Nejste přihlášen/a.
Zdravím. Neustále si všímám, že se dnes lidi pořád mračí, chovají se do jisté míry křečovitě a jediné uvolněné a někdy usměvavé osoby (pokud nepočítám nějaký pár, rodinku nebo kamarády) jsou občas starší lidé v autobuse, kteří se dostanou do řeči s úplně neznámým vrstevníkem. Málokdy vidím na něčí tváři úsměv, ale častěji vidím na jejich tvářích světlo z mobilních telefonů, na který jsou neustále přilepeni - a to i lidé starší. Pamatuji si, že ještě tak před deseti lety tomu tak nebylo. Neříkám, že se všichni kolemjdoucí hned hihňali, ale rozhodně se nemračili nebo neměli ve tvářích tak bezduchý výraz. Chápu, že je krize apod., ale neříkejte mi, že 99% lidí na ulici jsou zadlužení nebo ve finanční tísni - naopak, žiji v Praze, kde je statisticky větší "blahobyt", než v jiných krajích, takže bych zde očekával více radosti.
Nevím, jestli je to nějaká móda neprojevovat dobrou náladu nebo radost a naopak mít přísný nebo vážný výraz, ale po několika letech jsem si všiml, že i já se začínám mračit. Je mi sice necelých 17 let a je trochu zvláštní říkat, co bylo před deseti lety v mém věku, ale opravdu mě ta negativita začíná lést krkem. Ráno se probudím ve skvělé náladě a hned po nástupu do autobusu/školy se mi vytratí. Co si o tom myslíte?
Mluvím o lidech např. na ulici, v obchodem nebo ve veřejné dopravě a opravdu tu zase nechci rozpoutat diskuzy na téma, jak se lidé za komunistů usmívali a jak nám kapitalisti sebrali úsměv, protože ten výraz o kterém mluvím mají i bohatí lidé.
Taky mi to leze krkem a taky jsem sedmnáctka :D ... Tady je na místě si položit otázku, zda peníze jsou důležité. Kdyby byly, byli by lidé v Praze štastní. Jenže ono čím víc peněz, tím větší zodpovědnost...
Z jiného pohledu, připadá mi, že za ten stres a zamračenost lidí může uspěchanost. Ve škole nám americký lektor říkal, že češi spěchají při chůzi proto, že jdou na určité místo. Američani, když se chtějí dostat na určité místo, tak jedou autem. Když jdou pěšky, tak to je "for fun"...
Já tyhle věci řeším tak, že se usmívám, přesto že se třeba necítím moc dobře. Nálady se přenášejí, takže se na mě usměje třeba i někdo další a tím se mi nálada ještě víc zvedne
A ty se jim divíš? Všude je krize, i v Praze, a zatím je ti 17, takže běžné starosti, jako "kdo zajde pro děcko do školy, stihnu ten autobus domů, co ještě musím nakoupit, mám na to, dítě potřebuje nové boty, ale pak nezbyde na kroužky, už pět let splácím hypotéku a čeká mě dalších 20, partner je bez práce, utáhnu to sám..." - takhle často přemýšlejí maminky od dětí ve škole. Rozdíl mezi bohatými a střední třídou se propastně prohlubuje, o chudších ani nemluvě, mnoho lidí žije na kraji chudoby. Do toho si přidej, že normální člověk nedostane od státu skoro nic a klidně, at si chcípne pod mostem, zatímco cigáni nikdy nemakali, makat nebudou a pořád se jim sype. Pak mrkni na politiku, která táhne celou zemi od desíti k pěti, sami si mastí kapsy a na lidi kašlou. K tomu choď do práce na šestou, vracej se po šesté večer, doma naštvaný partner, na kterého pořád nemáš čas, protože musíš vydělávat...
ještě je ti do smíchu? A taky nezapomeň, že spousta lidí má přirozený výraz, uvolněný - a přitom má spadlé koutky, takže může vypadat naštvaně.
doplněno 16.01.14 21:01:I mladí vnímají situaci celku. Ze svých pubertálních let mám kamarádku, která se usmívala, i když neměla na svačinu a střídala čtvero oblečení. A dnes se nám tu pubertáci ptají, jak rozbít starší mobil, aby dostali dotykáč.
Osobně mi přijde, že lidi, velmi často právě mladí, nejsou s ničím spokojení, nemají dostatečně značkovej vohoz, nemají ten nejkrutější mobil. Rodiče jsou trapní, všechno jim zakazují, oni nic nemůžou a všichni jen votravujou. A ti chytřejší si možná uvědomují, že budou pracovat do nějakých 70 let a že se současnou upadající morálkou a dobou celkově to možná nebudou štastné roky.
