Pravidla soužití místo rozvodu

to je hrozně široká otázka, záleží na konkrétních lidech na jejich zvycích návycích... osobně ale myslím, že něco takového nemá cenu buď at ten vztah zkusí zachránit, zajdou třeba i do poradny, nebo at se rozvedou, tohle nemá smysl a děti stejně neušetří.

Zajímavý dotaz !

Na první místo bych asi postavil péči o děti, rovnoměrnou starost o ně (vodění do školky nebo vození z diskotéky, podle věku) a předem dohodnutý poměr rozdělení časových i finančních "výdajů" na potřeby dětí.

Na druhém místě bych dal podmínku, že náhradní partner toho druhého nesmí bez výslovného povolení překročit práh bytu.

Na třetím místě bych dohodl způsob placení povinných poplatků (nájem, elektro...)

Na čtvrtém místě bych definoval rozdělení bytu na tři zóny (partner, partnerka a společné), třeba včetně pomyslného rozdělení přihrádek v lednici, samozřejmě děti by měly přístup všude, partner do "nepřátelské zóny" jen po výslovném souhlasu toho druhého. S tím souvisí i starost o udržování společných zón a v určité míře i těch rozdělených. V úklidu WC se lze střídat, odmrazit polovinu ledničky nelze...

Dál už přemýšlet nebudu, ale určitě podobná pravidla lze doladit k oboustranné spokojenosti, když je oboustranná vůle a ochota. A když oběma bývalým partnerům jde hlavně o pohodu jejich dětí.

Osobně si myslím, že pokud si partrneři nevyhovují pouze v posteli, ale váže je stále nějaké kamarádství a důvěra, jsou schopni něco obětovat pro své děti, tak to je velmi rozumné řešení.

Tak asi nejdřív, že vedle mě nebude spát a když už to musí být a nemá kde jinde, tak žádný sex..ani pokusy o něj..nebude se starat, kdy kam jezdím..navařené jídlo ode mě si vzít může, ale musíme se na uplně všem podílet na polovinu..úklid dělám já ale on za to bere děti na výlety a podobné..tak bych to udělala já..

Tam si to dovedu představit v případě, že by oba ztratili o sebe sexuální zájem. Pokud by ale jeden z nich cítil určitou touhu po tom druhém, tak si myslím, že je to nemožné.