Nejste přihlášen/a.
Několikrát jsem se tady zmínila, že v bytě pode mnou bydlí cygani, 6 děti, 2 jorci, o kterých vím, ale už dlouho jsem je neviděla. Včera, jsem z dálky uviděla malou sousedku se psem na vodítku. Blbě vidím, tak mi chvíli trvalo, než mi došlo, na co se to dívám. Na smrt vyhládlý pes. Záda do ježatého oblouku, velký hrudní koš tvořený žebry, žádné bříško, ocácek mezi nohama, chodí po třech nožkách. Teprve doma mi to docvaklo, udělalo se mi špatně a zazvonila jsem na sousedku, o které vím, že spolupracuje s Ochranou zvířat. Když jsem jí to, normálním hlasem, vyprávěla, cygana cela zvědavá vylezla. Obě jsme chtěly vidět toho psa. Prý klidně a donesla ho. Sousedka se otočila a přinesla foták. A zeptala se jestli jí paní psa dá hned nebo až s policii a soudem. Že jo, že dá, protože stejně chtěla volat tomu pánovi, co jim to prodal, že je to divný pes, protože nechce žrát a oni mu dávají granule a i své jídlo. At si ho vezme zpět. (Psinečku mají od března nebo tak nějak) A rozešli jsme se. Jasně že bylo více křiku a řečí, ale v kostce to bylo tak. Sousedka ihned obvolala nějaké lidi a domluvila náhradní péči od zítřka a také lidi, kteří ihned začali posílat peníze na veta. Po nějaké chvíli se to cygošum rozleželo a přišli, že buď psa vrátit nebo 5.000kč. Nezaváhala jsem a zavolala policii. Přijela státní, dva rozpačití mlaďoši. Vyfotili, zavolali odborníkovi na tyto situace. Odborník pravil, že to musí řešit měštáci a psa máme vrátit, je to majetek. Měla jsem tu živou kostřičku, se zlomenou nožkou, v náručí a řekla, že nedám, prostě nedám. A šla jsem domů. Sousedka mi pak řekla, že cyganu poprosila, aby jí psa nechala a slíbila, že až malou bude odevzdávat do péče, cygana pojede s ní, aby se přesvědčila, že šla do dobrých rukou. Bolavého, vyhládlého bobka jsem měla doma. Chodila, poskakovala po třech, těsně za mnou. Dala jsem ji za tři hodiny 3x lžíci namočených granulí od Dorky. V mezičase malá chodila vylizovat prázdné misky. Měla jsem strach dát ji více, ale ona začala okusovat misku, jakože ji sežere. Když celá zmordovaná mi usla na klíně, opatrně jsem ji ostříhala uši, vytrhala zevniř a vyčistila. Ani se nepohnula. Oblékla jsem ji Dorčinu mikinku, aby šetřila energii a poplakala jsem si nad ubožátkem. Navečer přišla sousedka, že ti lidé si ji mohou vzít už teď. Nahlásila to cygošce a psinečku odnesla. Malá byla tak ubohá, že Dorka, která žárlí na úplně všechno, ji přijala. Budu muset pohlídat blechy, protože je malá měla. Myslím si, že jsme asi v třetině cesty. Ještě budu muset dostat od nich toho psíka, který určitě nebude o mnoho lepší. A také se pokusím zajistit, aby už psa nikdy mít nesměli. Tahle psinečka je pátá? Asi tak. Šílené! Byla to akce na celý den, hnusná, stresující. Ale psinečka vyhrála život. Jsem zvědavá, jak je na tom s ledvinami a vlastně vším, až ji uvidí veterinář. (Fix, zase brečím!)
doplněno 12.11.14 08:03:Takhle vypadá zdravý jork. Má cca 5 kg. Malá je asi stejně velká a má 1 kilo.
Rozumím vám a moc děkuji. Skvěle jste s paní zafungovala. Policajti měli zavolat člověka z Krajské veteriny, který tohle posuzuje a ten měl dát příkaz k odebrání zvířete. Ne všude jsou ochotní a dobří, někteří, třeba z Ústeckého kraje, přijedou do dvou hodin a vyřídí to, Někteří než to zúřadují, je zvíře mrtvé nebo tyran pryč. Zde je případně kontakt na ty vaše inspektory, kdyby bylo třeba eagri.cz/...