Tak dobrá, všude je krize a to je právě ono. Když jsem se bavil se známými s ciziny, potvrdili mi, že se tu skoro nikdo nesměje a když jsem byl v zahraničí, cítil jsem se tam mezi lidmi úplně normálně, ale když jedu tady například tím autobusem, tak se těším, až z něj konečně vypadnu abych si alespoň trochu udržel náladu. A vy zmiňujete dospělé lidi, ale já se bavím i o těch mladých.
Já myslím, že je to taková jakási maska těch lidí. Prostě se nechtějí navenek projevovat. Anebo se stydí.
Jednou jsem jel tramvají a bylo to v době krátce po tom, co dopravní podnik tak nějak vyhlásil pseudostávku. V té tramvaji se přihodila taková věc. Na křižovatce se tři tramvajáci nemohli shodnout, kdo dříve pojede. Prostě se blokli, že jedna tramvaj musela couvat. No a ze mě vypadlo jen tak mimoděk, že jsou pracovníci dopravního podniku asi přepracovaní a že by tu stávku potřebovali ještě prodloužit. Nevím, co mě to napadlo, prostě tak. A v tu chvíli ti lidé, co byli v tramvaji a tvářili se jakoby chroupali hřebíky, se začali zcela upřímně a od srdce smát.
Takže tak
Co se stalo s naší dobou?
Ztráta studu, nerespektování přirozených společenských norem a z obou předchozích plynoucí, epidemicky se šířící pocit tíživé bezmoci.
Zavinili jsme si to i my sami, když jsme přijali převrácený životní styl, který nám našeptává: "Žij bohatě navenek a chudě uvnitř!"Pokud neprovede náš národ proměnu a nezačneme žít bohatě uvnitř a chudě navenek, nemáme šanci...
Svůj vnitřní život považuji za bohatý a zájem černoprdelníků o mou šrajtofli opravdu nepotřebuji. Jinak s vámi ale souhlasím.
"vis", mně šlo o rozbor situace společnosti. Vůbec mi nejde o "černoprdelníky, tak, jako Vám. - pt
Stud je právě to co způsobuje bolest ve vztazích mezi lidmi,ve společnosti,dělá z lidí sobecké hajzlíky,bezcharakterní tupce. Víte paní co je stud? Absence studu není třeba to,že se nestydíte oklamat druhého,ale naopak se stydíte,že máte méně než druhý,že nemáte tu prestiž jako tamti.Že nejste dost dobrá,že potřebujete to co se nosí,to v čem vyniknete ve společenském žebříčku.Potřebujete to,co ukojí ten hluboký pocit studu,který v sobě nosíte aniž si to uvědomujete.Za žádnou cenu nechcete prožít ten ponižující pocit studu a uděláte cokoliv,aby k tomu nedošlo.Je to hluboko v psychice.Stydíte se aniž o tom víte.Dokonce se stydíte ikdyž jste osamotě.Ten životní styl,jak píšete,jsme nepřijali jen tak jako když se pro něco rozhodneme vůli.Vzniklo to dávno z rodičovských rolí,které jsme odpozorovali jako malé děti.Jako malé děti se učíme stydět stejně jako naši rodiče,jako starší sourozenci,jako vzory v partě atd..
V tom vašem odkaze je třeba toto:
"Dítě se nestydí zesměšnit učitele, muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, potomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není žádnou hanbou žít jako parazit nebo veřejně propagovat zlo. Proč by se tedy měli politici ve službách mafií stydět lhát, krást a podvádět"
To je souhrn různých životních situací,které ten autor splácal dohromady a dal jako důkaz naší "zkažené" společnosti,přestože spolu vůbec nesouvisí a každý je projevem jiné problematiky vztahů.Klidně to takto zjednoduší. :D
Třeba to první: "Dítě se nestydí zesměšnit učitele" to není důsledek toho,že ten žák se nestydí,ale naopak stydí. Církev vidí jak je svět zkažený...Mě se až tak nezdá...
hlavně začínají být lidi arogantní, neslušní a někdy i agresivní.. např. dnes jsem byl vyřizovat reklamaci v elektru, ujala se mě na první pohled milá pohledná slečna.. po dotazu s čím jsem ji sakra přišel otravovat se náhle změnila na arogantní sv*ni s tunou makeupu na xichtě.. další její připomínky nemá cenu zmiňovat ale slečna byla takzvaně na pěst..a ač se ženy nebijí, ty dnešní to potřebují.. naopak málo kdy potkám cizou osobu se kterou se dá normálně bez náznaku povýšení komunikovat.. tohle je prostě s prominutim doba na hovno
Nastává úplný úpadek společnosti. Každý vystupuje a chová se jako ostrov sám pro sebe a pak to tak vypadá. To je ta originalita, být IN, být sám sebou a falešná demokracie. Takový dnešní děti a mládež bych už nazval jinak, aby se smysl toho slova nezměnil. Když si pustíte film z 80-90let a dnešek, tak to je jak pravěk-scifi
Někde jsem četl zajímavou myšlenku, proč (mimo jiné) dnešní děti téměř nečtou knihy. Poněvadž socialistická literatura je pro ně absolutní sci-fi. Ne kvůli jinému politickému zřízení, ale z důvodu totální společenské odlišnosti. Například nevinný literární dotaz: "Dobrý den, paní Nováková, půjde dnes Honzík ven?" Pro nás to byla jasná věc. Ne tak pro dnešní parchanty - jak ven, to jako na ulici? Proboha, vždyt je to tam samý pedofil, vrah a násilník, říkali to na Tývý Nóva. A vůbec, proč bychom měli chodit ven? Samozřejmě, že nikam nepůjdeme; budeme sedět doma u počítače (každý u svého) a budeme skajpovat, fejsbůkovat, ajsíkjůovat a hrát onlajnovky. Jít ven? Jste se zbláznili, ne!? Vopruz, nuda, megalol, LMAO...takže asi takhle.
