Nejste přihlášen/a.
Buďme rytíři, již budou kráčeti životem nesouce s sebou vše, co v životě nabyli. A litujme toho, čeho jsme se vzdali, ale jen ve svých nitrech, abychom se vyvarovali lidí, jež by mohli litovat. Litovat našich ztrápených duší a tím zanedbávali své.
Nebo buďme "rytíři" sobci, kteří v ostatních vzbuzují naději. Nechají je tápat, a pokud by plamínek přeci jen uhasínal,raději přiložme a sledujme, jak hoří, dohořívá, uhasíná a znovu přiložme.
čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Asi jsem natvrdlá, ale už to čtu potřetí a nechápu, co tím autor textu myslel. Můžete mi vykreslit svými slovy oba protipóly těch osobností, prosím?
Kráčet životem, nesouce si vše, co jsme nabyli... a máme snad jinou volbu? Lidí, jež by mohli litovat - myšleno nás? Nikdy jsem se nesetkala s někým, kdo by tak intenzivně litoval druhé, že by se zanedbával. Lítost totiž nestačí, aby člověk pomáhal a vytrval, chce to víc. V lítosti je zároveň odmítnutí problému - něčeho je mi tak lito, že bych nemohla těm lidem nebo zvířatům pomáhat atd. a takové ty kecy lidí, co prchají od problému. Nebo naopak vidím lidi, co se do lítosti a umělých problémů halí, aby zakryli svou duševní nahotu a prázdnotu nebo kupu hnoje, co mají uvnitř a nechtějí řešit. Např. místo zamyšlení a práce na sobě budu řešit pseudoproblémy trapných celebrit z bulváru atd. Prostě tu osobnosti, co je nastíněna, nějak nejsem schopna si představit a uchopit.
V druhé části je to ještě horší a zmocňuje se mne neklid. Proč je sobecké v někom vzbuzovat naději? A jak to souvisí s tím je nechat tápat? Jak takový člověk postupuje? Trápí někoho špatným vztahem, opětovnými návraty nebo co? A není to pak spíš demence a nepoučitelnost toho druhého, že to trpí.
Heeelp, nějak mne to opravdu zmátlo.
predem dekuji za vycerpavajici reakci .. je snad jedina ktera se aspon pokousi pochopit ...
prvni osobou se mysli clovek jdouci zivotem a je to ideal - proto rytir ... ctnostny dokaze se ochudit jen pro podstatu veci a pro nejaky vyssi vyznam, nebo uz jen proto, ze si mylsi ze by to bylo spravne
za tu se predem omlouvam .. asi jsem ji ve spechu napsal trochu zmatene
a druha nebere ohled na ostatni ... a i kdyz by se mohl zachovat rytirsky ... vidi tu moznost ... dokaze ji manipulativne zmenit na sve dobro a dela tak za nejakym zamerem nebo pro budouci zisk .. proto rytir sobec ... ktery vystupuje jako rytir ale opravdovy zamer je ne uz tak cisty
napriklad odhali ze by bylo rytirske neco udelat a ze by bylo sobecke neco udelat ... zvoli rytirskou variantu pro to, aby na ni mohl pozdeji poukazat a vyzdvyhnout se. Popripade na ni ani poukazovat nemusi, ale veri ze to ostatni uvidi,viciti,odhali
doplněno 23.10.12 23:09:oprava: za tu druhou se omlouvam
Takže, jestli to chápu dobře: první je něco jako idealista, který nehledě na to, jestli si ublíží, nebo prospěje, dělá to správné, jde mu o věc. Je schopen vyššímu ideálu obětovat něco ze sebe, když na to přijde.
Druhý je manipulátor, prospěchář, který využívá vše, co se děje, k tomu, aby zapracoval pro sebe nebo pro svůj obraz u druhých. Duchovní materialista, který páchá dobro jen pro to, aby si s ním později sám sobě přilepšil.
Je to tak?
Dobrý den,
jen jsem chtěl dodat, že si myslím, že ideál člověka by se neměl trápit minulostí, kterou nemůže změnit, ale měl by se věnovat přítomnosti. To je totiž možnost, jak napravit minulost.
noviny. Kéž by to bylo vždy tak jednoduché (netrápit se). Ale jinak - moc hezké to o napravení minulosti. Zrovna dnes mám takový den blbec , spjatý s minulostí. Díky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.