Je dobré podat trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z týrání zvířat, a to písemně přímo na policii, pak i oni musí KVS zavolat. Jen pro případ, že by dále prudili nebo se to zamotalo, případně kdybyste musela řešit něco podobného. Vy už jste si tady poradila.
Znám tuhle bezmoc, když řešíme tyhle situace, Romové jednoho psa vyhodí, ten se najde v šíleném stavu a ještě jsou tak hustí, že nám píší na facebook, jak se má, posílají srdíčka a dělají si z toho srandu. K placení nákladů na péči je pochopitelně nikdo nedonutí. Obratem si pak pořídí jiného psa a situace se opakuje. Případně si namnoží křížence, které pak vyhazují 2x do roka, když jim fena hárá.
Já jsem včera řešila bezdomovce s týraným psem, který se odmítá hnout z ulice, kde se nemůže hýbat ani pes, ani pán a pán si prostě nepřeje žádný azyl, nemocnici a útulek, prostě mu přijde dobré zmrznout na ulici i se psem.
Držím palce, věřím, že to bude už jen dobré, jork se dobře umístí, o toho se lidi ještě poperou, horší je to s těmi velkými kříženci, ty nikdo nechce.
Dejavu, vy máte můj veliký obdiv a úctu. Moc by mě zajímalo, jak se vyrovnáváte sama v sobě s tak strašnými přpady týraných zvířat a týraných lidí. S jejich zpověďmi, hledáním řešení. S bezmocí, když to řešit nelze nebo nemůžete. Strašné, obdivuhodné. Jste úžasná!
Já jsem k téhle dobrovolné práci přišla jako slepý k houslím. Protože se celý den zabývám lidmi a jejich problémy, chtěla jsem si odpočinout u zvířat doplňkovou činností, ale zas je to tam o těch lidech.
Snažím se to nepouštět k tělu, být hodně racionální, jakmile začnu hysterčit, už se mi nepodaří vymyslet, co s tím mám dělat a někdy jde o minuty nebo šance je pár vteřín a pak už ne. Ale někdy mne to přelije jako vlna bezmoci a nenávisti a pak se snažím to rozchodit v přírodě a dát si třeba pár dní pauzu. Někdy je úlevné nebýt s tím v kontaktu, když se mi valí denně emaily, že jestli si nevezmu toho a toho psa, tak ho utratí, že támhle je množírna, se kterou KVS nic nedělá, že Asiati v okolí mají další psí jatka a než přijede policie, vždy to přestěhují a ukryjí. Snažím se to třídit podle klíče, jestli mám šanci s tím něco udělat, nebo ne. Pokud ne, odložím to stranou a netrápím se s tím, případně se k tomu vrátím po čase, až mne něco napadne, co s tím. Ostatní zkouším řešit.
No a když je toho moc, tak prostě vysadím úplně. Stává se mi to tak 1 za dva roky, že musím prostě pryč, kde bude jen ticho, šumění lesa nebo moře a nechci nic slyšet o problémech ostatních lidí, ani týraných zvířatech. Obvykle to za týden, dva pomůže si nějak dobít baterky.
Dobrý den, patří Vám velký dík za občanskou statečnost a (snad) záchranu toho pejska. Nevíte, proč má tu nohu zlomenou? To vypadá na větší týrání, než jen hladem. Doufejme, že se z toho všeho pejsek dostane a bez větších následků. Děkuji Vám a zdravím!
doplněno 12.11.14 09:06:dejavu - no, ona ta moje otázka je asi už zbytečná a hlavně, že už je pejsek jinde a v péči. Také jsem si svého pejska občas omylem přišlápl - ječel jak siréna a hned chtěl konejšit. Ale, když se sám uhodil (a více) někde při lítání po zahradě, tak dělal hrdinu a bez "kraválu".
"babkazov", jste statečná ženská, že jste se toho případu zhostila a zvířátka nebohého se ujala a začala jednat o nápravu. To na těch fotkách je kostřička a ne pejsek. Strašné, hrozné, hnusné. Jak může dát někdo takovým lidem psíka, to je odsouzení na smrt. Moc Vám fandím a jen si přeju, aby to s pejskem dopadlo všechno dobře. Určitě dejte vědět, co se dál děje pokud se něco dozvíte. - pt
Zvykla jsem si, že sem dáváte fotky co pohladí po duši, toto je hnus až je mi z toho úzko. Doufám, že za nějaký čas dáte fotku, jak psík vypadá lépe a spokojeně. Velmi záslužné ale já bych měla obavy, že mě majitel obviní s krádeže, zvláště u takové sorty lidí.