Ja se vzdy usmivam. Uz tak nasrane lidi kolem to nasere jeste vic a to me naopak jeste zvedne moji vzdy uz tak dobrou naladu.
-
Na druhou stranu, proc by se meli lide na ulici smat? Co z toho? K cemu je to dobre? Hledi si sveho, proc by se meli na nekoho jeste na ulici sklebit?
Nenapada mi jeden jediny duvod.
Spis jestli to neni tak, ze postradame fales zapadniho sveta. Mame zkratka v CR na ksichte uprimnost.
Jsou země kde se lidi pořád na sebe usmívají a přímo vyzařují dobrou náladu na ostatní, at jsou bohatí nebo chudí.
Axus - že je někdo nasraný z toho, že se druhý směje je typická vlastnost závistivých čecháčků, ale to že má někdo radost z toho, že druhého nasral taky není moc chválihodná valstnost.
Omlouvám se za vulgární výrazy.
Chvalihodna neni, ale presto potesi.
Ja se nesmeju, ze sem je nasral, ja se smeju, ze se takovou kravinou vubec nasrat nechaji.
zabu:
přesně tak, spoustu takových věcí vidím ve svém nejbližším okolí a k tomu strachu o práci přidám ještě něco co s tím hodně souvisí. Dělám hodně let ve firmě co existovala před válkou, přežila válku, přežila minulý režim, v 70 letech byla dokonce na světové špičce, dělal v ní i můj otec a jedině dobře, že se nedožil dnešních "manažerských" rozhodnutí, která tuto firmu vede pomalu, ale zcela jistě k úplné záhubě. Nikdo z nich co berou celkem velké peníze jakoby za zodpovědnost, tu zodpovědnost nemá - nepovedlo se? - jde řídit jinou firmu. Jeho špatná rozhodnutí se mnohdy projeví až v době kdy už ku.ví co může jinde
A ro je jen zlomek všeho negativního, napište někdo proč by se lidé měli na sebe smát? Opravdu to jde jen mezi nejbližšími, které známe, kterým věříme atd...
Taky to pozoruju. Doopravdy mám pocit, že lidé, kteří mají existenční starosti se mračí výrazně více, než lidé zabezpečení. Můj poznatek je tento: lidi nakupující v Kauflandu se mračí, tlačí se vozíkama jsou nevrlí. Lidi nakupující v Ternu jsou milí, povídaví, nápomocní. Včera jsem nakupovala v Marks a Spencerovi (ve výprodeji) a vládnul tam všeobecný hlahol. Cizí žen si vzájemně povídaly, zkoušely si vzájemně na sobě župan (napodobovaly postavu manžela ).
Jak česká "nasranost", tak americký "keep smiling"je faleš, přetvářka, póza a sebeobrana. Amerika miluje vítěze a nesnáší losery. Američan, kterého právě exekutoři vyhodili z domu a ještě přitom uklouzl a zlomil si nohu, musí odpovědět, že se má fajn. Naopak český výherce deseti milionů korun odvětí hezky po česku - stojí to za hovno - protože českou tradicí je švejkáčkovský vzdor utlačoveného občánka vůči cizímu uchvatiteli. Čili oba dobře vědí, jak na tom ve skutečnosti jsou, ale musí hrát svou malou hru o přežití. Zkroušený Američan je společensky vyřízený stejně jako zcela spokojený Švejkáček. Na první pohled se může zdát, že kýženým cílem je model americký. Ale vztahy v USA jsou naprosto povrchní, s výjimkou rodiny, pochopitelně. V příspěvcích výše vidím ještě jeden světoznámý fenomén a tím je národní sebemrskačství - tohle je možné jen v Česku, otřesný český národ, atd. Pobodné cancy o sobě vedou prakticky všechny národy světa. Jistě, také je občas používám, ale dobře vím, že jde jen o rétorické cvičení. Hurá na slevy, typičtí Češi. Aha...nějak nám ti Češi černají.
