Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
trpím depresemi a užívám na ně řadu léků. Docházím i na psychoterapie. Ale přesto jsou dny,kdy nevidím ve svém životě žádný smysl a uvažuji nad sebevraždou. Už jsem se o ni i pokusila a byla jsem zachráněna. Několikrát jsem byla s depresí hospitalizována. Přemýšlím,jestli jít znovu na hospitalizaci,nebo jak dál. Hospitalizace mi vždy pomůže na pár měsíců a pak se deprese mají tendenci vracet. Cítím,že se se mnou poslední dny něco děje. Spím dobře i jím,ale náladu mám čím dál horší. Začalo to úzkostmi,kdy jsem se bála,že se něco stane partnerovi a umře,nebo,že nám vyhoří byt atp...To pominulo a teď přišla depresivní nálada. Do práce nejsem schopna docházet,pobírám plný invalidní důchod. Každý den se snažím nějak naplnit,abych se nenudila,ale moc mi to nepomáhá. Tíží mě i samota,že jsem doma často sama,protože partner pracuje a nemůže tu být se mnou. Ale když jsem sama,tak chodím na návštěvy k rodičům. Dnes mě zase napadlo,že bych tu nejradši nebyla. Ve čtvrtek jdu k lékařce. Mám jí o svých stavech říct?Bojím se,že skončím na hospitalizaci. A já už bych tak moc chtěla být zdravá. Nevím,jak dál. Jak žít...a najít zase smysl života. Jsem mladá,je mi 28 let. Je tu někdo,kdo prošel něčím podobným a dokázal mi poradit?
děkuji
Úzkosti,že se partnerovi něco stane, nebo že vyhoří byt vám pominuly. A to je hodně dobré znamení, že se z toho pomalu dostáváte. A podívejte jak jste silná, stále něco doma děláte, nepolevujte. Chce to ještě doléčit ty deprese, svěřte se proto lékařce nebo napřed pscholožku. Pomůže hodně i dobrá kamarádka, jestli máte. Chodit spolu někam, dopředu si to naplánovat, na nákup třeba, něco si koupit na sebe, dopředu se na to těšit, nebo i sama vyrazit do města, projít obchody. Dívat se na přírodu. Prostě nebýt doma sama, jít ven třeba i mezi cizí lidi, to je jedno. Kupte si mazlivou andulku nebo kočičku, mluvte na ni. Jde to po krůčku a věřte, že vím o čem mluvím, takto jsem pomohla vyléčit svou maminku a to na tom byla hůře než vy. Ta už jenom ležela. Chce to také odstranit hlavní důvod, proč deprese přicházejí.
Musíte najít něco, proč má smysl žít dál. Máte děti? Vnučky to je pro mě motor a pak také problémy dcery (rozvod), nemůžu to zabalit, potřebuje pomoc (nejen finančně). Jsem na inv. vozíku (RS + úrazy), často až nesnesitelná bolest, spastické křeče ale příjdou holky a na jejich babi to zvládneš, vím, že musím. A co by si mezemě počali kočky a slepice na chalupě, manžel často říká "bez tebe by to nemělo smysl". Hodně mi psychicky pomáhá i "poraďte", dozvíte se, že váš problém není vůbec tak velký a že spousta lidiček má větší, třeba babičku co už svět nevnímá a musí se o ni starat, nebo zemře někdo hodně blízký...A stejně ten život plyne dál. Sebevražda to je nezvratné řešení a zůstane tu po tom mrtvém spousta smutných lidí. Snažte se, je to jen ve vaši hlavě! L
Lidus-děkuji,děti nemám,při své diagnóze bych je nezvládla. Jsem ráda,když se zvládnu nějak postarat o sebe a partnera. Najít smysl života se snažím,mám ho asi v partnerovi...Jinak ale žádný další smysl své existence nevidím. Partner chce,abych si pořídila psa..Možná by mi to pomohlo,kdybych měla zvíře o které bych se musela starat. Mám sice křečka,ale ten vyžaduje jen minimální péči. Zatím v hledání smyslu života nějak tápu...
