Nejste přihlášen/a.
Chtěla jsem se zeptat na Vaše zkušenosti a názory. Začala jsem chodit do práce, kde mi tvrdili, že jsou tam jedna rodina. Já s nimi takovou zkušenost nemám - nebo si rodinné vztahy představuji jinak. Myslím si, že není úplně nemožné, aby pracovní tým byl "rodinou", ale vyžaduje to hlavně velmi charakterního šéfa - a těch je v ČR jako šafránu, ne-li méně. A myslím, že záleží také na typu firmy, protože ve většině firem jde o výkon a většina šéfů tak nutně musí po svých zaměstnancích šlapat. Pro rodinné vztahy je nezbytná důvěra a upřímnost a tu já v práci také postrádám. Sice se na sebe usmíváme a tak, ale necítím se tam tak bezpečně, abych mohla odložit více společenských masek = šéfovi ani spolupracovníkům nevěřím tolik jako přátelům. Jak jsem kdesi slyšela: Nadřízený nemůže být kamarád, protože by hned poklesla pracovní morálka. U nás v práci všichni svědomitě pracujeme, takže nadřízený nemusí nás povzbuzovat, ale stejně stále šéf zůstává šéfem a vím, že si svého "postavení" užívá. Nemrzí Vás, že i na pracovištích jsou vztahy víc a víc nedůvěryhodné?
Ono záleží na tom, jak si ty rodinné vztahy kdo představuje... Pro mě je rodina okruh nejbližších lidí, na které se mohu spolehnout, vím že vždy budou stát za mnou a mám s nimi prostě hodně blízký vztah. Takový s lidmi v práci nemám a popravdě, ani mít nechci. Jasně, jsem ráda, že je u nás většinou jakás takás pohodová atmosféra a víc to neřeším. Vzhledem k tomu, že jsem pro většinu těch lidí i nadřízená, zachovávám si odstup. To s sebou nese i to, že nejsem ta nejlepší kámoška. Na druhou stranu je ale zase fajn z toho odstupu pozorovat, jak se ty tzv, kámošky vzájemně pomlouvají. Na jednu stranu je to tutu ňuňu, ale jakmile jedna neposlouchá, už se o ní drbe )
- no, - teď už nejde se v práci kamarádit jako za komančů - spolupracovníci jsou spíše konkurenti ! Na vlastní kůži jsem po 89 zažila tu pozvolnou změnu vztahů mezi lidmi na pracovišti, když se začalo kapitalisticky propouštět! Naštěstí jsem skončila tak "akorát včas" a odešla do důchodu.
Můžete být k kolektivu, který o sobě tvrdí, že je jedna rodina, pak vyčkejte doby, kdy budou prémie nebo nějaké odměny. Budete se divit, co z té rodinné lásky zůstane. Tohle vůbec neřešte! Buďte přátelský, ale neposlouchejte a už vůbec neřešte šeptandu. Vždycky se někdo najde, kdo šéfovi povykládá, co jste, třebas na wecku, o něm říkal. Buďte laskavý, ale ne příliš vstřícný, protože pak budete mít pocit, že děláte vola. Všichni jsme jenom lidé a překvapujeme se celý život navzájem.
Šéf musí rozdělit své vedení a své kamarádství - a ten kamarád to musí chápat. Klidně "ahoj", zajít na pivko, pokecat o rodině,... ale jak jde o práci, vše musí stranou.
Kamarádíčkování šéfa podráží jeho autoritu o všech "nekamarádů"
doplněno 23.06.15 07:40:@dam - nerozumím vaší větě, můžete ji prosím rozvést?
Můj aktuální šéf je kamarád a bez potíží si pokecáme jak v práci, tak mimo práci. V momentě průšvihu z mé strany mne dokáže pěkně setřít. Nemám s tím potíž - s takovým chováním - protože on má nějakou odpovědnost a prostě musí takto jednat, aby vedení bylo vedení. Jak je v jednom příspěvku uvedeno, pokud bych se začal flákat a nebo se při průšvihu odkazoval na kamarádství (které s tím nemá nic společného), asi bych tam opravdu dlouho nepracoval.
Kamarád přeci neznamená, že budu tolerovat flákání nebo omlouvat chybu, která stojí tisíce-miliony...
např. u nás (učitelé) máme velmi přátelský kolektiv, včetně šéfové - samozřejmě někteří kolegové jsou vám bližší než jiní, ale nejsou tam podrazy ani závist, spíš si pomáháme... ovšem tam, kde plat vyplývá ze získání lukrativního úkolu, popř. hodnocení šéfovou, tam to zkrátka bude o soupeření a rivalitě, to je logické...
Řeknu Vám to tak, jak to citím já podle svých zkušeností. Myslím si, že pokud není zaměstnanec stejné věkové kategorie, je na místě vykání. Pokud jsem stejně starý jako můj šéf, nebráním se tykání, ale v žadném případě to neznamená, že si budu vyhrazovat jakákoliv privilegia či budu svého "kamarádštějšího" postavení jakkoliv zneužívat. Přeci jsem v práci. Zatím jsem nikdy neměl problémy. Nedávno se můj kolega "skamarádil" se šéfem a dopadlo to tak, že začal pracovat, začal chodit pozdě do práce, totálně se mu snížila pracovní morálka a tak ve finále došlo k tomu, že se po něm náš šéf začal vozit a to poměrně brutálním způsobem. A nyní končí... Všeho s mírou a o slušnosti to platí stejně...!
Asi jsem mel kliku, ale v kazdem pracovnim kolektivu, ktereho jsem byl v minulosti soucasti, jsem si nasel dobre pratele. S sefy jsem, az do toho soucasneho, udrzoval radeji profesionalni odstup, ale ted je to ponekud tezsi, protoze jsme si lidsky sedli a tech sklenicek whisky uz bylo na profesni odstup ponekud mnoho. Ja si tedy myslim, ze je mozne byt s sefem i kolegy kamarad, ale v pracovni dobe musi jit kamaradstvi stranou. Na druhou stranu je pravda, ze si drzim odstup od svych podrizenych, byt se k nim chovam pratelsky.
V CR je urcite spousta spatnych a zlych sefu, ale daleko vetsi problem mame s nekvalitnimi a zavistivimi zamestnani, kteri nikdy sefa nedelali, nemeli poradnou zodpovednost, prescasu se boji jako cert krize a mysli si, ze vi vsechno nejlip.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.