Nejste přihlášen/a.
Chci napsat o Nelince, aby její smrt nebyla zbytečná, už tady s námi není. Tak to bolí. Přes proudy slz to dnes nepujde. Odešla 2.listopadu na dušičky byla tak malinká tak bezbranná. Strašně jsme se o ni báli a chtěli jsme ji mít tady dlouho..Nemám sílu ani vložit fotečku, ale ž to pujde napíšu celý náš příběh.Tak nám chybí.Byla jedinečná jako člověk naše dítě.Možná by pomohlo včasné vyšetření krve na ledvinky, nikdo nám nikdy nenabídl , přesto že jsme na veterinu chodili s banalitama drápky ap.Obrovská bolest , výčitky, chceme ji tady ,chceme vrátit čas , ale to nejde.Zemřela 3 týdny po údajném zánětu dělohy a kastraci ,selhání ledvin mohla způsobit narkoza bez vyšetření krve, nebo následně podané antibiotika - jen múj názor.Jednu ledvinku prý měla špatnou už dlouho, žádné příznaky- to se zjistilo, když už bylo pozdě. , my o tom nevěděli. Nebaví nás život, takové prázdno jsem nikdy nezažila.Nejhorší jsou výčitky, že jsme pro ni víc neudělali, nebo se jinek nerozhodli, ale nejme doktoři.To nejhorší jsem nenapsala ten její konec, nemám sílu , až přijde čas tak se pokusím se z toho vypsat . Nelinko odpust nám. Milujeme tě.
Dobrý den, já to znám, je to jako by člověku vyrvali srdce z těla, nám se pejsek utopil, my doma slavili narozeniny a o 20 minut později jsme ho našli už na dně utopeného, já myslela že umřu.. bylo to strašné.. Co Vám poradím, pořiďte si co nejdříve nového pejska, opravdu to pomůže..
Dobrý den Liduš, ono je to trošku jiné, když se na to, že se konec blíží, může člověk připravit, a když je to nečekané.. a třeba pro mě to byla opravdu rána do srdce, a oplakávala jsem ho dokud mi ještě zbyla nějaká tekutina v těle.. až mi pak přivezli čoko labradora s mašličkou.. Bylo pak zajímavý, že při první obchůzce po zahradě došel sám k hrobečku toho zemřelého..
pomůže jen čas, víte to stejně tak jako já...nejlepší spolulék je na to ale tohle...ač se vám do toho nebude chtít, mrkněte na net a ihned se rozjedte pro novyho jorka..nejlip dva...verte mi, to prazdno co máte hned zaplní, sice budete brečet jak vám bude bývalou fenku připomínat, ale zaroven budete mit radost z novyho pejska..udelejte to..udelejte to.-)) tu bolest si prozilo moc lidi a taky jim jejich milacci moc chybi...spolu s novym stenatkem zaneste na hrob kyticku, vysvetlete pejskovi ze tady spinka taky takovej pejsek, nelince predstavte novyho pejska a najdete klid,..drzim vam palce at je vam lip
Plně souhlasím, jedině nový pes dokáže aspoň z části vyléčit smutek po tom předchozím. Vím to z vlastní zkušenosti. Zemřel nám pes byl dlouho nemocný (selhání imunity , močové kameny, nádor) nedalo se mu pomoci. Za 20 dnů po jeho smrti jsme si koupili nové štěňátko a veřte, že to daleko rychleji přebolelo než bez něj
Mám zvířata ráda, naši psí kluci byli členy rodiny, na zahradě máme vlastní hřbitůvek, jejich smrt jsme oplakali a i po letech zavzpomínáme ale nezlobte se vy jste ten smutek dovedla k dokonalosti. Byl to sice přítel ale přece jen to stále byl pes a ne malé dítě a vy napíšete "nebaví nás život". Psa si koupíte nového, dítě nebo partnera nenahradíte. Sice s vámi soucítím ale přece jen se mi vaše nářky zdají být už moc. Denisek zemřel v náruči manželovi po té co ho děda přejel traktorem, Nik měl nádor hrtanu, dlouho jsem to vydržela a pak jeho i své trápení ukončila u veterináře. Vím o čem mluvím. Poplačte si a kupte si nového psa, život rozhodně neskončil.
Lidus, mnoho lidí má raději svého psího partáka než ostatní lidi - ani se jim v dnešní době nedivím. Já paní chápu, je to příliš čerstvé, nejprve musí ten šok překonat, vyplakat se,... pak přijde teprve reálné uvažování. Nyní je ve fázi, kdy by dala vše za vrácení času - i to znám.
Já to chápu ale přece nebudu paní utvrzovat v jejím žalu, já jen chci aby nepátrala coby kdyby, neříkala si, že ona za to může...prostě aby si uvědomila, že odchodem milovaného psa nebo osoby, život nekončí. A to, že nejlepší lék je nové, malé štěně, to bude potřebovat hodně její lásky a snáz se tak se strátou Nelinky vyrovná. Nezapomene, sama vzpomínám i když Niček tu není už 10 let.