Podle mě je faktorů několik, ale co hlavně, není to zdaleka jen otázka českého národa, jak tu už zaznělo. Sice nevím, co američan nebo jiný čan, ale když se kouknete kousek za naše hranice, není to o moc lepší.
Jsem jeden z těch, na kterého nálady okolí působí velmi, takže i mě kolikrát dokázala dostat do skepse jen cesta MHD do práce. Musím říct, že od té doby, co nejezdím MHD, je to lepší Jelikož pozoruji, že i já se mračím a snažím se tvářit naštvaně a ublíženě, i když k tomu nemám absolutně důvod, pokaždé, když si to uvědomím, smažím se usmívat a dívat se na svět okolo s nadhledem - rázem je pak líp.
A ktěm faktorům - myslím si, že částečně jdo o náturu našeho národa (závistivost, žárlivost, pomlouvačnost, netečnost), částečně o dispozici každého člověka (zadlužená samoživitelka určitě nebude tak happy, jako svobodný manager), čili o penězích to dílem je určitě, je to o aktuální a podle všeho stále se zhoršující společenské situaci (strach o práci, nedostaek času na děti, nedostatech času pro sebe, práce zasahuje do soukromého života, prezidentuje nám arogantní alkoholik, bývalý ministr financí kázal z rádia opilý, středočeského hejtmana zavřeli do vazby...), regionálně to bývá ovlivněné dlouhodobým počasím (všimnětě si, jak se změní lidem výraz ve tváři, když se po dlouhé době objeví slunce na prozářeně modré obloze). V neposlední řadě bude příčinou tohoto jakási maska lidí, jejíž prostřednictvím člověk svému okolí říká: "nevšímejte si mě, nechte mě v klidu, mám svých starostí dost, já se taky s nikým nebavím"...
Nejhorší na tom je právě ten fakt, že je to trvalé, lidé si to většinou nejspíš ani neuvědomují, možná jim to tak vyhovuje a nechtějí s tím nic dělat.
Doba za to nemůže, je to jen a jen v lidech. Možná se jen špatně díváte kolem sebe, jistě, jsou tu načučení škarohlídi ale ti tu byli vždy, já se usměju i na bezdomovce co mu dávám 10Kč u Penny a on se usmívá zase na mě. Po tom co provedl můj zet bych musela chodit světem s vražedným výrazem a utrápit se k smrti, to se raděj usmívám, hned po ránu si zazpívám. Možná se ti lidé nemračí a jsou jen hluboce zamyšlení nad nějakým problémem. Zkuste to změnit, nastoupíte ráno do šaliny a hlasitě řeknete s úsměvem dobré ráno, uvidíte, že část lidí se otočí a usměje, ta druhá si bude myslet, že blázni jsou na výletě.
liduš: s tím úsměvem to není jen tak. Maminka mě naučila zdravit na potkání starší lidi úplně automaticky. Dřív byl každej rád a většinou i odpověděl. Dneska když člověk pozdraví někoho neznámého, stane se z něj div ne vyvrhel. Často dostane pozdravená osoba divnej vyděšenej, podezřívavej pohled, co jsem si to dovolil. Lidi se bojí kontaktů. Absolutně nevěří. Nevěří, protože se bojí. Je to divnej svět. Svět "vymyškovanejch" lidí, kteří se bojí aktovky zapomenuté na zastávce, cizího člověka, všeho co neznají. A to není věcí lidí. Takhle si nás vychovala společnost. Naše vina je jen v tom, že jsme jí to dovolili. Že se neumíme vzepřít. Nechali jsme ze sebe udělat lovnou zvěř, se kterou si každý může dělat co chce. A když se člověk vzepře, stojí překonávání těch protivenství, která jsou na nás nastražena tolik úsilí, že na úsměv nezbývá nálada. Takže žijeme izolovanější než dřív. Doma v rodinách, a s těmi pár přáteli, kteří nám zbyli. Co naplat.
Ono je to taky asi tím, že všechno je záměrně řízené,protože když se na lidi,kteří jsou něčím svázaní( tím myslím starost o to, aby měli práci, aby zajistili děti,aby přežili tuhle stresující dobu),tak se s lidmi dá lépe manipulovat,protože jsou otrávení, zastrašení nejistotou jestli neskončí na dlažbě atd.Sociální politika je tímto směrem určitě vedena,zákony přímo stavěné pro to, aby se mladí lidé raději nesezdávali.aby lidé v práci dělali jak šrouby a drželi huby...A další a další příklady.
Nebudu tady vynášet komunismus a zatracovat současnou dobu. Ale:
Byla práce pro všechny. Vím, že některá místa byla prý uměle vytvořená, ale v práci musel být prostě každý. Lidé se o práci nestrachovali, věděli, že o ni nepřijdou. Nezřídka se stávalo, že učedník po vyučení nastoupil někam do podniku a skončil tam až v důchodu. Kdo měl v občance více razítek o změně zaměstnání - ten byl fluktuant. A po letech práce měl člověk nárok na důchod. S tím je to čím dál horší a za pár let, kdo ví, zda nějaký důchod vůbec bude.
