Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Zkoušeli jste své problémy a pocity vypsat?

Od: chlapn odpovědí: 10 změna:

Dobrý večer,

před týdnem jsem měl den, kdy mnou procházely ty nejhorší pocity. Ten den to odstartovalo auto, které mě na cestě do školy málem srazilo. Ridič, který se asi ještě metr předemnou díval dozadu na sanitku, kde byla nějaká nehoda zastavil od mého těla tak daleko, že mi jeho nárazník přitiskl kabelu přes rameno k tělu.

Ten den byl takový celý dívný. Několik let se táhnou samé problémy a další se tvoří (díky mému bratrovi). Večer ten den jsem měl strašnou potřebu se nějak vypovídat, ale neměl sem komu. Pustil jsem se tedy do psaní a opravdu to pomohlo. Dnes to opět všechno na mě padá a po týdnu jsem si mé pocity a názory přečetl. Co mě překvapilo by to, že jsem se u toho trochu rozbrečel. A toho člověka co to psal (já) mě bylo strašně líto. Jako kdyby to byl nějaký příběh člověka, kterýmu rozumím.

Dělate někdo, že se takhle odlehčíte?

 

 

10 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

bruno*

0x

Ale ovšem, je to vynikající metoda, jak si ulehčit. Vypsat se, na nějakou dobu to schovat do šuplíku a pak si to znova přečíst. Pak to vše uvidíte jinak, něco jako "ráno moudřejší večera" - dobrá sebereflexe.

 

72mona3*

0x
Ano. Jako introvertní osoba se neumīm moc verbálně vyjadřovat o pocitech, zato písemně...to je jiná. Vedu si něco jako deník, spoustu let nazpět a když si někdy přečtu staré zápisky, zjištuji, kam jsem se posunula. Občas se divím,jindy souhlasně přikyvuji. A nebyl náhodou ten kritický den pátek? Nëkolik lidí nezávisle na sobě tvrdilo, že by ho nejradši vymazalo. Mona
doplněno 20.10.15 09:10: Bruno - netvrdím, že pátek se nějak liší od jiných dní ani sem nemíchám pověry. Jen říkám, že tento konkrétní den 16.10. byl pro pár lidí podivně kritický a tak jsem byla zvědavá, jestli i pro tazatele.
bruno*

Pátek ani třináctého, nemá žádný význam, jde jen o pověru. Trochu odlehčím: já jsem se ženil 7.7 v sobotu, tak proč by pátek měl být výjimkou?

 

dam®

0x

Buď rád, že nepíšeš standartním perem, / mít modré prsty je nic moc/. Opravdu, všichni si občas užíváme Dne blbce a nějak to koušem, žijem, frungujem,( to r tam patří). Zkus psát redisperem tuží, to ti teprve vyběhnou ponožky. Ten samotný nula den se občas fakt protáhne, ale na tobě je znát, že se toho nebojíš. Kdo jiný má vnímat vlastní vnitřní pocit než autor. Třeba z těchto tvých poznatků jednou poskládáš román, a třeba nebude jen jeden. Mimoděk, s jednou osobou si píšeme, ručně, a vždy se těším na dopis jenž si vyzvednu ze schránky a s obrovskou zvědavostí se vnořím do jeho obsahu. Nádhera

 


0x

Ne, tohle nedělám. Vím, že nemůže být každý den skvělý a radostný. Vím, že ošklivých dní je tolik, kolik je i dní radostných, hezkých. Jen ty špatné pamatujeme dlouho. Někdy celý život. A už vůbec nechci si ty ošklivé dny připomínat tím, že je nasázím na papír. Stačí, že si je, mrcha, mozek někam uloží, ikdyž jsem vydala jasný příkaz: Zapomenout co nejdříve a dokonale! Říkám si se svým švagrem: Život mi dává to nejkrásnější. Občas mi dá přes držku, abych si vážil toho, co mi dává. Jestli stojíš o radu, dám ti ji: Snaž se vytěsnit z hlavy to ošklivé co nejrychleji. Nebabrej se v tom ani v hlavě, ani na papíře, ani v pc. Udělej něco, co je pěkné a mysli na to, co vidíš kolem sebe. Vnímej svět, poslouchej, čichej. Přestaň vnímat sebe. Své problémy, které za několik hodin nebudou mít vůbec žádný význam. Nezůstane po nich ani stopa. Žiješ a to je nejdůležitější. Udělej si život hezký a udělej ho hezký i těm, které máš rád. Hodně štěstí, babka z Ostravy

 


0x

ano, já to zkoušela - jako mladá holka jsem ráda psala a když mě něco trápilo, vypisovala jsem se ze svých pocitů - pak jsem si to četla a psala dál a zas si to četla a zas psala... bylo to k ničemu, jenom jsem se v tom plácala dýl...

místo "vypovídání se" by určitě šlo i "vypsat se" z problémů a uleví se vám - ale pak to zničte, už to nečtěte, nebo jste v tom zpátky!

 


0x

Ne, nemám tu potřebu. Řídím se několika zásadami:

1. Nehledám problémy tam, kde žádné nejsou.

2. Pokud problémy jsou, racionálně je řeším.

3. Pokud je nejhůř, přistupuji k tomu jako k někomu, kdo si chce povídat a já na něj nemám náladu, tj. "jedním uchem dovnitř, druhým ven".

 

culdabulda1*

0x

- kdybych uměla fabulovat - docela ráda bych se živila sepisováním příběhů svých i kolemžijících - a hotovou "studnicí námětů" by byly i mé sny. Pak by to "sepisování" bylo nějak užitečné a inspirující.

Jelikož nemám spisovatelské schopnosti - sepisování svých problémů, názorů atd.. by mne velmi nudilo - ale někteří psychologové tento způsob považují za terapii, takže proč ne? - lépe si tak srovnáte myšlenky a při vedení takového "deníku" třeba lépe dospějete k nějakému řešení.

Vlastně - i já si při psaní do "volné diskuze" zde na Poradně ujasňuji některé své názory, to je fakt - ale, aby to pro mne mělo nějaký přínos - potřebuju reakce čtenářů, včetně kritiky. Tak nevím...

 

lidus*

0x

Ne, já mám výbornou kamarádku víc jak 50 let a když potřebuju, vykecám se.

 

humbucker*

0x

Ahoj. Tak třeba já si takovéhle věci nikam nepíšu. Ani je s nikým moc neřeším. Ale zase naopak mám v sousedství paní, se kterou se známe dlouhá léta. Občas mě použije jako vrbu. Jen mi to někdy nedá a já ji její věc nějak ohodnotím, nějak se k věci vyjádřím. To mě pak sprdne, že nepotřebuje ty mé kecy, ale že jí stačí, když budu přikyvovat a mlčet. Případně odpovídat na konkrétní položené dotazy. Jinak k těm datům. 13tého července. v pátek v roce 1962, se narodila moje dnes už bývalá žena. Asi to bylo dobré datum.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]