Nejste přihlášen/a.
Dobrý den. Když nadejde čas, tak nás, náš věrný přítel opustí. Někdy je to rychlé, někdy zdlouhavé a bolestné, jak pro přítele, tak pro nás. I když neumí mluvit, o to více ho litujeme, když musí trpět operací. Už má klid, je na tom druhém světě, kam chodí všechny pejskové, když nás opustí, tam už ho nic nebolí.
Rada, která nyní bude, není cynismus, odešlo nám věkem, hodně pejsků a každého jsem oplakala. Nečekejte na nic, když se rozloučíte s Orkou a dáte jí k věčnému spánku, na nic nečekejte. Jeďte do nějakého útulku, prohlédněte si, jaké mají pejsky, a některého, který vás vezme za srdíčko, si odvezte domů. Čím dříve to uděláte, tím rychleji vaše bolest, ze ztráty Orky, poleví. Budete muset svoji pozornost, věnovat dalšímu roštákovi, budete na něj mluvit, bavit se s ním. Naplní vaši smutnou dušičku. Jen můj názor.
Zdravím. To je mi líto a určitě s Vámi soucítím. V takových chvílích se jen těžko hledají slova, která by byla tou správnou náplastí na bolest ze ztráty psího kamaráda. Tady opravdu pomůže jen čas, než to přebolí a zůstanou jen krásné vzpomínky. Věřte, že ta velká bolest se časem zmírní. Na závěr přidávám tento trefný citát:
''Kdo měl někdy psa, bude na něj vzpomínat asi po celý život. V těch vzpomínkách si člověk vybavuje i sebe: jak se stával lepším, jak ho zušlecht'ovala péče kterou poskytoval tvoru jenž mu byl bezmezně oddán a za svou věrnost nic nevyžadoval''.
Nebojte se. Je to moc těžké to zvládnout, že odešel někdo, koho jsme milovali a měli ho moc rádi. Ale Orka vždy zůstane ve vašem srdci, bude vás dál provázet, pomáhat v životě, jenom už tu tělesně nebude přítomná.
Čas postupně zahojí rány, a za nějaký čas se na celou tu smutnou situaci budete dívat tak, že tam musíme všichni, a i když vám moc schází, život jí to už stejně nevrátí a při vzpomínce na krásné chvíle si mockrát pobrečíte, ale pak se přistihnete, jak se usmíváte, když vzpomínáte, co jste spolu prožili a přitom vás tak krásně hřeje u srdce.
Já sice nikdy neměla pejska, ale zato mi zemřeli oba dědečci v tu nejméně vhodnou chvíli a moc, opravdu moc to bolelo, to mi věřte, protože jsem je měla moc ráda a vážila si všeho, co pro mě udělali, co mě naučili a jak mě vychovali, abych byla lepším člověkem. I Orka vás svým způsobem vychovala - ukázala vám, že láska k psímu srdci také leccos znamená a stala se vaším strážcem, vaším přítelem, ke kterému jste se mohla přitulit, když vám bylo smutno nebo jste měla nervy v kýblu.
Teď budete mít velmi smutné období, ale za nějakou chvíli to pomine a bude vše v pořádku. A třeba si potom pořídíte dalšího pejska a můžete mu o Orce a o skvělých zážitcích s ní vyprávět.
Jsem s vámi, držte se a buďte silná.
Vím jak Vám je. V březnu jsem přišla o svojí fenku, jela jsem jí pomoct na veterinu a po injekcích které dostala zkolabovala a domu jsem si přivezla mrtvolu. Dodnes si to vyčítám a stále mě provází brekot. Na pořízení nového pejska nejsme připravená. Kdo nezažil , nepochopí.
Jak stará byla fenka?
Orce bylo 19.května 2012 jedenáct let.Byla pořád jak štěně hravá,veselá,moc milá i povahově.Nikdy doma nic nerozkousala,nezničila.Byla jsem ještě jednou na veterině znovu vše probrat s lékařem,protože se mi v hlavě stále přehrává,co jsem kde přehlédla.Pan doktor říkal, že zánět dělohy,je častým problémem u fen a zvláště v případě Orky, to byl zánět v děloze tzv.uzavřený,takže neměla žádný výtok,ani bolesti či jiné problémy co by značili,že je něco v nepořádku.Kdyby byla nemocná,člověk by to bral, je to hloupé psát,ale tak nějak by předem počítal,že může odejít.Proto jsem z toho tak zdrcená.Orinka se mnou byla i mém díle pořadu Jste to,co jíte,byt já byla neuspěšná,dařit se mi začalo až po shlédnutí a teď mám po roce a něco o víc jak 80kg méně.Ona byla tou moji partačkou a spoluúčastnicí.
Kontaktovala jsem i chovatele,od kterého Orku mám, byla čistokrevná s PP,také mu její úmrtí bylo líto.Říkal,že za 3měsíce bude krýt fenu foxteriérku,zda nechceme štěňátko.Ale my zatím nechceme.Jednak se musím s tak náhlým odchodem Orky vyrovnat a taky,když jsem si Orku pořizovala, tak to bylo v době,kdy jsem měla domek,takže mohla být doma,ale i na dvoře,potom přišli povodně 2002 a já zkončila v bytě.Orka si v bytě zvykla,ale dvorek scházel a to i když jsem se snažila,aby byla venku co nejvíce,dvorek to nenahradí.Takže čas ukáže.