Bylo nastavěno dostatek "králíkáren", lidé měli kde bydlet. Na vsích často bydlelo pohromadě víc generací. Dneska chce být mladá rodina sama /proč ne?/ , ale byty nejsou a při stavbě domku se mladí zadluží až do důchodu.
Rodiny žily sezdané. Dneska je to samý přítel a přítelkyně, dřív se rodina více ctila. Přítel pořídí přítelkyni děcko a za pár let následuje rozchod. Neříkám, že manželé se nemohou rozejít, ale to "přítelování" mi připadá takové volné a mnoho "přátel" toho využije.
Po sňatku existoval novomanželská půjčka. Bylo to 30 000 Kč a moc nám pomohla. Koupili jsme si za ni záclony, lustry, koberce, nějaký nábytek, bylo to fajn. Za 1. narozené dítě nám odečetli 2 tisíce Kč, za 2. dítě /případně i další děti/ už 4 tisíce Kč. A spláceli jsme 200 Kč měsíčně. Je ale fakt, že peníze měly jinou hodnotu, než dneska. Ale nestrachovali jsme se o budoucnost.
Takže důvodů k úsměvu bylo dost. Dneska je nejistá doba, peněz nic moc, lidé se bojí o práci, vše se zdražuje a když má rodina poslat dítě se školou na výlet či lyžák, mnohdy si to ani nemůže dovolit. Nedivme se tedy, že je plno lidí zachmuřeno z "růžové" budoucnosti.
Lidé se také dříve daleko víc scházeli - my jako mládež jsme jezdili na kolách, chodili se koupat, hráli volejbal na návsi, nacvičovali Českou besedu apod. A bylo veselo. Dneska se hodně lidí zavře doma, sednou k počítači a hotovo. I tady na Poradně je často stýskání, že ten či ta nemají žádné kamarády.
Je to v lidech a je to v době. Ale pravda je, že těch úsměvů a dobré nálady také mezi lidmi vidím čím dál míň. Nedivím se tomu. Jaga.
doplněno 17.01.14 18:33:A doba je plná stresů, lidé jsou uhonění. Nebyla pracovní doba od nevidím do nevidím, jako dnes. Dělalo se většinou od 6 do 14,30 a šlus. Jen Tesla jela ještě druhou směnu. V 15 hodin se z města na všechny strany rozjely autobusy s pracujícími a město bylo takřka vylidněné. Rodiče, když přijeli domů v 15 hodin, měli dost času na domácí práce, uvaření večeře, věnování se dětem. A obchody také měly otevřeno normálně, žádnou celou sobotu a neděli. A šlo to. Ženské si musely sepsat, co budou o víkendu potřebovat na vaření a včas si to koupit. Pokud některá zapomněla, chodila po vsi a přes plot se ptala: Hele, Máňo, nemáš kvasnice? Po neděli vrátím. Vypomohly jsme si pokaždé.
Dneska se táta bojí, aby nepřišel o práci. Máma taky, navíc má strach, aby jí nezačaly stonat děti. Babičky i dědové dosud pracují, kdo by jí je pohlídal v nemoci? Na chůvu či ošetřovatelku nemá. A když s nimi bude doma, může se stát, že při snižování stavů bude první na řadě.
Tohle jsme my nezažili. Ženy chodily do důchodu okolo 55 let, však si to zasloužily, a o nemocné vnouče se postaraly. Proto se nedivím, že jsou lidé uštvaní, vystresovaní, nerudní, bez úsměvu a dobrého slova. Za nás se stála ve středu fronta na maso, nebyly banány, pomeranče, kokos...ale lidé měli k sobě daleko blíž. Nemám pravdu?
Skoro se to bojím říct...ale demokratura v průběhu pouhých několika let pohřbila přátelství. Jistě, mám mnoho dobrých známých, se kterými výtečně vycházím, vzájemně se svěřujeme, ale přátelství, jak ho pamatuji z dřívějška, to prostě není. A k vašemu textu; často se zapomíná, že reálný socialismus a současná demokratura sledují naprosto odlišné cíle a z nich vyplývají četná nedorozumění. Soudruzi potřebovali to či ono vyřešit. Postavit bydlení pro lidi, vyléčit je u lékaře. Zkrátka s důrazem na dokonavý slovesný vid. At si občan koupí výrobek a ten mu vydrží co nejdéle, protože zdroje jsou omezené. A tak dále. Kdežto současný režim má rád vid nedokonavý; lékař udělá vše pro to, aby se pacient léčil permanentně, protože by pak bílé pláště neměly z čeho žít. Výrobky nesmějí vydržet, musí odejít den po záruce, aby se neustále prodávaly nové. Nic není na dlouho, všechno se musí točit, točit, točit. Pro kapitalismus představují svobodní jedinci ideální příležitost k ziskům, protože nikdo nic nesdílí, každý všechno pořizuje své vlastní. A to souvisí i se scházením. Toho i onoho je mnoho, ale předpokládám, že si rozumíme.