Svěřte se lékaři, nic nezamlčujte. Ten pes nebo kočka je dobrý nápad i to řekněte lékaři. Děti byste nezvládla? Ale zvládla, zvládnete mnohem víc než si myslíte, pro začátek volte to zvířátko a pokud máte možnost, zkuste občas nějaké dítě pohlídat. Začněte tím, že naplníte den, uvařit, uklidit, vyprat...vzít si do ruky dobrou knihu, nesledovat depresivní zpravodajství a žádné drama, červená knihovna, komedie, skrátka dobré konce je pro tyto chvíle to pravé. Nebojte se vyjít mezi lidi, třeba na chviličku.
Děkuji,tak domácí práce se snažím vykonávat. Včera jsem uklízela a vařila. Každý den vařím. Mezi lidi se také snažím chodit-navštěvuji rodiče,sestru,pokud to jde,tak se setkám i s někým z přátel i když to není bohužel tak časté,přátele mám vesměs odstěhované pryč.
O tom psovi vážně uvažuji. Vytáhl by mě ven na procházku a nebyla bych celé dopoledne doma sama. Prostě by tu "někdo"byl se mnou.
Proboha, vy radíte někomu s depresemi, aby si pořídil dítě? To si doufám děláte legraci... Deprese není blbá nálada, je to špatná funkce mozku. Tak jako nové lyže neopraví zlomenou nohu, tak dítě neopraví rozbitý mozek. Musí se na to léky, terapií atd. Tady tohle "jo, teď je sychravo, z toho mám taky deprese" - ne, fakt nemáte. Depresi nejde vyléčit nějakou aktivitou nebo "že se člověk zabaví". Jistě je to běh na dlouhou trat, ale tazatelka má obrovské štěstí, že má partnera. Obyčejného psa bych taky moc nedoporučovala, možná spíše asistenčního nebo nějakého, který byl cvičen ke canisterapii.
Ahoj, určitě to své lékařce řekni - třeba jen upraví léky, nemusí tě hned poslat do nemocnice... no a i kdyby tě tam poslala, tak jdi - chápu, že moc chceš být zdravá a do nemocnice se ti nechce, ale teď je na deprese krizová doba (smutné počasí, nový rok...) a jestli ti to pomůže překonat těch pár měsíců do jara, pak bude určitě líp... tvým pocitům rozumím, mívám podobné stavy, i když ne až tak vyhrocené jako ty - vím, že většina lidí bude radit aktivity a jít mezi lidi a taky vím, že člověk v depresi to nezvládá, i když se to zdravým zdá tak jednoduché... držím palce, at to zvládneš
co píše Babkazov, je pravda - moc pomáhá, mít za někoho odpovědnost - i já jsem kupodivu měla nejmenší deprese v dobách nejhorších existenčních starostí, kdy jsem se starala o malé dítě a fakt jsem neměla na jídlo - člověk ví, že musí fungovat, postarat se o dítě... co si pořídit nějaké zvířátko, o které by ses starala, ono by tě mělo rádo a dělalo ti společnost?
pardon - má být: "co píše Liduš... atd... omlouvám se
Jistě jste oběhala plno vyšetření a vyzkoušela různé druhy léků. Ale mě je divné, že Vás to tak přesto bere. Máte opravdu dobré lékaře? Máte opravdu ty správné léky, když ten výsledek neodpovídá správné léčbě? Dostala jste se na revizi svého zdravotního stavu na nějaké špičkové pracoviště? Hledala jste na internetu pomoc a sbírala různé informace?
Je dobře, že jste vdaná. Ale být celý den doma je špatné. Nechtěli jste děti?
Jíte správná jídla? Napadlo Vás upravit si jídelníček, zkusit vynechat maso, pouze jíst krůtí, rybí maso a kuře ze dvora?
Zařadit více zeleniny, ovoce, luštěnin, mléka, mléčných výrobků.
Omezit cukry, sušenky vynechat, alkohol, průmyslově vyrobené potraviny /polévky z pytlíku, konzervy/, pochutiny, slané brambůrky a vše na podobné bázi.
Kupujte pouze máslo, sádlo si vyškvařte. Chemie máte totiž v sobě víc než dost. Hodně vařte ve vodě, omezte i smažení.
Není dobré mít vůbec žádnou aktivitu, povinnost. Návštěvy u rodičů nemusíte jistě omezovat, ale najít si i jiné činnosti.
Záleží odkud jste. Ve větším městě máte více možností.