Nic si nevyčítejte, žádná smrt není hezká a vždy hodně bolí. Nemá smysl se trápit něčím, co nemůžeme změnit. Asi všichni jsme u svého prvního pejska udělali nějakou chybu, neporozuměli jeho pohledu, nebo prostě jen slepě poslechli radu veta a nezapojili svůj selský rozum. Co nejrychleji si pořiďte nové štěňátko. To je nejlepší lék a také už budete zkušenější.
Je mi nesmírně líto vaší ztráty. Sama jsem přišla o pejska 10 let a fenečku 15 let. Vím, jaká je to nesdělitelná bolest. Jediné, co vám mohu říci, když začnete shánět nové štěně, nebude to nevěra vůči Nelince. Rozhodně ne. Bude stále s vámi ve vaší paměti a v srdci. Kupte si štěně co nejrychleji a vyprávějte mu o vaší Nelince. Stejně tak, jako já jsem Dorotce vyprávěla o Bubu, která se mnou byla čtvrtinu mého života. Ještě dnes, po 10ti letech jí o ní povídám. Jak kníkala, když se protahovala a jak pomlaskávala, když usínala. A Dorka poslouchá a ví, o čem mluvím. Dejte krásný a milující domov novému štěňátku!
Ten pocit znám a hned jsem si vzpoměla na našeho Šerynka a Pupíčka a zase mám slzy v očích. Šerynka a pak po letech i Pupíčka jsem měla zabaleného v dece, na matraci v síni a nebyla jsem schopna jej dát do hrobečku na zahrádku. Hladila jsem ho, brečela, ale on o tom už nevěděl. Nakonec jsme Pupíčka dali do hrobečku k Šerynkovi, z kterého zbyly už jen kosti. Vím, jak to bolí, jak je prázdno. Po pár měsících jsme si vzali z útulku Benečka, byl to bezdomovec a přivezla jej do útulku MP, už je u nás dva roky a je to zlatý pejsek, který nám vyplnil prázdnotu a je štastný, že má domov a my jsme rádi, že ho máme. Takže Vás chápu, to bude bolet vždycky, při každé vzpomínce. Pejsek se nedožije tolik, co člověk, někdy nás zaskočí jeho nemoc a smrt, ale časem si určitě pořiďte nového pejska, který u vás jistě najde láskyplný domov a ruku, která ho pohladí a nakrmí.
Dobrý den, Nelince je již dobře, dovádí s psíky někde za Duhovým mostem -
Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou štastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšt štastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.
– Autor neznámý, Duhový most
... i na mne tam už čeká 5 pejsků.
Naprosto chápu vaše výčitky. Mám takové už skoro tři roky. Proč jsem s ním jen nešla dřív, třeba by to ještě šlo zachránit, operovat, vyndat nádor, vždyt přežil dvě těžké operace...
Nového pejska už jsem si nepořídila ani nikdy nepořídím, mám strach že bych opět něco zanedbala, neměla čas kvůli dceři...tak se tím stále trápím. Každý den. Není z toho pro mě cesty ven
Část nápisu na antické urně, umístěné na straně pomníku slavného novofundlandského psa Boatswaina, jehož pánem byl neméně slavný Gordon, lord Byron - anglický romantický básník:
"Nedaleko tohoto místa jsou uloženy ostatky toho kdo měl
krásu bez ješitnosti
sílu bez neomalenosti
odvahu bez krutosti
a všechny ctnosti člověka bez jeho nectností."
Zrození zároveň znamená i smrt...To spolu souvisí. Také jsme měli Jorkšíra, fenku...Nikdy jsem psa nachtěl, ale bývalá manželka říkala: děti se budou starat...Prd! Koupil se papírový pejsek, fenka Jorkšír a co myslíte že děti? Já se o něj staral, ale jak jsem jí nechtěl, tak mi přirostla k srdci, protože: ráno vstát, jít vyvenčit, protože: táto, vždyt ty první vstáváš, ano, dával jsem jí vše, co potřebovala. Přišel jsem z práce a už když jsem stoupal předposlední schodiště do bytu - a to prostě nechápu - mě poznala, šrábala na dveře, když jsem otevřel, to byla taková radost, skákala a nepřestala do chvíle než jsem jí vzal na ruku, ona mi olízla nos...To byl pozdrav a v tu chvíli se zklidnila. Pak jsme se rozvedli, ztratil jsem s ní kontakt a pak jsem se od syna dozvěděl, že umírala skoro slepá...Na to jorkšíři trpí injekcí u veterináře. Když jsem se to dozvěděl, jako by mi vynechalo srdíčko, slzy v očích a smutek. Už pejska právě pro ty konce opět nechci.
I po těch cca 8 letech jsem opět naměko.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.