ŠKODA. Ta doba se už nevrátí. Je mi líto dnešních 5-10 letých dětí. Ty už znají a mají jen zažitou tvrdou realitu plnou jen soutěžení a individualit , kteří v dospělosti přijdou o skutečné emoce, názory, lidskost a budou znát jen ego, tvrdost, nelidskost i k rodičům a přátelům, penězo lásku a mocnost...
Jo. A v tuhych zimach byli uhelny prazdniny, nosili se drevaky, v lete se behalo na boso, tatum se chodilo do hospody pro pivo, udernici delali na 110 procent a po praci se chodilo na brigadu a z brigady do prace.
To byli panecku casy.
AXUS: Konkrétní odpověď na konkrétní argumenty. Je mi skoro 60. A jediné co z vaších argumentů pamatuju, byly asi dvakrát uhelné prázdniny. Ve dřevákách jsme nechodili, na boso se běhalo tak u přehrady, tátovi jsem pro pivo nechodil, a nemám spolužáka, který by musel, a úderníky nepamatuju. Kolik roků Vám je, že to vše pamatujete?
Nic nevíte, nic jste nepochopil. Plácáte blbosti.
Dřeváky - jste trapný.. Dřevěná obuv je i dneska zcela běžná, doporučovaná ortopedy , sklon k patě činí 6-9% takže jsou oporou páteře a přispívají ke správnému držení těla a zformování hýždí. Jsou jich plné obchody i e-shopy. Což vy který se obouváte u vietnamců asi nepochopíte. Reebok se opičí a dělá sportovní boty , které mají přesně přednosti dřeváků. A jestli myslíte tyhle Hurvínkovské, tak ty tehdy k dostání nebyly, dnes ano dreveny-nabytek.cz/....
Uhelné prázdniny - asi jste nikdy neviděl jak se těží uhlí. Samozřejme, když byly kruté mrazy a sníh (a to byly nezávisle na vládnoucí straně, ale to byste taky nepochopil) tak bylo velmi obtížné s technologií a technikou ,která byla v té době dostupná ,zásobovat a dopravovat průmyslu, domácnostem , školám apod. Proto byly uhelné prázdniny aby se trochu ulevilo a mohli jet fabriy. Takhle to gungovalo i na západ od našich hranic, ale tahle informace vám opět nějak unikla.
Děti chodily pro pivo - ano chodily. Na točené, se džbánkem bylo totiž kam. Chodili si pro něj i dospělí a na nejednom mejdanu se vybral ten nejpolehlivější a byl vyslán. Dneska jsou vesnické hospůdky zlikvidované a každý doma čumí na TV nebo FB a cumlá opornou plechovku . Není kam si skočit pro točené. Nejsou mejdany, jsou párty, kde se každý super zhulí.
Co bylo, byla mládež jako vy. Tedy ne všechna, naštěstí.Ta se sdružovala v zájmovém kroužku který se jmenoval Československý svaz mládeže, později Socialistický svaz mládeže (pamětníci mě možná ty názvy opraví). Měli červené průkazky a mysleli si, že jsou vyvolení, protože jsou mladí, někam patří a proto všechno ví nejlépe. Později průkazky vyměnili za modré knížky ,ale na to se už zeptejte rodičů a prarodičů. Jestli lžou jako vy , tak vám držbu svých původních legitimací samozřejmě nikdy nepřiznají.
Dřív než zase budete blábolit 100x omletí blbost, zkuste si o tom něco předem jistit.
Souhlasím s vámi, s těmi kteří odpovědné za chováním člověka považují společnost samou ( poměry ve společnosti, včetně politických a další). Některé příspěvky - názory, které viní samotného člověka za jeho špatné chování, jsou podle mně matoucí a scestné. Dávám si otázku, zda je přínosné, spoléhat jen na ušlechtilé vlastnosti, že člověk chápe a pochopí, že se má chovat ušlechtile i když mu společenské poměry ztrpčují život a podobně?
Člověk se nerodí s dobrými či špatnými vlastnostmi, ale člověk je vychován podle toho, v jaké společnosti v jakém prostředí je vychováván a v jaké společnosti a prostředí existuje. Jednou z prvých chyb ve výchově je možno spatřovat v rodině a to, když rodič varuje svého potomka, aby nepůjčoval tříkolku, neb mu ji rozbijí a nebo ukradnou.
V pokročilejším věku rozvoj negativních vlastností u člověka přebírá společnost. Ta podle mě má dlouhodobější a tudíž významnější vliv na rozvoj a chování osobnosti, podle toho jaké společenské a politické poměry nastoluje _ prosazuje a praktikuje. Člověk je vždy takový jak mu to poměry dovolují.
miro Přeji hezký víkend.