Liduš, abych pravdu řekla, chviličku, ale opravdu jen maličkou chviličku jsem se také polekala. Ale měla jsem vedle sebe velmi statečnou a pohotovou sousedku. Ta udělala neskutečný kus práce. A pak, co by mi mohli udělat? Jakože by mě zavřeli a lepila bych po zbytek života pytlíky? Nebo že by si na mě počkali? Ani teď, když se ke mně najednou donášejí podivné zvěsti se ani nebojím, ani nedivím Důležité je jenom jedno: to že psinečka je pryč. Představte si, že cygoška vykládala, že se stejně do konce týdne chystali ji nechat utratit. Protože to nebyl dobrý pes!
Tak to je hrůza, máte můj obdiv, že jste to tak vyřešila a dobře to dopadlo, sama jsem kdysi hlásila opakovaně na policii i helppes(u) týrání fenky NO cigány od vedle, nikdo ani neodpověděl, natož aby se přišel podívat. A do konfliktu s těma zk... ... rozhodně nejdu, protože to znamená do ráda prořezané pneumatiky a bůhvíco ještě.
" Kristovanoho"... Ten pes vypadá, jak chodící mrtvola.!
Rád bych věděl, coby na to řekl můj "Bobík", který má půl metráku a já mu denně nenasypal
alespoň půl kila granulí faraonpetfood.cz/...
Kombinovaných s masem, těstovinama, psí konzervou... atd.
I to psisko potřebuje pestrou stravu.
Už jsem "starší kousek"... děti odrostlé... takže moje dítě, je můj pes.
Před dvěmi lety, mi toho troubu přejela dodávka a měl zlomenou pánev a spoustu dalších zranění.
Veterinář řekl... "Utratit.!"
Bylo to tenkrát desetiměsíční štěně. Ikdyž kříženec Rotvíka s NO. Takže měl cca 35-40.kilo.
Stalo se to v neděli, brzy ráno, což je zrovna ten nejblbější čas. Přijel jsem domů, po noční a pes nikde... tak jsem ho jel
hledat. Asi za půl hodinky mi volali Měštáci (MP), že se pes nachází tam a tam a že ho ze silnice odtáhli na chodník a že sotva dýchá.
Když jsem tam přijel, byla z něj hrouda krve. Musím říct, že když jsem ho s pomocí MP nakládal do auta, tak jsem brečel, jak malé děcko. Pomohl mi až druhý veterinář, který mi však hned řekl... "Uvidíme do tří dnů".
A ten mi toho psa zachránil. Stálo mě to fakt hodně. Ovšem peníze nikdy nenahradí odevzdanost a lásku toho
psíka. On to cítí a je si toho vědom.
Říká se, že když má člověk své psisko opravdu rád, tak má pro něj více jmen... Netuším, jestli to tak je.
Ovšem já mu říkám "utine, Slimpoš, Mazel, oulo... atd. Jsem rád, že ho mám. Loni mi umřela fenka, která
ho vlastně "vychovala"co se týče hlídání. A vychovala ho skvěle.
A tímto ji také skládám poctu a posvítil jsem ji na hrobečku, který je v rohu zahrady.
Byla to moje Betinka.
Babčo, jsi opravdu nejstatečnější a nejvšímavější babka z OV. Někdo by nad psem mávl rukou, jiný pokrytecky z dálky politoval, ale všichni by šli dál svou cestou. A Ty ses angažovala. Je to dobře.
Nad tou kostřičkou srdce usedá. Právě ve věku, kdy čubinka rostla, měla dostávat kvalitní potravu, aby se tělo správně vyvinulo. A ona chudinka, dostávala asi trochu vody a jako bonus kopanec.
Takoví lidé, jako ti Tví cikáni by měli mít na policii či na úřadě nějaký záznam aby už nikdy neměli možnost chovat psa. Protože i pes je živý tvor, cítí bolest a hlad stejně jako člověk. Jenže, kdo by to ohlídal?
