Existují duchové?

ano

Tak tohle se mi takéstalo 2x..děkuju pěkně ,,už bych to nechtěla zažít.Bílá mlhovina pouze a mé znehybnění i řeči,,

Jestli víly existují nevím, ale viděl jsem je na vlastní oči, byly mi čtyři roky? Věřit tomu nemusíte ale je to fakt, vysvětlení dodnes není a lékařům se raději nesvěřuji poslali by mně na psychiatrii

Ahoj. Tak to kecáš! Já jsem zrovna jednoho trpaslíka, potkal minulou neděli na burze v Držkově. I jsme se pozdravili. Byl tam Jirka Krytinář.

Já věřím od té doby , co jsem slyšel tento vtip: O půlnoci se na hřbitovní zdi scházejí duchové. Nejdřív přijde duch Lenina a posadí se na zeď. Po chvilce se ukáže duch Stalina a přisedne si k němu. Poté přijde další a postaví se vedle nich. A který vy jste?, ptá se duch Lenina i Stalina. "No kdo bych byl, já sem du..cát ! ".

Kdysi, když mi bylo cca 4-5 let,( nevím přesně) jak psáno výše, jsem zažil jakési "zjevení",nevadí že tomu nevěříte,ale od té doby vím, že "duchové" nebo jak to kdo chce nazvat skutečně existují, to co viděly mé oči, se "objevilo jakoby z ničeho" při hře na zemi s plastovým vláčkem, a i když se o dětech říká že si vymýšlí mají bujnou fantazii, věřte nebo ne "strašně jsem se lekl" (bylo to o poledni matka v kuchyni vařila oběd) vypadalo to doslova jako "mlha" bílá mlha, která se "zhruba" "zformovala" do cca tří? (počet si bohužel nepamatuji) "naproti mně sedících postav" nejlépe by se na ně dalo užít slovo "víly"ale tváře vlasy (možná vypadalo to jako závoje) byly vidět jen dosti "zhruba" "rozmazaně", ale pocitově měly "ženskou polaritu" ale žádná "křidélka", "barevné šatičky" nic takového, zřejmě si všimli že na ně hledím "v šoku" tak mně hned utěšili, nemluvili, v hlavě se mi vybavovaly jejich "myšlenky" "řeč" a oni zase věděli co si myslím já (dnes vím že šlo o telepatii tehdy jako dítě mně šokovalo i toto) něco ve smyslu "neboj se jsme tvoje tety" to slovo "tety" si pamatuji dodnes(moje teta byla totiž z masa a kostí takže také to mně vyvedlo z míry) zdá se mi že jedna ta "osůbka"byla vůči mně "vytočená vsedě (všechny kolem mně seděly) bokem" čili jakoby se na mně ani jednou "nepodívala", byla jakoby "strnulá". Pak si vzpomínám když trochu strach opadl, na z jejich strany "záplavu" nesmírně krásného pocitu, jako když potkáte někoho kdo vás "pozitivně nabije" cítil jsem se "neskutečně dobře, vyrovnaně, štastně, bez příčiny", bylo to "úžasné", přál bych každému aby to zažil. Žel bohu máti nekompromisně a neodkladně volala z kuchyně "oběd", nechtělo se mi jít , volám "mami oni jsou tady" jsou tady, pochopitelně nevěděla "kdo". Po obědě jdu ke svým hračkám ležícím na zemi, ale nikdo už v předsíni nebyl, hodně mně to vzalo, velký smutek, jako když ztratíte dobrého přítele. Pochopitelně na "zážitek" se zapomnělo , čas běžel a já jako dospělý narazil na jednu "pohádkovou knížku" (byly to spíš pověsti) psalo se tam o vílách, "co prý lidé zažili", ale bralo se to jako pouhé "bajky" (ve smyslu vybájeno tedy nepravdivé) a nevím jak, ale zážitek se mi po cca osumnácti dvaceti?, letech vybavil , tak mně napadlo zeptat se matky, jestli někdy "při hře" neslyšela "něco neobvyklého" řekla mi že se jí matně vybavuje jak vykřikuji něco jako "oni jsou tady"! A prý se ptala kdo? kdo? (protože byt byl prázdný mimo mně a matky tam nikdo nebyl) a já oni oni! Tohle ale nikomu neřeknu "do očí" to totiž nikdo nepochopí nedá se to pochopit, či spíše každý to chápe jen jedním způsobem

Kdo chce, necht tento příběh přijme je totiž 100% pravdivý ale nemám či spíše nemohu ho nikomu říct přímo, plyne z toho ale, že ne všichni "duchové" jsou zlí a věřte kdybych "ty své duchy co se mi zjevili" uměl "vyvolat" udělal bych to, myslím, že by mohli "dospělým lidem" sdělit i dost "podstatné věci" o světě ve kterém žijeme asi jako "slepci", zřejmě ale "nesmí" nebo "nechtějí" zasahovat.

ano

To se mi také stalo ..jak mi umřel mužNormálně jsem uslyšela jeho hlas a zaplo se mi tehdá video. Vstala jsema šla na WC a jak jsem si lehla,on si ke mně přisedl ale bylviditělný,ale nešlo na něho sáhnout a slyšela jsem ho mluvit ale jakoby myšlením jsem poznala co říká,,Já se tenjrát nemohla s ním rozloučit a moc mne to trápilo,,Tak si to vysvětluji,že se přišel rozloučit,Nebála jsem se vůbec --bylo to příjemné..pak jak jsemu řekla,že mu něco chci říct,řekl /tedy to nejde říct řekl já to nějak cítěla že mluví ,,a on mi říkal,že ví co .Byla to pravda. Měl láskyplný spokojený výraz.Takže věřím ..

Tenhle je exkluzivní

Na to mě napadla otázka: Proč se vůbec duchové zjevují oblečení? A proč to jejich oblečení je na jedno kopyto? Proč se duchové zjevují v dlouhé košili a ne třeba v mikině a džínách nebo v montérkách?

ano

Ne,,mi se zjevila mlhovina jak se skláněla nade mnou jak umřel otec ,,ale muž to jsem si neuvědomovala jen jsem viděla tvář a věděla jak sedí,ale v čem-to nevím Kdybych chtěla muže pohladit,tak to nešlo ruka by mi projela...U té mlhoviny jsem byla všestrnně paralyzována..I to bylo v telce o těch duchách,tak jsem si říkala neblbnu.Tak to byl děs.Hodně lidem se to stalo..

Máte tu fotku v plném rozlišení?

ano

Já jsem viděla super fotky uděláno fotošopem,,nemohu je najít ..něco podobného na kolejích

Mám tu fotku takto nafocenou. Někdo tvrdí, že jsou to dvě fotky v sobě, někdo se vysmívá...Nevím. Je to foceno na úplně nový přístroj, kdy jsme fotili jen tak na zkoušku a ta první expozize mi nikam nezapadá. Dcera si pak prohlížela výsledek, najednou řev a že už jí do toho pokoje nikdo nedostane. I já ač realista jsem měl velkou práci jí vysvětlovat, že je to asi nějaký optický klam...Sám nevím.