Někde hledají dobrovolníky na rušné silnice, křižovatky, aby pomohli bezpečně přecházet dětem do školy. Dostanete vestičku, terčík a budete hlídat, aby děti nevběhly hlavně po ránu pod auta.
Nebo se domluvit v nemocnici a chodit za pacienty /děti, dospělí/ a pomáhat jim ukrátit dlouhou chvíli - číst knihy, noviny, hrát hry, povídat si, doprovodit ven atd. Je na to malé školení. Není to nic namáhavého a Vás to donutí dojít na uřčité místo, v určitý čas.
Dozvíte se i mimo jiné různé životní příběhy, obohatí Vás to, nebudete se cítit tak zbytečná, najdete nové prožitky, budete se muset hezky upravit, obléknout, i vnitřně naladit trochu pozitivně. Musíte i něco Vy dávat ze sebe, jinak opravdu bude Váš stav takový, jaký je. Tedy bez perspektivy, zbytečný, marný. Podívejte ve svém regionu na stránky ,,dobrovolník,, třeba najdete něco ve svém blízkém okolí bydliště.
Tak psychiatrů už jsem vystřídala několik a až se současnou doktorkou jsem spokojená. Myslím si,že se mi snaží pomáhat. Na internetu jsem si hledala různé informace,ale na žádném špičkovém pracovišti jsem zřejmě léčena nebyla. Záleží,co je to špičkové pracoviště. Byla jsem standardně léčena v psychiatrické léčebně-konkrétně ve Šternberku a co vím,nemá to tam špatnou pověst. Byla jsem tam několikrát. Vždy mi to pomůže,ale tak na půl roku a deprese je pak zpátky.
Dobrovolnictví jsem chvíli zkoušela. Ale není to špatný nápad se k tomu vrátit a zkusit to zase. Máte pravdu,že bych se pak mohla cítit užitečnější. Ještě uvažuji o tom zvířeti-psovi. Co se týče stravy,tak jelikož jsem se poslední rok snažila zhubnout(po medikaci jsem byla tlustá),tak jsem jídelníček musela dost upravit. Snažím se nejíst tučné a nezdravé potraviny. Se zdravější stravou jsem zhubla 10 kilo. Nevím,co by mi ve stravě mohlo chybět. Asi více zeleniny,jím poměrně často ovoce,ale zeleninu jen málokdy.
Tak asi bude opravdu dobré pořídit si pejska, klidné rasy - dvakrát denně dlouhé procházky, seznámíte se i s jinými pejskaři, anebo ta nějaká práce na pár hodin, dobrovolnictví, brigáda. Psa pouze se souhlasem manžela.
Zkus si pustit tohle:
A pak popřemýšlej, jak rádi by si s tebou "hrdinové" těchto videí vyměnili život...
Jinak obecně určitě pomůže zbavit se samoty. Najdi si nějakou činnost, která by tě bavila a zabránila ti přemýšlet o chmurných věcech (fitness, chov psa, jízda na kole, tenis, geocaching apod.) A hlavně - super lékem je práce. Klidně jenom brigádu, ale ze všeho nejvíc potřebuješ nebýt sama a přijít mezi lidi.
Držím palce!
Děkuji,s tou činností máte pravdu. Mě docela dost bavilo plavání,ale poslední dobou jsem se mu moc nevěnovala. Tak bych se k němu mohla vrátit. Pak ještě ráda maluju a píšu básně.
Plavání super! Ale na psaní básní bych na tvém místě zapomněl, to tě šoupne do depresí zpátky...
Jezevče, sory, nedokoukal jsem do konce, ale asi těžkej rozdíl, paní si svůj úděl nevybrala, onen motorkář si za to mohl sám. Máš/máte ten pocit, že paní něco porušila? Něco dělá špatně? Víš ony stavy jsou tolikrát takové, že by člověk i s tím motorkářem měnil, a rád.
Je mnoho lidí, co mají kruté bolesti, tak kruté, že jim ani opáty nepomáhají, oni nemají ani tu sílu to skončit. To není potom už nějaké plácání, to není o tom seber se jiní jsou na tom hůř. Prostě některé bolesti jsou nepřekonatelné. Zrovna tak některé psychické poruchy, přicházejí v každém věku, nevybírají si...kolkrát maličkost, borelióza, malej zmetek, klíště 99% se uzdraví, spíše méně, ale to je jedno, příznaky ne nepodobné RS... různé kořenové bolesti, nezabírá nic, vypadávají kognitivní funkce, člověk z vyským IQ sám sebe slyší jak plácá hovadiny, horší se to, sám na sebe se dívá jak mu odumírá mozek, na chvíli naskočí, pak zase vypadne.
