Je to sobecké?

Proč nepůjčit - ale za protislužbu, když ne rovnou za peníze/kredit atd. Naučte se, že zadarmo vám v životě nikdy nic nikdo nedá.

Přibližně v těchto tvých letech (odhaduji) se formuje sociální "dovednost" (zjednodušeně). Tím myslím, že je jen na tobě, jak se rozhodneš s takovými všelikými "dovednějšími" naložit. Podlehneš-li, budeš zneužívána. Nepodlehneš-li, budeš zatracována. Musíš najít vlastní styl, který ti bude vlastní. Tzv. zlatého středu je poměrně těžké dosáhnout. Vyžaduje silnou osobnost. Doporučuji pro začátek jedno malé zaklínadlo: "Co pro tebe mohu udělat?" No, sama s tím mám docela hoňku,nevidím to dobře, nechápu to taky jako ty...

Berte to tak, jestli Vám to nějak uškodí, třeba za pár let..? myslím, že si jen pomyslíte, že jste udělala dobře.. Já když jsem nemohla na přednášky kvůli nemoci, tak mi bylo trapné se vnucovat a půjčovat si poznámky.. a rok výšky jsem musela zbytečně opakovat...

Asi to cítím stejně jako ty, ale tento případ je příliš vážný na nějaké šprajcy, pomstičky. Opravkami myslíš opravné zkoušky, že? Nemůžeš jí materiály nepůjčit! Půjč jí je! Nesnaž se cítit se ublížena, ukřivděná, zneužitá. Nesnaž se nějak řešit, vyčítat, vymýšlet. Půjč a mysli na to, že nikdy nebude tvou dobrou kamarádkou. Je to tak, jak to je. Pomoz, odpust, pamatuj, ale nevyčítej, neřeš!

Pokud začneme uvažovat o tom, že něco pro někoho uděláme jen v případě, že pro nás také bude muset něco udělat...tak to je špatně. To už je pěkný krok k sobectví - dnešního kultu "já". Rozhodovala bych se podle toho, jestli mne to, že jí půjčím nějaké materiály k opravkám, nějakým způsobem omezí. Pokud je sama potřebuješ, nepůjčuj a řekni jí proč. Ale jestli ti jen mají doma ležet ve skříni...nevidím důvod, proč jí neposkytnout pomoc. Posuzovat lidi podle toho, jestli se s tebou baví...s každým přeci nemůžeme být nejlepší kamarádi. A kdo ví, co bude za pár let. Ale je to jen na tobě. Mona

už jsem pěkných pár let ze školy, ale tehdy jsem měla čitelné písmo a přehledné poznámky, tak se na mě spolužáci taky často obraceli s podobnými žádostmi, a to i když jsme se jinak vůbec nekamarádili - ale nepamatuju se, že bych odmítla, pokud jsem poznámky mohla chvíli postrádat - a většinou jsem se s těmi lidmi začala potom i víc bavit - tak proč to nebrat jako možnost, jak se s nimi skamarádit?

No, tak já si zase myslím, že na tom, když jí Ty nic nepůjčíš, není nic tak hrozného. To jsi jediná, která by jí takto mohla pomoci? To nejsou i jiní spolužáci, se kterými se ona stýká a mohla by se na ně teda obrátit? Píšeš, že ona si tě jindy vůbec nevšímá. Pokud to je pravda, vůbec bych si tuto otázku nekladla a klidně jí odpověděla, že své poznámky potřebuji sama. Ani trochu bych nebádala nad tím, jestli jsem sobecká, nebo jestli to dělám proto, aby se mi to později vrátilo a tak podobně. Nač si klást takové otázky? Pro mne je to člověk, se kterým nemám nic společného, znám ho od vidění, tot vše. To by potom mohl přijít třeba člověk z ulice, kterého znám od vidění a se kterým se pozdravím, když se vzájemně míjíme, že by potřeboval půjčit třeba sekačku. Přitom bych věděla, že má kolem sebe sousedy, se kterými se on stýká a ti tu sekačku mají také. Tak proč bych mu ji měla půjčovat já, když se spolu vůbec nestýkáme, to teda opravdu nevím.

Já si myslím, že svět se nedělí pouze na

a) lidi se kterými se nebavím

b) lidi kteří jsou moji nejlepší kamarádi

Teda jednoduše řečeno, nemůžeš od každého chtít, aby byl tvůj nejlepší kamarád a bavil se s tebou úplně o všem...(např. deset takových lidí bys neunesla ani náhodou), nejlepšího kamaráda, jakožto člověka se kterým si říkáš úplně všechno sneseš jednoho, dva...

Kdybych já měl chtít od každého, komu sem kdy půjčil pravítko, aby se semnou bavil o čemkoli, o tom co dělám a jak se mám, tak bych musel kvůli tomu skončit i v práci, abych to stíhal

Takže nerozděluji lidi na ty, kteří se ozvou jen když něco potřebují... pokud bych toho člověka znal a věděl, že mi všechno vrátí, nemám problém půjčit... a rád věřím i tomu, že on zase jednou pomůže mi...

Ahoj, jak se já chovám k takovýmto lidem? To se ani neptej...v tom smyslu co je "sobecké"- sobecké je něco jiného,0. Já mám sice dobré srdce, dala bych první poslední - ale...příjde na to komu, a v tomhle případě bych nic nepůjčila, takových by bylo, co by tě chtěli jen využít. Totiž když ona udělala nějakou chybu, tak at si to teď vylíže Ona je tím bezohledným typem který somruje, a jak je to s poděkováním? Neriskuj kvůli ní tvoji újmu, na prvním místě jsi ty - přednost musíš dát vždycky sobě, v každé nejisté situaci - a těch není v životě málo, kolikrát stačí jen jediný malý krůček vedle - a následky mohou být nedozírné, fakt.