,účetnictví atd. Lidi, tedy ženské, si vždycky všimnou, většina. Když je to dobrá kamarádka, tak není co vysvětloivat, ale vzácnější návštěva, která přijde jen vyjímečně, to je tedy trapas. Dokud jsem bydlela v paneláku, tak jsem měla všechno vždycky tip top, teď je znát každý výpadek. Je spousta lidí, co návštěvu ani do bytu nepustí, když nemají uklizeno. To by mi bylo taky trapný. Právě proto, že bydlíme tak stranou, tak k nám skoro nikdo nechodí, spíš občas nějaká blízká kamarádka, tak na to i člověk někdy spoléhá, místo práce doma, letím na zahradu, podle počasí a potřeby a ejhle, čert nikdy nespí. Naštěstí se to stalo jen 2x, ale byla jsem z toho úplně vyšinutá. Tchán s tchýní mé dcery, 2. návštěva, po deseti letech, no fuj!
Když někdo zvoní, a je to nečekaná návštěva, tak panikařím. Pustím je do baráku, ale ne do bytu. Řeknu jen, aby vyjeli do toho a toho patra a vydrželi než otevřu. Pak se jdu obléct a učesat, a u toho házím roztahané oblečení do skříně, schovávám skleničky, talířky atd. do kuchyně a všechny kapesníčky a různé obaly od všeho možného do koše. Samozřejmě nadávám, že jsem byla vyrušena ze svého gaučingového programu. Pak ještě ustelu a upravím sedačku. Zbytek naházím někam do rohu. Pak teprve otevírám návštěvě, a nabízím maximálně nějaké pití nebo kafe/čaj, protože sušenky a podobné věci opravdu neskladuju. Kdyby se mi jó chtělo, tak můžu udělat třeba puding. Ale jediný smysl nečekané návštěvy je, aby se buď urychleně vyslíkla nebo vypadla. A oboje se sušenkami jenom oddaluje.
Pokud jsem u rodičů a přijede vzdálenější rodina, tak dělám, že nejsem doma.
Kdysi dávno, krátce po svatbě, se nečekaně zastavil švagr z opačného konce republiky. Jel kolem. Doma nebylo nic. Ani kafe, ani sušenky, dokonce i chleba došel, takže nebylo na co namazat alespoň máslo a posypat pažitkou. Omluvu (pravdivou!), že se právě chystám na nákup, přijímal se zvláštním úsměvem. Byl přesvědčený, že je jeho brácha chudák.
Dost mě to vyučilo. Od té doby jsem mívala doma alespoň ty sušenky a kafe. Dnes mám permanentně v mrazničce nějaké buchty nebo štrůdl... Když se stane a jen s malým předstihem se ohlásí třeba kamarádka z jiného města, jdeme na oběd do restaurace.
Nojo, tak jsem dříve byla taky zvyklá, tedy spíš než oplatek nějakou buchtu. Jenže máme nějaké hrozně pohostinné přátele, kteří naloží na stůl jak osvatbě a člověku je to pak hloupé, že jim nemá co pořádně nabídnout. My ani přes to jídlo tak moc nejsme, pro ně je dobré jídlo středem vesmíru. Teď to vypadá, že se ani nenajíme, to zas ne. Vařím dobře, ale jen oběd, večeři teplou nedělám. Přes den něco malýho sníme a večer, co je zrovna v lednici. To oni si vyloží na stůl všechno možné a hodují. Pro nás je jídlo důležité, abychom neměli hlad, my nežijeme pro jídlo, ale hold, jíst se musí. Asi jsme skromnější a místo vyvařování se věnuji raději jiné práci.
Kdyz prijde necekana navsteva, ma s sebou neco na zapiti, pripadne na zakmousnuti prinest, pac muze ocekavat, ze neni ocekavana.
Jinak, kdyz doma zrovna nic neni, tak maji smulu. Dostanou vodu z kohoutku a chleba s kecupem. Priste uz se treba predem ohlasi.
No, asi jsme hloupě vychovaní. Váš názor je mnohem logičtější, než jak si to postaví zaskočená paní domu. Ale v podstatě správné by to mělo být, jak říkáte Vy. Problém asi bude v tom, že v různých rodinách jsou různé podmínky a lidi se často ani nemůžou vcítit do toho, že u druhých je to třeba mnohem náročnější všechno stíhat., Někdo pracuje systematicky, jiný má časové výpadky, jako já vždy od ledna nefunguju, protože jsou bacily a já jsem permanentně na hromadě. To je pak sakra znát a je co dlouhodobě dohánět, když 3 měsíce, s bídou, uvařím.
Host do domu, Bůh do domu ... äle znám to i jinak!
Vzhledem k tomu, že hlad je převlečená žízeň, tak se u nás k jídlu vždycky něco najde.
A tak tenhle druh "jídla" se u nás najde vždycky, protože my s mužem vůbec nepijeme, on jen 1 - 2 pivka a tak se nám alkoholy poněkud hromadí, dostaneme je a pak je zas roznášíme po návštěvách, nebo s nimi návštěvy hostíme. Ale mám jakousi zvláštnost, jakmile za sebou návštěva zabouchne dveře, já už se nenapiju, ani nedopiju tu svou skleničku, at je v ní cokoliv. Mně to prostě samotnou nebaví, snad proto, že mi alkohol nikdy moc nechutnal, ani víno, jen dobrý džus, ale ten je zase moc kalorický.
Nečekaná návštěva dostane čaj nebo kávu + sušenky, oplatky, pokud příjde nečekaně a zůstane déle dostane domácí zavařené uzené + chleba, vajíčka, domácí zavařenou paštiku. Pokud zůstane ještě déle, mám čas vyndat z mrazáku kuřecí prsa a udělat čínu. Slivovici máme doma vždycky. Dnes jsou nečekané návštěvy zřídka a moje návštěvy sebou vždycky něco přinesou.
Jé Liduš, nic nebudu říkat, at jsem nečekaná návštěva! Pošlete adresu, u Vás to mají nečekané návštěvy za odměnu! To je u Vás, jak u těch našich přátel, jak jsem psala výše. Běžně máme v lednici něco k večeři, ale oni mají doma pořád takového jídla, že je žádná návštěva nemůže zaskočit. Včetně půlky prasete v mrazáku. Já jezdím nakupovat 1x týdně a koncem týdne na mně lednice smutně žmourá.
Svého času jsem hodně a někdy i ráda pomáhala lidem s počítači. Jak je něco zdarma, rozkřikne se to a s nečekanými návštěvami se netrhly dveře. Pak mě vyléčil jeden pán, co pořád nosil počítače - notebooky, s tím, že je maminky, druhý dcery a zkrátka vyjmenoval celé příbuzentstvo, které ani neměl. Jedna známá mi řekla, že to sbírá od lidí a za to, co já dělám zdarma, on vybírá pro sebe peníze. Od té doby mě nečekané návštěvy nesmí přes práh. Bud se domluvíme předem, nebo se setkáme v restauraci na kafi, nebo vůbec, prostě neotevřu tomu, koho jsem nezvala. A nakonec jsem zjistila, že mi je tak nejlépe. Najednou jsme měla čas i pro sebe a mohla jsem volně jít po sídlišti, aníž by mě lidi stále zastavovali s dotazy a snahou přijít.Takže nečekané návštěvy jsem sice nehostila, ale i tak bych jim nic nenabídla, bylo jich moc. Ted mám klid a pokoj a nemůžu si to vynachválit. Jsem v podstatě samotář.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.