Pomsta nebo pokora?

Moje světem otřískaná stará babička, která má na vše svůj názor a nechodí dlouho okolo horké kaše, kdysi při večerních zprávách, kde proběhla reportáž o soudním přelíčení delikventa odněkud z Ostravska za znásilnění asi šestileté holčičky prohlásila s naprosto vážnou tváří:

"A proč ho vlastně soudí"?

Musim říct, že jsem se nad jejím uvažováním tehdy celkem zamyslel, jakou pravdu má...

Přeci jen jsme civilizovaní lidé a snažíme se tak i chovat - využívat výdobytků civilizace.

Trest může někdy být i vina a naopak. Kdybychom žili v anarchii a středověkým systémem napodobovali právo, nebyla by to časem udržitelná situace a docházelo by k její zneužívání.

I když sám za sebe říkám, že některé tresty by se měly stanovovat úplně jinak...

Pomsta typu "oko za oko, zub za zub" má svá čertova kopýtka. Chápu, že se mnohému člověku může zdát logická, ale pokud se člověk pomstí podobně brutálním způsobem, tak 1) prokáže, že sám není o nic moc lepším člověkem než kretén, kterému se mstí a 2) (a to především) pokračuje ve vlně násilí, která by se měla spíše potlačit, ne řetězově šířit dál.

Řekněme, že někdo zabije dítě, když už jste zmínil tento příklad. Rovnocenná pomsta by tedy byla zabít vrahovo dítě, pokud ho má, ne? Dobrá, tak tedy zabít alespoň jeho. Ten člověk má ale třeba svůj okruh známých, otce, matku, bratra, milenku apod, kteří by se rozvněž cítili oprávněni zabít vraha jejich blízkého, at už provedl cokoli. A tak to pojede jako na drátě.. Myslím, že vězení, až se někomu nezdá jako adekvátní trest činu, alespoň neprovokuje tolik k šíření násilí dalšími primitivy v okolí.

Dva úhly pohledu, pokud se mě to netýká tak snad ta pokora, pokud jde o někoho z mé rodiny tak si to, že ho ¨zastřelím ještě před procesem půjdu klidně doživotně odsedět. Pozor-to, že nějaký řidič přejede neštastnou náhodou za střízlivého stavu mé dítě neberu jako vraždu. V mnoha případech zvedám ruku pro trest smrti i když on to vlastně žádný trest není ale to jak se žije doživotně odsouzeným v našich věznicích za naše daně rovněž pro ně není trestem.

Já myslím, že je to úzce spjato s vnímáním spravedlnosti ve společnosti. Je-li společnost spravedlivá, a potrestá náležitě zločince, pak nemusím nahrazovat právo mstou. Pokud společnost nefunguje, a netrestá zločince, nechává prostor pro mstu. A kdo vnímá a trochu sleduje, kam to spěje, tak si musel všimnout nárůstu případů, kdy lidi řeší spravedlnost sami. To jen dokazuje, jakým směrem se pohybuje naše současná společnost. Média sice tyto případy bagatelizují, nehodí se jim do jejich vnímání společnosti, ale fakta se potlačit nedají, jen se o nich nehovoří, to už je ale o něčem jiném.

Mě někdo zabít dítě /tuk,tuk, tuk/ udělám vše proto, abych ho vlastníma rukama zabil taky.
Takových výroků bylo a je. A kde je skutek? Kdo by si chtěl jít sednout za katr.

Jde o společenský princip, kdy jsme (vlastně již před narozením, nijak aktivně) předali původní "právo" (ale i povinost) na pomstu do rukou třetí strany (které původně neexistovali) - soudů, justice, policie apod.
Ono to má význam. Když dojde k potrestání třetí stranou, je to neosobní a případ se většinou v hlavách lidí alespoň částečně uzavře, i když samozřejmě bolest přetrvává. Pokud byste vy u soudu po někom skočil a udusil ho (nebudu teď spekulovat o reálnosti situace a o tom, že by vás možná dřív zastřelili), zůstalo by to v osobní rovině. Možná by pak otec toho člověka, který je také něčí dítě, i když dospělé, chtěl zabít vás. A pokud ne vás, tak někoho z vaší rodiny. Kdyby se mu to povedlo, někdo z vaší rodiny by se dál mstil na rodině jejich. A znovu a znovu dokola. A celý svět by za chvíli byl bojištěm znepřtelených lidí, rodin, gangů...

A jak sám říkáte, většina lidí k tomu všemu prostě nechce skončit ve vězení a způsobit tak trápení sobě a dalším lidem ve svém okolí. Nebo by prostě násilný čin ze své přirozenosti nespáchali. Nesnížili se na takovou úroveň.