Nejste přihlášen/a.
Staří tělem mladí duší se občas říká , je mi už přes 50 takže se da konstatovat že víc než polovina života je již za mnou, když povídám o lidech kteří jsou v mé věkové kategorii začnu větu slovy "ten děda" ačkoli já se vůbec jako nějaký starý děda necitím, snažím se jít tak nějak s dobou a moderní technologie mi nejsou cizí vždy mě to zajímalo nic méně přece děti i vnoučata už mám a tak se oslovení "děda" nevyhnu. Cítite a chováte se uměrně vašemu věku nebo si vůbec nemyslíte že jste straří?
Já to mám jako Franta Ringo Čech. Ale musím vám říci, že i po padesátce jsem byla čupr robka, 68 kg na 173cm. Lodičky na podpatku, upravené vlasy a nalakované nehty, prádélko, rovná záda. Pak mně začaly na podpatcích bolet nohy, po odlakovači se mi začaly třepit nehty, vlasy vyžadovaly častější úpravu a taky nějaké potravinové doplňky, aby nepadaly. Schody jsem nevyběhla po dvou a se psem jsem neběhala, nejezdila na kole, ale šla na procházku. Jen tak nějak, plíživě, mě začalo zrazovat tělo. A taky zrcadlo je nějaké jiné, jakoby špatně vidělo! A co je fakt blbé? Fakt blbé je to poznání, že lepší už to nikdy!, nikdy!, nebude. Vy ještě máte chvilku čas. Tak ho využijte, ale nehrejte si na (trapného) pubertáka, ale budujte si postavení pána v (nejlepších) letech. Já bych klidně mohla být vaší maminkou.
doplněno 23.08.15 15:59:Mindo, děkuji.
50 let? - no to jste v nejlepších letech ! - a lidská psychika bývá docela "urputná" v tom smyslu, že pokud nejste zrovna s prominutím "chcíplotina" - cítíte se i v 70 ti na 30 - ale, jak říká Ringo - je Vám to prd platný !
A pokud ze sebe nebudete za každou cenu dělat v těch 70 letech "mladíka" a budete přirozený, tak to pořád ještě půjde - hlavně nesmíte ztratit smysl pro humor - jakmile "zapšknete" - je konec ! a fakt už budete starý.
doplněno 23.08.15 11:27:- a už několikrát jsem se taky přistihla, jak o někom uvažuju jako o "dědkovi" - a pak si s hrůzou uvědomím, že ten "dědek" nebo "babka" jsou mladší nežli já ! - jak říkám - lidská psychika se jen těžko se stářím smiřuje - zatímco "tělo" si tak nějak dělá bohužel co chce ! - takže záleží jen na Vás, kdo s koho !
...zdravím,za pár měsíců/6/ mi bude 60... taky už mi říkají dede...bydlím v rodiném domku,máme zahradu takže podle potřeby pracuji tam ale nejsem její otrok...mám dobrý komp ,hodně stahuji filmy-líbí se mi scifi,fantasy,zombie,historické dokonce i tomu počítači kapánek více rozumím,trochu fotím ,mám Ps3/hrací konzole/a budu teď mít Ps4,jezdím autem i když více na skútru,čtu,křížovky..ale stáří mne ale dohání-zapomínám jména...,klouby a šlachy mám v..někde,brýle...ale do truhly se zatím nechystám i když to se nedá ovlivnit kdy to přijde ale snažím se žít o obklopovat se lidmi a věcmi které mám rád...pěkný den
Dobrý věk. Věk si nepřipouštím. Takže za mě - ne, nejsem stará. Sice potkávám spolužačky s vnuky, ale ony se vdávaly ještě na střední škole, takže je jasné, že děti už mají odrostlé. Jakmile začne člověk myslet staře, tak je starý. Dokud má člověk plány, je duchem mladý. A starým může být i třicetiletý mladík. Proti stárnutí je nejlepší fyzický pohyb. Jakýkoliv. Jakmile si jednou člověk sedne a už se mu nechce nic dělat, nic nemá smysl apod., pak to už lepší nikdy nebude. Na stáří každého něco bolí. Jsou lidi, co se tomu poddají, jsou lidi, co i přes artrozu v kolenou ještě mají plány a ty uskutečňují.
jsem ve vašem věku, taky babička - tj. mám vnouče, ale kdyby o mně někdo mimo rodinu řekl "babka", asi se naštvu - v dnešní době se stárne pomaleji, řekla bych, máme spoustu možností jak se rozvíjet a "jít s dobou", to dřív nebylo - moje máma byla jednoduchá ženská (moc hodná), poznání jí zprostředkovávaly max. knížky, rádio a televize - na počítač ani mobil by si "netroufla", středem vesmíru pro ni byla rodina... pamatuji si, jaký to byl pro ni "odvaz", když jsem ji na procházce pozvala do hospody na pivo, dvě samotný ženský... od padesátky už se oblíkala i cítila jako "babička" - zatímco my se stále cítíme mladí... bohužel tělo se občas moc mladě necítí...
moc se mi líbí, jak to popsala Babkazov - ano, tak přesně to je...
