Kdy se usadit?

Asi se všechny hranice posunují nahoru i dolů. Děti objevují sex mnohem dříve a díky antikoncepci ženy rodí děti mnohem později. Svatbou se lidé nezdržují. Škoda času a peněz a také proč zas až tolik zodpovědnosti, zaštítit celou rodinu svým jménem?!. Jsem z minula, stále mám někde v paměti výrazy Žít na psí knížku, Žít na hromádce, parchant, nemanželský spratek. Ale druhá pravda je, že znám rodinu, kdy jí nebylo 16 a on byl na vojně. Chodili spolu 4 roky, pro oba to bylo poprvé, měli 3 děti. Byli spolu skoro 30 let a rozvedli se. A také znám rodinu, kdy se znali 14 dní a jsou spolu dodnes. Už 35 let. Naši se nevzali dříve, dokud neměli našetřeno na nábytek do vlastního bytu. Já jsem se vdávala se studennkou půjčkou, moje dcera za peníze, které vybrali na svatbě si koupili družstevní byt a za peníze ode mě si koupili věž a spali na madraci na zemi. Proč to píšu a nenapíšu pouze číslice, na které se ptáte? Protože všechno souvisí se vším. Odhad svých schopností a zodpovědnost k sobě i ke svým potomkům není daná věkem, ale mravním základem v člověku. Někdo to dokáže ještě v pubertě a jiný to nemá v hlavě srovnané ani v domově důchodců. :D Za mých časů, když holka nechodila s klukem v sedmnácti a v devatenácti nebyla s bříškem před oddávajícím na radnici, tak byla nějaká divná. Dnes si mladí užívají život a otevřený svět a až ví, že to je ten nebo ta ona pravý/á, pak se sestěhují a pak začnou uvažovat o budoucnosti. Ale zase, není to pravidlo. Kdo to má jinak, o tom neslyšíme, nevíme. Víme, až když je průšvih. :DTakže já osobně vám neumím odpovědět konkrétně, protože na vaši otázku konkrétní odpověď nemusí vůbec existovat. Snad statistikové znají odpověď, ale jen z toho, o čem vědí. Nevědí však o spoustě věcí.

Jen malá ůvaha...mnohdy člověk řeší věci,ktere se časem ukáží,že přišli prostě jaksi sami... je potřeba dát na své vlastní pocity,zkušenosti...

Průměr 26-28let...doté doby je potřeba se řádně vyblbnout...

Ještě maly doplněk...zkušenosti jsou minulost a pocity přitomnost,ale je potřeba i trošku myslet na budoucnost tzv.zadní vrátka.Tím mám na mysli mít vlastní bydlení (popř.finační zajištění)početí dětí do určitého věku,nikdo asi nechce dětí přiliš pozdě to už je potřeba mít klidek sám pro sebe a sem tam blízké,ale nebude to vaše rutina.A tím začne další etapa si užívání života jako za mlada,ale jaksi jinýma očima.

Ale každy sme jiný,proto ty rozdíly a pohled na věc,tak můj názor...

Dalo by se tak pokračovat mnoha věcech...

Můj názor je, že nejdřív tak kolm 24 až 25 let. Jednak jde o to, že v tomto věku je většina lidí už psychicky "vyzrálejší" a další důležitá okolnost j to, že pro založení rodiny je potřeba mít našetřeno dost peněz. Můj názor je, že alespoň 100 tisíc.Např. pro případ, že by došlo ke ztrátě zaměstnání.

V 30 letech, jak se dnes mnohdy děje, je dle mého názoru dlouho. Jako optimální vidím věk okolo 25 let.

Myslím, že takto položit jednostranně otázku nelze, jen pokud jde o ten věk (když pomineme, od kdy lze založit svazek manželský). Kdysi se neřešil tak byt, materiálno, práci měl až na vyjímky co se jim nechtělo dělat každý. Takže si rozmyslet spíše než věk materiálno, psychika, fyzilogie. Je to v dialektické jednotě...
S majetkem pak přichází hádky (kdo kdy slyšel o milionech příspěvku...). Lidi, názory se mění. Budou se brát majetky, ne lidi? Tvořit statistiku dopředu dost dobře nejde.

Četla jsem odborný článek, který mě nutil k zamyšlení. Psali tam, že žena nejsnáz otěhotní do 25 let. Pak se šance snižuje a když je ženě 30let, je už šance otěhotnět o 30% nižší. A s dalšími roky, samozřejmě, klesá dál.

Jak se zmínila Babkazov, dospívala jsem v době, kdy se mladí sbližovali okolo 17 let a která nebyla ve 20 "pod čepcem" ta byla divná, podle sousedek. My se brali ve věku 20 a 24 let, ale s potomky jsme nespěchali, přistavovali jsme si bydlení. Takže jsem 1. dítě měla ve 23 letech. Klepnám to bylo divné, že jsme manželé a pořád nic a tak se po vsi říkalo: Voni asi nemůžou, vite pani? Prostě, nikdy a nikomu se nezavděčíte, musíte se rozhodnout sám.

Cožpak, známost se dá navázat klidně ve 20, ale příliš nepospíchat. Až si něco vyděláte, někam postoupíte. Přesto si myslím, že pokud je ženě 25 let a muži o něco víc, už by otálet neměli. Může se totiž stát, že se příležitost promarní a pak už to nelze změnit.

Známí mají 2 děti, dívce je 36 let, chlapci 31. Oba rozumní, vzdělaní, zajištění, mají dobrou práci, sportují, cestují po světě. U rodičů je jim dobře, tak dobře, že to ani jeden z nich nehodlá měnit. Ani jeden nemá známost, ani jeden neuvažuje o rodině. Ale takový život se mi zdá příliš prázdný. Rodiče tu nebudou věčně a pro koho pak ti osamělí lidé budou žít? Jaga.

Můj subjektivní názor je, že začít uvažovat o rodině by měli lidi kolem těch 30 let, kdeždo poohlížet se po partnerovi tak kolem těch 18