Neznám ji a bulím tady do klávesnice. Ten tvoreček nezažil asi za svůj život nikdy nic dobrého. Snad se teď dostane k majitelům, kteří mu tu chybějící potravu a lásku vynahradí. Bože, jak já bych chtěla psa.
A do toho nějaký trouba tady založí vlákno: Pes jako jídlo - proč ne? Tak si kousni, ty pitomče, do té chudinky, at si zuby vylámeš. Pak třeba dáš pokoj. Nedávno tady plakala Eulálie nad zemřelým pejskem, Suzymon, nad zemřelým kocourkem. Proto bych podobné rýpavé a krajně netaktní dotazy vymazávala a ne je ještě rozvíjet.
V Indii by Žroutovi za usmrcenou /posvátnou/ krávu dali trest smrti stětím. U nás si otvírá hubu beztrestně. Cožpak nikdo nepochopí, že jsou mezi námi lidé, kteří třeba nikoho nemají, či se na ně příbuzní vybodli a to zvíře je pro ně celý jejich svět? Možná, až jednou zůstane sám a nebude mít nikoho, než věrné zvíře, pochopí. Ona každá zkušenost člověka vybrousí. Už, aby to bylo. Jaga.
Ano, pes cítí bolest, žal,hlad. Možná vše prožívá více, než člověk. U nás před půl rokem zemřel pán, který si před deseti lety vzal pejska z útulku. Žili jen spolu. Když zemřel, tak ten pejsek strašně naříkal. Sousedi, si psa vzali zatím domů, než přijedou příbuzní. Vůbec nechtěl žrát, ani pít. Jen smutně ležel. Mají i svého psa, ale ani ten ho nedokázal rozveselit. Příbuzní, ale psa nechtěli. Tak si ho nechali. Ale nechtěl žrát. Jen ležel na chodbě u hlavních dveří a čekal až někdo otevře a hned byl pryč. Vždy ho našli ležet na zápraží domu, kde bydlel. Pak už museli jít s ním na veterinu,aby dostal infůzi, jinak by pošel hlady. Když přijeli příbuzní zemřelého, vyklízet barák, tak poprosili o kabát, který pán stále nosil. Paní ušila z kabátu pelíšek. A pejsek stále na něm dodnes leží. Druhého kamaráda tam nepustí, hned vrčí. Je tam již doma, ale stejně, když se dostane ven, tak vědí, kde ho najdou. A říkají, že stále asi čeká na pána.
Je to zvíře, ale ta oddanost, věrnost, taková se u většiny lidí nenajde. Takovým lidem bych zakázala mít psa. Až srdce bolí, když vidíte co někteří lidé dokáží. Děkuji paní babce za to, co udělala. Pejsek nedokázal poděkovat. Ale určitě věděl, co pro něj udělala, že ho zachránila před smrtí. Tomu se nebude stýskat. Ten žačne nyní teprve štastně žít.
Také mi zemřel pejsek. Ale já už nemám odvahu si pořídit jiného, ikdyž bych moc chtěla. Bojím se, že bych případnou zrátu věrného kamaráda, opět těžce nesla.
Dobře, že jsem psa ukradla. Bůhví jak by to dopadlo, kdybych ho vrátila! Furt se nebojím. Říkám si, že bych se asi bát měla, ale nebojím. Sousedka mi poslala stránky od ochranářů. Představte si, že někdo napsal, že se jedná o fotomontáž. Asi je to tak neuvěřitelné facebook.com/... Ta zlomená nožka je 2 měsíce stará, tříštivá zlomenina a bude nutná operace. Stále cítím v ruce tu hromádku bolavých kostiček. Nemohu se toho pocitu zbavit.
Musím se vrátit a ještě si postěžovat. Nemohu rozdýchat představu dvoupokojového bytu cca 50m², v něm 6 dětí+2 dospělí, všichni kapku nad váhu, dobře živení, kde se stále něco vaří a někdo jí. A v tom se pohybují dva, na smrt vyhládlí pejsci. Vlastně celý svůj život. Šílené, zvrácené! Ten pejsek je o kapičku lepší, je možné, že jim nasypali do misky a kluk byl rychlejší a drsnější než ta slaboučká fenečka. Ani jim nikdo nic, po celou tu dlouho dobu, nepodstrčil, nikomu se nezželeli. Nemohu to dostat z hlavy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.