Padesátka je nádherný věk. Vím o čem mluvím je mně 75 a manželovi také a jsme stále neohrabanější a to nás děsně štve. Ještě v 65 letech jsme byli na dovolené pod stanem, teď už bych si netroufla.Můžete se cítit na kolik chcete, ale tělo je tak už opotřebované, že se nedá oblafnout.Máme velkou zahradu a ještě malinko podnikáme, takže nelenošíme, ale všechno nám trvá mnohem déle než dřív. A nějak se s tím nemůžeme smířit, ale co naděláš.
Přesně tak, 65 let je i oficiální počátek senoirského věku. Hlava by ještě sloužila, ale tělo už nestíhá. Dneska jsem dovršila 68. rok života a cítím se překvapivě dobře, takže třeba se to zas obrátí zpět
doplněno 24.08.15 22:16:Trochu to vypadá, jako bych si o přání řekla, ale víc zdraví se vždycky hodí . Všem děkuji.
P.S. ve Scrabblu se mi dneska dařilo a to jsem ani netušila, že mi to někdo popřeje
Přeji zdraví a hodně životního elánu.
K otázce: Ano někdy secítím velmi stará a jiný den je mi sotva pět, když mi není dobře, říkám si co tu na tom světě straším a když jsou kolem mě vnučky tak věřte, že odcházet by se mi nechtělo. Oslovení babi, dědo k vnučkám patří a nikdo jiný mi tak neříká. Jen sem si dovolím napsat "děda" jinak ¨říkám dědovi jménem a on mě též.
To mi připomnělo jednu takovou hezkou historku. Když byl starší syn maličký, často jsem ho nosívala, abychom třeba byli rychleji ve školce a tak. Tenkrát mi řekl, že až bude on veliký a já malá, bude nosit on mě. Já hloupá jsem se tomu smála, ale ono to skutečně nastalo - je z něho 100kilový chlap o hlavu větší než já a v pohodě mě unese. Takže - až budeme zase mladší, bude to teprve ono!
Věrko, přeji ti hodně štastných chvilek, radost ze života a zdraví, zdraví, zdraví!
Doplněno: Vložila jsem krásný obrázek kočičky v kalhotkách a co to vyšlo?! Omlouvám se!
doplněno 25.08.15 07:32:Pokus o nápravu nepovedeného obrázku
Já tento rok oslavila 30, takže to bude maličko o něčem jiném Začíná mě - mě, introverta, snílka, kterému stačí knížka a samota - bavit pohyb, když jsem celý den doma, trpím. Potřebuji čerstvý vzduch. To nikdy nebývalo. A začíná mně vzdorovat hlava. Nikdy jsem se nepřestala učit a vzdělávat - do 24 VŠ, pak celou dobu jazyky, ve 28 druhé studium, dosud nedokončené, dále skládám texty, básně, hodně čtu, hlavou pracuji... a tak si říkám, když jsem mentálně nezahálela celý život, jakto, že mi to už tak nemyslí? Hlavně pamět. Básničky a říkanky pro děcka, to je utrpení. Zvládla jsem si zapamatovat zvířátka z Když jsem já sloužil (klučina ji zbožňuje) a tím jsem se 100% znalostí rýmovanek, říkanek a písniček skončila musím si brát zpěvník, když s prckama zpíváme. Možná jsem jako vrcholový sportovec, který má ve 35 letech odrovnané klouby, jak dřel - tak já mám odrovnanou hlavu...
doplněno 24.08.15 22:23:Eulalie, no vidíte, já nad tím nikdy takhle nepřemýšlela. Ještě před rokem a půl jsem rok při práci studovala, doučovala, připravovala se na jazykovou zkoušku, bez jediného volného dne v týdnu (a když ano, byla jsem tak unavená, že jsem neměla sílu něco fyzicky dělat). Teď trpím, když se nedostanu aspoň na nákup či ven s dětmi jeden jediný den. Asi si to tělo řekne, že takhle už ne-e. Ale stejně mě štve ta pamět. Když je něco postavené na pochopení, tak nemám problém - nedávno jsem zvládla 15-stránkový manuál po jednom přečtení. Ale jakmile si mám něco zapamatovat slovo od slova, tak to nejde a právě to po nás chtějí teď u státnic. Šrotím se a šrotím, dokážu reprodukovat vlastními slovy, ale nazpamět to nejde...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.