Takže si klidně vezmi/vemte svého motorkáře, neporadil si, jen jsi dokázal, že jsi ani nepochopil, je mi z Tebe/z Vás jezevče smutno, chce se mi brečet a to jsem chlap.
Pro tazatelku, držím palce, ano jak říká Liduš, jediné co pomůže je najít v sobě sílu, vyplakat se, ulevit si, psychiatr, psycholog může podat pomocnou ruku, dobrý partner je velkou oporou, ale tu sílu i přes bolest vstát a jít, tu musí každý z nás hledat sám v sobě.
Robine to je škoda, žes to nedokoukal. Ten motorkář si za to mohl sám, ale pak je tam pár záběrů, kdy auto rozšmelcuje jiný auto, ve kterym třeba sedí rodinka, která se neprovinila vůbec ničím. Jenom tím, že byla ve špatnou chvíli na špatném místě. Před dvěma lety jsem při autonehodě zaviněné protijedoucí krávou málem přišel o život. Od tý doby jsem přesvědčenej o tom, že dokud se můžu nadechnout a zase vydechnout, nemám důvod si na cokoliv stěžovat. Všechno ostatní jsou banality. Taky jsem po nehodě trpěl depresema, když se nevědělo, jak to se mnou vůbec dopadne. A věř mi, že pořádná porce práce a pobyt mezi lidma vyléčí všechny neduhy. A právě práce mě postavila na nohy. Dnes funguju, jako kdyby se nikdy nic nestalo.
Možná funguješ jako byse nic nestalo, tak bys mohl umět číst, třeba ty kongnitivní funkce, prostě koukáš sám na sebe, jak Ti hnije mozek, jedna půlka vidí co děláš za blbosti, chceš něco říct, a přitom slyšíš, že říkáž úplnou blbost, ale nemůžeš to ovlivnit. To jsi zažil? To máš natestované na panelech? Měl jsi jak dlouhou depresivní epizodu? Byl tam nějaký přesmyk? Jezevče, ne káždá deprese (a to nemíním nic narozdíl od Tebe bagatelizovat) je depresivní epizodou. 4lověk ji musí prožít, na to aby to pochopil. Chápu, nehoda šok, postrauma, ale to ještě nemusí být nutně depresivní epizoda.
Ano pořádná porce práce, to pamatuji, ale co třeba takové bolesti zad, že se s nimi někdy nepostavíš? Že vrcholný výkon je dojít na WC se vyčůrat? Co když ty bolesti jsou takové, že nastoupí kaudální syndromy? Prostě se nevymočíš? V bolestech tam jdeš několikrát než se to povede? To máš na mysli? Při tom jsi si naložil pořádnou porci práce? Když jsi neunesl hrneček s kafem dominantní rukou? A když si u toho dejchání, někdo se nadechne třeba jen s tím inhalátorem, někdo s jinou podporou, pořád pořádná porce práce? Práce není všelék...
Tazatelka nepíše nic o tom, že by na tom byla fyzicky špatně. Ale pokud tě to zajímá, pracoval jsem (v rámci možností) s osmi zlomenými žebry, prasklou hrudní kostí, naštíplým obratlem a podvrtnutou krční páteří. Byl to opravdu všelék. Ale asi se neshodneme. Já tvrdím, že kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod...
To sou keci.
Smekám před vámi, že jste to dokázal, jste případ člověka, který vydrži hodně,ale podle toho, že jste něco dokázal vy si říct, že to musí dokázat každý, protože jste to dokázal vy. Někoho třeba potrhal pes, tak šel do maringotky a sám si to zašil a kdo to nedokáže je srágora? Uznávám, že jsou lidi, kteří dokáží extrémní věci, tak jako vy tu práci, ale podle mě není možný to aplikovat na všechny, že když jsem to dokázal já, tak to tak může udělat každý.