"miro", začala jsem číst vnučce knihu "BABIČKA". A čtu, jak se tenkrát žilo, sice chudě, střídmě, ale uvnitř bohatí lidé, plní laskavosti, důvěry a ochoty pomáhat lidem i zvířatům. Také si lidé vážili chleba a "babička" chleba před pečením požehnala. A tento akt působil výchovně i na její vnoučata, která tak měla k "potravině" úctu. Lidé se takto slušně k sobě chovali běžně a proto i společnost byla více morální. Takže pokud začne KAŽDÝ sám u sebe a půjde příkladem, musí to nutně mít vliv na společnost a obráceně. S Vašimi posledními dvěmi odstavci souhlasím. - pt
doplněno 18.01.14 16:25:.
Já mám zase ten dojem, že to celé není o změnách ve společnosti, ale o vašem vlastním přístupu. Všímáte si záměrně všech negativních věcí a to pozitivní vytěsňujete. Já sice v Praze už přes půl roku nejsem, ale nikdy jsem podobné problémy neměl. Všiměte si, že když se na někoho mile (nikoli úchylně) usmějete, nebo prohodíte nějakou zdvořilostní frázi, tak vám to pravděpodobně vrátí. Zamračené výrazy lidí na ulicích přeci nejsou žádná katastrofa, prostě mají práci a starosti, nad kterými v tu chvíli přemýšlí. Vsadím se, že když se podíváte večer do barů či jiných míst, kde se ti samí lidé baví, narazíte na dostatek úsměvů.
Já si myslím, že je to jako s panenkou. Správná panenka nemá mít výraz vůbec žádný. Ten se jí mění s náladou dítěte. Když je dítě smutné, panenka má smutný obličejík. Když je dítě radostné, panenka se usmívá. Schválně, vyzkoušejte si to, funguje to. Lidé se netváří nijak. Mají uvolněné tváře, neutrální výrazy. Přemýšlejí, odpočívají, relaxují. Vy to nějak vidíte. Až budete štastný, všimněte si, jak spousta lidí bude mít pozitívní tvář. Sledujte!
Začnu trochu z jiné strany. Pracoval jsem jako recepční a zároven jakýsi kastelán v jednom malém muzeu. Baví mne pozorovat různé vrtochy a vůbec nálady lidí. Neumíte si představit kolik lidí, párů, na dovolené, přijde a chce se mračit, hádat-mezi sebou. Považoval jsem to vždy za plusový bodík, když jsem je dokázal rozesmát nebo alespon uklidnit jejich boj. Někdy to nebylo ani tak těžké. Lidé se chtějí smát, povídat si, stačí s nimi zavést hovor na , pro ně zajímavé téma. Věřím tomu , že i sebevětší bída starosti, neudělají s člověka puritána. Je mi přes šedesát let, pamatuji dědečky a babičky, kteří dřeli od rána do noci , měli opravdovou bídu a přitom věčný úsměv na tváři. Společnost se rozdělila, ale to je jiný příběh. Říkalo se, pracuješ s lidmi, nech svoje problémy doma, nikdo ti na ně není zvědav . Kdyby si každý s těch mračounů uvědomoval, že kolem sebe šíří jed zvaný nenávist, zloba a jak říkal náš prasident blbou náladu, jistě by se nám všem lepší žilo. Chce to začít léčit dobrým slovem, příkladem, jeden druhého. Sadlik-písek.
Ještě jednu větu.Člověk u nás po léta cítil ,že je potřeba jeho práce ,jeho osoby a dnes,za poctivou práci almužnu,za poctivou práci vyhazov,za šmelinky luxus, za podvody blahobyt ,nejistota,arogance pánů,podvod na lidech.
Mnoho lidí se dneska cítí být prý za minulého režimu nějak omezováno.Jistě jsou i tací,ale ruku na srdce,kolik z nás se tenkrát ozvalo.Jistě ne těch devadesát procent,kteří na minulém režimu vidí dnes chyby.Fandil jsem revoluci,byl jsem jeden s malého hloučku lidí,kteří se nebáli v začátku vylést na ulici-alespon u násJak mne potom přecházel humor bych mohl psát dlouho.Presidentova blbá nálada?To byla jen použitá dvě slova,která se do textu zrovna hodila Lidi nejsou ovce a nezapomínají,to si jen někdo, komu se to hodí namlouvá.Horší je to s naší mládeží.,ta už věří i tomu co je skreslené a upravené podle dnešní potřeby.Zakončím to slovy mého táty ,který na prvního máje chodil do lesa na dřevo,protože -v jeho lese- bylo ten den čisto---všechno co končí mus stojí za h... SADLIK.
