Pohled na svět - máte podobné pocity?

Pěkný večer. Chtěl jsem se vás zeptat, jestli máte někdo podobný příběh. Žijete si zdánlivě spokojený život bez problémů, pak vám umře někdo blízký a vy se začnete stahovat do sebe, najednou zčinehonic začnete cítit, že je něco špatně. Tak se začnete zajímat o dění ve světě. Najednou si uvědomujete, že všechno není tak úplně v pořádku, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dalo by se říct, že odhalíte ten rádoby-skutečný svět kolem vás a vidíte kruté fakty. Války, hlad a nespravedlnost ve světě. Mediální manipulaci, politickou propagandu, ropné korporace, vojensko-průmyslový komplex, banky. Později se začnete zabývat Ilumináty a pátrat po nich. Pak jdete dál a učíte se o démonech či padlých andělech, jak funguje vesmír, co se to děje? Myslíte si, že jste odhalili pravdu o celém vesmíru. Snažíte se o těch věcech informovat lidi, stáváte se nepochopeným podivínem. To se pak na vás podepisuje v podobě hlubokých depresí, při kterých se vám do ničeho nechce. A pak si začnete pokládat otázku. Co když je to všechno ve mně, co když já jsem ta otázka a zároveň odpověď? Zabrousíte trochu do duchovna. Co když je moje deprese výsledkem boje ega s duší a vším tím si musím projít, abych se od všeho očistil? Pak si začnete uvědomovat všechnu tu nádhernou bezčasovost, kdy vnímáte celý vesmír, spojitost se vším. My všichni jsme jedno a tvoříme náš vesmír. Je to báječný pocit! Nejsou žádné otázky. A pak zase časem sklouznete do té hluboké deprese a pokládáte si pořád dokola ty otázky, aby časem zase přišel ten nádherný stav beztíže. Děkuji za jakoukoliv reakci.