Ano, nepíše, já onehdá sundal sádru a šel malovat, stál jsem na štaflích na jedné noze, takže zlomeniny chápu...psal jsem tam toho víc, jako příklad, příklad co znám z blízkého okolí, tak chvilku čti, chvilku přemýšlej, chvilku googli a pak napiš. Třeba ty kongnitivní funkce sádra ani prášek nespraví, ale teprv s němi je to ta správná depresivní epizoda. Nvm jak někomu dát nový mozek, Ty ano?
Zeptám se vás takto, jaký je váš koníček? Čím se zabýváte doma, když jste celý den sama? Jen přemýšlením nad tím, jaký je život pes a jak vás to nebaví? Neuvazujete si k sobě psa, nebudete-li mu umět dát potřebnou lásku a péči. Co vás baví? Každopádně lékařce o svých stavech řekněte. Měla by to vědět, aby popřípadně změnila způsob léčby. Ale východiskem pro vás je najít smysl života v nějaké činnosti... když už nechodíte do práce. Zkusila jste třeba zajít někdy do nějakého psího útulku a venčit tamní opuštěné pejsky? Je to potřebná a záslužná činnost. Aspoň byste poznala, jak moc by vás péče o psa potom doma naplňovala.
Děkuji...no psí útulek poblíž žádný nemáme,ale jistě by se našla i jiná záslužná činnost. Třeba to dobrovolnictví o kterém jsme se bavili s jiným uživatelem v jednom vlákně. Doma nejsem přes celý den. Odpoledne většinou odcházím k rodičům. Dopoledne jsem sama doma a to toho moc nedělám,brouzdám po internetu,čtu si, nebo maluju a pak dělám klasické domácí práce-úklid a vaření.Odpoledne u rodičů většinou něco tvoříme-vyrábíme,nebo si prostě jen povídáme,sledujeme televizi atp...Nejhorší je pro mě ráno po probuzení. To mám nejhorší náladu.
Jsem člověk, které trápí stejné problémy. Jsem schopen jen krátké činnosti, jinak je mě po zbytek dne zle, že musím jen ležet. Co se týče psa, tak mně nejen nepomohl, ale jen zhoršoval stavy Samozřejmě netvrdím. že u vás to nemůže být jinak, ale je to risk.
No jo no. Ono taky záleží na tom, jaké ty deprese vlastně u vás jsou, co máte diagnostikované... a že máte blbou náladu ráno, to je typické pro deprese. Podle mě svůj problém nevyřešíte přes internet, ale poradou s lékařem-psychiatrem. A nezapomeňte na to, že i počasí může mít vliv na to, jak se cítíte.
Kromě toho všeho, máte-li myšlenky na sebevraždu, je třeba kontaktovat lékaře, který vás má po psychiatrické stránce v péči. Je totiž jasné, že váš stav na duši není v nejlepší kondici. Určitě o tomto informujte lékaře.
Eulalie - Když máte depresivní epizodu, tak vás nebaví vůbec, ale vůbec nic, i když by jste chtěla dělat něco, co třeba i jinak zbožnujete, tak vás to nejen nebaví, ale totálně vycucává a je vám z toho akorát zle.
ivpe: Také vnímám rizika toho mít psa. Například moje rána,kdy mám problém jenom vstát z postele. A psa bych musela ráno venčit. Buď mě to nakopne,nebo potopí ještě víc.Bohužel nejsem schopna teď odhadnout,která z verzí by nastala.
Jsem taky pro psa))s takovým čumákem z útulku není moc času)) očima a chováním vám poví, co budete společně dělat a není nic lepšího)) a další psí duše bude vděčná)) dejte nám vědět))
H4ever: vím , že otázka nemíří na mně, ale i tak odpovím.
Ano i to se stává, pochopí to člověk co si opravdovými depresivními epizodami prošel. Normální člověk snad když někoho takového má v blízkém okolí. A ani to není pravidlem. Nezřídka se stává, že člověk , který má obdobné potíže nenajde pochopení ani u svých nejbližších. Tazatelka má to štěstí, že má partnera. Dobrý partner, drží člověka nad vodou, nedovolí mu vzdát to úplně. Ale nikoho síly nejsou bezedné. I partnery to vyčerpává. Smysl života je hodně veliká věc, proto pomáhají malé úspěchy a na těch se dá opatrně stavět (jak se ostatně tazatelka zmiňuje). Na začátku musí být cíle takové, aby byly splnitelné a přitom posunovali člověka dál. Jen takové cíle pomohou. K tomu podpora okolí. Dokázal jsi to, to jsou správná sloval.