Axus, proč jste na nás ošklivý - jenom za naše vzpomínky? Nemohu si pomoci, v té době jsem žila, proto na ni vzpomínám. A na dětství každý vzpomíná rád - at bylo jakékoliv, bylo to prostě MÉ DĚTSTVÍ, které mi nikdo štiplavými poznámkami nevezme. A vězte, že ani já to ¨neměla lehké. Matka nikdy nebyla v KSČ, otec ano, dostali ho tam. V roce 1968 bouchl stranickou knížkou o stůl - s tím, že přestal věřit, KSČ je lež! Odnesla jsem to já, nedostala jsem se na UMPRUM. Následovaly přijímačky na gympl. Nebýt toho, že jsem byla v pořadí 6. /slovy šestá/ asi ze 100 uchazečů, zametli by se mnou taky. Pan ředitel školy, tatínek dnešního významného producenta showbyznysu /jistě ho všichni znáte/, byl kovaný komunista. Ale vyhodit uchazeče, který se umístil na špici, se mu nepovedlo. Snad proto mi škodil i dál. Za studií mi 2 x moc ublížil. Ale bylo by to dlouhé povídání.
Vzpomínám na to, co bylo. Neměla jsem se jako dítě špatně. Jako mí spolužáci. Brusle šlajfky, saně rohačky, lyže jasanky. Ale užila jsem si všech dětských radostí. Nebylo rozdílů mezi dětmi bohatými a chudými, měli jsme všichni stejné kolo, stejné bavlněné tepláky s gumami u kotníků. Nebylo co spolužačce závidět. Na lyžák jeli všichni, všichni s lyžemi Artis a s vázáním Kandahár. Pamatujete ta lanka? A kožené lyžáky s háčky? Všichni jsme si to prima užili. Byli jsme si prostě všichni rovni. Dneska: ti, co na to mají, jedou, ti co nemají, sedí doma. My byli všichni.
Z Vašeho ironického příspěvku jsem zažila jen ty uhelné prázdniny. Asi 2 x. Byla jsem ve 4. - 5. třídě. Ty brďo, to bylo radosti, že jsme nemuseli do školy. Denně jsme brousili Hrušovu skalku, což byl u nás nejvyšší kopec. A ta bezvadná polévka, kterou nám mezitím babička doma přichystala!
Pro pivo jsem tatkovi chodila se džbánkem vždycky v neděli. Byla u nás hospůdka na návsi. Poručil si 2 piva, měla jsem papírovou, myslím zelenou pětikorunu. Stačilo to. Cestou domů jsem pak ulizovala pěnu.
Nenosili jsme dřeváky, ani jsme nechodili bosi. Tedy jen v létě u rybníka. To jste někde jinde, nebo jste musel být daleko, daleko ubožejší, než ostatní, pokud Vám ani botky nekoupili. A věřte, že nepamatuji ani ty úderníky. Moji rodiče dělali oba na 1 směnu a v 15 hodin je pokaždé autobus přivezl. Měli oba ještě dost času věnovat se rodině.
Je mi Vás líto, musíte mít opravdu nepěkné vzpomínky. Ale tak už to bývá, v každé době jsou někteří lidé nepřizpůsobivější a hubují. Já neříkám, že tehdejší dobu opěvuji a vynáším, ale pochopte konečně, že tak to skutečně bylo. A musel jste to zažít i Vy, pokud nejste ochmýřený mladíček. Je to tak. Nekritizuji, nenaříkám, jen vzpomínám. A mé vzpomínky mi nikdo nevezme, ani žádný Axus. Bylo to prostě DĚTSTVÍ, a to je vždycky voňavé, at ho prožíváte v jakékoliv době. Moje tchyně vzpomínala na krásné dětství i ve válečné době. Když chodila se sourozenci babičce do sklípku na jíšku z kozího loje. Dokážete to pochopit? Jaga.
hejkale, chápu že jsem zdejší vděčný objekt.
Co je urážlivého na tom, že napíši Axusovi, že plácá blbosti a že je trapný? Chápu, že dějiny píší vítězové a zájem je vylíčit minulé období jako čas temna.. A to do té míry, že všichni, kteří mají vzpomínky na prožitá léta dětství a mládí jsou ve svých vzpomínkách dehonestováni na nicky, které žily téměř na úrovni doby kamenné. Funguje to už od času faraonů pořád stejně. V zájmu establishmentu se to očernění vždycky potřebně přežene . Člověk který má možnost srovnávat dvě historická období, si musí najít v sobě samém dělící čáru. Ti co se narodili v 70. 80. a 90. letech tuhle čáru prostě nemají. Namají ani zájem se zamyslet nad tím, co pamětníci píší. Jejich zájem je pouze výsměch a dehonestatce všemu a všeho co sami nezažili. Pak nezbývá než jim napstat, že píší blbosti a jsou trapní. Vy jste to vyhodnotil, že urážím . Ovšem tohle sdělení p. Axuse je dle vás v pořádku:
"Ja se nesmeju, ze sem je nasral, ja se smeju, ze se takovou kravinou vubec nasrat nechaji"
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.