Zamyšlení nad situací na silnicích

Dobrý den, v úvodu svého příspěvku bych jen rád zdůraznil, že ani tak nejde o otázku či dotaz, ale spíš námět k zamyšlení. Nevím, čím by to mohlo být, nejspíš letošním dlouhým a horkým létem, které mnoha lidem s největší pravděpodobností přehřálo mozkové závity, ale nemohl jsem si nevšimout jedné věci. A to té, že se, dle mého, za tyto poslední měsíce až několikanásobně zvýšil počet situací, kdy jsem se jako řidič osobního automobilu ocitl, ne vlastní vinou v krizové a div ne nehodové situaci, zapříčiněnou arogantním a agresivním, chováním řidičů, pro které pravidla silničního provozu jsou sprostý pojem, který po autoškole už není potřeba jakkoliv řešit. Najezdím toho za rok poměrně dost, no za letošní léto jsem takových situací zařil snad více, než za celou dobu, co vlastním řidičské oprávnění. Mohu uvést i pár příkladů. Nedávno jsem si přivezl ze salonu nové auto, tak se o něj snažím maximálně pečovat, ovšem hned první týden, při odbočování v křižovatce ke svému domu, předjel celou kolonu od železničního přejezdu motorkář, neřešil, že je před ním zatáčka a stoupání, prostě si jel v protisměru, já už najetý do křižovatky na poslední chvíli instinktivně zabrzdil a tak tak, že jsem hned auto netáhl do nedalekého autovrakoviště. Nedávno jsem třeba mířil po dálnici na Prahu, ale chvíli po najetí jsem jel v menší koloně za předjíždějícím náklaďákem, když se zařadil a kolona zrychlila, nějaký ubožák za mnou zřejmě nesnesl, že musí díky mé pomalejší akceleraci pár sekund navíc počkat, tak si mě jednoduše objel z prava a nemohl svůj manévr zakončit lépe, než se zařadit těsně přede mě a dupnout na brzdu, díky bohu, že vedle mě nic nejelo a měl jsem v té sekundě kam strhnout volant. Ještě ten den jsem si užil krásnou ukázku od vyholence, který mě předjel v křižovatce při odbočování nebo jsem se projel skoro po příkopu, protože někdo holt musí objet překážku i přes protijedoucí auta. Kolikrát jsem už nedostal přednost na křižovatce, to už se snad ani nedá spočítat, stejně tak předjíždění v nepřehledných situacích, nedodržování rychlosti, bezpečné vzdálenosti, nechyběly už ani slovní útoky, kdy jsem se dozvěděl jaká jsem za*raná k*rva, co by měla zdechnout, protože jsem se opovážil upozornit na fakt, že dotyčný stojí v obytné zóně, v křižovatce a takovým způsobem, že nebylo možné kolem auta projet, aniž bych nejel jedním kolem po trávě. Jako, kde to sakra jsme? Všichni žijeme na jedné zemi a relativně krátce, to se tu ještě musíme takto ohrožovat a urážet? Nebudu tvrdit, že jsem svatý, také si rád užiji sportovní jídu, už od malička jsem měl auta v krvi, ale nikdy bych si nedovolil nic takového vůči druhým, natožto si vzít na triko, že zraním kohokoliv jiného, kromě sebe. Jak mají vypadat naše příští generace, když mladí dnes vidí jen samé podvody, lži, nenávist, aroganci, urážení, jsou v tom navíc ještě vychovávaní a podporovaní rodiči, vždyt ani nejde vyjet na hezký rodinný výlet, aby nějaký neandrtálec neohrozil všechny na životech jen díky tomu, že si za pár korun může dovolit výkonné auto a že přece dokáže předjet kolonu vozidel až za horizont... A co policie? Když je jednou za uherský rok vidím opřené o služební auto se založenýma rukama nebo na benzince na kafíčku, není se čemu divit, že to pak takto vypadá a já můžu jen dále doufat, že i příští nebezpečnou situaci, do které se dostanu, díky bohu přežiji ve zdraví a ideálně bez škod.