Keci o tom jak jsem všechno podělal, a jsem k ničemu mi nepomohou. ani nesplnitelné cíle, ani velké vzory.
Ani tak zdejší rady motorkář je na márách nepomohou.
Proto je tak těžké hledat smysl, smysl života je totiž velká věc, a já potřebuji úspěch, ne další pád.
Ač nerad barvy, doporučuji knihuhttp://www.grada.cz/pozitivni-emoce_7055/kniha/katalog/ je to snad to nejlepší co jsem za svůj život na téma psychologie četl, byt já sám jsem tu metodu používal již dříve, možná přehnanou do absurdna. Zde je v lidské podobě.
Ostatně tuto knihu bych poradil i autorovi motorkáře s mnohačetnými zlomeninami v pracovní procesu. Ne proto, že bych chtěl zlehčovat jeho životní cestu, ale proto, aby dokázal pochopit, jak může příště pomoci. A od toho přeci ta poradna jednou je. Abychom radou pomohli, ne abychom toho kdo se ptá, poslali o pár schodů blíže ke dnu.
Možná jsem trošku pomíchal rody, či osoby, ale pochopit se podstatné z toho hádám dá..
Možná by stačilo odpovědět krátce, že smysl života je v tom, že každý máme své sny a když se nám je nedaří splnit, tak jsme z toho na prášky. Úspěch chce mít každý, ale nejtěžší věc je jak se vypořádat s neúspěchem nebo selháním. Úspěch se nerovná štěstí. Není to spíš otázka vnitřního hledání sebe sama a smiřováním se s tím, že některé cíle jsou pro nás prostě nedostupné? Jediný úspěch, kterého můžeme opravdově dosáhnout je pokud budeme spokojeni sami se sebou a se svým životem.
Možná jsem se měl zeptat jinak. Čím to že je tazatelka nespokojená sama se sebou a se svým životem?
Já se učím být štastný sám se sebou a udělat si malé radosti, plnit si své osobní cíle. Podstatné je ale udržet se pořád v chodu (mít cíl) a přesvědčit se, že to co dělám má smysl už proto že mě to naplňuje a baví a tím mi to dává smysl žiovta.
Třeba je to právě onou depresí, nikoliv depresí ve smyslu krátkodobé depky (třeba do týdne) , ale dlouhodobé epizody trvající několik týdnů, mnohdy pak měsíců. Epizody, kde už nejde jen o to psychično člověka, ale také o jeho fyzično. Depresivní epizoda, není něčím co by si člověk usmyslel, že chce vlastnit a koupil si to v Obi boby marketu.
Možná Ty odpovědi jsou právě proto tak dlouhé, že se to někomu kdo se s tím nesetkal těžko vysvětluje.
Pro někoho kdo je "normální" není potíž ráno vstát z postele, dojít do koupelny. Někdo kdo je "normální" nemusí ráno vstávat o pár hodin dříve pokud se někam chystá, aby se dal do stavu použitelného na veřejnosti. K tomu snad dovětek, jednoho dobrého psychiatra "otázkou vždy zůstává, kdo nebo co je normální"
A ta otázka čím to je, že někdo není spokojen sám ze sebou a svým životem je dosti jednoduše položená a právě svoji jednoduchostí celý problém deprese spíše bagatelizuje, než by lačnila po odpovědi. Nebot pokud by zde bylo jen jednoho spouštěče, či aktoru, ve smyslu otázky položené důvodu, takového stavu, pak by to nebylo řešení někdy na léta, ale na jedno odpoledne.
Jedná se povětšinou o celý souhrn aktorů, dějů, či vstupních parametrů, který dají výsledek v podobě oné depresivní epizody. Začátky můžeme kolikrát hledat již v útlém dětství, nezřídka i v prenatálním vývoji. Celý průběh dospívání, sociální prostředí, prožitá životná traumata, chronická onemocnění, pacienta i v jeho okolí. K tomu běžné starsti všedního dne, které na každého z nás působí jinak. To vše dává spletenec, který se snaží rozumný psychoterapeut rozmotat, byt se někdy zadaří jen částečně, i to je úspěch.
