Jaké povolání vs gympl

Františku,

málokdo má v 21 letech úplně jasno o své budoucnosti. Pokud chcete studovat, zkoušejte to dál. První vyhrání z kapsy vyhání a to, že Vás vyrazili podruhé nic neznamená. Říká se, že pokud Vás někdo vyrazí dveřmi, vrátíte se oknem, je to jen o tom, mít trochu cílevědomosti

A s tím zaměřením - do hlavy Vám samozřejmě nikdo nevidíme, ale zkuste se zamyslet co Vás v běžném životě nějak baví nebo naplňuje, případně láká nebo fascinuje (zájmy, koníčky, filmy, literatura) a pokusit se na základě této myšlenky skloubit vhodné zaměstnání.

Určitě jednou dojdete do věku, kdy zkrátka pracovat budete muset a přitom není nikde napsané, že Vás práce bude bavit. Lidí, které jejich práce nebaví nebo nenaplňuje je podle mne převažující většina. To je život, není to nic, kvůli čemu by se člověk musel hroutit a rozkládat.

Ale pokud budete chtít a půjdete si za svými sny, dá se tento stav úspěšně eliminovat.

Určitě si vzpomenete na dětství, kdy jste chtěl být třeba kosmonautem, nebo pilotem, nebo vědcem, co objeví lék proti rakovině. Kdyby jste v pěti letech řekl, že chcete být třeba mzdový účetní, byl by k vám urychleně povolán lékař...

Jenže nakonec se v životě zjistí, že zase tolik pilotů a kosmonautů netřeba a že spíš jsou potřeba ti mzdoví účetní...

Tím chci říci, že si sice můžete malovat , jaké záživné povolání budete mít, ale tahle doba vás možná donutí, že opravdu skončíte v kanceláři s každodenní rutinou. I takoví jsou prostě potřeba, a ti, co tam sedí, třeba během razítkování sní o tom, jak mohli létat ke hvězdám...

Tahle divná doba opravdu člověka nutí, vzít jakoukoli práci. UVědomte si, že budete psát životopis a absolvovat spoustu vstupních pohovorů, kde se vás třeba i budou ptát na důvody dvojnásobného ukončení vysoké školy. A nikde na vás nečekají s otevřenou náručí, když už vás někam přijmou, začnete tou nejobyčejnější a nejméně záživnou prací. Pokud všechno překonáte třeba i v té rutinní práci nějaké uspokojení najdete.

Ahoj. Tak to byl právě ten důvod, proč jsem si nezvolil gympl. Úspěšní gymnazisté mi tvrdili, že nic než gympl a snažili se mě přemlouvat. Já jsem se ale bránil, že když se mi nepodaří VŠ, nebudu mít nic. Vystudoval jsem tedy SŠ, šel na VŠ a zrovna nedávno mě vyrazili. Ta škola mě docela bavila - odborný předměty mi šli, ale nezvládl jsem předměty jako matika, fyzika,... Jsem přesvědčen, že kdybych chodil na gympl, tak tu VŠ dám, ale nechtěl jsem riskovat.

Já uvažuji o tom, že zkusím nějaké dálkové studium.

Myslím, že existují 2 relativně vhodné cesty:

1) Sežeň si jakoukoli práci (i podřadnou - na tom nezáleží - bude to pouze dočasně) a zkus si své vzdělání na něco zaměřit - při práci studovat nebo absolvovat různé kurzy, školení,...

2) Trochu riskovat a začít třeba živnostničit nebo podnikat.

Pokud by tě to zajímalo, tak já si právě hledám zaměstnání a zajímám se dálková studia. Současně se zaměstnáním bych chtěl založit firmu a z práce odejít (v horizontu cca 2-4 roky).

Důležité je vytvořit si nějaký plán a zkusit se ho držet zuby nehty. Určitě nastane mnoho změn, některé budou drobné a některé scela zboří celý plán. Hlavně to chce mít nějaké cíle. Zkus si při realizaci svých cílů říkat, že právě ty ukážeš ostatním, že člověk s gymplem bez VŠ dokáže žít spokojený život a vydělávat solidní příjem pro svou rodinu.

Pokud chceš, rád to proberu podrobněji, ale né veřejně - třeba mailem.