Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, jmenuji se František Růžička a je mi 54 let. Pocházím z města Hradec Králové, můj tatínek se jmenuje Jindřich Růžička a je ročník 1941 a umírá na rakovinu slinivky v nemocnici až v Praze. Rakovinu už má rok a chodil na chemoterapie, vypadali mu už vlasy ale lékaři už mu dávají jenom léky proti bolesti protože chemoterapie by mu už nepomohla. Kvůli tatínkovi jsem ubytovaný v Praze abych mohl chodit každý den za ním do nemocnice. Tatínek mě už vůbec nevnímá, jenom často pohne hlavou ale nic, vypadá jak kdyby byl mrtvý. Moje maminka umřela před 12 lety na rakovinu prsu ale ona umřela taky v nemocnici ale v Hradci Králové a je tam taky pohřbena. Chodil jsem taky za ní každý den musel jsem si vzít i volno v práci. Mám velký strach o svého milovaného přítele, tátu a nejlepšího člověka, já věřím že se z toho dostane ale někdy mám pocit že je už konec, v nemocnici leží už dva týdny musel jsem ho tam odvézt protože si stěžoval na dost velké bolesti na břichu, a lékaři ho nechali v nemocnici. Mám staršího bratra který ale bohužel žije ve Vídni v Rakousku, ale už jsem ho kontaktoval co se děje ale on z pracovních důvodů nemůže přijet on bydlí ve Vídni už skoro ted to bude 20 let. Ale já o svého tátu nechci nikdy přijít, maminka a tatínek jsou lidi kteří mě ve všech směrech pomohli. Každý den vzpomínám na svoji maminku jak jsem ji viděl poslední den v nemocnici, držel jsem ji za ruku když umírala a mám to pořád v hlavě a vždycky se mi chce až brečet. Dneska se mi zdál nějaký sen že tatínek mě říkal Můj synu už se cítím velice úžasně nic mě nebolí. Ale mám strach že se něco dneska přihodí tak když se mi to zdálo dneska v noci. děkuji všem s pozdravem Franta.
doplněno 24.06.15 09:31:Jinak bude pochovaný v Hradci Králové s mojí maminkou. Už jsem mu koupil pohřební rakev, smuteční hudbu jsem vybral, hrob jsem zařídil prostě vše co bylo v mých silách.
Upřimnou soustrast a hodně sil (to pro případ, že by tento příběh byl pravdivý, čemuž ovšem moc nevěřím). Neumím si představit, že by takové povídání s tolika zbytečnými detaily napsat smutkem zhroucený "starý" , mentálně zralý muž.
Liduš, nechci být mrcha, zvláště ne v otázkách smrti. Ale něco mi tam také skřípe.
Pán zesnul dnes v 12,08. Lékař následně volal synovi. Ten píše na Poradnu v 12,41, že se chystá do nemocnice.
Nemůže tedy už mít za těch 33 minut zajištěný termín pohřbu. Nemá v ruce nic, pomocí čeho by mohl pohřeb zařídit. Od smrti uběhla velice krátká doba.
Něco se mi na tom nelíbí. Ani ta rakev doma. Takhle se to prostě nedělá. Kdo proto ví, kde je pravda.
Přesto, pokud to pravda je, chtěla bych projevit i já panu Františkovi hlubokou soustrast. Jaga.
Pokud to snad pravda není, jsou některé věci, o kterých se nežertuje.
babajaga
- pokud snad pán žertuje (i když nechápu, proč by to dělal !) - tak bych se na jeho místě docela bála, že mne za takové žertování "pánbů potrestá" - i když nejsem věřící - pro jistotu se bojím provokovat "temné síly" kolem nás - v případě, že by tedy nějaké byly !
doplněno 24.06.15 15:44:minda - no - věřím, že na mně by si temné síly "smlsly" , takže si dávám pozor - tím člověk nic nezkazí.
doplněno 24.06.15 15:48:- ještě doplním - celý život jsem se bála přísahat na "matčinu smrt" - jak to děti tenkrát dělávaly (nevím, jestli dnes) - to mi vysloveně běhal mráz po zádech !