Pokud lačníte po jednoduchých odpovědích, dávejte jednoduché otazky typu jak slepit dvě prkénka k sobě. Pokud však chce otázkami řešit lidskou duši (at už z nádechem esoteriky či bez něj) pak nečekejte krátké odpovědi, neb takových odpovědí není. A pokud jsou, tak nikam nevedou, alespoň ne pro toho kdo se ptá, jak dál.
Pochopitelně se jedná pouze o můj názor, názor někoho kdo se k depresivní epizodě poněkud přiblížil a částečně ji pochopil, možná pochopil...
Robine,děkuji. Zdá se,že velmi dobře chápete můj problém. Já nemám ve svém životě objektivně nic,co by mělo zapřičiňovat tyto stavy. Mám přátele,milujícího partnera a teď už i dobré vztahy s rodinou(dříve to právě kvůli mé duševní nemoci trochu skřípalo). Popravdě nevím,co mi deprese spouští. Kdybych to věděla,tak už jsem dávno zdravá.
ano Robine..je to běh na dlouhou trat a pro někoho životní úkol - osvobodit se z okovů deprese..
V čem jsem nespokojená?V tom,že mám deprese a kvůli depresím nejsem schopna toho,co zdraví lidé. Například založit rodinu,dělat práci odpovídající mému vzdělání atp...Vše začíná a končí u mého depresivního onemocnění. Je to jako bludný kruh.
ano je to peklo! někteří lidé říkají , že v pekle je alepoň teplo...pak nepoznali skutečné peklo depresí..kdy jen vstát z postele a jít si vyčistiit zuby je nadlidský výkon - vypětí vůle porovnatelné s výstupem na Mount Everest..
pár let jsem s nima také bojoval...ale svoji cestu z nich zde zvěřejňovat nebudu..je to osobní a důvěrná záležitost - podle mne nepřenositelná..
Je to spíše záležitost víry -důvěry ve "vyšší smysl" naší nemoce...a od toho se vše odvíjí...
jeden z důvodů depresé také je, že si dáme příliš vysoké cíle-a realita nám dá tvrdou lekci - naše sebevědomí a sebedůvěra dostane nafrak...a pak se zas dostanem k lidskému egu - na čem je vlastně postaveno?
většina psychickcýh poruch a nemocí vzniká díky omezování lidské duše- at chceme nebo ne, jsme zde na Zem posláni s určitým úkolem a máme se zde také něco naučit - školští psychlogové říkají , že jsme "naprogramováni k určitému účelu"
a poselství deprese - prozkoumej a poznej svoje hloubky, temná zákoutí své duše a objev zdroj - objev pramen vody živé
Je to velké mystérium - je to tajemství - je to zasvěcení... povstaň jak bájný Fénix z popela...
Já bych se víře v Boha tak nesmála. To by pro mě víra v teorii evoluci také mohla být směšná. Osobně jsem přesvědčená, že nejvíc depresí pramení právě z nezodpovězených existenciálních otázek a smíření se s těmito odpověďmi. Člověk je tvor líný přemýšlet, jenže pravda bohužel velmi zřídka leží napovrchu. V nejvíce ateistické zemi Evropy (ČR) se odpovědí na smysl života přirozeně jeví (víceméně) nesmyslnost. Jak říká nejznámější představitel materialismu Friedrich Nietzsche: "Zabili jsme Boha, jak budeme žít?" Přečtěte si knihy zakladatele logoterapie Viktora Frankla. Prošel koncentračním táborem, o to důvěryhodnější je jeho přesvědčení o smyslu života. Sama užijte selský rozum, nenechte lidi vyzvednout na piedestal nějakou teorii, např. Freudovo nekonečné a přemrštěné nimrání se v dětství apod. Člověk má tendenci táhnout to s davem, ale dav nemusí mít pravdu! Vždyt i Darwin řekl, že existenci Boha nepopřel a tvrdí, že svou teorii předložil jen jako teorii. Neuvěřitelná hromada známých vědců (Einstein, Edison,..) byli silně v Boha věřící. Věřit v BIG BANG chce hodně troufalosti a neznalostí a přináší do života prázdnotu, zoufalost, nesmyslnost. Nějak MOC chybí pro evoluci důkazy...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.