Nečekám zde z mého psaní rady,tak trošku je to pro mě terapie,napsat všem,jaké to je když umře milovaný pejsek a třeba mé psaní pomůže i jiným lidem co přišli o pejska.
Pokud to čtou lidé,né zrovna zvířátkům nakloněny,necht prominou a překliknou na jiné pro ně zajimavější čtení nebo stránky a neodsuzují druhé nejapnými komentáři,děkuji.
Uzavřený zánět pyometry je opravdu zákeřný. Naše fenka jej také měla, byla prý operována za pět minut dvanáct, ale to jí bylo 7 let.
Kdybych měla novou fenku, dala bych ji preventivně operovat až by jí bylo šest či sedm. Vím, že je to těžké se s tím vyrovnat, mě se to zatím také ještě nepodařilo.
po přečtení Vašeho příspěvku bych Vám ráda napsala štastný konec jednoho smutného příběhu poradte.cz/...
kamarádka se trápila asi 1/2 roku, ale potom jsme jely do útulku pro nového pejska. Je to mladá fenka křížence, ůžasná, chytrá, paničku zbožňuje/ a naopak/.Je ale pravda, že na prvního pejska myslí stále a vždy se slzami v očích... je to jako s milovaným člověkem. Takže moje rada je-nový pejsek!
Pořídit si nového psího kamaráda chce čas. Ale určitě to náplast na bolest je účinná. Vzpomněla jsem si na toto poslední psí přání:
Až nadejde den, kdy odejdu za duhu, nesmutni pane,
jen do posledního mého dechu at hladí mě tvé dlaně.
Pak pochovej mě a jdi dál životem svým kupředu,
domov dej pejskovi, který je v dohledu.
Nebudu to já, ale jiný pes který touží,
po domově a pánovi se v kotci souží.
Jako já jsem se kdysi soužil, když zrazen zůstal jsem za mřížemi,
tys mě vzal domů a dal zapomenout na ty čtyři stěny.
Udělej tedy znovu tohle pro dalšího psíka,
zrada nás bolí, jako v hrudi ostrá dýka.
Pak moje duše může v klidu spát,
že zůstaneš sám se nemusím už bát.
Chtěla bych všem strašně moc poděkovat za názory,rady,doporučení.Zde přikládám odkaz na video z natáčení pořadu Jste to, co jíte, kde byla Orka mou spoluúčastnicí. play.iprima.cz/... Orince jsem slíbila,když umírala, že budu hubnout dál, pro ní...v tuto chvíli mám -83kg.
Skvělé! Gratuluji, jste moc hezká paní a budete strašně krásná ženská, když odhodíte ještě pár kileček. Začněte se koukat po novém pejskovi. Život jde dál a vy nesmíte stát. Dalšího pejska budete milovat stejně vroucně jako Orinku.
Vždyt jsem to mé Orince slíbila,když jsem se s ní loučila.Byla to právě Orka,která při mě stála ve všem mých nesnázích a životních pádech,vždy mě vyslechla.Celou mou změnu životního stylu,ve které tedy dál pokračuji sama,zaznamenává ahaonline ahaonline.cz/...
upřímnou soustrast,,,myšleno vážně(člen rodiny),,,,,mi také zemřela čivavka minulý týden ..Já jsem se tak vybrečela,ža již nemohu. Koukala jsem na pc na čivavy a již nechci. Hledala bych ji v ní. Pochovali jsme ji v rakvičce na zahradě má hezký hrobeček. Měla slabé srdíčko ,,měla podstoupit operaci ,ale nebyla záruka,že ji přežije. Kdyby měla míň let ,šla bych do toho ,,ale měla 13 let Nemohla jíst ani pít .Chtěli jí vytrhnout zuby a to srdíčko by to neutáhlo. Tak také smutím ,,znamenala vše.
Zvykneš si na ten pocit ,,dala jsi jí vše co jsi mohla ...a tak to mělo být. Je to moc kruté,ale uvidíš,že bolest bude se zmírňovat. Držím palečky ,,,jsme na tom stejně..
Dobrý večer,taktéž přeji upřímnou soustras k úmrtí vaší čivavky.
Ano, Orce jsem se snažila dát jen to nejlepší,znažila jsem se udělat vše možné i nemožné pro její záchranu.Za víkend jsem na veterině nechala 10tis.Byla na výborné klinice www.zvireci-doktor.cz , ale ten zánět byl prostě pro Orinku silnější než ona.
Pochovala jsem jí s jejím pelíškem,hračkami se kterými si hrála,miskami na jídlo,za každého z nás dostala něco "na cestu".Na památku jsem si nechala jen její kšírky a vodítko.Chodím za ní tam,kde je pochovaná,myslím na ní pořád.Od 3.července je to příliš živé na to,abych se s jejím tak rychlím odchodem vyrovnala.
Na internetu také koukám na obrázky jiných foxíků,je to jako léčba,jiného pejska zatím neplánujem, jak jsem už psala.
Je to už 1 měsíc,co mi zemřela moje foxteriérka,jen těžko si zvykám,že tady už není.Útěchu hledám prohlížením a čtením různých článků o pejscích,včetně zde na poraďte.cz,chodím za Orinkou tam,kde jí mám pochovanou,kde jí vyprávím co nového,možná to bude vypadal blbě,ale na toaletě mám knížku o pejscích,když je mi fakt nejhůř,až do pláče steskem,jdu na toaletu,přečtu pár řádku,vybulím se v soukromí,nechci brečet každou chvilku před partnerem.Je to moc těžké...tolik mi schází
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.