culdo, vidím to stejně, ale představ si - když jsem byla malá holka a můj starší brácha byl na vojně, tak aby dostal opušták, nechal u kamaráda vytisknout parte našeho táty... já bych tyhle věci nikdy neprovokovala, ale jemu to prošlo - dostal opušták, táta umřel až o cca 40 let pozdějc, nic se nestalo... ale mně je z toho dodnes úzko
Zdravím Františku, je to smutné, ale život už takový je, že musí jednou končit. Zaujala mne ale ta rakev - taky bych si ráda nějakou předem připravila pro sebe, místa mám v bytě dost. Kde se dá koupit, když ještě není nebožtík? Zajímá mne Praha, ale možná se dá koupit i přes e-shop. Děkuji za informaci.
Františku, je to smutné čtení, přijít o maminku, ale takový je život. Pokud máte svou ženu, děti, tak Vám jistě poskytnou útěchu. To víte, když už pochováte své rodiče, tak přijde řada na Vás, takový je koloběh života.
Ale tu rakav jste neměl kupovat v žádném případě, nikdy nevíte, jak se může zdravotní stav pacienta změnit. A kdepak Vám ji prodali? U nás to jde jen s úmrtním listem.
Je to smutné, ale takový je život a mimochodem kde je otázka nebo problém? Jinak to snad patří do volné diskuze ne? A k té rakvi kde se dá koupit no hned mě napadl třeba truhlář ten to musí umět vyrobit kdykoli ne?
Dík za inspiraci, skutečně je to norma ČSN 49 3160. Dík tomu hledání jsem ale našla i ekologické rakve - ideální.
Možná bych si rakev mohla vyrobit i sama, kdybych dodržela předepsané parametry
Ted mě volal lékař že můj tatínek Jindřich Růžička ve 12:08 umřel, bylo mu 74 let. Je to neuvěřitelné, ted se chystám do nemocnice. Mám v hlavě nejlepší vzpomínky na mého tátu, takže pohřeb bude až 1.7.2015 v Hradci Králové, a bude tam taky pochovaný s moji maminkou. Nevím jak to bude dál a nevím co budu dělat. Mám jen staršího bratra který žije ve Vídni bude to už 20 let co tam je. Můj tatínek byl kuchař a maminka byla výborná švadlena. Moc mě budou chybět ! !
Můj táta mi zemřel letos také na rakovinu. Mě je 45 a táta byl 46. ročník. Napíšu Vám to zcela otevřeně. Musel by sestoupit sám anděl,aby ho uzdravil,protože nikdo jiný to zde na světě nedokáže. Zůstane v člověku prázdno po něm. Všechny věci co užíval najednou osamí.A stýská se Vám i po tom co Vás na něm štvalo. Rakovina je hranice současné medicíny a oni jí nedokáží léčit.Neumí to. Podle mne je chemoterapie slepá ulička,která časem zmizí,protože se nalezne efektivnější a úspěšný způsob.
- když jsem byla mladá - bezstarostně jsem si kouřila jako komín, protože jsem si naivně myslela, že než zestárnu, lékaři určitě najdou proti rakovině lék !
No - vidíte, stáří je tady, na rakovinu z kouření mi mezitím zemřel tatínek, a ve svých 45 letech můj manžel a ve 40 letech na rakovinu jater moje nejlepší kamarádka (měla 2 malé děti). A účinný lék stále nikde. Rakovina je prostě takový "bič boží" - a nikdo z nás nemůže vědět, jestli se zítra neobjeví i u něj. Tak to bohužel je a nic s tím nenaděláte a i kdyby se tatínek na chvíli zlepšil, stejně by umřít musel, tak jako i Vy i já.
Vašeho tatínka je mi líto, ale teď už nic necítí a hůře jste na tom Vy, tak Vám přeju hodně síly. Je dobře, že nejste úplně sám a máte alespoň bratra - možná byste ho měl na čas navštívit a obnovit s ním vztahy. Přeju upřímnou soustrast. Marcela.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.